ných smyslů, prošed dekadencí, zakotvil v radostném
naturismu a stal se chvalořečníkem života ve všech jeho
formách, plodivé přírody i strojové civilisace, volného ptactva.
ve vzduchu i dělnictva při práci, hučícího potoka i
oddychujícího města. Takto přenesl mystický výkHk Otokara
Březiny »sladko jest žíti« na zemi, zatížil jej vitalismem
poněkud brutálním, panteismem značně nehorázným i
socialismem naivním v přímočaré brutalitě a spokojil se
výmluvnou, smyslnou, názornou hymnikou života jen a jen
empirického. Stejné vitalistické tendence probíhají i
mnohotvárným dílem nejdůslednějšího českého impresionisty
Fráni Šrámka. Po bouřlivém období prudkých protestů
pJ,'oti zakrsání a podvazování pudového života, vyzrál
v umělce zvláštního smyslového kouzla, dosáhl poněkud
laciných úspěchů na divadle, zato však později zcela
zasloužených v oblasti lyriky čistě dojmové a citové a v
románě, kde se všecko, v nekonečném světelném vlnění kmitá,
třpytí, světélkuje. Šrámek jest věčný a shovívavý milenec
živočišného života, pro nějž často zapomíná na duši a
zvláště na její oblast intelektuální.

V tom jej doplňuje a svým způsobem i opravuje Karel
Čapek, rovněž přesvědčený vitalista jako Neumann nebo
Šrámek, ale na rozdíl od obou bytost v podstatě
intelektuální, ač z jeho vrstevníků se nezamyslil do té míry nad
hranicemi rozumu a nad právy tajemství. S břitkou
kritikou spojuje ironickou filosofii a s vědeckou obrazností
pozorný smysl pro drobnou všednost a nepatrného
člověka. Nehanbí se za to, že ve svých románech, povídkách
i hrách činí ústupky vkusu čtenářů a diváků, kteří horlivě
tleskají detektivní a kinema;tografickét.eclmire 4MB
~rnělých utopií, pod jejichž úsměvnou skepsí a zahořklým
pesimismem se skrývá sociální dobrota, láska k člověku, bez·
pečný pocit jednoty lidstva.

V plné :lJbroji proti Čapkovu relativismu a jeho
americky orientovanému pragmatismu stoji dvojí mladý šik
vyznavačů hodnot absolutních: jedni se hlásí k absolutnu

59