K A PIT O LAP Á T Á .

• ANDĚL",

"Já BoÍla svého zpodobit jsem chttval,
ne jak IlO Semit v jižnlch nocich zfel,

než jak mým vlastním tušením se chvíval
a v naše soumraky se obláčel.

Lee marná snaha vybavit se zcela

z pout s dítětem již srostlých těsně tak,
než naděješ se, kolem tvého čela

zas krouží jordánských těch ptáka mrak-,
.Sny palestýnské" lS9ó',

Za studentských let míjel Svatopluk Čech každodenně
několikrát na schodech v Klementině mohutnou barokní sochu archanděla
Michala s napřaženým mečem a s obrovitým štítem, kde zářil hrdý
nápis »Quis ut deus?«; s přeplněných oltářů i s kamenných galerií
hleděly 'do roztržité pobožnosti mladisrtvého konviktisty celé kůry
amlělL'!, kořících se Iiospodinu v náruživých postojích; cestu do
Seminářské zahrady po mostě Karlově konal studentík vzrušeným
špalírem světců, z nichž mnozí provázeni jsou drobnými i vzrostlýini
posly božími a jiní deptají vítěznou nohou padlé anděly.
Náboženskoasketická výchova v arcibiskupském konviktě i na piaristském
gymnasiu ukazovala podle staré katolické tradice k cherubům a serafům
jako k vznešenému symbolu dokonalosti jinošské a přísně varovala
i před nenáboženským poznáním í před smyslnou láskou, jež navždy
odcizují duši pravdě a milostí božské ._- takto nabýval krásný biblický
mytus o pádu andělů hlubokého významu mravního. Když pak
Svatopluk Čech se začetl do romantického básnictví, zašuměly nad jeho
hlavou peruti andělské znovu opojnou hudbou; zahleděl-li se však
hioub do plamenných zraků nadzemských těch zjevů, poznal, že se
neocitl ve sboru serafů milujících jen Boha a cherubínů oslněn)'ch
nazíráním v otevřené tajemství Ráje, nýbrž že se k 'němu vábně
sklánějí andělé zavržení, kteří opustili nebesa pro zemi a Hospodina
pro ženu.

111