Jako v »Adamitech« zastavuje také v »Andělu« druhé dějství
filosofickým dialogem na čas postup dějový; též zde formulují se názory
myšlenkovými protildady dvou postav kontrastních, jakými byli
Adam a lienoch; i sem vrhá odlesk svého bleskového světla slavný
rozhovor mezi Kainem a Luciferem u Byrona . .Jako hrdina »Adamitů«
prchá také Anděl do zádumčivé samoty před společností, která
zranila bolestně jeho mladistvý idealism. V divokem pralese pronáší trp":
kou samomluvu, jež rozvádí slova Genese )}Ale země byla porušena
před Bohem a naplnl;na byla země nepravostí«; monolog ten rozrývá
palčivé rány, jež si soucitný snílek odnesl ze styku s lidstvem,
Kainovým potomstvem. Z kazatelského patosu Andělova, nanášejícího
temné barvy, o nichž bylo případně pověděno, že jejich pesimism má
raz až pascalovský, zaznívá básníkova obžaloba světa otroků a
otrokářú, jakou kárá val až do pozdních let své okolí: všude podvod kněží,
lakota ziskuch1ivců, nízkost rabů, smyslné mámení žen, znesvěcení
curazu božího, ale hlavně nenasytná krvelačnost vraždících se
jednotlivcův i národů! V Andělovi se hlásí dvojí struna duše Tvůrcovy:
přiznává, že tato země zaslouží spravedlivé pomsty, leč přece roní
slzu soustrasti s lidstvem.

Satan, jenž v této chvíli přichází svésti nebešťana s bezpečné
drány boží, chápe se soucitné námitky Andělovy proti přísnému úradku
fiospodi110VU a jme se živiti vzdor proti Bohu v )}průzračně jasné«
duši Andělově. Dvojí jeho řeč, jíž útočí na pokornou zbožnost
okřídleného posla a vyznavače božího, připúmíná skeptickými sv)'mi
námitkami jednak Luciferovu obžalobu Jehovy v »Kainu«, jednak
vznešená rouhání lienochova v dialogu s Adamem a v monologu při
válečné bouři; též mohutná obvinění, vržená těsně před smrtí Mojžíšem
ve tvář Jehovovi, ozvou se tu chvílemi. Dvě základní myšlenky
přejal Čech ze vzdorného vyznání Luciferova po prvé do »Adamitl1«,
po druhé do »Anděla«: Bůh tvoří jen, aby hubil, a dal tvorům věčnost,
aby je mohl trápiti nekonečně; obdařil ducha volnou myšlenkou, jež
vede k pochybnostem, ale tresce zmarem každé pochybování. Tyto
ideje zoufalého titanismu jsou uměle vpleteny do složitého pásma
Satanových námitek proti Bohu v »Andl]u«, jež vrcholi několika
tra~ickými rozpory: liospodin učinil vesmír ohro111nou mučírnou a přece
žádá, aby jej tvorové stále velebili; lstný Demiurgos, který spustil
stroj všehomíra, dopřál rozumným tvorům svobody přemýšlení,
svo
119