ta«, »Orbis pictus« a »Didactica magna«, náleží jako trvalý
statek kulturní celému lidstvu: že vzdělání, a to především
vzdělání v mateřštině, se má dostati každému bez rozdílu
stavu, rodu a pohlaví; že se má mládež učiti nikoliv
slovům, nýbrž názoru, jehož dosáhne nejsnáze vydatným
vyučováním věcným a postupem od abstraktního ke
konkretnímu; že vedle ducha ·dlužno vzdělávati také tělo, čemuž
nejlépe poslouží uvedení cviků a her do školy; že škola,
řízená učitelem laskavým, má býti místem radosti. Tyto
zásady, valnou většinou původní, nepodával Jan Amos
Komenský jakožto ojedinělé poznatky, nýbrž jako organické
součástky velkého plánu encyklopedického, jejž sám jmenoval
pansofií; všecko lidské vědění, dotud rozptýlené, chtěl
přesně a účelně uspořádati v jednotnou soustavu, opírající
se o víru stejně-jako o rozum; prostřednictvím pansofie by
se člověk křest'an přiblížil nejvyššímu cíli svému, totiž
poznání Boha a splynutí s ním. Ale Komenský, předchůdce
encyklopedistů, pokročil ještě dále: v krvavé době
třicetileté války snil o harmonii všech národů, států a náboženství
a,-předpověděl tak svaz národů.

Vedle tohoto odkazu světu, dodnes jen zpola vyplněného,
zanechal Jan Amos Komenský mnoho děl svému národu,
psaných jeho jazykem a adresovaných mu za nejtěžších
zkoušek, kdy Komenský sám bloudil s místa na místo, nespatřiv
od 35. roku více své ubohé vlasti. Kromě knih
pedagogických, psaných výhradně nebo původně česky, jsou to llll'
mnoze díla nábožensky rozjímavá a mravně útěšná,
prosycená osobním hořem myslitele, který byl zároveň básníkem.
Z nich zvláštního podivu jest hodna rozsáhlá alegorická
skladba »Labyrint světa a ráj srdce«, kde, nakresliv
swiftovským perem z,drcující obraz společnosti lidské, prchá
křest'anský filosof k Bohu, aby v něm nalezl pravé štěstí,
nejinak než poutník Bunyanův. Jakoby na rozloučenou shrnul
Jan Amos Komenský v tomto díle základní rysy českého
písemnictví ve středověku: přísnou vážnost mravní,
založellQU na názoru křest'anském, živý smysl pro skutečnost,
pro
18