byl to, abych tak řekl, pouze jakýsi hudební prvek. Jako ,v dřívější
"Bouři«, mé první větší práci, vznikl ve mně dojem neurčitého šumění,
jako promíšený, ztlumený hlas z daleka se valící bouře, ale tentokrát
lJebyla to bouře přírody, nýbrž bouře lidská. Z počátku Jen bouřlivý
hluk a hyb zápasících davň, bez určitého místního a časového rázu;
pudilo mne to jen k vylíčení potýkajících se mas lidských, ale tyto
zůstávaly prozatfm jen temnými, divoce zvířenými mra\;llY, bez
určitých, zřejmých jednotlivostí, leda že ta vluitá chmura tu a tam se
třepila jako v třásně korouhví, že v ní křížily se mihavé třpyty
vražedných ostří, a že z ní dunělo víření bubnů. Zkrátka, pocitil jsem
neodolatelný pud napsati válečně epos, at jakékoli.«

fIle, jak o básnickou bytost Čechovu zápasí dvojí in'spirace! Jest
tak živelná, že poeta nedov~de se jí ubrániti, nýbrž vzdává se jí
jako propadáme opojení, milostné vášni, hořečné nemoci. 2ivel
zvukově hudební jest prvotný, což potvrzuje převahu auditivní
schopnosti . u pozdějšího virtuosa zvukovl' malby, u mistra rétorické fugy,
u zálibného pěstitele slovních replik, u obratného architekta
deklamačních staveb. Ale záhy tlačí se v popředí prvek barevně zrakový,
mohutná a chvějící se změť svitů a stínů, světelných a koloristických
efektů, bez uvědomělé převahy určité barvy, jakoby hned zpředu
byl statický malíř slova upozorňován ua vítaný úkol, aby zmohl tuto
'Visu~lní chaotičnost přesností obrysu ,detailovaným. poptsováním,
trpělivou drobnokresbou.

Vzpomínková skizza poučuje nás vydatně i o této logicky
umělecké a soustavné práci, jíž Cech ještě neznal, když skládal »Bouři«,
naivní to cyklus vadně spiatých písní a romancí, vyvřevší však přece
z ohnivých vrstev koncepčních jako nová epopeje smyslových i
ideových vášní.

Při volbě určité dějinné látky Sv. Čech prožívá znovu rozpor
mezi náměty domácími a pestrým exotismem FreiIigrathovým. Jakési
překlenuti této látkové dvojakosti přinášeli již »Snové«, kde pokusil
se také zachytiti »bouřlivý hluk a hyb zápasících davů« a to v duchu
liberálně demokratickém; avšak bojovnici husitští. jsou tu zjevem
toliko episodickým, řadíCe se rovnocenně k Albigenským, ke
Švýcarům a ke Geusům. Nyní zvítězila však nadobro látka domácí.
Básník zhuštěné romance o »liusitovi na Baltu« hledá u Palackého
nějaký námět z bojů husitských, jež jej »ovšem z české historie
pou84