různ6 výjevy lidského života, chtěje jej zbaviti idealistických ilusí.
Výjev, jejž pozoruje neviditelný poeta ukryt pod vlajkou u stožáru,
jest v podstatě týž, který byl zobrazen v šestém oddilu »Bouře~. Koráb
se zmítá v rozběsněných vlnách, ztrácí rahna i plachtoví, a na palubě
vládne pustá vřava; dívka modli se ke křesťanskému Bohu, moslemín
prosí Alláha, aby jej zachoval pro požitky, lodníci vrhaii do moře
starého 2ida, jenž pateticky se dovolává Zebaotha. Ale když jest
starý 2id zachráněn, zvrhá se - ve shodě s ironickým založením
celé básně -- nálada tragická v grotesku: domnělý dědic proroků
starozákonních pomýšlí jen a jen na svůj .sáček s dukáty a zapomíná
na· Boha i rodinu; v té chvíli klesá loď, které blesk roztříštil stěžeň,
vše se modli - ba i opice v rudém kabátku pitvorně napodobí pohyby
a mimiku nábožného zástupu. V této tragikomické scéně, kterou Nemo
stále provází posměšnými a rouhavými poznámkami, Čech zdůraznil
dva prvky, skládající obraz katastrofy na palubě v »Bouři«: jednak
pestrou a nesmyslnou směs vznešené hrůzy a rozpustilé burlesknosti,
jednak vítězství egóismu a smyslnosti tváří v tvář věčnému zmaru;
jest to pojetí Byronovo, provedené skvěle právě v druhém zpěvu
»Dona Juana«.

Měl-li básník se nadobro zhostiti při líčení moře a bouř~ na něm
knižních reminiscencí a byrollovsko-freiligrathovských konvencí,
mělli živel dekorační při tom podříditi vyšším záměrům my;lenkovým,
slovem, měl-li od »Bouře« postoupIti k »Evropě«, musil napřed plavbu
na moří přímo prožítí. Poznání toho dostalo se Svatopluku Čechovi
na Cerném moři záhy.

68