M. Zd. Polákově básník potlačil. Nyní však bylo nutno naznačiti
nějak tragické rozuzlení milostné zápletky mezi mladou rybářkou a
jejím milencem utonuvším na ztroskotané lodi a to tím spíše, ježto ze
závěru v~'levu na palubě básník vypustil v tomto znění nejen
posmčch krále bouře, ale i výkřik Josefův a Anežčin. I vytvořil Cech
dialog dvou pobřežních loupežníků, kteří v pís'm najdou utonulého
milence a brzy zahlédnou i mrtvolu jeho dívky, jež se za ním vrhla
do moře; poznají je a modlí se za jejich duše. V stručném a obsažném
tom rozhovoru proniká zase severská scenerie, kterou ciZI vzory
ČecIlOVi poněkud zastřely: jeden z loupežníkú dovolává se svatého
Bedy, o. dívčina rodná chatrč líčí se právě tak, jako v Msni »Rybářova
dcera« maloval Cech pobřeží Baltického moře.

Úhrnem nelze tvrditi, že by "mořská fantasie« »Bouře« byla
zvláště získala radikální úpravou podle návrhů Otakara Hostinského;
již dúvěrný druh Čechův Servác Heller nedovedl se smířiti s těmito
pronikavými změnami. Místo epické básně báchorkového zbarvení, v
níž pasáže výpravné se střídaly s oddíly dialogickými a vložkami
zpěvními, objevilo se jakési libreto, ale bez dramatické zápletky, bez
dějové gradace, bez jakékoliv karakteristiky postav. Veškeré prvky
bájeslovné, všecky živly nadpřirozené byly nyní vymýceny: bouře
není již dílem zlovolného mořského demona, mír nad vlnami již
nerozestírají andělé, láska rybářčina a lodníkova nebojuje již se zlobou
nadpozemské mocnosti. Leč básník vyloučiv nadobro perspektivu
báchorkovou, neuměl jí nahraditi klidně logickým uspořádáním kolem
jednotícího pevného bodu, a tak »mořská fantasie« se rozpadla v
nespojité obrazy, mezi nimiž tu v umělejších, tu prostších útvarech
strofických zaznívají lyrické sentimentální písně.

Roztříštěna a rozrušena v celku, má Cechova »Bouře« v prvním
svém tištěném znění, které v květnu 1869 přinesl »Almanach českého
studentstva«, mnohou krásnou jednotlivost, vzácndu v tehdejším
básnictví českém. Proti matným lyricko-epickým skladbám Hálkovým,
které před »Bouří« a vedle ní zaváděly čtenáře dychtivé exotických
dojmů do cizích zemí a vod, měla tato úsečnější a přehlednější báseň
určitější obrysy, sytější kolorit, hutnější jádro. Již tehdy ovládal
třiadvacetiletý Cech básnický jazyk s daleko větší jistotou než
čtyřiatřicetiletý rIálek: se zdarem odvažoval se dosti rozvětvených forem
strofických a vystačil vždy s pokladem rýmů; vsunul 'do skladby
64