o první romanci »Adamitů« dělí se plenérista zálibně a široce
malující s řečnickým virtuosem důrazných prohlášení a ohražení; epik,
rozvíjející děj, nepřipuštěn ke slovu. Všecko uspořádání malebné i
myšlenkové látky založeno jest na kontrastech příkře položen)'ch, které
stupňuji se až k napětí dramatickému; v protikladech libuje si
básníkovo oko, sestavující skupiny postav a vrhající na ně proudy světla a
barev; untitesemi vyčerpájvá se povahokresba osob rozkošnického
tábora adamitského; a vlastní tepnou všech uměle a účinně
vybudovanýchřečí, jimiž vůdčí figury komunistické se na Nežárce vymršťuji
ze ,statického klidu v požitku a v opojení, jest vzpoura revolučního
záporu proti samozřejm}-m kladům lidumilného a bohabojného světa.
Jak řečnicky stoupá Sv. Čech od vstupního kontrastu mezi přírodou
rousseauovsky nevinnou a mezi divokou smyslností společenských
vyvrženců až k onomu bouřlivému závěru prvního zpěvu, kde v úplné
shodě s původní koncepcí víří válečná a ničivá vřava do slastných
hodokvasů liného požitku!

První obraz, kde v husté, zelené tmě pralesa nad Nežárkou
se
'skupil popisný básník v makartovské rozmařilosti plavou nahotu
ženskou v odrazu od bronzově hnědých svalů mužských, není stavěn bez
schematičnosti. Dvě skupiny posunuty jsou v popředí. PrvnÍ,
soustředěná kolem dětské Lility, 'představuje mladost v bezhříšném a
přímém pocitu životním; zasmušilý Samson a rozmarný smíšek J ubal·
'mačí oba protipóly tohoto junáctví. Druhá skupina ztělesňuje všecek
rozkošnický naturalism, jak jej Sv. Čech prostřednictvím
Meissnero\'):m přijal ze socialistických nauk západních; v trojici .Mojžíše a
jeho milenek Ady a SulamHY zvedá se trojí protest antropologického
názoru světového proti křesťanskému pojetí života, majetku, zákona.
Vlastním mluvčím této filosofie, obměňující myšlenky Eniantinovy a
Feuerbachovy, jest Mojžíš, který soustavně a programně přemítá, kde
Ada a Sulamit zpívají v lyrickém opojení - v prvním zpěvu
»Adamitú« jest nesporně on hrdinou, a báseň pojata zcela určitě jako sráž- .
ka přísného husitství a bujné emancipace masa. Jest tu nadhozena řada
epický-ch a dramatických motivů, jichž báseĎ později nerozvíjí, nýbrž
v\"tbec pomíjí. Pouze v prologu stoji Mojžíš mezi dvěma milenkami,
smyslnou plavovláskou Adou a temnou vášnivkyní Sulamitoll; pouze
ve vstupním obraze postaven proti chmurnému Samsonovi jar) Juba1,.
který z dalšího děje takřka vypadl. Naopak, o řadě postav, které
po
81