slava Čecha poutaly také elegícké vztahy osobní. Tak bylo i v obou
místech středních Čech, která básník posvětil dětskými vzpomínkami,
v Litni na Berounsku a ve Vraném nedaleko Peruce v českém
Poohří. Do těchto dvou úrodných, klidných a zachovalých končin,
stíněných mírnými horami v pozadí a bohatých dějinnými tradicemi,
přinášela rodina Čechova vlahé ovzduší vlastenecké idyly, jemuž se
rádi poddávali jejich krajané z vrstev uvědomělejšího rolnictva a
venkovských vzdělancův.

Teprve za &kolské průpravy v Litoměřicích a za studentských
let pražských poznal Svatopluk Čech, který citovou vznětlivost
otcovu ukrýval za plaché chování něžneho snílka a těkavého samotáře,
ono bolestně vzdorné naladěni, jemuž dal Neruda hutný výraz
otevřenými verši: »Smime dýchat, ne však o tom mluvit; smíme mluvit,
ne však vlastní řečí; smíme žíti, však jen skromně, skrytě, bojovat
též - ale v jaké seči! « Normální škola v německých Litoměřicích
i piaristské gymnasium na Příkopě, vedené v rámci zlepšených osnov
thunovských přísnými kněžími duchem zněmčujícího centralismu,
postavily českého studentíka rázem a nemilosrdně pI:ed otázku a
soustavu germanisačnÍ. Pod těžkými klenbami barokního Klementina
dusily mladého konviktistu, vychovaného deistickým otcem a citove
nábožnou matkou, pochmurné tradice protireformační, jichž malebně
starobylé město a ieho zaražení a úzkoprsí obyvatelé nedovedli
dlouho střásti a jimž se konkordátem dostalo nové posily. Při
kradmých potulkách po pražských ulicích sledoval uvědomělý
potomek ryze českého rodu, vyrostlý v krajinách národně zajištěných, jak
město, sevřené hradbami a mocí policejní, zachovává násilný nátěr
cizinský.

Ale již na sklonku studiígymnasijních, kdy Yllímav~'r, ale
nekritický hoch počal si horlivěii všímati také veřejných událostí, tála
zvolna ledová klira absolutistické'ho Rakouska. Ještě jako gymnasista
Svatopluk Čech zažil říjnový diplom, slibující rakouskÝ"lIl národům
rovnoprávnost a uznání historických individualit zemských; roznítil
se státoprávními projevy českých politiků, na sněmě a jejich
dúsledným odporem proti centralismu; byl opojen slibem korunovace a
obecnými nadějemi k němu se vížícími. Jeho záliba v nadšeném slově a
rétorickém umění těšila se ze skvělých výkonů českého politického
řečnictví jako jeho časné občanské vědomí uvítalo jaré kroky
ohnot)