zději určují sám dramatick-ý obsah epopeje, neučinil básník ani
zmínky; tak o Adamovi, pozdějším 'ústředním hrdinovi básně, tak o
Mojžíšově protichůdci lienochovi, tak o Samsonovu soku Kainovi;
skladba díla byla druhým zpěvempočínaiíc na dobro posunuta.

V prologu »Adamitů« Sv. Cech vidí několik postav v povšechných
obrysech, v záplavě světla, v malebném posunu, aniž posud chápal
jejich nitra. Dotud nejsou mu Mojžíš, Ada, Sulamit ni\;ím více než
výtvarně zajímavýmí nositeli určitého ideového poslání bez osobně
vyhraněného obsahu: Mojžíš milencem země a jeiích rozkoší,
odpilrcem bohosloví a tradice, chvalořečníkem smyslů a ničitelem zákona,
Ada nenasytnou komunistkou těla a Sulamit vášnivou nadšenkyní
lásky. Proto prozaiím stačí básníkovi, aby každého z těchto
protagonistú učinil středem působivého výjevu, pro nějž nalezl u Meissnera
prototyp: Mojžíš vrhá do ohně nejprve bibli a pak pergamen zákona,
Ada prsten manželského sloučení. Sulamit evangelium povinnosti a
odříkánÍ. Na to přednese z nich každý svou programnl arii, Mojžíš
v důrazném recitativu. milenky jeho v lyrickém slohu ... po
dramatickém neb alespoň epickém zauzlení ani stopy. Zahučí-li v závěru
zpěvu nad rejem Adamitů blížící se bouře bitevní, jest čtenář nakloněn
věřiti, že děsivá srážka, která byla již v prakoncepci básně, zdrtí
Adamity i s Mojžíšem, Sulamitou, Adou a Lilitou, aniž dojde 1f.-
jakékoliv dějové zápletce, posud ani nenapověděné.

Necítil i básník sám, že jest příliš těžko učiniti tento čiře statický
a malebný prolog východiskem epické rozsáhlejši skladby, když podle
vzpomínkového\ doznání, po prvním zpěvu odložil vůbec báseň a
dějepisná studia k ní, sklíčen poznáním, že »vysněné obrazy poznenáhlu
po~aly v duchu blednouti«, a že mocná inspirace oné živelné bouře
lidské jej příliš záhy opustila?

Zevní podnět rozhodl, že Sv. Cech se vrátil ke skladbě, na
nějaký čas odložené. Rázný redaktor Jan Neruda, který otiskl v
»Lumírtl« první zpěv »Ad.amitú«, naléhá na mladého básníka, aby
pokračoval v díle, jehož »celkový rozvrh beztoho již je asi hotov«, 'a
Cech uposlechne hlasu auktoritativllího a zároveň svůdného. Není mu
to úkolem snadným. L:ivá názornost bouřlivých dějů v obraznosti
vyhasla; celek básně, podle doslovného přiznání, byl dosud jen iako
neurčitá mlha, z níž se vyklubaly ien obrysy některých postav, hlavní
osnova celku nebyla ještě úplně vyhraněna; vlastní komposiční dilo
18