studiem akademickým, osvoj il si Petr Chelčický přece
všecek myšlenkový kvas cizího i domácího původu, který
znepokojoval od počátku XV. století Čechy; s prudkým
radikalismem a se sklonem geniálního primitiva
zjednodušovati vše, dobral se krajních důslelků úsilí reformačního a
zdumočil je drsným, ale mohutným slohem mísícím rozbor
bohoslovný s časovou invektivou a praktickou filosofii s
demagogickým kazatelstvím. Zcela rozhodně zamítl veškerou
tradici i organisaci církevní a vymáhal návrat k
apoštolskému zřízení, při čemž jako o jedinou autoritu se opíral
o bibli, pojatou značně racionalisticky. Nezastavil se II
náboženství a u církve, nýbrž podrobil svému zdrcujícímu
úsudku starokřest'anského supranaturalisty také stát a
společenské zřízení. I tu osvědčil svůj selský radikalismus:
odsoudil středověké rozdělení na stavy, popřel oprávněnost
královské moci a státního zákonodárství, stihal nedůvěrou
kupce, úředníky a připouštěl, že pouze ruční práce rolníkova
na vesnici jest povoláním bohumilým. Zde - v samotě,
nedqaje majetku ani moudrosti světské, měl opravdový
křesťan uskutečňovati království boží na zemi. Ač Chelčický
sám byl duše vášnivá a útočná, kázal neodpírati zlému a
zavrhoval veškeré násilí; proto odsoudil také husitské války
a velel svému ohroženému národu, aby zastrčil meč do
pochvy. Tento křesťanský anarchismus a selský
primitivismus Petra Chelčického náleží nesporně k největším
koncepcím ducha středověkého a zároveň k nejstatečnějším
výrazům slovanské mysli; není divu, že v něm po 450 letech
Lev Tolstoj pozdravil svého předchůdce.

Petr Chelčícký, jenž byl asi o dvacet let mladší než Mistr
Jan Hus, zemřel kolem roku 1460, ale již před smrtí jeho
spojilo se několik nábožných a myslivých žáků jeho, aby
uvedli do života jeho mravně náboženské zásady. Tak vznikla
ve východních Čechách proslulá Jednota bratří českých,
která netoliko vzácným způsobem oplodnila kulturní život
český, ale mravně obrodila i národy cizí, zvláště kolonisty
v severní Americe. V klopotné práci sedlákově, v evangeli.

13