chybí. V duchu myšlenkových vůdců slovenského
separatismu staví básníci tanmí v popředí své poesie oslavu
svébytné kultury a povahové čistoty venkovského lidu i
horské přírody, na jej íchž kvetoucích ňadrech vyrůstá; zhusta
užívají se zdarem rázovitých prvků zvykoslovných. Po
romantickém blouznivci o lásce a přírodě, Andreji
Sládkovičovi, jenž byl vrstevníkem Boženy Němcové, převzal tento
úkol v 70. letech velký mistr sytého básnického slova a
složité umělecké kultury Hviezdoslav, jenž dosáhl klasičnosti
ve výpravných skladbách, opěvujících horské lidové
karaktery z Oravy. Jako starešina slovenského písemnictví,
jenž často biblickým slovem zalkal nad porobou svých
krajanů, dočkal se politického sjednocení Čech se Slovenskem
a pozdravil je nadšeně. Znaje samo dno slovenské duše
národní, dovedl se oprostiti z omylu starší generace, jejíž
mluvčí, sentimentální lyrik a povídkový kronikář
slovenského zemanstva, Svetozar Hurban Vajanský, odmítl každé
dorozumění se silnějším a vyspělejším kmenem bratrským.

Tradicionalismus, šířící se v literatuře a hlásaný v
pOll!liSvatoplukem Čechem a jeho vrstevníky, znamenal také ob·
novu historického románu, v němž si již vlastenecká
romantika libovala. Nyní však vykonán byl v tomto oboru,
nesmírně milovaném lidovým čtenářstvem, pokrok
mnohonásobný. Myšlenkově ukázal správný směr František
Palacký svým pojetím národních dějin: ne již zevně
napínavý rytířský středověk, nýbrž myšlenkově závažná
reformační minulost česká, zvláště husitského období, posunuta
i u románových vypravěčů v popředí. Demokratický názor
českého vzdělanstva projevoval se také tím, že za základ
historického dění pojímán lid, jehož život osvětlován s
národopisnou podrobností. Nebylo-li tuto alespoň na počátku
dosaženo pravé realistické jistoty v kresbě povah a v logice
dějů, vynakládalo se značné, spíše naukové než umělecké
úsilí na to, aby byla přesně zachycena barva doby, patina
řeči, ovzduší starožitnické. Čtenářstvo, tvrdošíjně věrné
tradicím obrozeneckým, spokojovalo se dlouho dějepisnými

38