vené publicisHky, umožněné svobodami tiskovými. Vlny uvolněného
veřejného života, které dolehly i do tuhé klausury klementinské,
strhujíce tu nadšené studentstvo, rozlily se mocným proudem po
českém venkově, čl o prázdninách upoutávaly Svatopluka Čecha,
nesmělého milovníka osamělé přírody a volné dumy, sentimentálního
a hned žárlivého obdivovatele domácích dívek, horlivého čtenáře a
(pochybného společníka, projevy osvěžeúého vlasitellectví: pokroky
v samosprávě obecní, počeštění všech škol, ale i ruch zpěváck~'ch a
ochotnick~Tch spolků, zábavy, besedy a hudební produkce. V horlivé
Ílctě k stútoprávní politice, v smýšlení demokratickém a v cítění
liberálním, v přímočaré oposici proti Vídni a v husitském vzdoru proti
r-(hnu, souhlasil dúvěřivý a optimistický, abstraktní a dumavý,
uzavřený a dobrácký student s otcem-idealistou, nemohli se však
shodnouti o otázku, která za šedesátých let rozevřela v rodinách i ve
veřejnosti názorovou propast mezi otci a syny, o otázku slovanskou.
V duchu hollárovske vzájemnosti lnuli oba, františek Jaroslav
iSvatopluk Čech, ke všem národům slovanským; ve shodě se zásadami
obrozenskými, jež v projevech Jungmannových a básních
Čelakovského došly rozhodného vyjádření, horovali o velikosti I~uska, o
kterém měli matné představy, jen poněkud litenirně opřené; vzníceni
četbou hlavně Chocholouškova »Jihu«, pozírali nadšeně k balkánským
zápasníkům proti půlměsíci. Leč, když vypuklo polské povstání,
stanul syn sympatiemi na straně vzbouřenců, otec ,však se přikloniL
k vládě ruské; jest patrno, že nerozhodovala záliba pro tu či onu
národnost - Svatopluk Čech záhy se vrátil k smyšlení rusofilskému
....:.. nýbrž názor o prospěšnosti a oprávnění revoluce: jak by nebyl
mladistvý sanguinik hájil neobmezené právo veřejného činu a
hromadného odboje s mečem a praporcem v ruce v postoji romantickém
proti všem důvodům otce, jehož politický optimism přece byl
poučen trpkými zkušenostmi revoluce domácí? Najdeme formulaci
všech těchto zásad v mladistvém básnění Čechově, jež dá se sledovati
až do let gynmasijních; dříve však dlUŽilO si všimnouti literárních
podmínek jinošské té Qrodukce.

Otcovská knihovna' v Litni i ve Vraném, do níž hoch se začetl.
sotva odložil poMdky a robinsonády, mluvila o vyhraněném vkusu
vlasteneckého romantika. liorlítel pro přírodu a vyznavač lidských
práv choval tam Rousseaua, kolem něhož kupili se v německý-ch
pře
7