které osmnáctiletý Sv. Cech s prudkou bezprostředností vrhl na papír,
napovídá již cyklus z r. 1872, avšak při veškeré povaze zlomkové
a náčrtovité předčí jej inspirací živější a podáním méně akademickým;
úplná subjektivnost, napověděná již titulem a zachovaná ve všech třech
oddílech, zůstala jen prospěchem skladbičky.

Podobá se, že záměr vytvořiti cyklickou řadu snových obrazů
typického obsahu životního, nepřestával básníka zaměstnávati po
celých osm let. Při tom hledal Čech případné dějové zarámování, jež by
spínalo tyto barevné přeludy ve vyšší jednotu a vždy znovu vracel
se ke lioethovu »raustu« jako ke vzoru Ilejvítanějšímu. Podav r. 1867
ve zlomku »Nic« osobně pi<ebarvené přetvoi'ení dvojice
Paust-Mefistofeles, vrátil se k tomuto básnicky plodnému dualismu podrobněii po čtyřech
rocích ve skladbě »Nemo«: proti idealistickému snílkovi, ponořenému
za měsíční noci do spřádání vidin básnických, vystupuje tu střízlivě
positivistický duch Nicoty, proti uctivateli lásky, nesmrtelnosti, osvěty
zdvihá se posměšný' Nemo, 'neúprosný ničitel ilusí a odhalovatel
ošklivého rubu života. Nemo, chtěje básníka-idealistu poučiti a
vyléčiti, podniká s ním povětrný let, podobný' jízdě na mystickém koni
Alboraku, a výjevy, které nerovný pár vzdušných poutníku s oblačné
v:\Tše vídí, jsou vlastně řadou snů, interpretovaných ironický'm
posměchem jízlivého Nema. Snových těch obrazú mělo b}'ti pú~odně
devatero, ale básník provedl z nich pouze pět a podal v jejich
m.ěnivých sceneriích sarkastický výklad krásných hesel: něhy lásky
duševní, opojení milování smyslného, vznešenosti náboženství, pevnosti
manželské věrnosti a velebnosti novodobé osvěty. Provedeni, které
prozrazuje dílem první letmý vrh nezávazné improvisace na papír,
dílem nepromyšlené kolísání mezi slohem, vážné skladby a mluvou
rozmarné burlesky, setřelo mnoho se snové povahy těchto v~'jevů.
Překotný let snů zachován jest v rychlém sledu obrazů a jevišť
naprosto různorodých: z dívčího pokojíka jsme přenášeni do túbor:l
cikánského; ryk mořské bouře nad ztroskotávaiícím se korábem jest
vy střídáván tichem velehor alpských; starověk}' Egypt faraonu mění
se okamihem v Egypt moderní. Avšak dialogická úprava v}'jevú,
kde Nemo střetá se stále s básníkem v slovních potyčkách, přenesla
celek do střízlivé oblasti racionalistické, ba stlačila nejeden obraz
na pOllhou ilustraci ironické moudrosti, kterou tušfme předem... po
lehkém dojmu snu jest veta. Básníku znelíbila se tato rozpolcená
sklad74