JAN N E RUD A. Napsal ARNE NOVÁK. Po mdlobném období plOlitic'ké reakce a m:yšlenko~ vého suchopiáru vstupuje na ro2Jhraní padesátých a šede~ sátých let zlároveň s oIbnovou ústavnosti v plOpfedí české kultury, mladé pokolení liter,ární, jež', ro~ád.ejic podnětnJ l\l\áIclroviY a Havlíč'kovl!:l, umínilo si postaviti na moderní záklaqy tleský život slovesný i veřejný. Od PiOčátku stál II cele této Májové generace }ako kritik a novinář sp1~ sovatel vZiáonÝ'ch darů duCha a vz:ácn~jlšich' vlastnosti srdce, jenž zvolna vyspěl ve \ZkouškáCh osudu také na největšího bá5níka své družin:Y. Jest to Jan Neruda, v nělm'žJ dnes vděčně uctíváme jednoho ze zaklaďatehí národní kulturi!:!_ ' Jan Neruda t!yl slynem plra~ského proletariátu. Cit~ livy sm~sl pro sociální utrpooí lidových vrstev položil mu osud do koléb1kjy,zlároveň s hmotným strádáním, ale již v ruaaiďÝ'ch létech překonával třídlní vzdor všelidským soucitem s bolesti tělesnou i duševní. Koyt se dne 10. července 1834 narodil v újetdský1chkasárnách, byli jeho rodi& jw staří lidé; Ipk:>idni děti vz\?šlé z tak'ového spo~ jení bývaji plředéasně vyspjělé, převahou rolJtrmové,. ne~ diůvěřivé a salmotářské bllJtosti, ro!i se všecko osv<ěďčilo i na synu vojenského kalt1týnského a malostranské po~ C.ské hlavy 19. sluhovac'k!J; později v:yšvihli se Nerudovi rodič'e na ho~iJ!I1,ářství a trafikantství a přestěhovali pod samý pražský hrad do Ostruhové ulice. Neruda lnul celou duší k m1atoe, prostitké, dobrosrdeč:né zeně, lidově nábbžné a Zlplěvné, j'ejíž lásku v překr,ásném' mlysticismu nacházel promítnutu i ve velkých dějích kosmických, avšak Iplovlahově se poldobal spíše otci, - oba bHli drsní, nepřístupní, málomluvní, rozumu nedův'ěřivého. Na metrolp1olítní škole svatovítské i mikulášské malostranské z:aži1 neúhle:dhÝI a Iblllstrý chla!pc,e ústrk!!J pro~ letářského dítěte, na malostranském gymnasiu pokoření Cec'ha, j,ehož' mateřština jest v opovržení a jenž jest 'V1!:Jchováv,án výhradně v lltěm~,ckékultuře, zj které si nÍid osvojil mHšlenkové i umělecké výtlě'ž'~Y klasicismu j romantiky. Upozorněn Koubkovými přednáškami na j'az!ykové i literární obrození, 'Přešel v sextě na akad~m'ické g.ymnasium, kde soustředila se uvJědomělá mládež ceská. Studenti ješbě pred maturitou r. 1853 cítili se hotovými líterát:!:J a umínili si podniknout, na vzdor'y vládnoucí tuhé reakci, jako básníci i novináři, obrodu Cleského p1semnictví v liberálním dUIChuZiápadní EvroP:!:l. Po maturit,ě b:yl Neruda na rOZipadch, zda se má státi jp1rofesorem Ci novinářem a kolísal pět let, až zvÍtiězila zlur:na1istika. V:!:Jstudoval sice filosofii, působil jako suplent, po pevném postavení profesorském toužili nejen rodice, ale i krásná "věčná nevlěsta" Anna Holinová, kterou miloval podivné pyšnou a mučÍvlě ironickou láskou, leč' vnitřní hlas ho Ip'řesvlědčil, z:e jako novinář nejlépe bude moci sloužiti svému poslání. S většinou tehdejších mladý'ch SPlisovatelů uvedl i Nerllidu do veřejnosti Mikovcův "Lu'mlír" , otisknuv s pseuponymlem Janka Hovor[J, r. 1854 jeho moderní hala:du ,,,Oběšenec". Na č'as však obr,átH se 'mladý bouřlivák k llllrioe fl. za politického dusna vIYda1 r. 1857 svou pirvní knihu veršů "H řf!'itovni kvítí". Nad otev- 3 řeným hrobem mladeho ip!roletářskeho přítele .Antonína Tolmanna vznikla tato meditační llyrika palčivě. kritické not,y a pfíkře sociální tendence, prostoupená drobnými C'lsly bala,dickými; v p~avdivé českosti a v střízlivém realismu pohrdl Neruda výsměšně všemi roman~ tickými konvencemi běžné hřbitovní elegie. Sychravé Hstop1aldové ovzduší leži nad Ciyklem !bez melodie a bez metafor, který, svléká lásku i smrt, společnost i věčnost ze všech ilusí a s tváří pokřivenou sarkastic~ kým humorem nastavuje životu ~'cadlo, odhalující kde kterou starobnou vrásku, kde.kterou stopu falešného líddla. Rozumovost, vitěz'Í'C'Í ve 'Sbirc~ nepokr'Ht'ě nad citovosti tárlivě utajovanou, zpusdbila, ;že básnické podáni tu má cosi tvrdého a chladného a že sp'iše podněcuje nez by, okouzlovalo. Není proto 'divu, že se knize dostalo mezi současní~y jen nep!Orozumění. POidráž!děn tímto neúsplělchem a oddán celou duší uměleckémú programu z almanachu "Máje", stanul Neruda s V. Hálkem v cele tamní, které v 1. 1858-1860. podiniklo mladé bouřlivé 'pokolení se starovlastene1ckými kooservativd; hlavně 'mu poslouži.l četnými polemic~ kými i. kritickými statěmi a vHtrvalou redakční činností ve dvou orgánech tnládeze "Obraz~ života" a "Rodinná kronika". $10 o něco vke než! o zápas evropského sv,ětooihaanství s úzkoprsým vlastenectvím a mravní přímosti se šosáckou p,ruderií, ohrozujíc! svobodu slova a lJ1álZJoru; v podstatě střetla se tu přežilá romantikfl1. s realismem, tendenčně. z!biarven'ým .a 'lbetmócná úda k mtnulosti s jarou i rp'lod'nou láskou k současné skutečlnosti. útočná prudkost, s níž spisovatelé bourali takto cínskou ~ď, oddělující duševní CectllY od ostatní EvroPIY, blYla ve shodě s veřejným ruchem provázej'ÍCím obnovení ústavnosti v Ce·chách roku 1860. Jest to období, k~, vZlniklo svobodomlYiSlné nov:inářství a řecnictví české, řídící se vzorem Havlíčkovým a 'Plrohloulbené v du- 4 chu moderního liberalismu; mladí spisovatelé nemohli než P!rovázeti upřímným souhlasem politický směr, jeIlŽ za vedení Karla Sladkovského hájil demo~atismu proti kOlllservativcum a svobodomyslnosti proti drkvi. I spa~ třujeme Nerudu mezi předními spoluprarovník,y "mlado~ českúch" deníků "Času", "Hlasu" a od r. 1865 "Ná~ rQldnich listů", j'ím'ž ZlŮstal do smrti věren. , Pevné zakotvení ve službě novinářské utinilo konec Nemdově literární bohémě, která neztnamenala jen roz~ háranost hmotný-ch poměrů a nedOstatek pracovního soustředění, ale i citové zmatkty vášnivého srdce a lac~ ných smyslů 2Ja sarkastických vý:Citek poC'hybovaaného a neuspokojeného rozumU. Lee mravní rovnováhy, a dtovéhozocelení nebllll bi!:! Neruda došel bez 'plůsobení ženy, jejíž milostné přátelství proň znamenalo vice než v:ytrvalá a žlárlivá láska AnTIllJ Holinové. B!:!la to nej~ plřejdl1iějšížena literálrní spolecnosti Ipražské, Karolina Světlá, j,ež tehdj!:!, roku 1862, stála v plném' rozkvětu ža:doucího ženství. P,yšnk se, ze 'jest mladému básníkovi. jehož genialitu včas uhodla, okouzlením a vznětem, střeh~ la s těžkým sebezapřením, ab;yjejich vztah nezhoustl v pouhé smyslové opojení a nasadilaZ'a původního pro~ testu nezkrocQl1ého ibouřliv,áka všeckJ!:! síl:!:! na to, aby vedouc jej k ovládnutí temnÝ.ch sil nitra, probudila v něm mravní energii, stupňovanou až k etické jistot? Nástrahami p,roradn!Í'ch přáltel r02JVolni1 se poměr obou hrdmskll'ch srdcí plříliš zábj!:!, ale Neruda vyšel z něho jako zralý mUŽi znalý své cen,!:! i odpovědnosti. Kromě lllJěkolika pOkusů dramatickÝ.ch,z nichž jediná vlašská truchlohra "Francesca de Rimini" z roku 1860 dorostla prudkým spádem a sporou povahokresbou alespoň PSHchologkké 2Jajímavosti, shrnují dvě objemná díla Nerudovu 'i!eň z těchto let tmu~ého vHzlrávání "Knihlll veršů" vl!:!:dané poprvé r. 1868 a podruhé rozmnožené roku 1873, a "AraIJeskllJ," z r. 18M. 5 "Knihy v@ršů" roZJdJěli1 básník sám na tři cásti na knihu výp["avnou, 1,!:Jlridkou a časovou; v k~é se jeví prukoprníkem nový'chdirahčleské poesie. Nerudova ,epika jeví zápas ~áp'adhích vzorů s erbenovskou tradici, jelž rnabývá vrchu, jsoUIC však: modem~, p["ohloubena. ByrOtlských veršovaných povídek s přítě~ mltlohomluvné reflexe i hugovsk!:Í'ch úruvk'Ůz "legendlY století" lužil Nerllida, abYI oslavil 2Jásadiu humanity a mravního pokroku; ik mbooovským bialaídám '2 prostého !života připojil obraZl!:! společenské bídjy modemí viděné spíše tragicky nez genrově; j'admá ,a sporá řeči S!:Jté plastikiH V!:Jznai:uje vedle obraZlOvé střídmosti a nepateticky věméhů preidinesu Ncrudoviy mladistvé iblásně, Vý:pravné. Tak~ v l!:Jrice Neruda nejmOO1ější úč!in~ lehkých, jakobl:J jjmIp1rovisoValn!:Í'ch' písní i hluboce zJamyšlených skladeb reflexivních' Vi!:Jtěžuje z nejlp'ůvodnl~jších a nej~rostšich vztahů životních, pojatých s krajním napětím bohatého fl prece Cudině zJdr~1ivého citu: s8'111uzřejmá láska k matce a sm~s ,ch'1adu, plýchH i něhl!:l k umírajícímu otci; touh:y, rozmarl!:l, pochybnosti a rouhání v erotice osudové i chvilkové; bujnost pijácká fl pyšná urputnost salmotářova; napolo nedůvěřivý" napolo roztou~ený vztab měšťákův k přírod~; vzdor celého muze vuč'i osudu a resignovaná moudrost p1raktického filosofa - toť hlavní témata tohoto oddílu. Jenom několik blásní obsahuje třetí "časová" kniha, ale ať mluví btálsník o slcvenske otázce Ci o slovanskych nadJěj!kh, ať zpovídá, se ztězké tísně reakční doby nebo se h'rdJ~ h'1ásí k Havlíčkovi, ať staré vlastenectví ironisuje a nový platos lás~y k národu joozajíkavě uvolňuje, vZldy,ckl!:J. jeví se tvůrceml tendenční poesie, jez vzdálena starovlasteneckého citlivúlstkářství,deře se z; nejskrytěj'šÍ'Chhloub~k blY.tostii a p["oto pohrdá frazí i upřílišováním; Jestli~e v důvěrné l!:Jrice "Knih veršů" učim?1I1l!:J Iflálbl~hyk "Prostý1m' mo~ tivum" , :zde naZl11a~na již metoda "Zplěvů pátečních". 6 První svazek Nerudovl!:J próslY "Arabesky" byl výběrem dosti IP1řísným, a Ipřece v nich zůstalo mnoho z táplání spisovatele snaž'kího se ovládnouti subjektivnost p'řed/11Iětným realismem; humor tu ješÍiě zápasí s vynucenou duchaplností a povrchním vtipkováním. Hodnotné jiádro "Arabesek" skládají genrové ob'rázJkU a nove1istic'ké figur~1J, mnohé z nkh nejsou vyváž'eny jim Zle starosvětské Malé straniY, ale Ip1římo z' mlajdistvý'c'h! zažitků spisovatelových, osvětlených dodateč'ně shovívavým úsměvem humoristkkého smíru se z'ivotem. Ale i náladové básně v ip~óse, dJÚmiyslně dušezp(1Jtné sebeanallYSiY, klrobné satiry a plarodie poskytují pohled do nitra umělce, jenž dozrává souměrně s člověkem. K úhrllmélmu souboru "Arabesek" bývá připojován oddíJ "R,ůzrných lidi," v:ydaný poprvé samostatně roku 1871 jako výt,ěžiek velké pouti východní; ffilistrovské to dílko nejen jistotou ostré a teplé kresby, ale i soustředěnosti úsečjného podání. Tyto mezinárodnípostavič'~Y mž'ikově zJ8IChlYlCené v barvitém p1rostředí za plného vrhu světla plOhlYbuji se s rozikošnou samozřejmostí v atmosféře oipojené 'životem a ISlunC'em; toto nestárnoucí 'rozkošnictví jest rozkošnictvím pravého umělce. B;yla to jen jedna 'kořist z Nerudový'ch rozsáhlý,ch' 'cest, jeji,c'hž ostatní dojmiY spisovatel taz1namenal feuilletonistovým perem v "Pařiz1ský;ch obrázcích" (18M), ,,0brazech z ciziny" (1872) a "Menš'ich cestách" (1877). Nemdovo zJásadní světoohč'anství potřeb1ovalo osvl~ní !přímými zkušenostmi s cizími zeměmi a názor:y, lidmi a mravl!:J; j1eho pironik:avýkulturní zJájem prahl po bezplrostředním studiu evropské vzdělanosti na jejích domláckh dějištích. Jeho touhy se sp1nil!!:l v míře netušené. KQy~ byl ješt'ě v 60. létech poznal Paříž, jihozápadní Něm~c'ko, Uhr:y a pobřeží Jaderského moře, směl roku 1870 nastoupm velkou pout l11a výiChod a na jih: přes Balkiánský !poloostrov s Cařihradem dostal se do Pa- lestýln!y a Eg:ypta, odkudž se vracel Italií; p02lději prostudoval světovou výstavu vídeňskou a p:ro~stoval Německo severní. Zp'ravodajsk,á povinnost a potřeba prá~d. ninového oddechu vodill!J jej různými knutlY domova, ~dežto však z c~skl}c:h lá~ní přicházel obohacen j'en feuilletonista, omladil lP'ob~t v Pošumaví také llYrik'a. Jan Neruda uCinil z 'cestopisu umělec:ké dílko, na~ dané nejen p'řednostmi básnickými, ale i pružností no~ vinářskou; při tom Hč'il se od prosaik:ů mladoněmeC'ký~ch, kteří do cestopisné causerie vkládali celou sršivou osob~ nost; tyto besídk[1j přizpůsoboval politickém'u i kulturní~ mu p'rogramu svého deníku. Ces~!J konal V'ž!~J s velkou Iplřípravou dkjepisnou, umlěleC'kou i literární a Inikid:y neopomíjel v cizině pro~ hlédnouti si musea, obrazá!rnlY i jiné pomůcky, ale to vše b[1jlo pouhou podporou vlastního pozorování, jemuž neuš'el rni~ádný projev života národů a dvilisaC'Í. Ne~ ob:yč~jně ostré a piřesné oko a výbomě vlycvičený sluch stavěllH se do služhlY 'širo~é inteligernce pokrokového I EVfOlp'ana bez předsudku a s velkou láskou k humanitě.; při tom nikd:y nemizelo !Zanícené stanovisko c~ské a slovanské a uvlědomiělá soudnost politická; humor, ironie a vHp, b:yllY st álým'i Nemdiovými ,rprůvodci; ale před nej~ětšími divadl'y diěji!l1,Ip'říro~y i !přítomnosti Zazněl I zlplravidla stříbrný, hluboký zvon 'Citu, dosvědčující, j'ak optravdový clověk uceluje zde velkého spisovatele, jeniJ se z pouhého impresionismu vykupoval také šíří i hloub~ I kou kulturně dějinných výhledů do díln:y lidstva. , Nerudovycestop'iSj!:l jsou malou 'částí jeho nepře~ hl~dně rozsáhlé Cinnosti feuilletonistid~é, . jež! vydala přes dva tisíce kusů; čtenářstvo již ,čekalo, co pod č'arou "Hlasu" a Ipozději "Národních listů" o veřej~ ných zjevech poví úsměvný a rozmarný filosof, všedního dne, skromně ukriYtý za 2JI1ackou zednářského troj~ úhelníka. Věda dobře, že leccos z imlplrovisovaných kro~ lik a přílezitosmých mosaik má ,cenu pouze jepicovitou l nikterak se nelIIliůže rovnati se soustavnými studiemi . zaoikrouhl~ými virtuosnimi kous~U slohového umění, Ěn~il Neru,da všech svých feuilletonú pro knimi vH.. i, jehož se j.im: v 25 dílech dostalo až ZPb.zústalosti. álmi pořidil koncem sedmdes.átých let výběr 2J feuilleú 10 plěti svazcíCh, kam kromě dvou knih cestop'isů ~ařadil dvojdílné "Studie krátké a kratš'í(( a soubor "Žertů hravých i dravÝ,ch((. Před Nerudou neměla č!esM literatura téměř feuilletonu, a proto se Neruda lmusil vydatně v2Jdělávati u fr~ncouzsk,ých i německých mistrů; zlp'racovav pronikavě PQdinět!!:J, dzi a vlYhradiv besidku pod čarou proudlěrlí a vIněni domádhomvota, v!!:lItvořil český feuilleton, plů'Vodni a rázovitý látkou i s16hwl'. Vý'chodiskem Neri1ldiový1ch týd~nnich besed jest Praha, jeho milované rodiště ab!ydliš1Jě, s poh!!:lblivou pestrosti místní a osobiitou povahou svého obyvatelstva. ]ej'i ZJevni ráz, j~ji slavnosti la ZlálbiavlY, její ZIV!!:l,k,y .a nemiraVYI zaměstná-: vaj'i stále úSmlěvného kronikáJře, jen'ž vychovává vtipem a trestá ironii. Uka2Juje se všim spíše než škarohlidem, bia P!Odrobné listly labOOnid~!é, neUlnavné doj'l1ll!:l, a v~omin klY piroslulého kdl9lsi tanečníka, dvorné a štiplavé ploZlnámk,y galantního mládence o ženách; lásce a manzelství ukazuji ke smlysllnosti, '.zijem'nJělé společenskbu kulturou. Neruda dove.dl se na neplatrnosti všedního dne dívati v historické souvislosti, j'sa vl!:l~lrojen rozsáhlými vědomostmi i výplisk:y zvykoslovnými, národopisnými a historkkými. Ale nespokojoval se touto denní kronikou Zlivata sQUl{romeho a důvěrného v mistním rámci, nýbrž psával r,8.d: váZný nebi posměšný: doprovod k 111,dálostem, nad nimiž se jeho politický 'denik rozhorloval nad čarou. ParlamentniZláp1as ve Vídni i sněm'ovní kamlplaň pražská, stranické sporlU Mladboochů se StaročleiCh!!:l i dJěj'inná p1ře s Niělmd našl9 v Nerudovi sati- 9 rickeho kronikáře. V boji s předsudkju nenárodní šlecht lil i v odIporu plroti církevni reakCi se Neruda ukazlOval neÚlp~osným pi1'otivníkem se střelami jlÍZ!li~ posměšnými; jeho rozmarné P!askvily temného klerikalismu i staro~ plainenské s~lld1ivosti v literatuře a IžIivotě jsou nejlepší úroidou, !VZlešlou op~~dJěnJě: Zle setbiu Havlíckbvy. Jeho bystro2Jrak umoŽlnil uhodnoutiznakydJělnkkého hnutí; l'lIl'Otl:1Íkavýi smysl pro dobové :potřebI!J a spoleeenskou ,SlPll'ávedlnost p,rojevH, upororňuje na podceňované IOtáz"q:li casové, na př. hmotné zajištění spisovatelů, v2Jdělání dívcí a úpravu pom~iI'U slU'žcina k zraměstnavatelce. . Slovesné podání Nerudov'Ý'ch feuilleton'Ú podléhalo 'ZIm~nám. V 60. a 70. létech pracoval Neruda s plnou chutí a soustavně: sebral si sVlědomitě mosaikovou látku a seskuplÍ! ji úm~rnJě kolem základní myšlenkjy; tak v2Jnikal'y j,eho "studie kr,átM a kratší". P02Jděj'i nastalo obidbbí "drobnÝ'ch klepu", libovolně 1mip!rovisovaných beZ! pevné osy; tíha nucené práce unavovala stárnoucího a churavějícího spisovatele. Ale přednes Z'Ůstával v podstatě týmiŽ!: švitorná2Jábava se čtenářem a lehký poS!mě'ch sobiě samému 2Jdůvěrňovalill c'auserie, přeplněné karikaturními nadsázkami, rozmarnými dtáty, drobnými anekdotami, vHplY' slovními i vě'C'nými, duchaplnými narálžkami. Výsledkem blyl humor někdty groteskní, jindy vlídně filosofic~y, jenŽ! pirov,á:2Jen VŽldry .citem, stál věrně ve sluZlbě (nlÍirodní i kulturní Výdl0ViY. K Neruďovým novinářskym povinnostem :nále~lo také Zplravodajství divadelní a výtvarné. "Proz;atímn.í Pivadlo" plr~ž!s!ké 'oWlo v něm po herecké, režijní i slovesné str,ánce so~dce a kronikáře stejně splfavedli~ vého jako laskavého, který Iddbře jsa věd!om', 00 zlna~ m~á jevištní umění pro osvětu, přip,ravoval horlivě pfůldJu mieli u:m~ld i v ob~nstvu pro velké Národní divadlo; do r~esanČ11í budovu na náblřéží však Neruda nev1ťro~, a r. 1880 se končí jeho činnost referentská, 10 jejíž: doklady vll:lPlňují etyři velké svazlky. Nerudovi rnestacilo však, aby v kritikách sledoval dramatiekoU! poesii domácí i dzí, postupující od velké patetiky k ja~ drnélmu realismu spioleč'enskému a s tím soubčzný vývoj herectví od deklamačního slohu k p1rosté a hutné če~ s kosti. V teoretkk'ýCh úvahách zabýval se casovymi otá~ami našeho divadelnictví, kreslil syntetieké podo~ b~zlnlH vůddch osobností j1evištních a zasahoval i do hudebních sporů, háje naléhav,ě a šťastně Bedřicha Sme~ tanu \p!roti dom:áJcímu zp,átečlnidví. V rozborech 'Pražtský'eh výstav tUllilěleekÝlch a v 0becnýich úvaMch výtvarnický'ch blyl Neruda spíše vzdě~ laným, vnímavým a Iduchalp'lným amatérem, než' odborně usuzujícím znalcem; malířství historické i genrové jeho dobll:l dovolovalo mu literární !plarafra2Je obtrazů, vedle kterých si promíjel hodnocení formové; léty sílící smlysl pro č1eskou svéráznost utrr1lěleekou napomohl NerudovL ž~ odhadl vý2Jnam J. Manesa, Jar. Čermáka a 1\. Chit~ tussiho, V. Levého a Jos. Myslbeka. Nejzávažinější z Nerudových kritických prací jsou jeho úvah,H literámí, neoblm~mné lpoUZ~ na sloupC'e denního listu; v mládí otiskl zvlášt'ě důl,ežité v "Obrazech života", za mužné zralosti pak ve Vlčkově "Osv1ětě". Jest 'velký ,ro2Jdíl Im'ezi oběma skup1inami, acNeruda vždy soudil vě C'ntě , formuloval své stanovisko otevřeně, psal s vtipem a zároveň s vážností, ať posuzoval druhy ze školy Májové, Hálka, Helyduka, Pflegra Moravského a Karolinu Světlou, či ať Ipo:zJdJěji vítal m1ladé umělce. Čecha, Vrchlického a svého ~áka J. V. Sládka: útočný a povýšený tón bouřlivákův ustoupil vlídné shovívavosti, skoro výlučné stanovisko obsahové všestrannosti, která neplohrdá ani zřeteli formálními, 'zejména však' odtažlité světool:Jč'anství v duchu m'1~é humani~y zaměněn:!:! z'a uvěldomělý požadavek básnictví osob'itě národního. 11 Odehráváť se na rozhraní 70. a 80. let v Nerudovl~ živott' veliký obrat, důležitý tím, že j'ím 'jest plQdmín~n.& Nerudova nová básnÍC'ká tvořivost. Smrt Vítt'zslava Hál~ ka uv~la roku 1874:tdrcenému druhu na mysl, co 2atušil již, k~yž p1ředč'asně mu, po plaché předehře: nt>r2lné a hluboké lásky, zemřela roku 1865 mladiČ'1~ái Terezie Mac'háč'kov.á, a když se o čtlyři léta později, plOhřbívaj!e k'metnou svou matičku, rozž'elmal s nejvěr~ nější sVlědkyní svého dětství, Žle tp1řísná a studená sa~ mota jest j'eho plředurceným osudem. V tuhé pTá'CÍ no~ vinářské i v roztmamé 'chudobě ~ivota mládeneClk'éhb snášel ji statečně a lehce a do roku 1880, kdy tMM choroba zJffii2nila j1eho nuznou domácnost ve Vladislav~ své ulici v t,ěsné vlě:ZJení a navž!dy jej odvedla z di~ vadla, z přírody a z cest. Teh~y uzrála ona Nerudova bolestná a trpiká moudrost životní, vanoud z v1ětšiny' jeho hutných a usedlých aforismů v 'P'róse i z jeho čistě moderních, úmrysllllě neklasiC'lťý,ch a osobně prožitých e!p~gramů ve verších. Nemda obcas zatoulžil organi~ sovati č:eské pisemnictví: r. 18'71 založil pro básnkké ;preklard,y sbírku "Poesie svlétová" , ~. 1873 prokiázal: se v "Lumíru", znovu výborným redaktorem časopisu v,ysoké umělecké úrovně, od 'roku 1883 soustřeďoval v 'knihovně veršovaných IPlrací "Poetické besedY" celou bá;slnickou Ob0C českou. Někteří, ~a :př. J. V. Slájdek, tvořili prímro j'eho meto:dou lyriC/kou, jiní, jako Jar. Vl'Ic!hlic'ký, hlásili s,e k Iněmu jako k svému mistru', k~Hž "bořili č'ínskou zed" , , třetí, se Sv. Cechem' v čele, p1okracovali v j'eho politickém buditelství písní a blás~ nickou dumou. Naop·ak Neruda sám se neubiránil vlivu m1adistv~}ch druhů, a jmenovitt> 'Jejich sklon k' široké mralbě.slovem doč'asně došel v jeho verších ohlasu. Nej'P'rve dozrál k mistrovství Neruda povídk~ář. Již nObrázky policejnf" (1869), přímostí pohledu do sociální spodiny pražské fl přesné v ostře vě'Ci11ém poio~ 12 rov.áalí, houstly z lát~y, pro feui11etOll1lI1í studii v nánIět pOvídkový. To se stupňovalo v b'rethartovských "Trhanech" (1872 a 1876), kde zhuštěné výjev,Y z C'eskěho blOSáJckého života s úžasně sporou a plnou povahol{res~ bio.u príma k:Hpí dějovým pohjybem. me, teprve K'dHZI Ne~ ruda sáhl pITo námJět do nejdražších eh meditačních po způ~ sobu tehdejší mladé školH bá,snkké o tragedikh 'Ve vesmíru i lidském mikrokosmu; uprostřed stoji výmluv~ ně naléhavéchanson:!:l vlastenec~y i karaktemě výchovné. Lee nejmocněji Plůsobí tam, kde se vyjadřuje svým rázovitým slohem, zach:!:lcuje~li úseeně, 'hutně, a stručně přírodní dějství v nejtnapiabějšíCh jejich okamzidch jako symbollH dtového života vlastního. Takto dokázali!:! "Písně kosmické" nejen že básník jest pln mu.fué tvořivosti, ale i že pracuje scdou svou opravdovostí o průvodním výnZiOvému umění. Neměl ho použíti dříve, než nemoc a samota přeoraly hluboce jeho nitro a tak mu doPOIDfohlH k zralé moudrosti.. životní. Pak vlynořila se z hlubin duše dve doplňující se díla: objektivní eplika uzavřený'ch císel a nejsub~ jektivnější lyrika deníkového rázu. 14 "Balady a romance" (1883) b:yly na:pov,ěděny čá~ stečlniě v "Knihách veršů"; ni!::lpík nemnohým baladám oSLlidové náladj!::l a děsivétragitnosti a k ně.kolika svět~ lým romancím h:ybného rlytmu a vtipného zaostření při~ b;yly. křesťanské legendy v dudl,U zbožného primitivismu a jako Nerudova ZJVláštnost řada rozkošný'C'h capric, ~de skrovrnický děj! neníne~ zlálminkiou samoúč!elné, ,araib~,skovié ~resbi!::l~ slovní. Odkládaje na ča.s m1oderní! vědecké nazír,á\l1í, vracel se Neruda úp'l~, v duševní zivot prostého lidu a Iproston:árddlnim tónem, formu~ lovitým slohem, popěvkovitými malůvk.ami bHž'il se jeho výra.zovému plrimitivismu; toužil omládnouti \ a okřáti v naivitlě az cLě,tské, jak ji znal zle zbožné vý1chov:!:1 své matičkíY' To se mu podařilo ve svrchované míře a Z1pu~ sobem až rafinovaným, na 'z:áikladě zálib! a studií ná~ ro{oolp[sný'ch, kombinace pSlychologické a důmyslu sti~ listického. Epik'k'ým slohem prostonárocLně laděným 0vJ,áldl širokou stuPlllici lidských citů od hravé něhy! dít,ěte 'PP tragiku slrdce mateřského, od mladistvé ra~ dosti z národní svobodlH 'PP z!áhaďný stesk samotářův nad tajemnými osudjy rodné země, od vlěčného příběhu sveidené a opuštěné č1eské dívk:y po náladovou hrůzu mořské plavby. Nejmilejším nositelem legendárnkh dě~ jú a primitivistické moudrosti ~lyl Nerudovi sám ]ež'íš: nezůbrazil ho pouze v lidovém kroji prostonárodního a dětského sVlětce, ani v svohlO!ooml!:Jslné stilisad mo~ demí, nýbrž' hlavně jako svrchovaného mluvčího vlid~ ného a tklivého humoru, odpuštění ,a lá,sk1y. Nl?ldlouho potom vy~povídal se v "Prost,ých motivech" (1883) své !první kni~e zlcela subjektivní, co nej~ otevřeněji ze svého 'života dtového, doj'můvého, ná1a~ Idového. V rámci čtlyř ročních časů odehrává se intimní drama Nerudovo a to tak,že pfírodní d\ěj' není pouhou dekoraci, nýb1rž v souhlase s moderním krajinářstvím plřímo stavem duše. První idva ;C;ykly ob1rážejí, kromě 15 nerudovsk:!J p'říznačného záp,asu nervosní měšťákov!H nedůvěr,!:! s výbojným jarem, ohlas bápníkova omlazení pob:!:ltem na Sumav~ a poZidní horkou láskou ke krásné Bo~eně. V oddílUlPodzimn~m a zimním však vrací se iZl~dumCivý \Skeptik do své studené samoty, kde mu vedle dhorob,y, beZlesnÝ'ch nocí a hovorů se smrtí nez'b'Ýv~' než elegické vzpomínání .a hrdá oddanost do vůle 0sUidu; místo barvitý,c'h krajinomaleb1plnÝ,ch světla a vZldu'chu rýsují se n!yní v úchvatném zjednodušení tllIptické scenerie lidského Ziápadu. Sv,ě'ží původností přírodního postřehu a prudkostí rnáladovou soutěží "Prostfl motivy" s Hálkovou nejumělecĎější knihou "V p,řírodě", ale kázní slova i obrazu, stálou shodou vnější dekorace i nitemého dění ji daleko :p1řev,!:Jšují. Neruda jest tu dův,ěmě citový, střídmý ve v,ýrazu, stříbrně melodický; ale jakýdJ. krutý,ch zkušeností, kolik vnitřní síly< biylo třeba, a!:;:H n1ěkdej!ší drsný veršove'c v!!:lbavil ze svárů svého nepoddajného nitra tuto hudbu! ' Uprostřed trýZlnivéchorob:!J a smrtelných tuch vZ!niklo z podnětů namnoze přílezitostný'c'h, s narážkami na starší vlastní i cizí Imotiv:H literární, se vzpomínkový'm'i ohlas,y Z1 ,cest desatero básní. které vi!šly aži posmrtně jako "Zr-iěvy pláte/ní". NáZJev vztahuje se k ú- stře;dní miyšlence několika skladeb, příbuzné mystkko . vlasterneckým koncepcím polských romantiků: náš národ vlyvolen jest imezi ostatními, abl!:l se mesiášsky z'a lidstvo oMtoval, takže naše dějiny jsou Velkým plátkem lidstva. Ale pašijní nálada ;z daleka nev!jč'erpává obsahu těchto deklamací a modliteb provedenlJ'ch nemno2Je nákladným slohem patetkkým. Mys,tická lásl,ía k vlasti a n,árodu, v niž se nakonec rpiřepodstatnily všec~y NenwvlY důvě'rlné v2Jtah~J citové, jest mu, nadšenci bez frazí, horliteli tez' sebeoklamární, ekstatikovi bez nezivotné 'blouZlnivosti, také zdroi'em naděje a víry, kterou 16 oIdkaz:uje národu, jaků poslední moudrost života, započ'atého v kritkké skep~i střízlivého světoobčana. Poslední tři léta Nerudova !života p[IYlllula pomalu a těZlce beze slUil1ce .a bez' pdsruě. Novináfsk'ou cínnost, kter,IÍ mu zbiyla, plOkládal zla pouhou robotuchleblJ1í, a lP\Sal~ li týld~nní své feuilletonlH !ptrO obveseleni č'tenářu, dtil se sám oním 'humoristou, "jen1ž klb kbutlťu j(le Q p~áce". Praha posk;'Y,tovala mu leda dvě tři ulice, abl!:F se j~m'i těZl~ vlekl, oplřen o r,ámlě sluhovo; i návštěv.a J ubHejní výstavi!:l, j~ p:atřili!:l, jeho poslední Mdk!:J, při~ nesla mu vice obtí~ Inež uplřímné rad!osti. Za výstavního jásotu pra~ského ZOOIřel dne 22. srpna 1891 a poh'řb