oClma rušnou plnost scénického života - toho všeho není v těchto
pokusech; vzešly spíše jen z literární nápodoby a mají cenu vážných
cvičení v poetisaci historických námětů.

Celistvě dochovaná čtyřaktová tragedie >'Dimitrij« z r. 1864
nesouvisí ani s proslulým zlomkem Schillerovým, ani s příbuznou tomu
hrou Mikovcovou, která právě tehdy byla znovu provozována.
Postavou tverského knížete Dimitríje Michajloviče, do niž vtělil svou
junáckou představu hrdinstvi, ale i svou autobiografickou podobiznu
byronského snílka, uvádí nás básník, podobně jako Slowacki ve svém
scenickém zlomku o Michalu Tverském, do zápasu slovanského
Ruska s T atarstvem v XIV. století; křesfanský a slovanský rek, jenž
roste akt od aktu, nestojí však jen v nenávisti proti sveřepému chánu
Usbekovi, nositeli asiatství a krutovlády, nýbrž ocitá se také v
prudkém konfliktu se svým svědomím, nebot jest milován chánovou
dcerou Miriam, vášnivou krasavicí z rodu pozdějších epických hrdinek
Čechových. Svatopluk Čech nerozřešil ani tohoto konfliktu, který
poněkud připomíná zápletku z básně »Anonym«, ani nepokusil se
psychologicky prokresliti a domysliti figuru Miriaminu; nemotivovaným
zvratem snad převzatým ze Shakespearovy Anny v Richardu lIl·,
zamiluje se sUčná Tatarka nad mrtvolou svého vyvolence Jiřího do
jeho vraha Dimitriie, náhle sešíli, když otec odsuzuje Dimitriie do
žaláře a k smrti a těka po jevišti podobna Ofelii, posléze však
poskvrňuje své ruce vraždou Ivana, jenž zradil Dimitriie, takže závěr
tragedie mokvá krví. Nepropracovaný dramatický děj zastřen jest
hojnými shakespearovskými vložkami šaškovskými, úponky lyrickými,
květnatými monology, v nichž vyprávějí se sny a vzpomínky,
barvitým líčením leckde pohádkového zbarvení, patetickými výlevy
vlasteneckými a svobodomyslnými, v nichž jsou již napověděny.
tirady pozdějších epických skladeb Čechových o bojích za národní práva
a politickou svobodu. Ze zdobných těch součástek hlásí se kromě
básníkovy oddanosti Rusku též jeho exotickÝl'.:.zájem o asijské prvky
ve východní vzdělanosti, jakého neměli starŠr'-'divadelníci čeští, -líčili-li
utkání se Slovanstva se světem tatarským.

Prudčí historicko-politické napětí ovládá druhou scenickou práci
Čechovu z ruskýc,h dějin, několik to skrovných výjevů z prvního a
druhého dějstvÍ ~Dímitrije«, jež Čech napsal někdy v létech
sedmdesátých; kromě hry Mikovcovy přiblížily mu látku Ižidimitrijskou asi
44