OTaKAR BŘEZINA NAPSAL ARNE NOVÁK VYDAL JOSEF PORTMAN V LIT O MYŠ LIL. P. 1 9 3 8 ARNE NOVÁK, OTOKAR B:ŘEZINA V1TIZNÁ SMRT, KTERÁ V POSLEDNIM DVOULEti imperativními zásahy nadobro promenila podobu České literatury, zasáhla naši duchovní kulturu zpBsobem nejkrutějším. V~era neo~ekóvaně po krlÍtké nemoci, nedlouho po svých narozeninách šedesátých opustil nás náš nejv~tší básník a myslitel, Otokar Bfezina. Ffi skonu nejednoho z našich drahých spisovateltl a poetu, ktetí odešli poslední dobou, podtili jsme, kterak v nich bilo samo srdce DllŠí rasy; tentokráte však, kdyz se z našeho pozemského obzoru ztrácí znalec tajemného hlasu našeho plemene a zárovei'Í filosof a umělec světového formátu, jsme si jisti, ze zastavilo se navždy velké a silné srdce, které nás všechny své dlužníky a žáky, vyznava~e a ná· sledovníky spojovalo se srdcem sveta. V ~eském básnictví posledního Čtvrtstoletf, kdy vlastně Otokar Březina počal teprve vykonávati duchovní vliv svým dílem,dokon~eným v desíti/eti předchozím, byl to on a jediné on, kdo představoval kosmickou funkci a evropské svědomí v naší tvorbě lyrické. Nebylo to pouze proto, ze jeho hlas byl slyšán daleko za hranicemi domova, a ze výrazové prostředky tohoto velkého kouzelníka obrazu a metafor, melodii B rytmu snášely už od poČátku nejvyšší měřítko světové, nýbrž bylo to především proto, Že skrze jeho myšlenku a skrze jeho dHo ú~astnfl se také český Člověk velikého zápasu, pravého uměleckého a ideového ag6nu soudobé kultury a ze do ní vnlÍŠel svuj t6n, svuj zvláštní národní ráz. Ti, kdož Otokara Březinu aspoi'í ponekud chápali, věděli také, ze skrze něho nemluví pouze ~eský duch sou~asný, nýbrž zárovei'Í veliký odkaz naší minulosti, a nebylo potfeba ani hlasB vnímavých cizincu, aby nám řekli, že se tu zárovei'Í hlásí o právo na zivot a o svobodu projevu duch slovanský, který nepohrdá vybranými prostředky umění západního, aby vyjádřil tajemství vý· chodu. Takto v Otokaru Bfezlnovi Jako v ka~dém genlovf umelec· kém anebo filosofickém se pojily dva mohutné živly. živel světový a prvek národne-Individuálni. Jak jsme zchudli, jak jsme na celém svém významu ztratili, Že nositel tohoto poslání byl nám navidy osobně vzat, a Že není nám ani pláno síliti se lidskou jeho přítom. nosti, ani choditi do osamělé Thebaidy ducha pro útěchu a pro po. vzbuzení! Když před dvanácti lety zemřel Jaroslav Vrchlický, zmocnil se nás podobný stesk, jako při v~erejŠím skonu Otokara Březiny. NaŠe boo lest byla sice tehdý zmenŠována tím, Že smrt Vrchlického byla bás. ík ' oJ b ' oJ. h oJ. , d'l b I oJ d' n u samemu uz vysvo ozemm, a ze Je o Zlvotm I o y o uz avno definitivně uzavřeno, kdeŽto v případě Březinově se nezmenší tíha ztráty okolností, Že samotář jaroměřický od dvacíti lety nepublikoval nic nového ani verŠem ani pr6sou a Že celé Jeho odml~eni bylo zasvěceno příprave k myslitelským dflfim, o nichž nevíme, zda skuteČně jsou napsána a zda kdy se dostanou do rukou veřejnosti. Jako Otokar Březina byl také Jaroslav Vrchlický básníkem světové pověsti a světového rozsahu, a ani tomuto, ani onomu nechybělo obdivovatela a uČedníku, kteří se jen pro ně zabrali do nepřístupných záhad naŠí mateřštiny. Oba básnici, skvělý řečník a nádherný myslitel, dotýkali se otázek světového dosahu a nesli ve své hrudi kus evropského svědomí kulturního. Každý ovšem jiným zpfisobem. Jaroslav Vrchlický, duch neklidný, těkavý a rozsáhlý, spěchal od problému k problému a s geniální skoro nervosou proměňoval je v terna ta, básnického ře~. nictví, v úchvatné antitese slovního umění, v strhující pathos slova zároveň barvitého a skulpturálního. Otokar Březina, duch soustředě. ný, kladný a soustavný, těŽce fil tragicky své problémy proiíval, aŽ se proměnily v sou~ástku jeho slOŽitého Já, planuly tam podvědomým bohatstvím snu, tuch a dohadu a pak teprve přetaveny II přetvořeny objevovaly se v komplexivním bnsnickém tvaru obrllzové vise, nebo nábo~enského hymnu. Jaroslav Vrchlický, jehož myšlenková bytost byla zatí~eml stále kalnou přísadou smyslnosti, nade všecko miloval svět, toužil s ním splynouti a v něm se rozjihnouti. Otokar Březina, který sensitivnost a smyslovost v duchovosti umělecké překonnval a ovlndal velkou kázní my~lenkovou a mravní, především miloVll1 Boha a věčnost, snaŽil se porozuměti jim, vyzpytovati jejich zákony a ~íti ve shodě s nimi. I byl Otokar Březina také osobností mravní. Proti estetickému umělectví Jaroslllva Vrchlického připočtěme, Že se v jeho myšlení a díle ozývá také sociální t6n a úsilí o společenskou spravedlnost, i změříme snadno veliký rozdil, který děli oba nejskvělejší představitele dvou generací za sebou následujídch. Je značně pravděpodobno,Že budoucnost bude trvale spojovati oba tyto básníky, z nichž starší mladšímu nikterak nechtěl porozuměti, kdeŽto Březina se snaŽil stá le vice pochopiti vývojový význam Vrchlického, kterého aspoň po strnnce výrllzové pokládal za jednoho ze svých učitelu. S vděčností, která jest znakem duchu opravdu velikých a ušlechtilých, uznával všechny své předchudce a pokorně zaznamenával vše, co kdy přijlll od tradice domácí. Není bez významu, Že se tak často vracel k ocenění osobnosti a poslání Svatopluka Čech ll, od kterého se jako skromný, veršující začátečník učil; jako Svatopluk Čech znal i Březina veliké národně-mravní poslání básníka II nasadil celý svuj ~ivot odříkavého SIlmotáře, aby tomuto poslání sIou~il; také pracovní pokorll neúnavného dělníka verše, jejím~ svědkem byla přísná poustevna mladého básníka v Nové l1íši, připomíná silně ciselujíd úsilí Čechovo. Takto se řadi vlastně Otokar Březina při všem vědomi světové mise mezi básníky buditele. Kolikráte se svou obraznou výmluvnosti závratné· ho improvisátora poučil své hosty o tom, Že naše obrození není dokončeno, dobvad se nedovrší obrodou mravní, bylo to zárovei'Í vyzván~ abychom o této obrod~ pracovali všichni, stejn~ jako B6h si po nás přeje, abychom byli jeho spolud~lniky a uskuteči'Íovali di. lem vlile, dílem dobroty, dilem krásy království jeho na zemi. V době bisnlckých začátkli Otokara Březiny, kdy jeho svítivý a svě· telný verš, jeho barvitá a duhová metafora, jeho mámivý a Často ne· pochopitelný oxymoron vzlétly jako ohnivý pták nad všecku, třeba stříbrnou šed' české lyriky impresionistické, zdálo se, jakoby se Oto· kar Březina lišil od celého světaliterárniho prostředí. Úžas ten rostl od knihy ke knize, zvláště, kdyŽ odhodil nejenom uzavřenou a pra· videlnou rytmiku ve prospěch převládajícího volného verše, kdyi zamítl občas kouzlo rýmli, v ně~i přece byl virtuosem, kdyi poČal skládati modlitby a hymny, připomínající starodávnou lyriku litur· gickou a když vedle toho se závratnou odvahou ducha konstruktivního budoval ze svých širodechých slov mohutné architektury, kde zhusta nebylo snadno přehlédnouti celek, jmenovitě zahloubal.li se čtenář nad vírem, ve který strhovaly jednotlivosti výrazové) myšlen. kové. Za necelé desítileti, ve kterém se naplnil Březinliv básnický vývoj, značený pe ti knihami, urazil jeho umělecký genius dráhu, jíi sotva co v naši poesii se m6že měřiti; dráha ta vede od sebemučivé· ho subjektivismu duší spoutaného k vesmernému a hromadnému objektivismu, kdy básník Rukou přestává mluviti za sebe a stává se mluvčím celého lidstva. Není sporu, že z těchto čistě uměleckých a výrazových možností Otokara Březiny, typisujídho symbolisty a nad. osobního lyrika, nevytěŽilo naše básnictví doposud ani setinu toho, co by na něm mohlo p6sobiti oplodive a obrodně, jmenovitě, když se cesty našich mladších básníktl v posledním desítileti od Březiny odvrátily. Po této stránce jest Otokar Březina pro budoucnost, která ho musí teprve dortlsti, velikým problémem a nesnadným úkolem. Avšak dojmem daleko vetší novoty a cizosti než Březina - básník ptlsobil od počátku Březina-myslitel, od poety neoddělitelný, který, Svítáním na západě počínajíc nastupuje odhodlaným krokem, s očima upřenýma k nebi, s nárucím objímajícím svetY' svou vzneŠenou pout za Absolutnem. I oba velicí náboženští lyrikové generace lumírovské, Julius Zeyer a Josef Václav S!2dek zdají se ve své teskné touze po Bohu Cl po smrti, obsahující slib věčného života, nepatrnými proti paroxystické inspiraci tohoto nenasytného pijáka vína silných, které štípily smutek a samota; teprve jím té~ v oboru poesie nabyl mlš ná· rod práva osobovati si název národa náb02enského. Bylo to v době positivistické vedy a materialistického názoru, v době náboženství hmoty a přírody, jemuz sloužil Jaroslav Vrchlický v době odevzdaného agnosticismu, kdy Otokar Březina volal na hranici svých dní velkým hlasem, Rozšiřte Boha! Byli on naším prvním básníkem mystickým, a to v jiném smyslu slova, nez Julius Zeyer, který tajemství hledá a před ním ve zmatené pokoře klesá; zde přihlašoval se duch smělý, nadaný visionářstvím, intuicí Q spolu silnou vtlH, který tajemství rozumí, který je organisuje Q který je úplně staví do služeb Života. Březinova mystika pila z mnohých zdrojtl, od indické metafysiky az po schopenhauerovskou filosofii, od antické gnose az po entusiasmus katolických mysliteltl, ale také od biologického evolucionismu až po odvážné hypotésy moder. ní fysiky; nedá se prostě vměstnati do jediného systému mystického. Jest Otokar Březina myslitelem křesťanským? Víra v tajemnou vinu, v prokletí tvorstva lil v potřebu spasení zdají se pro to ~luviti, a také hluboce významné spojeni lásky k Bohu se sluibou k bhinímu i nauka o bratrství všech přibliŽují jej křesťanství a to jistě spíše katolickému, ne2 protestanskému. Tyto ~ivly etickosociálni, jimi~ Otokar Březina tak těsně souvisí s kulturou své doby a tak přesvědČivě se zapiná do posledních údobí veřejného vývoje svého národa, bývaji nejsilněji zdGrazfíovány a přispěly k jakési popularitě jména Březinova také u těch, kdož jeho světa v celku nechápají. Avšak pro něj Q pro vývojový optimismus v záveru Březinova díla nesmí býti zapomínáno ani na těžký pesimismus, který se ozývá netohko ve vstupních Tajemných dúlkách, ale i ve vrcholných Stavitelích chrámu, ani na celkové tragické pojetí života a kosmu, který dodává celému Březinovu dílu rázu drl1matického. Snad i těmito znaky se přihlašuje Otokar Březina jako věrný syn ke své době, která byla naplněna křeČmi, agoniemi věku přechodného, svijejícího se v porodních bolestech nových hodnot. Tolik v zájmu myšlenkové pravdivosti, jíž Březina sloužil slovem i činem. Ovšem v závěru jeho díla a jmenovitě v knize vážné a sladké moudrosti, jakou jest komentář jeho básní Hudba pramentl, skládající se z cy kltl essaytl, vidí me už ducha usmířeného, harmonického, s úsmě· vem na uzamykajících se rtech a s blaženým tancem vesměrných hvězd nad pokornou hlavou. Takto zvykli jsme sl nacházetí Otokara Březinu také v jeho soukromí, když zmlkl jako básník: pro každého měl útěchu, na každou otázku měl odpověď, pro každou nejistotu měl posil u a tak v tiché jizbě jaroměřické usedával, mluvě jako největší učitel svého národa, ne nepodoben vykládajíclmu Tomáši ze Štítného a v biblických větách kážícímu Janu Amosu Komenskému. Je těžko pochopiti, že se tato zpěvná a výmluvná ústa zavřela navždy, a ze nikdy už nebudeme smeti putovati: do západomoravského mes- tečka, které nebylo nikoli nejmenŠí z naŠich zemi. Nic nám vŠak ne· brání, abychom dále putovali k Živým studnicím jeho knih a ssáli z nich sílu a víru. NaŠi potomci budou nám jistě záviděti, Že jsme směli Žíti vedle něho a hleděti do jeho polokristovské, polosokratícké tvářě; záleŽí jenom na nás, abychom se toho ukázali hodnými, zacho· vávajice jeho posvátné dědictvi. Arne Novák OTOKAR B:ŘEZINA Tato studie byla v den skonu bás. nf k o V a i m pro v i s o v á n 'l, do tel e f onu nadiktov9na l:1 pak uveřejněna v Lidových Novinách dne 26. března 1929 jako nekrolog Otokara Bleziny. Autor toho d ne dlel na pled. náš k o v é z a již d c e v rod n é Lit o m y. š I i. Tam byl a s t u d i e J o s e f e m Po rtmanem vytisknuta na ru~nim lisu v 22 výtiscích II vydána na paměi 70. narozenin Otokara Bleziny na podzim 1938.