však aby milováním jejím se očistil - tot sám Lennolltov z dob
nejkrutějších krisí životních, kdy hustými temnotami probíjel se ke světlu.
Leč řešení, které dal v této konečné versi »Démona« problému
Satanovu, nasvědčuje, že světlo se mu kmitalo v dáli příliš nedostižné;
})Démoll« jest vášnivý zpěv zoufalého pesimismu. Ve shodě se
všemi básníky mysterií o pádu andělů a o vykoupení jich i Lermontov
věřil v ženinu schopnost absolutní oběti, která pro milovanou bytost
nadzemskou, ať andělskou či ďábelskou, se zříká všeho, domova i
země, rodiny i klidného štěstí: jako Ana a Aholibama, jako Lea, Lili neb
Nama, jako Eloa neb Daidha, chce též Tamára patřiti Dé11,lOnu cele
a zapomenouti slz prolévaných pro ženicha i modliteb kláštera; žádá
jm, aby Démon přísahal, že odkládá zlo. Leč tu propuká čern~r zápor
zoufalství Lermontovova: touha po vykoupení u Démona prchá;
zloba, nepřátelství, nepokoj trvají; princip Zla a Hříchu jsou věčny-. a
kyne-li jim na okamžik pohled do říše smíru, následuje za ním v
zápětí nekonečné prokletí, na něž příroda zírá s chladnou a vznešenou
lhostejností. Lermcntovův Démon Íťst poslední velká postava mezi
padlými anděly z dob~y romalltíck\~: oč včtší nei Abbadona
Klopstockův, Satan Vignyho neb Cedar Lamartinův! Jediné Lucifer z
ByrOl1ova »Kaina« může se s nim měřiti, ale kde anglický lord kreslil ve
velkých obrysech vzbouřence myšlenky, tam vyvolal slovansk)!
básník z čarovného temnosvitu světélkující bytost rebela citu a
vášnivosti.

V blízké sousedství těchto polodramatických, pololyrických
mysterií postavil Sy'atopluk Čech svého »Anděla«. nBiblický sen« vznikl
r. 1874 a řadí se tak přímo k »Adamitům«, s nimiž i vnitřně jest
úzce spřízněn. Není zcela pravdě nepodobno, že hledaje v bibli jména
pro hrdiny na Nežárce, se Čech horlivěji začetl do Genese, a že mu
jeJI šestá kapitola uvedla na mysl Byronovo mysterium »Nebesaa
zemI«; také ;>Kain«, jehož ohlasy se v »Adamitech« měrou tak hojnou
shledávají, ukazoval cestu k duchovnímu dramatu o potopě světa.
»Anděl« rozpřádá nejednu myšlenku metafysicky vzrušených
»Adalniťů«; i v něm zápasi fragicky zbožná oddanost do Nejvyšší vůle se
vzdorem proti Bohu; i v něm trpká skepse lomcuje zoufale vlídnou
včrou, že hospod in jest věčná láska, a nahrazuje ji bolestným
poznáním, že přísný Jehova nezná slitování a odchylky od příkré
sprav~dlnosti; i rek »Andělá«, jako Adam v první velké epopeji, prožívá

11'