zároveň úplný i kritický obraz vyspělé a rozvité právní
kultury české, kterou dovedl zároveň pojmouti historicky i
obhájiti její tradiční neporušenosti proti úskočným záměrům
romanistů. Poctivého a ušlechtilého Čecha neprojevil pouze
v úzkostlivé péči o ryzost mateřštiny, která se tu odvážila
na předmět vědecký i na výraz složité umělosti, nýbrž zvláště
čistě lidským smýšlením, ujímajícím se utlačených a
ztotožňujícím právní cit s křest'anskou spravedlností. Zde byl
opravdu humanismus průchodem k humanitě.

Z humanistického pokroku těžila vydatně populárně
vzdělavací próza česká, která hojností a rozmanitostí plodů i
významem pěstitelů úplně za~tínila kráSné písemnictví, které
i nadále úplně zkomíralo. Hojně byly vydávány; spisy
přírodovědecké a lékařské, díla státnická, s největší oblibou
však cestopisy, a to zvláště záznamy původních cest do
Palestiny, kde nábožný duch český hledal stopy Spasitelovy,
šíře zároveň své vědomosti o zemích a národech.
Skutečného mistrovství dos~hla však česká próza v XVI. a XVII.
věku v jediném oboru: v dějepisectví. Veliké události
politických i náboženskýoh dějin naplňovaly nepřetržitě zemi
a nedopřávaly generacím ani, aby v klidu vydechly.
Šlechtici i města zápasili s panovnickou mocí, která od nastolení
Habsburků na český trůn roku 1526 směřovala více a více
k absolutismu a přísně trestala vzdorné rebely; obě
národní církve, husitští utrakvisté i čeští bratří, zápolili mezi
sebou, ale odrážely zároveň mohutnějící sílu katolicismu,
opírajícího se o přízeň habsburských císařů a vedeného
řádem jesuitským; od německého i švýcarského protestantismu
přicházela české reformaci podpora, ale spolu nebezpečí
,vnitřního rozkladu; z rozbouřených vln vzájemného boje
všech proti všem občas nořila se vznešená myšlenka
náhožensls.é snášelivosti a státně vlasteneckého dorozumění
hlavních činitelů v zemích koruny české. Pozorování takových
dějů, stranických motivů i povah, které za nimi se rýsovaly,
podporovalo ovšem značně psychologický bystrozrak
dějepisců, neméně než čtení klasických vzorů starověké
historio
15