novi; v románě ke G. Sandové a k Spielhagenovi; v novinářském
náčrtku k Boernovi; v tragedii k Shakespearovi; ve veselohře ke
Scribovi. Usadivše se za hlaholného rozhovoru a provolávání různých
časových hesel na pohostinných palubách těchto moderních kapitánů,
objížděli na jejich lodích pobřeží a zálivy světoobčanské Evropy:

Hálek hledal na jaderských vodách a v balkánských krajích svého
mllJavého »člověka celého«; Neruda rýsoval do svého zápisníku »ľůzné
lidi« levantské i pařížské; Pfleger-Moravský ohlížel se s citlivým
smyslem pro otázky společenské po »problematických povahách«;
Karolina Světlá zpytovala nitro novodobé ženy v jeho' mravních
krlsích; Rudolf Mayer upíral zraky zamlžené nevyléčítelnou
zádumčivostí k rozporům moderního Evropana stísněného novým řádem
hospodářským a společenským; zdálo se, jako by české básnictví podle
ideí i námětll již plnilo radikální požadavek pětadvacetiletého Nerudy:
"poesie nesmí ani býti poesií národní, ale všeobecnou, jež nyní touhy
celého lidstva obrazí a jíž světová literatura zdárně postupuje.(

Nezľístalo ovšem dlouho při tomto proti tradičním a
světoobčanském radikalismu. Látkově zakotvilI čeští kosmopolité přímo proti své
teorii velmi záhy v domácí půdě: zprvu pátrali v životě českém po
odlesku obecných problémů společenských a mravních; později
postřehovali na svých původních modelech rysy svérázně kmenové
a· plemenné; konečně všímali si také ideí, skrytých pod povrchem
české skutečnosti. Uvědomělým příkladem předcházela všecky
vrstevníky Karolim Světlá, která posílila své češství ze tří.vydatných zdrojťi:
z uvědomění rodinných tradicí náboženských, z hloubavého studia
českého děje obrozenského a z poznání zachovalého kraje i rázovitého
lidu ještědského ... ale přece až do konce let sedmdesátých zustávaií
jí národně výchovné snahy a tužby obrozenské v podstatě cizími,
nebo! vlastní zájem jeH se upírá k zápasícímu a trpícímu lidství, které
stoH mimo místní a časové, kmenové a jazykové vztahy. Také Hálek
okřeje ze svého odtažitého panhumanismu včasným dotykem rodné
země: jako epik chce se vyprostiti z byronských mátoh neurčitých
svých výpravných komposicí nejprve českou iinotajitelnou látkou.
dějinnou, pak slovenským příběhem milostným; jako lyrik obrodil na
sklonku života svou lžifiIosofickou meditaci o přírodě jadrným
krajinářským uměním opřeným o přímé pozorování středočeského háje,
úvalu, pole; jako povídkář našel v naši vesnicí nejen všelidské
2