inspiraci, která jej přepadla v mlčelivém zátiší jesuitského večeřadla,
oživéného zlatými prouhami jarního slunce na dlaždicich, Svatopluk
Čech klade dllraz nikoliv na hudební prvky, které jindy převládaly
při procesu tvůrčím, nýbrž na pocity barevné, na obrazy tlačící se
spontanně,. lía vlnivou hru obraznosti bez určitého a pevného obsahu,
na snový ráz celého tohoto vybavování; jako dokumenty ostatní
vyčerpúvaH nejprimérnější prvek tvůrčího aktu, totiž hudební náladu,
tak zde zachycen jest přesně živel druhý, barevný a tvarový. ))Brzy
naplnily se roznícené skráně onou vlnivou mlhou nerozlišených ještě,
neurčitých a polourčitých představ, která tvoří snad II každého
básníka nejrozkošnější část jeho tvoření. Posléz vyhranil se poněkud
z toho chaosu pruh jasné, průhledné vody, obklopený' s obou stran
překrásnými květy, jejichž líbezné tvary a barvy obrážely se
míhavými, polozřeteln)Imi stíny v té vodní hladině. Vše to bylo tak svěží,
tak divukrásné a prodchnuté tím zvláštním čarovným světlem,
v němž objevují se nám krajiny pouze ve snu, nebo v takovém
poetickém polosnění, že marně snažil jsem se zachytiti na papír věrný
odlesk těch púvabů·« Zase probouzí se básník ze sna do střízlivé
skutečnosti, zase uvědoměle nazírá m. to, co se mu vybavilo bezděčně,
zase prožívá, rovnaje a vybíraje, doplňuje a odstiiiuje, muka a posléze
porážku. Ze skladby, která se ohlásila inspirací tak mocnou, zbylo
pouze několik nepotřebných a přeškrtaných řádků na papíře a pak
přísné a bystrozraké poznání: )) Tu rozkoš snění má snad každý, anebo
alespoň většina z těch, kdo píšou; umělci jsou však pouze ti, kdož
umějí z té vlnivé mlhy vyhraniti určitě ohraničené vidiny a přenésti
je na papír alespo.ň s velkou částí toho kouzla, které měly v jejich
představě.<,

Tak tvořil básník začátečník, tak vstupoval nejistým krokem
Svatopluk Čech i v pozdních létech do vábné říše Avalun - a hle
opět se mu zdálo, jako by se vrátilo mladistvé opojení tvurči.
Pětačtyřicetiletý, omrzelý a prošedivělý básník Svoboda - příliš průhledná
maska pro Svatopluka Čecha z roku 1892 - roznícen a vzpružen
obrazem pl"lvabné dívky, kterou byl pozoroval v kavárně, v tramvaji
a na nádraží, náhle po dlouhé době duševní vyprahlosti pocítí
vytrysknutí pramene inspiračního; zpověď Q bůsnickém procesu zní
jako parafrase dokumentů o básnění za mladosti, avšak ~aleko
přesnější a zevrubnější s pečlivým rozlišením veškerých psychologických
24