pluk Čech jest štastnějším dědicem ŠolcovYm. í3ásnickým slohem stojí
také Svatopluk Čech blíže západoevropským učitelům, reflektujícím
byronistům, pestrým exotikům, dekoračním epikům, politickym
svobodomyslníkům než starším mistrům domácím, s nimiž jej váží názory
i city. Zvolna však zaujímá k češstvi a k slovanství vztah tak
všestranný a přímý, tak shodný s iueami národního obrození, jakého
neměl druhý z básníků po roce 184S. Barevný orientalism jest mu
prúchodem k poznání Slovanů na jihu a na východě; z básnicky módních
H)zhovorů o společenských a mravních převratech soudobé Evropy
osamotní si posléze téma jedno, otázku to po dějinném poslání
slovanského kmene; dějiny odvěkého zápasu za svohodu, jež chtěl
původně opěvovati v celé jejich mezinárodní šíři, zúží si na historii české
reformace a temné dohry její; moderní satirická báchorka změní se
v jeho rukou v nástroj národní výchovy; v barvíté ídyle prohřáté
vzpomínkami na mladost a na domov, ožije kult venkova, jejž
pěstovala vlastenecká romantika; a probuzenskě sny pokolení
Jungmannova i Kollárova zarýsuií se na obzoru casových chanson, podnicenýcl1
politickým zápasem o ideály státoprávní, jazykove a panslavistické.

Rozhodný a důsledný tento návrat do myšlenkové oblasti
národního obrození vykonal Svatopluk Čech právě v době, kdy
umělecky mohutná škola »Lumíra« zašla v obnoveném světoobčanství
nejzáze. Tehdy na sklonku sedmdesátých let podobalo se, jako by
Julius Zeyer, Jaroslav Vrchlický, ano i Josef V. Sládek chtěli
stráviti tvíJrčí své síly ve vleku románských a germánských námětů,
látek, scenerií, forem a vzorů, nevybavujice určitěji svého češst;rí;
bylo to v čase, než zbásněny byly )}Vyšehrad«, první cyklus
),Mytuv« a třetí oddíl )Jisker na moři«. Tenkráte proti nim obecně
stavěn Svatopluk Čech za typickJT příklad básníka národního. Stanoviti
přesně, nikoli podle dosahu citové záliby, nýbrž cestou vědeckého
rozborll', do které míry Svatopluk Čech skutečně vyrůstá z domácí
půdy tradiční a pokud jest příslušníkem a žákem epigonského
básnictví západoevropského, které kolísá mezi pozdní romantikou a
nesmělým realismem, - tof přední úkol studia, 'k němuž přistupujeme.

• • • •

Veliká řada vzpomínkových děl, z nichž nejrozsáhlejší isou oděna
v průhledný šat staromódně veršované neh pohodlnou pr6so11
vy-4