kladech západoevropští básníci, naplňující časovou i místní dálku
barevnou obrazností a citovým vzrušením, Chateaubriand a Manzoni,
V/alter Scott a Bulwer, OehlenschHiger a Grillparzer; že nechyběli
klasikové výmarští a Shakespeare, jest u českého vzdělance 50. a
60. let samozřejmo; novějši, protiromantický a skeptický duch hlásil
se z románů podezřelého Suea a ze satirických povídek řízného
Gogola. Mezi česk~hni knihami dlouholetého člena »Matice české«
převládaJa díla dějepisná; chlapec čítal nejen první svazky českého
vydání ,Dčjil1« Palackého, ale i ubohou populární příru6ku Jakuba
Malého a suchopárně ~tudené ročníky »Musejníka« z redakce Nebesk6ho
a Vrfátka. Romanticky vlastenecká beletrie byla zastoupena s
vítanou úplností. Kdežto Čelakovský se svými sentimentálními epigony
ozýval se hlavně ze společenského zpěvu nadšených národovců,
byli vypravovatelé a divadelníci předbřeznov6ho vkusu hltáni v
závětří knihovny očima opojenýma až k halucinacím. Tam kmitala se
před zraky studentíka, zapomínajícího na ostatní svčt, směsice dějů
a vj'rjevú Iytířsk~!ch i burleskních kuslt Tylov~'ch a Klicperových, tam
OSlllily hocha historické povídky Jana z Hvězdy, J. K. Tyla a
Prokopa Chocho]ouška; tento rozšířil fantastický obzor chlapcův hlavně'
posledním dílem svým, »Jihem«, jenž divokou směsí východního
exotisllm a slovanského hrdinství vytvořil v myslích českých čtenářů
omamnč vábiv~' obraz válčícího Balkánu.

Sť()py mladistvého tohoto čtení vtištěny jsou hluboce Uttkám,
po;,tavám a sItuacím studentského tvoření Čechova, avšak dva
básníci, s kterými sblížil se důvěrně již v časném jino.~ství,
zt1st,l1i mu drah1"mÍ mistry, také v dobách pozdějších, lan Kollár a
Karel liynek Múckl. Dříve než sám je začal 0ísti, znal je z hlasné a
nadšené recitace otcovy. Kdežto však za posluchače mocných šestiměn'i
předzpěvll »Slávy dcery« františek Jaroslav Čech volal syna,
předčítal tragíck~' epilog Máchova »Máje« "chvějícím se hlasem, v
hlubokém dojmutí« své citově vznětlivě ženě. Kdykoliv později
Svatopluk Čech vzpomínal na vlastenecké a básnické dojmy v domě
otcovském. ozvalo se jméno Kollárovo a to v ur6itém osvětlení. Jest to
především elegický a rozhorlený patetik »Předzpěvlj«, »duch věští
orlim v zletel11 «, jenž »Ikal a těšil, proti vrahům hřímal, lil v srdce
bratří sílu, naději«, karatel nad hroby Polabanů, hlasatel evropské
rozlehlosti Slovanstva a pěvec velkého přiští Slavie, kdo utkvěl
Sva8