fáz;í. Jakožto kontroly a doplnění obou dokladů z mládí třeba si
všimnouti této pasáže »Druhého květu«. Tuto, s vymýcením všech
podružných vsuvek, Cechův cenn)~ autoreferát o tvůrčím dění:
»Svoboda cítil skutečné osvěžení myšlenek a ziaření vůle: představy
hrnuly se k němu samy. navzájem se tísníce, a v pozadí tohoto mlhavého
hemžení míhalo se cosi, chvějivě probíralo se cosi, jakoby nějaký
světelný obrys proniknouti se snažil vířivým shonem ranních par.
Jindy rozbíhávaly se myšlenky Svobodovy v neurčito; nyní nedal jim
roztěkati se, nýbrž pevnou vůií zadržel je před sebou, rozlišoval,
třídil, porovnával, vybír~I. Avšak ona míhavá záře v pozadí vytrhovala
jej zté duševní práce, vábila ho vždy výhradněji k sobě, obrys její
vyhraňoval se zřetelněji a zřetelněji, až se rozplynul konečně mlhavý
tlum všech ostatních představ, ji zastiňujicích, a jedin~~ ten obraz v
úplné jasnosti vytanul před ním. Ano byla to ona. - A skutečně jako
by byl podobu její rázem oddělil ode všeho hmotného podkladu,
zmizelo vše zevnější, co dosud se na ni zachycovalo: místnost a
společnost, v které ji byl spatřil, střízlivý rámec tramvajového vozu a
nádražního vestibulu, rozprchlo se ústředí skutečnosti se všemi možnými
vztahy svými; vznášela se tu pouhá lahodná představa, k niž
shledávala obraznost nejvhodnější ústroj a okolí ze své vzdušné říše. Stávala
se středem poetického výtvoru, jehož kontury prozatím toliko
nejasně se probíraly a měnily. Ale vlnily se z duše s hravou lehkostí,
měkké a svěží, s tím zářivým oparem, který již dávno neochvíval jeho
duševní tvoření; pocítil i ve spáncích dávno pohaslý oheň té rozkošné
horečky, jež mu kdysi ohlašovala příchod poetických vidin, a v
duchu jeho zavzněla pojednou i ta neurčitá, tajemná hudba, která
provázela první jeho básnické pokusy. - - Příznivá nálada potrvala
i následujíci dny, a pozvolna vyhraňoval se obrys celého díla; ba již
začala se podložka na psacím stole plniti. slibnými rozběhy k
veršovanému románu. Ale pojednou Svoboda zase ochabl. Jednoho dne
nedostavil se tvůrčí žár do skrání, a místo tajemné duchové hudby
znělo v uších zcela prosaické hučení; i jasnÉ obrysy jeho hrdinky
zakalovaly se, tratily se jako v mlze; a když začal čísti, co dosud
napsal, připadala mu hned prvni stránka tak suchou, tak střízlivou,
že mrzutě hodil všechno nazpět do podložky.«

Ostražitá analysa těchto psychologických zápisků osvětlí mnohé
z básnického ustrojení Čechova a podá také klíč k správnému
oce25