pletú ř'rciligrathových, a kde Heinova smyslnost provázena byla
barvitou názorností.

V studentské četbě Čechově připadl značný podíl Angličanům,
ovšem v tlumočení německém; dávalo-li si předchozí pokolení od
mladoněmeckých svých učitelů interpretovati občanské romantiky
francouzské, četla nyní mládež raději patetické a malebné anglické
vzory těchto Francouzů: Byron dospěl k vrcholu svého vlivu v Čechách;
Freiligrathovy překlady přiblížily českým čtenářum jeho vrstevníky
Moora a Coleridge, jichž stopy nejsou ani ve verších Čechových
smazány; romúny Waltera Scotta byly obecně oblíbeny: Shakespeare
slavil vítězný vjezd do naší poesie. Svatopluk Čech zaznamenal,
že v plachém svém zátiší čtenářském dal se také strhnouti vlnou
shakespearovského nadšení, jež vzkypělo nejvýše velkou oslavou
jeho třístých zrozenin v »Umělecké besedě«. V době, kdy učení a
těžkopádní ochotníci bez básnického vzletu se z ustanovení »Matice
české« poctivě hmoždili překlady Shakespeara, kdy horlivý Jakub
Malý sháněl si v cizích pomÓckách látku pro první českou
monografio kouzelníku Williamovi, kdy virtuos tragiky a grotesky Josef Jiří
Kolar na prknech i v básnických parafrázích přizpůsoboval nadživotní
Dostavy renesančního Brita své přehlušující osobnosti, kdy liálek
i Pfleger Moravský utráceli své skrovné tvurČI síly v napodobení
dramatiky shakespearské, dával se Svatopluk Čech uchvacovati jeho
scenickými b:lsněmi, jež byl nalezl již v knihovně otllově. Není
nahodilé, že připomíná si zvláště silný dojem z »liamleta«: snílek toužící
po činu a zchvácený stálou nerozhodností a slabostí vůle, našel svého
blížence v princi dánském, otočeném romantikou tak bohatě
roz
větvenou. •

Nadšená slova, jimiž· Svatopluk Čech po třiceti létech vyjadřuje
svůj dík Shakespearovi za mladistvé toto vzrušení, jsou však
pouhým stínem proti mnohoslovnéinu entusiasmu, s jakým vzpomíná
studentského opojení Byronem. Již v době, kdy děl lordových ještě
nečetl, opíjel se prostou sugesci jeho jména; »zaznívalof mu v
uškljako píseň minstrela v dálí, jejíchž slov nerozeznával, ba i krásu
nápěvu jen tušil, a jež přece nevýslovným kouzlem Hnmla duši a
yznášela íi ve světlé výšiny· poesie.« K anglickému lordovi přiváděli jej
takměř všickni němečtí básnici, kteří německou poesii oddálili od
z.!rojů goethovských; ale třebaže i Byrona Svatopluk Cech přijima1
14