usmiřuje se ve zbožném kladu. Proto pro všecko vytvořil Vítězslav
Novák něco v podstatě jiného než vokální a instrulnentální průvod
k tekstu Čechovu, jehož v sólech i sborech využil co nejvydatněji.
Iiudetník přepodst::dnil si dílo básníkovo podle své vnitřní nutnosti a podle
svého složitého zákona formového a uospěl při tom obojího c~le.
jenž r. 1869 byl Čechovi naprosto nedostupný. Teprve u Vítězslav~
Nováka uskutečněn byl smělý sen, jenž Svatopluka Čecha
rozechvÍval pii první oslňující inspiraci, a z něhož »na papíře zbyl jedva matný
odlesk«: sen o vystižení »)úchvatné a opojné hudby« rozběsněného
vichru a ničivé bouře na oceáně. A rovněž teprve u Vítězslava Nováka
provedeno bylo to, co tvořilo dějové jádro »Krále bouře« a co při
postupném přepracovávání z básně takřka vyprchalo: lyrický příběh
milujícího srdce mužova a ženina na pozadí ž.ivelných převratů a
katastrof. tludební tvůrce domyslil po čtyřech desetiletích nápovědi
odvážného mladého básníka přecenivšího své síly. Výklad a rozbor
symfonické ),Bouře« není však již předmětem vědy literární.

Obraznost básníkova nepřestala se po uveřejnění »mořské
fantasie« zabývati bouřlivými výjevy na oceáně. V pětiletí 1869-1874, které
leží mezi otištěním »Bouře« a prvním Čechovým vstupem na palubu
skutečné lodi, Svatopluk Čech se ještě vrátil k látce mořského svého
cyklu a vždy představoval si vlny rozbouřeny vášnivJTmi živly, vždy
kolísal v jeho fantasii koráb na pokrají zkázy, vždy zachvacován byl
spolu člověk hrůzou rozběsněného moře. Nepojmenovaný a kratičký
zlomek z roku 1870 s námětem patrně orientálním uveden jest
emfatickým předzpěvem, kde básník z chaotického a temného kolotání
světa chce unikllúntl ve volnou oblast fantasie a idealismu; nekonečnou
a záhadnou změť vesmíru přirovnává k oceánu ničícímu chabou loď
myšlenky a setrvávaje při obraze vyznává sám o sobě:

»hle, jé z těchto rozkotanýcll vraků
k nové plavbě snáším dužin.v,
stožár tyčím ku věčnému mraku,
veslo v bezdné skláním hlubiny.«

Z roku následujícího zachováno jest dosti rozsáhlé a propracované
ličení tragických i groteskních scén při ztroskotání korábu jakožto třetí
část nedokončené cyklické skladby »Nemo«, nazvané podle
mefistofelského průvodčího, jenž za vzdušného letu předvádí mladému básníku
5* 67