u Erbena a mezi výkřiky lásky Dýny, zrozené z titanské inspirace
Byronovy! Panna u Erbena čerpá nejvyšší jistotu z ochrany boži
(l>COŽ bych se bála? tys se mnou a ruka Páně nade mnou«); Dýna
Čechova vzdoruje v pýše milování samému Hospodinu (»myšlenky
dvě pohroužené v sebe, jichžto sňatek nezruší ni nebe! «)

Po Dýnině a Andělově dialogu vkládá Sv. Čech líčení dovršené
potopy: nad vodami nese se koráb Noemův, chráněný andělskými
meči, v mlžných oblacích klene se duha, Neo chválí v arše Boha, a
cherubové nad korábem zpívají o budoucnosti lidstva, jehož záruka
skrývá se v lodi Noemově. Sem, do řečnicky rozvitého zpěvu
andělinó.d archou a do jadrně úsečné modlitby Noemovy v korábě, vložil
Čech rysy, jež dodávají jeho skladbě rázu mysteria křesťanského,
zobrnujíce potopu světa jakožto součástku božského díla Spásy: Noe
neopouští náboženské představy Starého zákona, kdežto andělé
přímo věšti po Mojžíšovi, prorocích příští Vykupitelovo. Ačkoliv i v té
věci šel Čech za nápovědí Byronovou, u něhož Jafet odkazuje zlé
duchy na dílo mučeného .a oslaveného Spasitele, přece v mysteriu
českém nepoměrně silněii jest zdůrazněn tento prvek náboženský.
stupňovaný i tím, že do děje přímo uveden Hospodin.

Naopak vypadlo u Čecha vlastní líčení hrůz světové potopy
lllnohem stručněji než u Byrona. Oba básníci vkládají je do úst osob
zúčastněných, z nichž některé zkázu země vodami věští, jiné
bezprostředně prožívají; v Čechově díle připadl úkol vyprávěti o potopě
rozhněvanému tlospodinu, sboru Asurových služebníků, Anděli
vznášejícímu se s Dýnou nad vodami. Marně bychom hledali tu divoké
patos apokalyptických hrůz, jejichž příchod hlásají v mysteriu anglickém
Jafet a sbor zlých duchů; nadarmo bychom u Čecha pátrali po
výjevech tak smělých, jakým jest závěrečná scéna »Nebes a země«;
vyňav z celého dějství světové katastrofy malý úsek ode dvora
Asurova a nepatrnou chvilkovou scénu nad archou, Sv. Čech se předem
zbavil možnosti zobraziti s rubensovskou úchvatností hromadný zápas
tvorstva se živlem.

V posledním výstupu čtvrtého zpěvu Anděl ždá svých někdejších
okřídlený-ch druhů, chránících archy, aby mu tam s Dýnou poskytli
Íltulku - nadarmo. Žadoní Noema, aby se nad ním a milenkou
slitoval· - marně. I obrací se )'1 žalné modlitbě« o rozsudek a o trest
k Bohu, od něhož byl odpadl: na začátku skladby nadhozený rozpor

125