Básnická pozt1stalost Cechova i jeho srdečné vzpomínky na dobu
literárních začátků poskytují nám vzácnou možnost· sledovati zevní
i vnitřní historii »Anollyma«; onde poznáváme trojí jeho formu z let
1865 a 1866, tuto vylíčen jest jeji vznik v poutavé souvislosti se
studentsko-literárním sdružením »Ruch«, kde mladičký jurista »Volný«
sklidil obecný obdiv, když recitoval veršovanou svou povídku. Její
první krátká verse, počínající oslavou básnické ctižádosti a končicí
larmoyantním výjeven1 štědrovečerním, shoduje se přesně se
vzpomínkovým údajem, který »Anonyma« vykládá jako poetické zpracování
flirtu s oživen}'m oknem Aehrenthalova paláce. ))Moje fantasie vnikla
směle do samého paláce a zapředla mne v milostný poměr s něžnou
šlechtičnou, kterýž se stal předmětem dotčené lyricko-epické básně.«
Vše jest v tomto znění jen matně napověděno, psychologická
motivace zcela chybí, bezejmenný básník i mladá kněžna okouzlená jeho
písní, zůstávají pouhými stíny až po závěr skladby, kde jemná
aristokratka vdává se za šviháka, a poeta hyne na štědrý den;
nepochopitelným nechal Cech svůj hlavní motiv, že básník chtěje si uchovati
úplnou volnost pohrdl rukou mladé šlechtičny, již skutečně miloval. Ve
druhém a jmenovitě ve třetím, nejrozsáhlejším zpracování, kde i dikce
nabyla živé názornosti, mění se báseií podstatně a pozbývá
mlhovitostL Láska ze vzdáleného platonismu stupňuje se v živou vášeň,
básnfk se s mladou aristokratkou skutečně stýká, dobývá si jejího srdce,.
ale ocitá se tím v konfliktu se svobodomyslným svým přesvědčením.
Tak - stejně jako v druhém, delším fragmentu z r. 1865 - vniká do
koncepce původně ryze erotické prvek liberálně tendenční: Čechův
hrdina PDvrhne šlechtickou společností, aby mohl písní burcovati
veřejné svědomí lidu, jest žalářován, pokusiv se o únos urozené dívky a
umírá' mlád ve vězení, když jeho píseň roznítila v lidu nadšený boi
o svobodu. Zdůrazněním svobodomyslné tendence v látce podstatou
milostné, sloučením ducha básnického s revolučním nadšením
uvolňujfcím od krutovlády, kultem básníka jakožto vyvolence božího a vůdce
národního, Svatopluk Cech přiblížil se v ))Anonymu« velmi těsně k
Vítězslavu Bálkovi a k jeho básním lyrickoepickým. Z nich skoro
současně s y,Anonymem« vyšel ))Goar« a působil na mladého byronovce
silným dojmem; neni náhodou, že ))Anonym« konči se apotesou
svobody v témže hymnickém slohu, jakým psána jest apostrofa volnosti,
»zlatého věna národi'l«, postavená v čelo »Goára«.

41