,. v TOMAS G_ MASARYK K SEDMDESÁTINÁM JEHO PRO MLÁDEŽ NAPSAL ARNE NOVÁK O D K A Z P, R A H A lL, O PAT O V I C K Á U L. 9 1 9 2 O Otec vlasti. Rodina jest potud šťastna, pokud v jejím čele stojí moudrý a laskavý otec, k němuž vší chm členové vzhlížejí s iáskou a s důvěrou. Netoliko jeho starostlivá péče, jeho pracovní úsilí, ale i jeho veliké životní zkušenosti a světlý příkla:1 naplňují radostí a pýchou srdce dětí, které pak uchyluii se k milovanému tatíčkovi i tehdy, když dospěly. Jako jednotiivci i národové uctlvajl a milují některé vynikající muže, kteří se jim osvědčili tím, čím jest otec rodině; někdy tyto vyvolené a požehnané muže přímo jmenuj! svými otci. Národ český do nedávna přisuzoval tento čestný název a tuto láskyplnou dflvěru dvěma výtečným osobnostem: j:ž ve ~kolách učí se mládež o Karlu IV., Otci vlasti a {} Františku Palackém, Otci národa. Ale jaký rozdíl mezí těmito oběma muži, tolik drahými každému věrnému Cechu! Ve čtrnáctém století byl Otcem vlasti dědic panovníckého trůnu Přemyslova, korunovaný král a císař ze vznešeného rodu, vychovanec a přítel papežův, spřízněný s předními vladařskými rodinami v Evropě, hromadítel a množítel statků a nádhery; lid uctíval jej u vědomí, že se Otec ;3 vlasti sklání blahosklonně s výše svého vladařského stolce ke svým dětem - poddaným. Devatenáctý věk však prohlásil ve Františku Palackém za Otce národa potomka prosté rodiny venkovské, zrozeného v chudičké chaloupce a vyrostlého ve skromných poměrech; nepotřeboval ani státního úřadu a veřejného důstojenství, aby vykonával moc nad dušem: svých vrstevníků. kteří v neunavném učenci. hlubokém mysliteli a výmluvném spisovateli nalezli otce a vůdce, ukazuiícího na obsah i smysl národních dějin a skrze ně i na pravý směr politického a mravního usilování: místo žezla nastoupila kniha, místo panovnického zákona osobní přesvědčení mudrcovo. místo zevní nádhery mravní vážnost. K těmto dvěma obecně uznaným a celÝm národem milovaným Otcům vlasti přibyl za našich dnů třetí muž, který drahou Františka Palackého dospěl na výsluní moci Karla IV., prvý president Československé republiky Tomáš Garrigue Masaryk. I jemu přisuzují všichni Čechové a Slováci jednomyslně čestný název Otce vlasti, a to za důmYSlný a obětavý čin státnický: jestliže Karel IV. povzneS korunu svatováclavskou k lesku a k moci po období žalost:lého úpadku českého státu. jestliže f'rantišek Palacký dovršil snahy národního 4 znovuzrození českého tím, že na-rod, sotva procitnuvšf z úplné poroby a ponížení, vychoval a vyzbrojL k zápasu politickému o samostatnost, vydoby: T. G. Ma~aryk nám nezávisly, samostatný a svobodný stát d to za krvavé války světové, jei!ž osudní původcové usilovali () bezživotí našeho národa. 5 jednohlasným nadšením provolali pak všichni Čechové a 51-0váci bez rozdílu T. G. Masaryka za první hlavu své republiky, a takto zastává jakožto president T. G. Masaryk totéž místo, které ve čtrnáctém věku vy,plňovala královským způsobem skvělá postava krále Karla IV. T. G. Masaryk vstoupil tam nadán vlastnostmi učence z prostého rodu, Františka Palackého; než začal ČeskoSlovenskou republIku říditi státnickou mocí, .působil jako uČItel, spisovatel a myslitel k duševnímu a mravnímu povznesení národa, a tato vzdělanost i moudrost T. O. Masaryka, osvědčeného jakožto učitele učitelů a vůdce duchů, zaručuje národu, že nový jeho otec spravovati bude jeho osudy s laskavou spravedlností, a se zkušenou rozvahou. Že to dovede jako pravy otec, dosvědčui! českoslovenští legIOnáři, s nimiž v daleké cizině vybojoval naší samostatnost; nejmenují ho jinak než tatíčkem Masarykem a ·obracejí se k němu s plnou důvěrou. 5 Jeitl jiné rysy sbUl\l1í t. O. Masaryka, Jejž my Jmenujeme Otcem vlasti, s f'rant1~k:em Paiackým, kterého naši otcové a dědové nazývali Otcem národa. Oba slučuj! ve své osobě i ve své životní dráze všecky tři nejdůleži. tější kmeny, z nichž se náš národ skládá: oba jsou rodem Moravané, ale prožiJí nejdůležitějšl část svého života v Cechách; jestliže však fr. Palacký vyrostl a vyspěl duševně na Slovensku, má T. O. Masaryk v žilách kapky slovenské krv-e, ba mluv! nejraděii slovenským nářečím, které pokládá za svou mateřštinu. Proto Cechové, Moravané i Slováci hlásí se k němu stejně nadšeně jako ke svému krajanu, bratru i otci; celý národ spatřuje v něm ztě· lesnění nejlepších svých vlastností a podivuje se mu jako svému vzoru. A to vše čin! jeho zrozeniny sedmdesáté, dne 7. března, obecným svátkem národnlm. Z malých počátk6. Od doby pobělohorské, kdy nejlepší česká šlechta byla popravena neb ze země vyhnána, a kdy ostatní přlslušníci našeho panstva se odrodili, jest náš národ ryze demokratický všichni jeho duševní vůdcové pocházej! z prostého lidu. Dobrovský, Jun~mann i Palacký, 6 Kollár, Colakovlký i Mácha, Rojena Němeová, Málek i Neruda, Pro L. Rieger, M. Aleš atd. To platí t6ž o T. O. Masarykovi, jehož důsledný demokratism není pouhým náhodnÝm stanoviskem, ale i výrazem životní zkušenosti, ano samého původu. Synek siová.ckého kočího, narozený v l1odoníně v jižní Moravě, poznal jako dítě na různých místech, kam a odkud se jeho rodiče za službou stěhovali, ještě utiskovám poddanského lidu a ponížení panského služebnictva; vnímavého hocha to hnětlo a záhy pojal záměr, aby sám přímým zasažením odčinil křivdy, páchané na chudácích a vyděděncích. V prudkém a ohnivém slováckém hošíku probudily se velmi záhy dva mocné mravní city, jednak smysi pro společenskou spravedlnost, jednak hluboká náboženskost, a proto zatoužil malý Tomášek po životním povolám, v němž by mohl tyto mravní city projeviti skutkem. Ale chudí rodiče, kteří chlapcovo nadání dílem sami poznali, dílem na ně byJi upozorněni od jeho učitelů, neměli dosti prostředků, aby syna dali na dlouhá studia. Navštěvoval průpravou k učitelskému povolání reálku, avšak se čtrnácti roky určili rodiče, aby šel na řemeslo: z Vídně, kde se měl učit zámečníkem, uprchl domů na s:ováckou dědinu do Čejče a vstoupil jako učedník ke kovAti; 7 prá~o se mu llbila, ale touha po duševním povznesení hoh;1a v něm jako plamen. Dobří a vzdělaní lidé, kteří včas uhodli, co se v štíhlém jinochovi vysokého čela a hlubokých očí skrývá, pomohli tomuto plameni, aby neuhasl v nepříznivých poměrech. Opustiv lna radu své· ho učitele kovářství, znovu se připrav(}val na učitelskou dráhu a vypomáhal při tom ve škole; ale zpřáteIený dobromyslný kněz, jehož přiči. něním poznal patnáctí1etý Masaryk počátky latiny a francouzštiny, navrhl mu, aby přešel na soustavná studia gymnasijní a podporoval jej i hmotně. A tak r. 1865 ocitá se konečně patnáctiletý Masaryk mezi gymnasisty v Brně a setrvává tam pět let, gymnasijní studia dokončit pak ve Vídni. Student Masaryk, jenž nad spolužáky vynikal věkem i rozhledem životním, byl jJž rázovitou osobností. Musil si sám dobývati chleba kondicemi a žil často v nedostatku, ale při tom z vrozené velkodušnosti rád vypomohi jiným. Ve škole byl mezi prvními žáky, ale svou odvážnou přímostí a rozhodnou pravdomluvností ocital se nejednou ve sporech s učiteli, chtěli-li po něm, aby se uchýlil od svého přesvědčení. VedJie školských předmětů pěstoval zvláště cizí jazyky, které otevírají cestu do světa; nebyly to však pouze knihy, co lá- 8 kalo jeho mysl, nýbrž i život sám, zvláště ruch politický, otázky společenské a náboženské záhady. Byl v pravém slova smysiu zralý, když s dvaadvaceti lety na akademickém gymnasiu ve Vídni vykonal zkoušku do~pělosti; leč co znamená více: již tenkráte byl v něm vyvinut onen pravý Masaryk, který měl dary ducha i povahy, předurčující ho, aby zasáhl do dějin svého národu, ba celého lidstva. Uledállí moudrosti. Po celý život kolísal T. G. Masaryk mezi dvoiím povoláním. Hluboce přemítavá mysl vábila jej, aby se oddal studiu vědeckému a aby poznatky co nejrozsáhlejší a nejsložitější uváděl fllosoficky v jednotnou soustavu zaokrouhlené moudrosti; tu by se byl stal učencem a filosofem. Ale jeho silná vú1e zároveň s bystrým smyslem pro praktickou stránku života vedia jej k politice, která obrací výtěžky . poznání člověka i společno sti k prospěchu co největšího počtu bližních, jmenovitě vlastního národa. Sem vedla Masaryka znalost cizích řečí i pozorný zájem o. veřejné dění a proto mínil se věnovati diplomatické službě, ale tam zkostnatělé aristokratické Rakousko nebylo by nikdy přijalo synka chudého kočího, vyhr:l- 9 zujíc výsadní ta místa mladÝm šlecht:cÍ1m, třeba nenadaným a nevzdělaným. Proto se T. O. Masaryk rozhodl na vídeňské universitě pro studium filosofie, připravailci pro dráhu učeneckou a učitelskou. Nejprve se domníval, že zkoumání starověké vzděianosti řecké a římské bude zvláště vhodnou prupr:lvou moudrosti, leč sotvaže nahlédl, kterak tu slovíčka ubíjejí ducha, a jak celý starožitnický ráz té vědy odvádí od skutečného života, opustil tento obor a zvolil s: čistou filosori. Nestačilo mu, aby poznai prameny lidského poznání a aby si osvojil vědu o duši, nýbrž dychtivě badal v knihách i vlastním přemitáním o tom, jak filosofické poznatky působí 113 \"~'voj mravnosti a to netolIko jednotlivého člověka, nýbrž celé společnosti. Takto již od univers:t11lch let má filosofie Masarykova r~z mravl\í a olrací se se zvláštní zálibou k sociologii, t. j. k nauce o dění a vývoji společenském. Masaryk sice vyrůstal stranou českého duševního života na školách německých, ale zálY toužit být: učencem a myslitelem čistě če~kým a to nejen podle jazyka, nýbrž hlavně podle ducha. Proto těžce nesl, že české dosavadní my~'el1í závisí na Ně. mecku, a aby tomu odpomoh:, nejprve jako studert, později jako učitel zabýval se horiÍve také francouzskými, anglickými a ruskými my- lO sliteli, učenci a básníky a. tázal se, co od nich můžeme a máme přijmouti my Cechové, aniž bychom utrpěli na své samostatnosti duševní. Za myšlenkové vůdce vybíral si ty filosofy, kteří se smyslem pro skutečnost a s prakti~ ckým zájmem o mravní otázky spojují duchovní vzlet a čisté toužení po věčnosti. Již jako mladý doktor filosofie byl proniknut přesvědčením o hlubokém významu náboženství a zv;áště křesťanství pro lidstvo. Ve Vídni, velkém městě porušeného života mravního, rozhodl se, že filosofickým úsilím prospěje obrodě společenské: f:losof měl býti zároveň lé~ kařem duší a vychovatelem srdcí. Pojav tento smělý a šlechetný plán, počai na universitě vídeňské přednášeti jako docent a současně po česku i po německu psáti o otázkách vědy i životní moudrosti; záhy vzbudil pozornost doma i v cizině mezi učenci. Byla to doba slavného, mladistvého zápasu o iméno, ale i o chléb, jehož ve Vídni neměl nadbytku třicetiletý učenec, živící soukromými hodinami sebe i svou mladou rodinu, založenou s ušlechtilou Američankou. Avšak takový zápas zoceluje povahu. Z a čes k o u věd ou. Roku 1882 konečně se splniia dávná touha poctivý-ch viastencu českých. kteří od národ- 11 ního probuzení pokládali za přední úkol duševního života v národě, aby všecky vědy byly pěstovány jazykem mateřským. Staroslavná uníversita Karlova vrácena byla z polovice Čechům, a přední učenci jali se o veškerých oborech vědeckých přednášeti po česku. Mezi ně byl z Vídně povolán také Tomáš O. Masaryk, jenž záhy se stal předním profesorem na mladé české universitě. Posluchačům svým dovedl býti netoliko učíte em, ale i přítelem, jenž je přímo nutkal svými plamennými slovy, aby se poctivě zamýšleli nad otázkami vědeckými, avšak také mu vlJslním životem. Celou českou veřejnost nabádal, aby soudila střízlivě o tom, co již v Čechách vykonáno a aby srovnáním s poměry cizími vztyčovala duševnímu snažení stále vyšší cíle. Rozkvět české vědy a pronikání její do všech vrstev vzdělanstva ležel mladému a horlivému profesoru, který uměl kolem sebe shromažďovati věrné spolupracovníky, vejce na srdci: založil velký časopis naukový, dal podnět, aby byl vydáván Slovník naučný, povzbuzoval ke zřízení rozsáhlé vědecké společnosti, naznačo~ val. která hlavní dLa poučného písemnictví měla by býti překládána do češtiny. Byla to krásná doba vědeckého nadšení Masarykova. kdy tvořivý myslitel byl sám šťasten z při- 12 chylnosti svých 1,áků a z rostoucího kruhu svých stoupenců- podobnou blaženost z činnosti vlastni prožil o 60 let před tim František Palacký, když se ze Slovenska přestěhoval trvale do Prahy. N e p ř it e I li d u. V obci i v národě dosáhne obecné a nerušené obliby a lásky neisnáze ten, kdo souhlasi s veřejným míněnim a šetři vkořeněných před sudků. Ale opravdový viastenec, jemuž nade vše jde o mravní a myšlenkové povznesení okolí. nestoií o takovou obEbu a lásku; chce býti vážen a milován pouze v duchu a v pravdě, jak řekl sám Spasitel. T. G. Masaryk jest z takových hrdých mužů a za nic by nelichotil svým vrstevníkům, kteří se nepřidržují P{)ctivosN v názorech a v jednání. Nikdy ho neodstrašilo, že bude v pobouřené veřejnosti prohlášen za nepřítele lidu, ba za zrádce národa, jakmile se směle dotkne falešných model a jakmile svou láskou k pravdě a k spravedlnosti se rozejde s běžným míněním. Právě naopak: učil své žáky a následovníky, že pro každého poctivého Čecha má pro vždy zůstati vzorem M. Jan Iius, který vyznávaje poznanou pravdu, se postavil proti celému tehdejšímu světu církev- 13 ntmu a vstoupll pro ni dokohce na hranici. Dvakráte v životě byl T. G. Masaryk odsuzován jako nepřítel lidu a zrádce národa: po prvé ocitl se uprostřed této obecné nenávisti pro lásku k pravdě, PO druhé pro lásku k sprav,edlnosti. Při soustavném svém úsilí o povznesení české vědy upozorňoval T. G. Masaryk ,vždycky slovem i skutkem, že zvláště záleží na kritičnosti, to jest na důsledné snaze ohledati střízlivým rozumem názory a domněnky obecně přijaté a namnoze doprovázené citovou zá1ibou; kritično~t tato nemá se zastaviti ani před nejdražšími představami a památkami národa. Takovými byly od doby obrozenecké t. zv. Rukopisy, Královédvorský a Zelenohorský, kterými se naše věda a veřejnost chlubily jako díly staročeského básnictvi z doby středověké a jako důkazy vzácné vzdělanosti našich dávných předků. Když vědecký rozbor, jehož se T. G. Masaryk sám horlivě účastnil, dokázal, že jsou to padělky přiliš ochotných vlastenců ze začátku devatenáctého století, kteří toužili tímto klamem povznésti uvědomění národní, zvedlo se skoro celé české vzdělanstvo v tuhém odporu proti odvážným badatelům a bylo prudce rozezleno zvláště na T. G. Masaryka. Ale on neustoupil, naopak uváděl národu na 14 mYsl, že by bylo zhoubno stavěti svou pýchu na lži a svou vědu na sebeklamu - obvinění, že jest zrácem národa, se ozývalo se všech stran a otřáslo na dlouhý čas veškerou vážností k T. O. Masarykovi. Dnes, kdy badatelé snesli řadu dalších důkazů o nepravost.i Rukopisů, stal se jeho názor obecným a v přísně pravdivém jednání tehdejš:ho domnělého zrádce národa všichni spatřujeme poctivost i moudrost Otce vlasti, jenž nechce dopustiti, aby jeho bratři, krajané a roliáci se kořili lži, byf sebe příjemnější. O třinácte let pozděii pobouřil T. O. Masaryk českou veřejnost rozhodným Vystoupením v 1. zv. procesu polenském, kde se proti ukvapenému názoru i odsudku soudnímu ujal nepatrného Zida, jemuž byla obecně přičítána vražda z pohnutek náboženských. Tenkráte nešlo T. O. Masarykovi an.i o bezvýznamnou osobu odsouzencovu, jako o přísnou spravedlnost a nestrannost soudu a o vyvrácení škaredého i nelidského před sudku o vraždě z bohoslužebných podnětů židovských. I sami universitní posluchači Masarykovi obrátili se tehdy bouřlivě proti svému profesoru, noviny napadaly jeho jméno, tvrdíce, že prý jest podplacen - a~e jemu, muži neohroženému, by: nadevše zápas za spravedlnost, boj proti před- 15 sudkiťm, úsilí o mravní čistotu ve veřeiném ži· votě - a tak kameny, které dopadaly do jehe> oken, měnily se >nepříteli lidu« v rfi.že rÍtězstvf! o lásce k bližnimu. Společenské křivdy a majetkové rozdíly i rozpory mezi třídami a stavy pozoroval Masaryk jako syn chudých rodiču jíž v slováckém domově a to již tenkráte se snahou odpomoci této siožité nespravedlnosti. Za studií v Brně a ve Vídni, kde student docházíval do dělnických schuzí a pozoroval poměry kolem sebe, stupňoval se tento zájem sociální a hledal poučení v odbornych knihách. Masarykova oblí· bená věda sociologie uváděla jej k samému jádru těchto palčivých otázek, ukazuifc mu, kterak je řeší v Angiii, v Americe, ve francii a v Německu. Velmi záhy pochopil Masaryk, že nelze tu nápravy očekávati od drobné, byt sebe ušlechtileji myšlené dobročinnosti, nýbrž že jest třeba dvojího: jednak aby v duchu rovnosti všech St-lVU a tříd byla přetvořena celá lidská společnost, jednak aby jeden každý jednotlivec si stále uvědomoval své povinnosti k celku. Tento Masarykův názor blíží se tomu, có nazýváme socialismem, ale od prúměrného 16 Socialistického smyšlení liší se Masarykovy mravně společenské zásady v podstatných věcech. Masaryk, muž v pravdě duchový, nechce připustiti, že by společenské obrození mohlo se omeziti na pouhou změnu poměrů majetkovÝch, a že vůbec dějiny lidstva jsou jen dějinami hospodářských a hmotných převratů. Rovněž odpírá jeho celkovému nazírání životnímu socialistická víra, že náhlým, násilným obratem se prý změní svět. Masaryk naopak doporučuje pozvolný klidný vývoj, v němž každý jednotlivec béře na sebe úkol a odpovědnost. Své názory vyložil T. G. Masaryk v rozsáhlém a učeném díle »Otázka sociámí«, lež se v překladech rozšířilo po celé Evropě; právem se pokládá za jeden z nejhlubších rozborů novodobého soc:alismu. Ale jako všecky spisy Masarykovy není to suchá kniha střízlivého rozumu, nýbrž zároveň vroucí výraz mravního zanícení spisovatele, jenž se mění často v naléhavého kazatele a karatele, zvláště tam, kde horlí o tom, aby všecky vzájemné vztahy lidí zakládaly se na čistotě, a pravdivosti. Novodobý socialism se nejednou zvrhl v stavovskou a třídní nená vvst; sccialism Masarykův není než moderním útvarem kř·esfanské lásky k bližnímu. 17 Milovati budeš Boha nadevhcko! Stejně rozhodně ja~o hmotařství a požIvačnost souvěké společnosti kárávaľ T. O. Masaryk vždycky její lhostejnost k otázkám náboženským. Pro něho samého byly od dětství živou skutečností, která jí:ho myšleni a cltěnl stále provázela a znepokoiovala. Náboženské přesvědčení se u něho nikdy nepříčilo Jeho rozumovým názorům vě·deckým a bylo pevnou oporou jeho mravnímu úsilí. Takto se jevilo jako pravý opak jakékoli pověry a každého zpátečnictví. I doved: v bohaté své duši srovnati vědu s křesťan~ tv;m, což se zdálo mnohým novodobým myslitelům cílem nedostupnÝm. Dc· jista napomáhalo mu při tom zvláštnl zato žení jeho povahy, v které vedle vzácně ~ložitého rozumu, ukryt jest hluboký cit - a právě náboženskost není možna beze spojení citovost,i s rozumovostí. S křesťanstvím vyznává T. O. Masaryk otevřeně, že věří v osobního Boha a v nesmrtelnou duši lidskou. Prakticky a mravně za'ožená ií:ho povaha odvozuje odtud několik požadavků pro náš živGt. Každý z nás žij tak, jakoby si neustále uvědomoval božskou přltomnost při každém svém činu; a každý čin budiž nám prostředkem, abychom se Bohu při- 18 podobňovali a blfžili. Naše veškeré skutky buďtež výrazem úcty k nesmrtelné duši vlastní i duši bllžního - takto z náboženského přesvědčení Masarykova opětně vyplývá jeho spo]ečenskomravní požadavek. T. G. Masaryk nestojí se svým náboženským názorem moderně křesfanským sám, nýbrž hlásí se za žáka vE],:kých ruských mys,itelů hlavně L. N. Tolstého a Dostojevského, které k nám ve spisechuváděl jako bratrské učitele moudrosti a pronikavé znalce záhad duševních. Po itopách M. Jana Ilusi a Jana A m o s e K o m e n s k é h o. Jsou-li mezi všemi Slovany v přítomné době Rusové národem nejnáboženštěíším, byI.i jsme my Cechové jim již ve století patnáctém, kdy proti celé Evropě za pravdu duchovní postavil se národ !iusúv a Žižkův. Proto každý Cech, zabÝvající se poctivě náboženskými otázkami, musí sE zamysliti nad obsahem českých dějin rcfcrmaČi1ích, jež vyd:ly po M. Janu tlusovi myslitele tak hluboké. jakými byli Petr Chelčický neb Jan Amos Komenský; T. G. Masaryk neustával vybízeti, abychom všichni kráčeli v jejich stopách, věrni bratrské lásce k bližnímu a křesťanské lidskosti. 19 Tento hlas nebyl v Čechách neznám, vŽdyť s podobnými výzvami se ke svému národu obracel františek Palacký, důsledný následovník Jednoty českobratrské a její první dějepisec. T. G. Masaryk na příkladě Palackého a jeho druhů ukazoval, že náboženské úsilí české reformace zůstává zachováno i v našem národním probuzení a že na jeho mravnfch zásadách vybudována jest vlastně také celá naše politika od památného roku 1848; pokračujme tedy tam, kde národní obrození přestalo, jenom tak se nám podaří překonati úplně Bí. lou horu, na níž poražena byla s naší svobo-, dou po;!tOchod, Z domoviny (s houslemi); Dvořák: Slovanské tanee. MLÁDÍ A ŽIVOT SBíRKA VÝCHOVNÝCH LETÁKŮ. Řídí Zdeněk Záhoř. Č. 1. Pohlaví-Láska-Mateřství. Pro dívčí dorost od 14 let napsal Zde n ě k Z á hoř. Druhé vyd. (12.000 ex.) rozebráno. Třetí vyd. v tisku. t. 2. Pohlaví· Láska - OtcovstvÍ. Pro mužský dorost od 15 let napsal Zde n ě k Z á hoř. Druhé vydání (20.000 exemplářů). Cena obou letákti: V novinovém formátu 60 hal., v knižním 2 K. Posudky úředních orgánů jednot sokolských i dělnických: »VĚSTNíK SOKOLSK\"« 1920, č. 2. K n íže č kyj a s n é h o ž i v ota. Vydavatelské družstvo ~Odkaz« vydalo dvě knížečky prof. Záhoře: »Pohlaví - láska - otcovství« a »Pohlaví • láska mateřstv!«. Spisky ty psány jsou pro dorost mužský od 15, ženský od 14 let. Poučují mládež milým a čistým zpdsobem jednak o orgánech pohlavních a jejich úkolech, jednak a hlavně o pohlavní lásce, o vznešenosti a štěstí otcovství a mateřství. Věc pojata a lIčena je tu tak vzne_ šeně, zdravé a krásně, že musí vykonati veliký vliv na zpdsob života mladého čtenáře. Knížek takových už dávno bylo třeba, v dnešní době jest vydání jich pravým dobrod ním jednak mládeži, jednak jejím vychovatelům. Doporučujeme t-dnotám našim, aby knížky ty rozšiřovaly mezi ml~deží co nejvíce; bylo by záhodno. ahy ji do.tával kddý doro.tenec nebo doro.tenka pll vstupu do Sokola. Knížka vykoná nám velikt kus vlastní sokolské práce. Pel i k án. »TĚLOCVIČNY RUCH". orgán svazu Tělo_ cvičných jednot dělnických 1919. č. 22.: Nes n á z e p o h I a v í v m I á dí: Neklidnému a bezradnému mládí posloužil hodně Zdeněk Záhoř Um, že vydal dva poučné a zajímavé letáky, v nichž novfm způsobem vykládá mladým lidem záhady jejich pohlaví. Představme si, čtenáři, mladého hocha ne bo dívku (15-18 letl, v nichž se probouzí jejich pohlavní pud v době vyspívání tělesného a du~evního. Znamená to veliký převrat v jejich životě: všechno iejich myšlení i cítění nabývá nového rázu, mladík i dívka vidí všechno jinak - hlavně však dtí nesmírné rozpaky před novými objevy životními. Pocítí záhy trpce svojí nevědomost. hledá vysvětlení. A podle temperamentu najde je rdzně: u starších soudruhd uslyší úryvkovité, jizlivé poznámky, V kni. hách tajemné narážky. A tal{ si na tomto pod. kladě "ykonstruuie vlastní představu. ne příliš utišenou - anebo najde důkladné poznáni v předčasných erotických dobrodružstvích. Těmto mladým hocbt'l.m a dívkám dejte do rukou letáky Záhořovy a vykonáte dobrý skutek, ba přímo. uchráníte mnohé z nich· před mnohými pohromami životními. A vám, mladí přátelé, radím opravdu upřímně: kupte si letáky a čtěte je po· zorně a vážně. Uvědomili jste si, že musíte býti především poslušni zákonll životních, pro všechno tvorstvo závazných? Zhřešíte-Ii proti některému z těchto životních zákonů, čeká vás trest - a ten netkvi v tom, že zemřete, ale tkví v tom, ile vá~ osobní život bude ochromen právě v období svého největšího rozkvětu. Jedním z nejdůlelitěíiích zákond životních je zákon o zachováni života. Život jednptllvce kQnčí ovšem vllir .mrti '- dříve vlak ne! člověk umle, uvidí uo· :tení nov6ho života. Člověk je smrtelný - život vlak je nesmrtelný, A schopnost plození, ta· jemství vzniku nového žívota individuálního. je u člověka tajemstvím jeho pohlaví. Je pak možno se dívat na tuto pohlavní schopnost tak cynicky a hrubě, jak to činí dnes lidé? Zdeněk Záhoř ve svých letácIch výmluvně vypravuje o této souvislosti všeho životního dějstVí, o této posvátností života. Učí hned svým úvodem úctě k Ží. votu. - To je v pravdi§ moderní nazírání, zna· menající kladný poměr k životu. V letáku určeném pro dorost dívčí zvláště obšírně mluví o pohlavním životě ostatního tvorstva, rostlin i zvjřat - a pak teprve pokračuje v popisu ústrojí pohlavních u ženy a k popisu jich funkce. O mateřství, o průběhu i o vznešeném poslání ma· teřství, o lásce a jejím p1isobení na vztah muže a teny, o tom zvláště jemně a uctívě promlouvá. Varuje před pohlavními neřestmi a před pohlavními chorobami - činí tak taktně a rozumně. V letáku pro dorost mužský kapitola o pohlavních morech je rozšířena a připojena stať o pro. stituci. V těchto letácIch je především velmi sympatické to zd1irazňování vážnosti v otázkách pohlavních a ten odpor proti nečistému myšlení, mluvení i jednání. Š í ff sed nes z 1 o p oh I a v n í chm o r d - n e 1 zem u j i n a k č eI i ti než t o u t o ce s tou. Ne z á k ony, ne t r II sty, ne pro h li d k y pře d s ň a t ke male vážnost a taktnost votázkách po hla v n í ch, Ch c e me-li vy hub i t z 1 o pohlavních i nepohlavních chorob - musíme docílit toho, aby zdraví stalo se nejen předmětem úřední péče - nýbrž, aby vše· obecně se změnilo celkové nazírání li v o t n í u ne j ši r šl c h v r s ta v. Štěstí ži. vota každého jednotlivce závisí mnoho na tom, jilk si 'rozřeší a upraví nesnáze, jež zdánlivě pů- lobi pohlaví. Proto vy vlicpni, kteří s rozpak~ sledujete .prvni záchvěvy svého pohlavi, vězte, že máte vel'ce brzo rozhodovat o celé své bu. doucnosti. Čiňte tak vážně a důstojně. Budete-li' na rozpacich, nehledejte ve výkladních skříních knihy I dráždivými názvy a obrázky - kupte tyto vážné letáky a čtěte pozorně, velmi pozorně. MUC. Lad. Roh á č e k. Č. 3. B O žen a Něm c o v á. Její náboženství a idea lidství. Napsala Marie Záhořová - Němcová.. Vydáni novinové 40 hal., knižní K 1'40. Při pOltavách našich buditelů zapomínáme zhulta, že byli většinou lidmi věříclmi, přehlížíme jejich stránku náboženskou, Dnešní doba rozkolísaná, hledajícf nové dráhy tolikerým směrem a tudíž i po stránce víry, bude nucena stále vraceti se ve svých pochybách k velkým postavám našich dějin i našeho pisemnictvi. Zejména mladým lidem při dnešní nedostatečné výchově náboženské je nutno připomenouti, že mravní velkost vždy bývá sdružena s náboženským přesvědčením. Autorka letáku stopuje náboženský život Boženy Němcové od světlé živé víry babiččiny, jež vštípila vnučce první představy náboženské i zá