datným, živlem refleksivním a s těžkým dekorativním rám·
cem; takto zpracoval dějinné látky domácí, zvláště z
husitské a bělohorské doby, alegorické příběhy ztělesňující
myšlenkové, společenské i politické krise Evropy v soumraku
a Slovanstva na úsvitě nového poslání, romaneskní děje
z východu i symbolické náměty legendární - za
myšlenkově zatíženou diskusí zvedá se zpravidla nákladné a marno·
tratné dílo sytého štětce historického malíře a krajináře.
Odtud zatoužil'později do pohody a klidu českého venkova,
mezi lidové rázovité typy, vzdorující vzdělanosti, všecko
vyrovnávající, avšak naléhavé otázky společenské a
hos'podářské vyplašovaly básníka z idyly, nutíce jej, aby o nich
hloubal, řečnil a lidovýchovně horoval. Národní i sociální
tendence, spojující moderní demokratismus se slavjanofil.
stvím, a bratrské ocenění dělnictva s vlasteneckými
tradicemi, učinily z něho lyrika, jenž místo aby se zpovídal dů'
věrně, vyj~dřuje zaokrouhlenými chansonami hromadné
cítění dobové; tehdy dosáhl Čech popularity nejobecnější.
Ale jeho skromnost a vkus nedopouštěly, aby si oblíbil
pózu národního věštce a setrval v ní. Svatopluk Čech měl
humor a rozmar, jenž bavě se, lehce satirisoval a zvoně
půvabnými rolničkami, usmíval se; veršované jeho
báchorky, plné fantasie a vtipu, náleží k nejrozkošnějším
květům podkasané Musy v čechách a doplňují se s jeho
arabeskami a humoreskami, jejichž starodávně pohodlná
a jemně pointovaná próza oživuje a zvěčňuje malosvět
českého měšt'áctva. Svatopluk čech měl mnoho mipo~obitelů,
leč nedostalo se mu žáka rovnoc~nného; spíše pro přednosti
karakterní, pro ušlechtilost tendence a působivost výrazu
než pro hodnoty umělecké bývá z nich velebena virtuoska
básnické rétoriky Eliška Krásnohorská, duševní vůdkyně
feministického hnutí v Čechách, u níž kovová mužnost a
řízný racionalismus často dusí pravou inspiraci básnickou.

Stálou věrnost myšlenkovým hódnotám a citovým
vznětům národního obrození zachovávají básníci slovenští.
Slovensko tvořilo s Čechami národopisný i kulturní celek,

36