parlamentarismus, rozhodli se čeští politikové za souhlasu
Palackého pro státoprávní program historický.

V dusné době reakčního útlaku, kdy se poesie opětně
.st&vala jediným útočištěm ušlechtilých myslí, vytvořila
~ozkošná svá díla: první významná spisovatelka české
literatury Božena Němcová, ·sladká a melodická básnířka
v próze, jíž bída proletářky a ponížení ženino nedovedly
ze srdce vypleniti lásky k přírodě a k člověku. Prošla
romantickým kultem lidu i národopisným studiem jeho
života; osvoj ila si emancipační tendence dobové a zaujala
sc zvláště otázkou mravní výchovy ženiny. Nic z toho
neumenšilo jejího čistého instinktu a jejího původního vztahu
k půdě: její lidoví hrdinové vyrůstají odtud jako luční
květiny a ovocné stromy. Její povídky, jmenovitě románová
řada kouzelných vzpomínkových obrazů lidového života
»Babička«, jsou cele písní o mladosti země a dobrotě
lidského srdce, které nikde nebije tak nerušeným tepem jako
.pod halenou sedlákovou a kordulkou vesnického děvčátka.

Karlem Havlíčkem a Boženou Němcovou hlásí se ke
slovu nové snahy myšlenkové a směry literární, podstatně
odlišné od vlastenecké romantiky, která kolem roku 1848
nadobro byla vyčerpána, ano, mrtva. Mladé pokolení literární,
které asi deset let po revoluci obnovilo a dOIl\yslilo její
snahy, dávajíc jim hlasitý a obratný výraz v hojných
časo'pisech a novinách, v~hlásilo otevřený boj literárnímu
romantismu. Smýšlelo positivisticky a materialisticky;
rozhodné přesvědčení demokratické stupňovalo živým smyslem
sociálním; odvracelo se od minulosti k otázkám přítomné
doby. Časovost, skutečnost a pokrok byla vůdčí hesla
mladých spisovjltelů, kteří z cizích literatur se odvolávali k
Byronovi, Heineovi a G. Sandové, z domácího písemnictví
k Máchovi, Havlíčkovi a Němcové. Jejich tendenčně
zbarvený realismus studoval na moderním člověku spíše to, co
mu propůjčuje platnost obecně lidskou, než co mu
dodává národní svéráznosti; i v kritice snažili se tito velmi

31