jež, nejsouce vytvořeny intuitivně, nýbrž konstrukčně, pohřešovaly
zpravidla životní plnosti a teplé jistoty. Cesta od inspirace ke
konečnému provedení se měnila; jen zřídka svěřil se prudké improvisaci a
ušel od kouzlení a ochladnutí. Zpravidla leží u něho mezi tvůrčím
opojením a hotovým dílem těžká vrstva složité a trpělivé práce stilisační a
komposiční, při které řečník a problematik hlasitě se mísí básníkovi do
díla, zatím co poeta sám umdlívá přepínánim oné schopnosti tvárné
a popisné, která chce zachytiti původní obraz, zjevivší se v okamžiku
rozkošné horečky; výsledkem jest nejednou dílo přezralé a vychladlé.
Kletby té přibývá s léty, ale již v básnických prvotinách zdá se často
naznačena.

Pro nejčasnější verše Čechovy z první poloviny 60. let jest
zvláště karakteristick}' nedostatek čisté lyriky: i tam, kde mladistv}'
básník se snaží zpodobiti vlastní život citový nebrefleksivni, dává
přednost objektivní formě výpravné, avšak rozrušuje ji jednak
četnými vložkami meditačními a náladovými, jednak zdobnými a
názornými obrazy z přírody a ze společnosti. Proto v Čechových
prvotinách, kam řadíme jeho básně vzniklé před »Bouří", hlavní místo
zaujímají pokusy o básnickou povídku, kterou někdy vystřidává menší
epický cyklus; sentimentální improvisace a malé popěvky v
prostonárodním slohu ustupují právě tak jako baladické příběhy,
historické neb exotické obrázky s epickým jádrem a drobné ohlasy úsečné
epiky lidové.

Nejstarší dvě celistvě dochované básně Čechovy z r. 1862, které
vepsal do studentského časopisu »Zora«, jsou epika ryzí: ozvukem
školské tetby vznikla mnohoslovná a efektní »Arri-a«, která naivní
formou dialogickou, námětem starověkým i puritánskou rozhorleností
stojí osamoceně v mladistvém tvoření Čechově; neobratně a rozvlekle
sestrojená »Bílá paní« jest začátečnickým pokusem o hrůzostrašnou
rodinnou baladu. Ve dvou současných zlomcích, kypících honosným
verbalismem, odhaluje se nám ponělmd vniti"ní život mladkkého
poety; životní opojení tancem, hudbou, rejem dívčích postav vystupuje
přímo, kdežto jakési temné zoufalství neurčitých kolřenů a
byronského zbarvení taji se v symbolu málo jasn(;m Tato vznešeně tajemná
póza mr)derního rozervance děsícího se záhady smrti narýsována jest
ještě na jiném veršovém střípku; ač pravdivěji a prostěji však
dovedl Svatopluk Čech již v patnácti létech vysloviti v půvabné
drob
27