také drama Chomjakovo a dvě povídky, Čelakovského překlad z
vypravování o Agaj-chánu a Chocholouškův příběh. »Dimitrij({. Již
Schiller posunul ve velkolepém svém zlomku o temném samozvanci
XVII. století značně do popředí národní a politický konflikt mezi
Rusy a Poláky a přiřkl tragickému svému reku úlohu rozhodovati
tento odvěký zápas dvojího národa a dvojí kultury ve smyslu vyššího
politického pojetí; také y Puškinově dramatické básni »Boris
Godunov«, jež oživuje totéž převratné období carských dějin po Ivanu
tlrozném, prosvitá poněkud toto významnější pozadí, za to Schillerovi
J)ókračovatelé a soutěžníci v Německu padesátých až .sedmdesátých
let, na př. Bodenstedt, Kuhne Ia :Laube, snížili mohutný námět na
pouhou hru úskočných zápletek, kdežto v Hebbelově pohrobní trosce
jest znovu látka nazírána s hlediska světového sporu kulturního.
Cechovy výstupy z prvních dvou aktů, kde kypí prudká životnost,
sesiluii ještě Schillerovo vyhroceni. Ocitáme se v soumraku panství
násilnického tyrana caře Dimitríje, kdy polské nebezpečí takřka
podrylo základy říše; postava nepřítele Poláků a odpovědníka
samozvancova, knížete Šujského, rýsuje se děsivě v pozadí každé scény. Jako
Schiller, Puškin. j řIebbel vložil také Čech do svého dimitríjského
zlomku lidové hovory, aby v nich se vy chvěla dobová nálada a
vybilo se jeho vlastní, rozhodně protipolské stanovisko; kromě nich
načrtl ještě jen výjev se šaškem na doklad, že i tentokráte míní
použíti prvků shakespearovských.

Časově leží mezi ruskými tragediemi zlomkový pokus o
truchlohru ze staré historie domácí, z něhož vypracováno něco vÍCe než
první dvě dějství; titul kolísá mezi označenim >,Svár bratrů«,
»Přemyslovcfi svár« a »Oldřich a Jaromir«. Látka, kterou si Svatopluk
Čech vybral z rodinných svárů Přemyslovců a z. jejich zápasu
s Vršovci, patřila k nejoblíbenějším námětům české i německé
romantiky. Románově zpracovali ji od konce XVIII. věku do třicátých
let němečtí spisovatelé G. li. Iieinse, L. J3echstein a J:. Dietrich,
epicky pokusil se o ni J.- B. Rupprecht; významnější však jest jeH
osud v písemnictVÍ dramatickém. V době, kdy i velký Grillparzer
pomýšlel na dramatisaci osudů Jaromírových, přešla pražským
jevištěm historická hra W. A. Gerleho o knížecích bratřích Jaromírovi
a Oldřichovi, a třebaže nedostalo se ji ani úspěchu divadelního, ba
ani vydání knižního, podnítila přece českého spisovatele k pokusu

4.5