vypravěči, kteří staré formy historické povídky naplňovali
buditelskými tendencemi; proto trvalá obliba provázela
jednotvárné kroniky »husitského kněze« a pobělohorského
elegika Václava Beneše Třebízského, třebaže se tomuto
nuz~ému fabulistovi nedostávalo stejně dušezpytné schopnosti
jako daru karakterisačního. Teprve zvolna zatoužila česká
inteligence po vědecky ověřených obrazech starodávného
života. Největší dílo tu vykonal neúnavně plodný miláček
lidového čtenářstva českého, Alois Jirásek, povoláním
historik a pedagog; souzvuk těchto tendencí zaznívá i z jeho
rozsáhlého díla spisovatelského. Vervu vypravovatelskou a
pevné umění ostré kresby projevil hned v mládí hutnými
povídkami z bouřlivých dob, naplněnými dobrodružností
a vzruchem, přesyce.nými krví a stíny. Pohrdl jimi záhy,
nebol' zamířil k rozsáhlým skladbám, jejichž hojný,
namnoze rozdrobený děj rytmován jest velikými dějinnými
silami. Ve dvou cyklech a dvou samostatných skladbách
rozvíjí se husitské hnutí, jehož složky jsou stopovány v
různých stavech a ústředích v Praze i na venkově, od jižních
Čech až do východního Slovenska, čímž vzniká dojem
totality. S názorností ještě teplejší a se cítěním ještě
pronikavějším vymaloval Alois Jirásek národní obrození, a to
ve dvoj ím zrcadlení: první cykllls líčí vrstvy pražských
i venkovských vlastenců třídy literární i učenecké, druhý
předvádí účast lidového zástupu z českokladského pomezí,
domova to Jiráskova. Zde i onde podporoval historickou
evokaci jemný smysl 'pro rozhraní mezi rokokem a
empirem í krajanské vzpomínky na rodný kraj v Čechách
severovýchodních. Chybí-li těmto cyklům žádoucí soustředění,
často i dějová jednota, podařily se ve dvou skladbách
Jiráskovi mistrovské kusy historicl(ého vypravovatelství:
v »Psohlavcích« velkorysá epopeje selského vzdoru a
českého zápasu za právo, a v »Temnu« úchvatná elegie
národního úpadku v XVIII. století; onde úsporná kresba
zjednodušených karakterů, tuto sytá malba náladová
dostoupily monumentality. Jiráskovy knihy - vedle románů

39