topluku Cechovi v mysli a kdo určií směr jeho optimistickému
pan~lavismu; konvenční dialektik lásky, studen)'m rozumem kombinující
v}~chovatel mravní ryzosti, únavný filolog a nevkusTlÝ ,archeolog,
kteří ve »Slávy dceři( porušili dílo básnické, vymizeli v paměti
opožděného žáka Kollárova.

Vztah Čechův ke Karlu tlYllku-Múchovi prošel několika
stadii, která výmluvně dokládají uzrávání názoru i vkusu mladého
čten~ře. Když před chlapcem předčilal otec tragický dozpěv
»Májt«, V němž, jakoby v tušeni kOlIce, energická ruka básníkova
odsouvá romaneskní kulisy a byronské hrdiny, aby uvolnila
místo pro monolog vlastního -osudu, nemohl hoch arciť plně chápati této
lyrické zpovědi. Podobá se. že strhla jej vášnivá hudba těchto veršt1
a Že jej nahromaděné metafory, kterými Mácha zrcadlí zklamání
dětinských S11l1, omámily; dyěz nieli, jéž vzaty jsou z oblasti melodické,
zllstaly mu dlouho nezapomenuteJny, »zbortěné hady tón, ztrhaué
struny zvuk~<. Návštěva litoměřického hrohu Máchova, kterou
vykonal žáček hlavní 'školY, doplnila dětský dojem hudební určitější
představou Máchovy osobnosti a jeho životních osudú; v mysli utanula
další slova Máchova, vepsaná z mott". »Cikállů« na desku náhrobního
pomníku básníkova. onen toužebný výkřik. bytostné disonance
»Oalekáf cesta má ~ marné volání!« T~I1~rát~ 'stoje' nad Máchovým
hrobem v kraji "poněmčeném a v končině "Čistě máchovské, »pln6
malebných hor a romantický~h zřícenin«, net:nal Svatopluk Čech podle
vlastního přiznání ještě »tajemné peruti vznešené poesie« Máchovy,
tušil ji pouze. Teprve do studentských let a do prosaické čítárny
Ceského musea, střežené neméně prosaickým skríptorem Dundrem, klade
Čech opravdové seznámení s poesií Máchovou. Náladové líčení
mocného toho dojmu prozrazuje zcela určitě, co upoutalo tehdy při
~tel1í »Máje« lJejvíce: byl -to prtivě onen l\Ontrast kouzelné přírody
iamí a temných událostí VLl snivého člověčenství, na nějž sám básník
při koncepci »Máje«kladl hlavní důraz. KdyŽ Svatopluk Čech o
třicet let později stanul na Valdštýně před obl'azelU Jana Křtitele, kde
z malby naň zíral »ten vážný, snivý zjev, s nímž z let již
chlapeckých družival Máchův zpěv«, zase si v skvělé parafrázi svě
rekonstruoval »Máj« na tomto protikladu čarovné vesny v romantické
krajine a děsivé sudby člověkovy, nejinak než v dětství, jehož obdivu
pro Máchu se Ilikdy neodcizil a neHnak ne-Z v osmdesátých létech,

9