prostým promítnutím přirozeného přání; vytoužená vidina, kterou si
v spánku nad kolébkou snuje matka hošíkova, není nikterak vyšinuta
z kolejí skutečnosti a není naprosto vyzdobena příznaky volně těkající
fantasie. Půvab oddílu, v němž se básník příliš spokojil obrazy
otřelými a rýmy zevšednělými, spočívá v důsledném provedení
ukolébav!\.ově formy, zaznívající týmž refrénem ze skutečnosti i ze sna, z
přítomné tisně i z radostných tuch budoucnosti. Jest pravděpodobno, že
básník byl inspirován k této skladbičce dojmy rodinnými ve Vraném:
v době, kdy se doma Svatopluk Čech chystal k rigorosům, kolébala
jeho matka nejmladšího svého synáčka Jeníka, a tak můžeme slyšeti
z prvního snu tytéž )/kyvy prosté kolébky«, za které děkuje mladý
poeta ustarané a láskyplné máteři ve věnování své první knihy.

Přimkl-li se v tomto rodinném zátiší Čech co nejtěsněji k
domovu, oddal se v následujícím obrázku, v němž tkliv}- soucit se střídá
s říznými šlehy satirickými, mezinárodnímu exotismu nejinak než
v černochově výstupu v »Bouřk Potulný hoch žebrající s opičkolJ
daleko od domova, jakýsi to dědic savojských chlapeC! se svištěm,
známých v literatuře hlavně dětské ·již od XVIII. století, požíval za
tlobv Geiblovy v poesii nemalé obliby; básníci milující pestře
národopisné kroje a působivě kontrastující dějiště, rádi opěvovali bludného
Spaněla na severu, jehož zlá sudba překonávána jest ještě straštmi
huňatého opičáka v rudém fráčku živícího mladého tuláčka. Před očima
takového hocha, cele přejatého z módní tradice slovesné, rozestírá
sen svůdnou představu opi!;í hostiny, při níž jeho chlupatý premier
jest ministrem, a kde i hladovému chlapci dostává se vzácných
pochoutek. Opětně rodí se sen z horoucí touhy a přináší jí vrchovaté
naplnění, ale při zálibné vidině opičího hodokvasu kypi tentokráte
snová fantasie, hromadíc rysy zábavně pitvorné i smyslové obrazy
opojné síly. Zde projevil Čech velmi jemnou psychologii, ukázav.
kterak sny nešťastného hošíka utkány jsou z téže látky, která naplňuje
celý život nebožákův, z představo opičce a z pocitu palčivého hladu;
snad též vzpomínka na jižní domov spolupracovala, kouzlíc v spánku
přeludy vzácného, šťavnatého ovoce. Již ve středním vÝjevu cyklu
"Nemo«, kde smčšně pitvořící se opice paroduje modlkí se zástup na
tonoucí lodi, ukázal Čech, že tepto německý lžiexotismus zná také se
stránky ironicko-satirické, a že nečetl nadarmo t!einova»Attu Trolla«
s Jeho jízlivě geniálním pojetím medvědího antropomorfismu. Nyní,
76