hlubšího úpadku obecného, byla pozdravem a zárukou
života v lidu. První pokusy o napodobení lidové poesie dály
se na úsvitě českého romantismu oním povážlivým
způsobem, který v Anglii označen jest jménem Chattertonovým
a Macphersonovým. Velmi podnikavý muž, ale prostřední
veršovec a filologický ochotník, Václav Hanka, který si
později získal zásluhy v slovanské propagandě, nesl se
svými druhy těžce, že se Čechům nedochovala ze středověku
ani původní starobylá lyrika lidová, ani národní epopeje,
za jaké tehdy byly pokládány básně Homerovy, Nibelungy,
ruské byliny a srbské písně junácké. I umínila si tato
družina odpomoci takovému nedostatku a podle uctívaných
vzorů starožitných, ale s hojnými knižními reminiscencemi
zbásniIa dvě řady malých něžných písní milostných a
hrdinských skladeb o činech bohatýrů i pěvců, namnoze z
pohanských dob. Tyto padělky, prozrazující značné nadání
básnické, byly i se svými hojnými anachronismy přeloženy
do pochybného jazyka staročeského, přepsány velmi
podezřelým způsobem paleografickým a s divadelními efekty
»objeveny« jako Rukopis Královédvorský a Zelenohorský.
Trvalo plné tři čtvrti století, než věda odkryla smělý pod.
vod příliš horlivých vlastenců, jimž se však podařilo po·
vznésti nemálo národní sebevědomí těmito domnělými plody
vyspělé vzdělanosti staročeské.

Nesporně uměleckých výsledků dospěl romantickou me·
todou napodobení lidového básnictví Jungmannův bystrý
žák, František Ladislav Čelakovský. Jasný duch tohoto
učeného muže, v němž podle tehdejšího zvyku filolog
doplňoval básníka, nadán byl pohodou klasickou, ano, přímo
goethovskou. Miloval vtip, jehož jako štiplavý satirik rád
užíval v půvabných epigramech, nepohrdal didaktikou a
vychovatelskou tendencí v poesii, liboval si v
zaokrouhlených formách, které vybrušoval mistrovsky. Od mladých
let zamiloval si lidovou poesii a to nejenom svého národa,
nýbrž rovnou měrou veškerých kmenů slovanských, sbíral
a otiskoval· ji a pronikl tak k její podstatě, že v jejím
du
25