PŘEDMLUVA.

Svatopluk Čech, básník a přítel mých rodičů, provázel mne svými verši
od dětství, a doposud zaznívá mně v paměti nejedna z jeho "Jitřních písní"
tak, jak si ji osvojil a doma, II známých i v lesích přednášel hošík osmi- a
devítiletý. Po době chlapeckého nadšení, které bylo po tehdejšlm způsobu
nakloněno umělecky přeceňovati básníka pro hodnoty národní a mravní, nadešel
také u mne odklon od Svatopluka Čecha, jemuž se moji vrstevníci odcizili
takřka nadobro; ještě mé první úhrnné práce z dějin naší slovesnosti provanuty
jsou zdrželivým chladem k jeho osobnosti i k jeho dílu. Zkoumání básnického
postupu tvůrčfho povzbudilo mne, abych se znovu a to co nejpodrobněji
zahloubal do knih Svatopluka Čecha, jež jsem mohl čísti a hodnotiti již
spravedlivěji, byv zaHm vyzbrojen smyslem pro význam literární tradice. Při studiu
tom brzy jsem pochopil ústřední postavení Čechovo v našem slovesném i
národnlm životě let sedmdesátých i osmdesátých, a z původně zamýšlené
estopsychologické úvahy o koncepčním a tvořivém pochodu u Svatopluka Čecha
vyrostla tato rozsáhlá monografie, která chce vyložiti a zařaditi jeho dlla
historicky a psychologicky; jsem přesvědčen, že se při tomto postupu samy
naskytnou pomůcky a měřítka hodnoticí, a to' snad bezpečnější, než jaká by
mohla dodati absolutní krasověda.

Nepodávám kroniky básníkova života, nýbrž dějiny jeho děl a pragmatický
výklad jeho osobnosti: jak životní obzor a umělecký názor v určitém vývojovém
období poetově vytvořily pozadí pro jedinečný básnický čin; jak z rozhodujíclho
zažitku se zrodila základní koncepce dna; jak plán vyzrával studiemi látkovými,
jež básníka brzy sbližovaly s předchůdci, brzy od nich oddalovaly; jak při
volbě výrazových prostředků přimykal se umělec k slovesné tradici domácl a
cizí; jak báseň vzrustala, měnila, ale též lámala a rušila se při definitivním
zpracování - tyto stupně vedou od tvůrcovy osobnosti až k hotovému výtvoru,
jehož literární ohlas a veřejný vliv nesmí býti přehlížen. Ježto však mně nejde
ani o pokus z individuální duševědy, ani o příklad z básnické estetiky, nýbrž
o předmět historického poznání, chci v dílech porozuměti netoliko básníku,
ale i jeho době; její proudy myšlenkové, její směry literární, její zásady umě·
lecké vyniknou při rozboru slovesných výtvorů, kterých nepojímám jako pouhé
znaky původce, nýbrž jako články ve vývojovém řetězci písemnictví českého
a evropského.

Rozsáhlost látky si vyžádala, abych rozvrhl své dílo na tři přibližně stejně
veliké svazky, z nichž druhý, v rukopise uzavřený, vyjde bohdá k novému
roku, třetí do tří let. Přibližným mezníkem prvního a druhého dllu jest básníkův