KAPITOLA PRVNÍ.

PRŮPRAVA LITERÁRNÍ A PRVOTINY BÁSNICKÉ .

• Ta myšlenka, jež v duchu vašem vznikla,
hloull koření, pne výše silný kmen,

a mnohá věc nám všední jest a zvyklá,
již z dálky jen vám kouzlil vábný sen.'

.Mrtvým vlastencI/ni". 1887

Veliká jednota, která zákonným řádem pojí všecko myšlení
i slovesné tvor·ení národní obrody české na sklonku včku osmnáctého
a v první polovici devatenáctého století, obiímajíc stejně osobnosti
oddané rozumovým hodnotám osvícenským jako díla zrozená z plnosti
romantického cítění, láme se na pohled v literatuře šedesátých
a sedmdes{ltý-dl let.

Jako hlučná polnice zvoucí k útoku zalehl do skličující tišiny doby
rtakčJJí rozhodný hlas náčelníků pokolení Májového, jíž žádali po
slovesném umění důsledný odklon od minulosti, od básnické fikce, od
národně uzavřeného žívota a doporučovali ve litopách zahraničních
svých učitelů nejtěsnější přilnutí k rušné přítomnosti evropské, k
nejbližší skutečnosti moderní, k poe.sii všesvětové a všelidské. V
bouřlivých letech mladistvého svého vývoje zavrhovali básníci z
»Máie« a kritikové z »Obrazů života« s nesmiřitelným důrazem i
veršové řečnictví abstraktních pojmů, vznešených slov a strojeného
patosu i naivní písňové umění lidového střihu a selankovité příchuti,
zříkajíce se tím iak strnulé poetiky klasické, zdomácnělé II nás
vlivem školy Jungmannovy, tak poslovanštěného a zdůvěrněného
romantismu, jak jej zpracoval Čelakovský. Domácí vzory a původní
tradice byly na čas odsunuty tčmito učeliv}'mi stoupenci »Mladého
Německa«, kteří správně pociťovali, že dosavadní české tvoření
slovesné tvrdošíjně se zúžuje na několik básnických druhů a forem.
Přimkli se proto k mistrům cizím: v důvěrné a rozjímavé lyrice
Ic tleil10vi a k Lenauovi; v básnické povídce k Byronovi a k
Puški1* 1