boženské a válečné historie vybírá si výjevy až divadelně účinné,
Husovo odsouzení a upálení, příval německého křižáctva do
pohraničních lesů, vítězné krvácení božích bojovníků. Vedle této řečnické
syntesy české minulosti stejně mocné vidění slovanské přítomnosti
a budoucnosti: po dlouhé přestávce ozývá se opět Kollárův
panslavismus, snící o slovanské »zahradě rajských květú od Kamčatky šír o
ku Suma.vě«. Kde- Šolc slovanské své náklonnosti formuluje určitěji,
tam pronikají sympatie horce časové, kromě nadšeného kultu Polsky
jmenovitě oslava národního hnutí na Balkáně. Typy poroben~-ch
křestanú střásajících věkovité jařmo turecké kresleny jsou buď v svěžích
genrových obrázcích neb v cyklických skladbách úsečného spádu,
jež místy svědčí o přímém studiu jihoslovanské epiky, zdomácňuiící
u nás tehdy překlady Kapperovými a Křížkovými a zpopularisované
v barvitých povídkách Prokopa Chocholouška. řllouběji pozírající oko
odhadne však pod tímto dekoračním slovanstvím vlivy a směry
poesie západní, jejímž žákem byl Šolc rovněž v historicko časových
svých kupletech. Solc podléhá pozdně romantickému orientalismu.
sdHí se o freiligrathovskou snahu po objektivismu názorovém, ba
souvisí vzdáleně i s Victorem Iiugem, který uváděl řečnictví a
malířství do lyriky. Václavu Solcovi nebylo ani přáno plně zpracovati a
překonati cizí prvky ani splniti vlastní velké sliby. Básnické jeho
dědictví sloučené s odkazem byronistú českých a rozmnožené o nejeden
prvek vlastenecké romantiky, však převzal a skvěle zúročil mladý
poeta, který v době vydání »Prvosenek:< pyšnil se prvními úspěchy
veřejnými. Pero, jež předčasně vypadlo z ruky Šolcovy, zvedl
Svatopluk Čech.

*

\'eršovnické pokusy Svatopluka Cecha dají se nepřetržitě
sledovati až do jeho patnáctého roku, ale již pro básnické nadšení a
snažení třináctiletého studenta máme dokument vysoce důležitý. Jest to
jedno z oněch hojných vyznání básníkových, jimž auktor sám
právem přisuzuje cenu psychologickou, uazývaje je »malými příspěvk~T
kpoinání zdroiú z cest básnické inspirace; všecky tyto ,doklady
vzájemně se shodují a doplňují, podávajíce úplný obraz tvůrčího
procesu Čechova. Nejstarší dvě svědectví z let gymllasijních poutaH se
k básním nedochovaným a blíže neurčeným; dvě zpovědi vykládaií
22