jež, nejsouce vytvořeny intuitivně, nýbrž konstrukčně, pohřešovaly zpravidla životní plnosti a teplé jistoty. Cesta od inspirace ke konečnému provedení se měnila; jen zřídka svěřil se prudké improvisaci a ušel od kouzlení a ochladnutí. Zpravidla leží u něho mezi tvůrčím opojením a hotovým dílem těžká vrstva složité a trpělivé práce stilisační a komposiční, při které řečník a problematik hlasitě se mísí básníkovi do díla, zatím co poeta sám umdlívá přepínánim oné schopnosti tvárné a popisné, která chce zachytiti původní obraz, zjevivší se v okamžiku rozkošné horečky; výsledkem jest nejednou dílo přezralé a vychladlé. Kletby té přibývá s léty, ale již v básnických prvotinách zdá se často naznačena. Pro nejčasnější verše Čechovy z první poloviny 60. let jest zvláště karakteristick}' nedostatek čisté lyriky: i tam, kde mladistv}' básník se snaží zpodobiti vlastní život citový nebrefleksivni, dává přednost objektivní formě výpravné, avšak rozrušuje ji jednak četnými vložkami meditačními a náladovými, jednak zdobnými a názornými obrazy z přírody a ze společnosti. Proto v Čechových prvotinách, kam řadíme jeho básně vzniklé před »Bouří", hlavní místo zaujímají pokusy o básnickou povídku, kterou někdy vystřidává menší epický cyklus; sentimentální improvisace a malé popěvky v prostonárodním slohu ustupují právě tak jako baladické příběhy, historické neb exotické obrázky s epickým jádrem a drobné ohlasy úsečné epiky lidové. Nejstarší dvě celistvě dochované básně Čechovy z r. 1862, které vepsal do studentského časopisu »Zora«, jsou epika ryzí: ozvukem školské tetby vznikla mnohoslovná a efektní »Arri-a«, která naivní formou dialogickou, námětem starověkým i puritánskou rozhorleností stojí osamoceně v mladistvém tvoření Čechově; neobratně a rozvlekle sestrojená »Bílá paní« jest začátečnickým pokusem o hrůzostrašnou rodinnou baladu. Ve dvou současných zlomcích, kypících honosným verbalismem, odhaluje se nám ponělmd vniti"ní život mladkkého poety; životní opojení tancem, hudbou, rejem dívčích postav vystupuje přímo, kdežto jakési temné zoufalství neurčitých kolřenů a byronského zbarvení taji se v symbolu málo jasn(;m Tato vznešeně tajemná póza mr)derního rozervance děsícího se záhady smrti narýsována jest ještě na jiném veršovém střípku; ač pravdivěji a prostěji však dovedl Svatopluk Čech již v patnácti létech vysloviti v půvabné drob 27