LtTA TRICATA ARNE NOVÁK LÉTA TŘICÁTÁ Ctyfi essaye. 1932 ) NAKLADATEL ADOLF SYNEK V PRAZE p.A.MATCE KAROLINY SV1JTL'E SNY PRABABICEK. o čem snily. po čem toužily. čím živily mladou svou obraznost právě před sto lety naše prababičky v tom hor· kém a bouřném dvacetiletí mezi oběma občanskými revo· lucemi. které bylo tak opojně inaugurováno červencovým převratem paffžským a listopadovým povstáním polským. aby pak po léta svůj uvědomělý měšťanský liberalismus skrývalo před očima špehů. bodáky četnictva a červenou tužkou censorskou? Mladí mužové. kteří vzývali Mazziniho. citovali By. rona a hltali Ludvíka B6rna. prozradili se alespoň v nej· důvěrnějším kroužku. když se sešli v polotemném koutu kavárny. a tam ubezpečivše se nejprve. že nikde nehrozí prozrazení. květnatou mluvou rozpřádali své karbonářské h(wory o vlasti a svobodě. lidovládě a Slovanstvu. spasnémvětru od východu a svítání na západě: nato mlčeli hlu· boce vzrušeni dlouhou chvíli. pohlíželí si. ubezpečujíce se vzájemným souhlasem. do očí a na konec si tiskli spik· lenci ruce, zatím co jim stydla káva. vyhasínal oheň v dlouhých dýmkách a lojová svíčka v dlouhém svícnu tesklivě před nimi zkomírala. O čem sní mladé dívky? ptal se tenkráte ironicky snílek a zádumčivý posměváček francouzský. a jak známo. bás· níkům není právě snadno odpovídati. Zvláště dívky teh· dejší. které se neodvážely cítiti svobodnými tvory a z pod· ručí svých rodičů spěchaly do poddanstvi svých mužů a svých tchýní. nebyly příliš ochotny vyzraditi se všeteč' ným tazatelům: mlčely. zardívajíce se a odhodlaly·li se přece pověděti něco o sobě. volily okliky. nápovědi a zámlky, kterým sotva rozuměl i zasvěcený milenec. Stejně bylo i s mladými paními, jež, odevzdavše svá cudná těla a své nedočkavé smysly bez výhrady svým mužům, si přece po· nechaly pro sebe své myšlenky. sny a tuchy, ježto věděly. 5 že právě toto věno nenl ve spořádané domácnosti pftUš vltáno a protože se ze správného instinktu bály. aby nebyly pokořeny. odkládajice i duchové závoje. A tak snily. toužily. zpřádaly své přeludy výhradně pro sebe. když za maminčina dohledu vařily mýdlo a máčely svlčky. nebo když houpaly kolébku. vědouce. že by manžel jimi pohrdl. kdyby za jeho přltomnosti vzaly do rukou knihu. snad dokonce pošetilého a hvězdnatého fantastu Jeana Paula nebo vyvrheIa Byrona nebo jeho nohsleda. rozervance Máchu. vesměs to zajimavé novinky pro mladé muže. však naprosto nevhodnou četbu pro útlocitné ženštiny I Bývaly tu jen zvláštni a zpravidla osudné náhody. -že se přece prozradily a často pak toho dodatečně Iítovaly: přitel otcův. kterému zcela důvěřovaly již od dětských stře· víčkŮ. uměl se tak důtklivě a spolu moudře dotazovati. že se před ním pocitily jako před zpovědnikem a zasvětily ho alespoň do cipku tajemství: bratrův nebo manželův spolužák se sice na oko trochu spokojil s odmUavou od· povědl. ale v lehké a přece trpělívé konversaci duchaplně kroužil kolem nadhozeného námětu. důvtipně se z jed. notlivosti dohadoval hlavnich věci. až pak osamév s mla· dou dámou. vymámil důmyslně položenou otázkou vše. co mu bylo hodinu zamlčováno. Ale proč jen. proč tito ne· volani a skoro bezděční důvěrnici. přese všecek společen. ský takt. potom zahrnovali svou chvilkovou partnerku lítostnou účasti. nablzejlce se ji při!iš ochotně za ochránce v jejich citových zmatclch a v labyrintech jejl neurčité a při tom tak bolestné touhy? Mladičké paní a divky v letech 1830 až 1840 se trá· pily a trudily ovšem zcela jinými věcmi. než jaké zaměst· návaly jejich matky neb i jejich sestry již před deseti lety vyvdané - jak klidnou to hladinu s májovým sluncem v nadhlavnlku. se stinným loublm na břehu a se záhony květin na ostrovech proživaly tyto dámy tak záhy usedlé. o jejichž každém hnuti se mohlo veřejné mluviti I Panl Terezie Palacká tiše vládla v elegantnim domě měchu· 6 rovském a byla uklidťiujlcl melodii svému učenému muži po práci i tehdy. kdy nesáhla jemnou rukou virtuosky do strun harfy: nežádala si nic vice. neí aby manžela činila trvale šťastným a aby své obě děti vychovala do dospělosti. a jsouc churavá a sentimentálnI zároveň. bála se stále. že jl toho nebesa nedopfejl. U Alžbětinek na Slupi trávila ve ctnostech a modlitbách. raněna mrtvicf. poslednl měslce svého bohulibého života sestra Maria Antonia od dětinsM Ježlšova. shromažďovala kolem sebe mladé muže. pfedčltala jim ze Svých knlžek a učila je toužiti po mravnl dokonalosti a po obětavé kfesťanské službě národu. Po celých východnIch Cechách se mtla pověst panl radnl Magdalény Dobromily Rettigové nejprve z Rychnova. později z Litomyšle, kterak. stejně jsouc výmluvná ve slově i v plsmě. v praktickém pojednáni i v okusech básnických. učl ctnostem hospodyně, manželky. vlastenky. jimiž sama tolik nad jiné vyniká. Ale to všecko bylo již v roce červencové revoluce a listopadov&o povstánl polského pouhou minulosti. k nIž se nebylo možno vraceti a pro niž mladá generace ienská měla sice uctivý podiv. avšak jen velice vlažné porozuměnI. Docela jiné ženy dorůstaly také u nás. a mlsto všech těch českých sester francouzské Lelie a německé WaUy stačl si představit mladistvou Barunku Panklovou. kterak se vracl s tělem vyspělým do panenské krásy a s dušl roznIcenou dobrodruístvlmi četby i milostných setkánl z krátké a vydatné sent1mentálnl výchovy ve ChvalkovicIch do rozpadávajfclho se ratibořského domova. a kterak tam. platIc za každou zkušenost novou desilusI, pfezkoumává. zdali to v životě opravdu vypadá tak. jak přemlouvaly knihy zámecké bibliotéky a jak pfisvědéuje krev horce a nedočkavě kolotajfcl v nepokOjných žilách. Barunka Panklová jest historickou skutečnosti. jIž nezahaluje anonymita; ti sice bezejmenných souvěkovkyň a sester. jež si ji vyvolily za mluvčl, tvofl jl pozadl. StaršI z nás rozezMvajl tak. v projekci mlAdI. rysy svých babiček. kdežto mladšl setkáVajl 7 se tu s tvářemi prababiček. o nichž si ani nikdy nepokusili představiti. že jednou byly mladé. vášnivé. smutné. A smutné předevšlm. Jejich sny a touhy. často krou· žlci v matném neurčitu a nevědouci kam se obrátit .. byly řadou pokusů vysvoboditi se ze smutku. který tak mdlobně tlačil k zemi. Sml se to řfci. v čem vlastně záležel? 'leny nechtěly býti věcmi. k čemu je společnost od tolika pokolenl odsoudila. a pociťovaly smutek věci pohozených a po· šlapaných. které si v pohaněni náhle uvědomily. že i ony vyšly z ruky božl; snad proto k nim doléhal zádumčivý verš Lenauův melodii tak zpřízněnou. Mrákotně a V bolesti se probouzely z věčného bytí k vědomI lidské ceny. Cltily. jak i živočich v nich. kterého se dosud neodvážily zjistiti. postřehl řetěz. na nějž ho upoutaly zvyk a pohodil; zachvěly se. když pod pokožkou procitla práva těla. kdežto dotud věděly jen o jeho povinnostech. přijlmaných bez rytlřské vděčnosti. Byly plny rozpaků. nebot dotud ztotožňovaly cudnost s pokorou a nynI si přiznávaly oprávněnost cudnosti. jež jest sebevědomlm. Budou mm tolik odvahy. aby se snoubenci nebo muži o tom zmlnily ve chvlli nej· důvěrnějšl. či opět budou mlčeti. marně čekajfce. aby on se dovtípil z jejich rozpačitého zdráhánI? NenI sporu. že právě zde vzniká pohoršenI nejsnáze. Neodsoudila honetnI společnost francouzská zpronevěřilého abbé Enfantina jako pohana za to. že chtěl pocitem svobody posvětiti lidské tělo? Neupadla krásná a duchaplná Gutzkowova pochybovačka WaIIy v obecné opovrženI nikoliv proto. že dovedla odhoditi život. nýbrž proto. že se odvážila svobodně disponovati nahým svým tělem jako darem a inspiraci pro milence. kterého nemlnila nikdy učiniti manželem? Svobodně rozhodovati o svém těle. o své duši, o svém osudul Hledati v sobě zákon a nacházeti v sobě poslednI důvod I Nečekati. až muž. rodina. cIrkev a společnost pokynou ženě. aby šla za jejich rozkazem se zavázanýma očima. pokorně a zajlkavě šeptajfc: .Staniž mi se podle slova tvéholc Vábivě a neodolatelně zaznlvajf tyto svůd· 8 nické hlasy jako kdysi úlisné hadovo syčení k Evě; nedají se přehlušiti. ať se proti nim uvádějí jakékoliv důvody. namířeny proti prolhanému manželství. mohou na konec ohroziti rodinu vůbec; neohlížejí se na děti a obětují tichý klid kolem krbu. by{ chladnouciho. bloudění. jež bude bez konce: berouce .muži ženu. jíž nezasluhuje. odnímají ji zároveň dětem. které bez ní neobstojí. Obě slavené hrdinky rozvodu. který jim samým byl osvobozením. vábí a děsí zároveň; baronka Dudevantová. velká spisovatelka francouzská. hledala po odvážném rozvodu jen dobrodružství; ušlechtilá židovka Jeannetta Wohlová. přítelkyně velkého německého žurnalisty. osvědčila v životě nadání leda k přátelství. nikoliv k lásce ... zda možno se odvážiti následovati jich? Tradice rodu i nedostatek odvahy v krvi přichvátaly na pomoc křesťanské morálce. společenskému zá· konu i vžité konvenci. jež jsou jednoznačně monogamické; ne nadarmo dorůstaly tyto ženy s Goethovým Heřmanem a Dorotou v ruce a naslouchajíce Fideliu Beethovenovu. Všecky tyto kladné síly se spojily. aby zahnaly pokušení, které rozpřádalo životní možnosti v hodinách samoty nebo ve dnech odcizení, hanbily se za to tak. že se ani neosmělily pohledět snoubenci nebo muži zpříma do očí a zapřisáhly se. že nic nikdy neprozradí z těchto bezbožných úvah. Celily jim samy. naslouchajíce ve vlastním nitru jinému opojnému hlasu. který rovněž zvyšoval cenu ženiny osobnosti. aniž se jakkoliv dotýkal mravních a právních institucí. obecně posvátných. Volal. pobízel. rozkazoval: Uvědom si závratnou váhu své bytosti tím. že se jí vzdáš pro jiného; zřekni se svého štěstí, jehož v~ecky možnosti prožiješ právě v té chvíli. pro muže. rodinu. vlast; obětuj se. abys ukázala. že ty. slabá a podceňovaná žena. jsi schopna toho nejvyššího I Mladé ženy si neUVědomovaly. že toto puzení. jakoby vycházející ze svůdnických úst nějakého dobrého démona. temení z podvědomé potřeby ženské bytosti podceniti seb" samu. aby stoupla cena mužova. 9 potřeby to. kterou vypěstila stoletá konvence. Krása hrdinského gesta. jehož schopnost byla ženám upIrána. sama okouzlovala; osobnost rostla u vědomi. že možno se mravně rozvinouti tak. jak si to osobovali jenom muži. a jako m6dnI rekyně byla uctlvána žalná Němka Charlotta Stieglitzová. která. chtějic býti sestrou antické Alkestidy. položila v promyšlené sebevraždě svůj mladý život za slabošského chotě. planého básniřika, doufajic uvolniti v něm velkým zármutkem konečně schopnosti tvůrči. A tak mesianismus ženské dobrovolné oběti. do něhož se vtělil etický individualismus osobnostni doby. se jevil konečnou a osvobozujicl odpovědi na emancipačni svody. kterými ohrozil duch saintsimonistické revoluce bezpečnost před· březnové Evropy. když byl probudil lákavými dotyky v ženině pleti touhu po svobodě. Pohřbivše v propadajlclch se hloubkách srdci poku. šenl. jimiž prošly. bližily se před sto a před osmdesáti lety mladé ženy k snoubencům a mužům s tázavým očeká· vánlm. kdy konečně požádaji jejich velké oběti. aby byli jl sami očištěni a obrozeni. Nemělo býti porozuměno této nevyslovené otázce. neboť mužové i tehdy dávali přednost malým službám životnlho pohodli před jakýmkoliv ne· pohodlným heroismem. Ani veřejné poměry doby před. březnové. jejichž zákony a útvary žen i nadále zneuznávaly. nedopouštěly. aby snad nablzená oběť byla přinesena celkům opravdu nadosobnim - láska a manželstvi zůstá· valy stále ještě jediným zápasištěm ženiných energii. Posléze unaveny čekánlm a jindy otupeny poznánIm. že největšI oběti byly přineseny bez užitku. přestaly mladé ženy snít. toužit. sytit svou obraznost přeludy a počaly se nevédouce o tom a nechtějlce tomu. připodobňovati svým matkám. A po stu letech. kdy dávno vyhasly jejich oči a v hro· bech se rozpadl hedváb jejich pleti. zůstaly vnučkám a pra· vnučkám po nich vyšIvané podložky. kvltkované přibory na kávu a zčernalé snltky barvlnku mezi zažloutlými listy básni Máchových a Lenauových. 10 1 8 3 1. Komárkova studentská kavárna ve Starém Ungeltě houstla pod začouzenou nízkou klenbou kouřem. hlukem, mladickým veselím. Ustrašení šosáčkové. zchudli měšťané neb drobní ůředníci, kteří v temném a vlhkém koutě usrkávali stydnoucf kávy. žasli nad překypujícím rozmarem sebevědomé aury akademické. Studenti se navzájem překřikovali, klepali o desky kulatých stolků dlouhými troubeli dýmek, kávovými šálky. někteří i honosnými pečetními prsteny. ba mnozí, kteří neodložili při vstupu do místnosti hole, tloukli jimi na důraz do nemyté a poplvané podlahy a jako by chtěli v koleji protestovati proti názorům či úštipkům neoblíbeného profesora. dupali páni logikové a fysikové při diskusi. podobné vádě. že na konec nebylo slyšeti svého slova. Kdo z ulice. ztichlé a zakřiknuté v pozdním soumraku, vstoupil do lokálu. protíral si oči jako z hlubokého sna, který může obéas poděsiti i nejspořádanějšího a nejklidnějšího občana a z něhož přece nemůže býti odpověden: nemohlo býti větší směsice ani vřavy v loupežnickém pelechu, než zde ve stínu velebného chrámu Matky božf, ano, jenom několik kroků od Staroměstské radnice. Ale v tom chaosu. který patrně neměl nejmenší chuti zkrystalovati se kolem rozumné myšlenky. vládl přece jakýsi řád. Alespoň starý. opeslý a umolousaný sklepník, který roznášel kávu a vodu. sbíral peníze a prázdné šálky. ustřihoval knot šesti lojových svěc. rozeznával zcela přesně několik skupin mezi svými hosty. s nimiž se znal velmi důvěrně a jimž nejenom ochotně počkal se zaplacením, ale i poskytoval drobné půjéky v solidní Praze i mládež byla mnohem solidnější. než se zdála nezkušenému příchozímu do tohoto ludlamského brlohu. 11 Bylo tu několik karbanických skupinek. které mezi sebe výjimečně připustily i některého filištýna. nebyl-li nadutý a jevil-li ochotu založiti někdy své spoluhráče. Pěstovaly se zde zřídka hazardní hry. ač jen o nevelké částky. a také policie neměla nikdy příčiny zakročiti. jsouc ostatně přesvědčena. že mezi karbaníky bývá nejméně insurgentů a malkontentů. vždyť právě její nejspolehlivější úředníci hrávali v karty s bravurou a nezcela bez zisku. Avšak ke Komárkovům nechodíval žádný z nich. a také před jinou' škodnou. jako jsou špiclové. dovedl obezřetný kavárník svůj lokálek ostříhati; vědělť dobře. že třeba býti opatrným tam. kde se shromažďuje studentská mládež. Vždyť sám kdysi. před dávnými lety. horoval velmi nepředloženě pro Bonaparta. než se stal clsařem a zetěm apoštolského Jeho Veličenstva. . Zcela výtržnicky se chovala studentská družina kolem středního stolu. asi pět neb šest fil ose fů nebo právníků. se kšticemi schválně rozcuchanými a naježenými kníry hajduckými. které byly zřejmou pýchou jejich zelené mladosti; kdo je pozoroval. řekl by dojista. že každý z nich vyprázdnil na dno několik láhvic žernoseckého a ne po koflíku nevinné komárkovské kávy. Co chvíli udeřil některý z nich pěstí o stůl a zavolal bez zřetelné souvislosti polská jména Wysocki. Groch6w neb Skrzynecki. a hned seJ'al jiný z kamarádů tleskati. Od stolu v pozadí. kde se ěli patrně starší studenti. ozval se dupáním protest a na polské nadšence pokřikovali jejich odpůrci: .Paskěvičl Ostrolenka I Zamošč 1« Ba. jakýsi vousatý student se v koutě zvedl a počal recitovati s falešným patosem .Bouře ne· bouří po širém nebi. hromy nehučí v hustých oblacích. a vojsko ruské táhne k Dunaji.« Zase tleskot. zase dupánI, zase výkřiky. a pak najednou významné ztichnutl. do něhož se od polského stolu ozýval dutý hlas vychrtlého souchotináře. blouznícího o pražském d6mě. o hrobce českých králů. o spoutané pravici. o kráse zmužilého skutku. Působilo to jako exaltovaný monolog. ale mluvčí. jemuž ří· 12 kali Josef Pokorný, se obracel zřejmě k druhovi přes uličku, zamyšlenému a zarytě zamlklému. Jedenadvacetiletý krasavec, bledý a štfhlý od přírody. bledší a štIhlejši v bilém plášti karbonářském. jakoby soustředěný do tázavého a teskného pohledu tmavomodrých očí pod klenutým čelem. zastřeným černými kadeřemi, snažil se přímo násilně býti sám v tomto davu studentských přátel a stále si od nich odsedal. Bylo to marné. neboť na Karla Hynka Máchu si dělali právo horlitelé pro polskou revoluci i nadšenci vlastenecké minulosti. filosofičtí blouznílkové i nedoékavě ctižádostiví literátoři; ne· přeje si toho a přiliš zaměstnán sám sebou. byl přece středem mladé chasy. která ze svých klementinských škamen v po· sluchárnách logiky a fysiky chtěla dobýti nejprve literatury a pak nesmrtell1osti. Právě doráželi naň. ač Mácha vůbec neposlouchal. dva nezadržitelně výmluvní jinoši, snad ještě mladší než byl on. ale jakoby urychleně dospěli předéasnou proslulostí. Bojislav Pichl sám sedtil v komárkovské společnosti ja· kýmsi legitimním vladařem. neboť mezi tolika literátory hyl přes svých osmnáct let již panem redaktorem. a skrze jeho Večerní vyražení vedla pro nejmladší generaci cesta ne·li k nesmrtelnosti. tedy alespoň do Cechoslovana. Ne· mluvil také o ničem jiném než o svých redaktorských sta· rostech a možnostech. a jak se se stálými nabidkami obracel na Máchu. podobal se spíše obchodnímu jednateli než spisovateli. S druhé strany hučel do Máchy. střIdaje hovor s básnickou recitací. Květoslav Lhota. zvaný mezi kolegy Lord; to pro svůj byronismus. jehož byl nejčasnějšim hla· satelem a tlumočnikem. Mácha chvílemi naslouchal se zájmem. když Květoslav přednášel v rýmované a barvité próze svůj překlad Mazepy. Cosi ho přitahovalo. ale zase cosi odpuzovalo; zápasil s pokušením a nechtěl se lacino vzdáti. Mumlal spíše pro sebe. než pro své okolí jména jako Goethe. Faust. Mignon. a nedbaje zanIceného recitá· tora. pravil polohlasitě: .Ne. ne. ideálů řiše, ale svět smysl· 13 ný: ne básnlřstvi sentimentálnI, ale naivnl poesis. věčné vyznáni lásky a věrnosti láskyprázdné zemi.e Lord. zabraný do výmluvné Byronovy pasáže o Maze· pově supajklm a vzplnajlcfm se oři. Tataru z ukrajinské konlrny. poslouchal právě jen sebe sama a ovšem si neuVědomoval. že jest již zlskán prosely ta. který docela zastlnl horlivosti samého misionáře. Ale najednou se nahrnuli k Máchovi mladf hosté od t zv. metafysického stolu. kde bylo dotud nejméně hluku a nejvlcetabákového kouře. Tam se diskutovalo polohlasné a opravdu logicky. Skolské citáty z explik profesora Lichtenfelsa a z Fichteova Vědoslovl se střldaly s úryvky dramat Wernerových i básnI Novalisových. a tak převládala tu němčina. Filosof Franěk. který řldil debatu. aniž sám mnoho mluvil, zatrhoval po německu. a proto Mácha. byl.li v ironické náladě. řlkával metafysickému stolu u Komárků .Klingsorův hrade a přfteli Fraňkovi Heinrich von Ofierdingen. Nynl však byl až ohlušen. když se ti ftlosofičtl hledači modré květiny z Klingsorova hradu vrhli na něho a zahrnovali ho. křičfce. ryfff pfes panoše a panoš přes ryHfe. otázkami o poméru světa smyslného a řfše ideálů. pozemské krásy a jestoty nad· hvězdné. iluse zjevů a touhy myslitelské. V každém z nich se probouzela možnost budouclho profesora a mladá pýcha pedanta. který se může aspoň na chvlli uplatniti. a to jejich výmluvnost činilo až dotěrně doléhavou. Nebyli však bez strhujlel sily. která bezděky tryskala z toho. že u většiny z nich došlo k útěku do metafysiky jenom proto. že jim poměry úplně odepřely možnost vyžiti se aktivitou a ve· fejným činem. Mácha jejich nápor nejprve odrážel. bráně se. že nenl 'libomudrcem. nýbrž básnffem. a posllaje je na kolokvium k profesoru Lichtenfelsovi. Ale poznav. že se může sice snadno zbaviti jejich slov. nikoliv však jejich myšlenek. které byly poslednl dobou i myšlenkami jeho. a pochopiv. že to všecko souvisl s tlm. co mu běželo hlavou při Lho· tově recitaci Mazepy. odhodlal se pověděti několik slov 14 kamarádům. Sklepnik přinesl mu právě nový koflík kávy. kterého Mácha neobjednal a který mu připadl jako potměšilé pohostinstvl redaktora Večerniho vyraženI. Cerstvá lojová svička zaplála před nIm světlem. které činilo jeho tvář bledši. Hrábnuv si do tmavých vlasů svou krásnou úzkou rukou. řekl do náhlého ticha. kam svištělo jenom rázné gesto karbanIků: .Rozmilé collegium logicum ac physicum. hoši a vlastenci. odběratelé a lHerátoři veleslavného Jindy a NynI. teď ruku na srdce: Všichni jsme pfIliš libomudrcí a málo básniři (Lhota a Pichl se pokusili zadupati a šťouchli na znameni nesouhlasu do sebe lokty). dumáme a nevidIme. Máme myšlenky a zanedbáváme smysly. Tvoříme ze sebe světy a zaviráme oči před přírodou. Jistě nenI ani dokonalá. ani moudrá. ani láskyhodná (mystik Franěk a pesimista Beneš zakývali horlivě hlavou). ale je. Má velkou výhodu před námi. kteři jsme jenom částečně. dokud ne· probudime svých smyslů (.a své vůle k činuc. ozvalo se od polského stolu). Poslechněte. hoši. mou zkušenost. Je to zkušenost člověka. který posud nenI básniřem (.Oholc zvolal redaktor Pichl, až se po chlapecku začervenal). ale snad jim jednou bude. Tyhle dny navštívil jsem za jednoho soumraku Vyšehrad (recitátor. který před chvllí deklamoval z Ohlasu Celakovského. pronesl zvýšeným hlasem velmi pateticky: .Ha. ty naše slunce. VyšegradetvrdlcJ_ Nebyl to ani tento tvrdý Vyšehrad staroslovanský. který si uvědomuje naše myšlenka. ani onen smutný a opuštěný Vyšehrad. jejž si stvořil náš cit stesku a touhy - vIte. že obojI znám a miluji - ale tentokrát jsem našel Vyšehrad jiný. Vyšehrad mých vlastnIch smyslů. Tmavofialové zdi. které se houpou na rudé skále. chytajicI pablesk západu v podobě rusých skvrn. Hluboce modrou oblohu. odraženou v lůné vod. Svétlý tanec mlh na šedivých lukách. Toto všecko mně přinesly jen a jen mé smysly. které jsem dychtivě otevřel světu. dav myšlenkám. touhám a citům výhost. Dovedu-li to napsat. ať jsem opravdu básnIřem; 15 ne-li. nechl mě okovy libomudrctvi navždy váži k prázdnotě přemitáni. před níž mne pojímá horror vacui.c Mácha. jenž posledni věty mluvil vice jen pro sebe. pozoroval na konci řeči. že mu nikdo nerozumi. Bylo v kavárně slyšeti opět i více než pleskot karet. kapáni loje. ospalé kroky číšníkovy. Zábava se zase rozproudila: politisovalo. filosofovalo. literárnilo se. Máchovi se zdálo. že dosáhl toho. co se mu před tim nedařilo: seděl docela sám uprostřed davu. Vylovil z kapsy několik měďáků za kávu a na zpropitné. položil je na stůl a nerozloučiv se s nikým. vyrazil ze zakouřeného lokálu. jímž se jako ostrý plamínek kmitla rudá podšívka jeho bilého pláště karbonářského. Nevěděl. kam pospichá: vábila ho opět vyšehradská skála. Vltava v noci. pohled k Hradčanům - zda najde smysly zbystřenými barvy noci. zda to budou barvy tytéž, které jednou ho opojily. zda se mu podaff i v řeči a ve verši odhalit barevné hodnoty a odstíny? Zastavil se před těmito otázkami. jako by na nich viselo jeho bytí a nebytl. NeVěda ani o tom. stál před portálem týnského chrámu. Věčnost tekla gotickou ulicI. a ve výši se třásly mrazivé hvězdy. 16 V ROCE GOETHOVI:. V pražské mládenecké domácnosti pana .redaktorae Celakovského bývalo vždy veselo. Stará maminka šukala v čistém chudém pokojíku a kolem vyleštěné plotny. jen jí nohy v červených punčochách a vysokých střevIcích pod krátkou venkovskou kanafasovou sukní kmitaly. a byla-Ii sama, nepřestávala svým čistým. ač již slabým hlasem zpívati, jako by byla ještě děvčetem doma v Horaždovicich. Krájela na drobno zeleninu a notovala si starodávnou prachenskou písničku. milou jí od dívčIch let .• Služebná děveéka, což ta mnoho zkusí.e ale smutné naladění tohoto zpěvného stesku nepotrvalo dlouho. Bylo sotva po skromňoučkém obědě. po němž pan syn nejprve zuřivě pokuřoval z dýmky. nešetfe ani tabáku ani fidibusů. a pak blahobytně podřimoval, a již spustila maminka nadosušovaným nádobím šelmovskou notu .51a panenka k.zpovídáníe, Začala polohlasně. ale ve stupňovaném zanícení. s nímž vyzpěvovala o Honzíčkovi. věrném milovníčkoví. probudila, nechtíc. někdy syna, který se však proto nikdy nemrzel. naopak pobožně poslouchal ty bezbožné veršíky a dlval se z povzdálečí po očku do mladistvě narůžovělé tvěte maminčiny. Učený syn si ani neuvědomoval. jak se prostičké matce celou povahou podobá. Z ničeho nic upadal do smutku a to tak černého. že mu nebylo do práce a jeho ne/důvěrnějšlm přátelům do řeči s ním. Za chvílečku se však dal 1 čista jasna do zpívání. taktuje si ve vzduchu buclatou rukou a plácaje se pfi žertovných neb vtipných místech po stehnech. jako by do něho vjel rázem zcela jiný duch. Ustal. pustil se do psaní. úplně do něho zabořen, ledaže sem tam nahlédl do knih rozložených po stole. nebo si vyklepával na desce stolu chod a spád veršů. Náhle se vytrhlle :1idle. odstrčil hněvivě loktem bílé papíry s pfsmen- 17 kami pečlivě a zdobně nakreslenými. přirazil knihu na stole a jal se dlouhými kroky měřiti jizbu. mumlaje cosi pro sebe. Bůh vf. že ho soužily těžké starosti. toho dobrého a učeného synáčka. z nichž mu nedovedla pomoci ani do· mluva ani modlitba matčina I Tu se mračival nerůdně. vy. sunul nervosně okuláry na čelo. vjlžděl si co chvlli dlanI do vlasů a klepal dlouhou tryskou zlostně o podlahu. Sem tam zaslechla matka úryvky z jeho nakvašené samo· mluvy. při niž se posupně pochechtával. jako by se vysml· val sobě samému: .He. he. pan kolegialni asesor v Petro· hraděl He. he. pan cisařský kustos v Olomoucil.He hel Nic z toho nebude. milý brachu. a svobodný pán z Nemanic na Nouzově a Hladové bude pěkně dále pulérovati kázá· nI a čteni pro pány velebničkylc A po chvlli zase usedal k práci. tiše a oddaně. Matka. která nerozuměla těmto výbuchům. byla by rá· da pochopila. koho syn minI těmi velebničky a co vlastně proti nim má. Sama vitala s radosti jejich návštěvy v mlá· deneckém do mé synové. vědouc. že na jeho mysl dobře působf. Přijižděl občas klokotský pan faráf. až dětské tváře venkovského synka a pohovořil i s matkou po sousedsku a jako pravý krajan jihočeský. Přicházel pravidelně pan arcibiskupský ceremoniář v jemné hedvábné sutáně a s las· kavým. trochu povzneseným úsměvem vznešeného kněze. ale nedopouštěl nikdy. aby mu přltelova matka IIbala ruce. naopak poklepával ji přátelsky po zádech a řikával jl trochu opovážlivě .požehnaná mezi ženamic. ba. někdy se obrátil k Františkovi a připojoval jaksi šelmovsky a šeptem .jako jiná tesařkac. což se Anně Celakovské zdálo od kněze přfmo rouhánim. Jak měl František ty důstojné pány rád a jak jim ve všem důvěřovalI Ona sama dávala však přede všemi přednost krásnému a štihlému panu doktoru Chmelenskému s jeho jemnými způsoby a spanilou dobrotou. Nepřišel. aby nepotěšil. ne· odcházel. aniž zanechal po sobě stopu milosti: zlatý. přImo 18 and~lský pán I A což teprve, vzal· li někdy s sebou svou půvabnou. vznešenou paničku. která se pohybuje a usml· vá tak čistě a cudn~. jako by právě sestoupila s oltářnlho obrazu s kůru cherublnů. Syn František vždycky celý záři. vyslovuje-li pomalu a s důrazem její vznešené jméno Lu· dovlka. které panl doktorová má jistě po nebožce clsařov· ně. Kdyby tak Pán Bůh dal. aby si František sám takového anděla přivedl jednou do domu I Ale kdež pakl Co po· znal tu kupeckou křehotinku ze Strakonic. nemá pro jiné panny již ani očl ani myšlenek; žehnejte mu nebesa. je-Ii v tom jeho opravdovské štěstí 1 V této navečernI chvíli se vraCÍvá syn z kafírny a občas přivádívá s sebou pana doktora Chmelenského. Už by tu mohli býti: časný dubnový večer se naklánl. a klenutou jizbičkou se strou stlny. Rázné trhnuti zvoncem; matka již oMrá Františkovi, který se proti zvyku dnes poněkud opozdil. .Maminko. všichni jsme zchudli.e volá syn. zřejmě vzrušen. hned ve vstupu a neobvyklým pohybem klade matce ruce na ramena .• Ale. holečku. jak pak můžeme zchudnout my. kteří nemáme než ty své holé ruce a naději v Pána Boha.e odmítá stařena. myslíc matně na velký státni bankrot před dvaceti lety. jimž byl kdekdo ožebračen . • Maminko. Goethe umřel.e vysvětluje syn. Podle jeho pohnuti soudl matka. že to byl bud nějaký velký vlastenec nebo slavný spisovatel: jméno samo zůstává však pro ni prázdným zvukem. a podivná zmínka o zchudnutf nepřestává být nejasnou. Pak cosi svítá neurčitě v mysli staré ženy a z jejich dívčlch vzpomínek se prodírá dotaz: .Jest to ten pan spisovatel. co ho měl tak ve vážnosti Ran císařský rada. u kterého jsem jako výrostek sloužila? Casto brával jeho knihy s poličky a sotva počal odtud milostpanl před. čItati. rozplakali se oba a padali si jako milenci do náručÍ, opakujlce jméno Goethe a ještě jakési jiné.e .Ba právě. maminko. Goethe a Werther. Werther a Goethe. dobře jste uhodla,e s lehounkým úsměvem odpovldá syn a hladl matku něžně po tváři. Brzy však vzepne hrud a počne sko- 19 ro divadelné recitovati: .Každý jinoch milovat tak tou žl. každa dlvka milována být-c Zvonek vytrhne z deklamace. a doktor Chmelenský vstupuje. zlejmé udýchán a vzrušen .• Ladislave. Goethe jest mrtev. vlš to již?c Emfaticky objlmá přltele .• Umřel již pted deseti dny. Krasoslave. a my se toho v našem praž· ském Kocourkově teprve dnes dozvldáme. Uši nám zalé· hajl zprávami. že cholerou uhynuli včera Hypanis nebo Dymas trojský a dnes Thersites řecký. ale při tom přeslechne. me že zemřel král; král, pravlm. Krasoslave,c volá Cela· kovský s chmurným důrazem. Ostatnl hovor vedli již v ob· vyklé poloze: doktor Chmelenský seděl bezvadně a klidně na židli, kdežto Celakovský se posadil na svůj psaci stůl. klá· til nepokojně nohama a za chvlli dýmal ze své oblibené trysky. která mu občas zhaslnala . • Jaká to ztráta pro nás Slovany, velecenný Krasoslavel Byl{ patriarchou slovanských básnlřů a ujcem naši spanilé slovanské poesie prostonárodnl. které pomáhal do světa. a( to byl náš neocenitelný RukopiS nebo žalozpěv srbské Hasanagice. Teprve skrze něho jsme poznávali co vzácné· ho roste po našich luzlchl Bez něho by byl zůstal náš ně· mecký Musejnlk prázdnou plevou a nedozrálou zunou; bez ného by nikdo nedbal o našeho Kašpara Sternberka i se všemi jeho bylinami a fossiliemi. Ba. co jsem se nazá· viděl našincům, jimž Musy dopřály se s nim setkati a po· hovořiti. co nebožtíku Dobrovskému. co dvojctihodnému K ollárovi I A že ani oni neocenili celou milost oné blaho· činné chvílel Abbé. jemuž jednoduché praeteritum nad úsměv Charitek bylo. stěží v Mariánských Lázních si uvědomil. že mluvl s největšlm básnIřem světa; a také panu Kollárovi nedůvěřuji. že by byl v Jeně zapomněl na pastora a starožitníka, kteřl v něm stále poetu ujařmujI. Co bychom všecko my dva asi byli s Goethem ve VinařIch prohovořili. kdyby nám ta milost byla dána. Vid. Krasoslavelc .Myslím. Ladislave. že bychom byli bud dojetlm mlčeli nebo plakali. jako onen básnIř rakouský. Jak by neoněměli synové Iid~ť1 pti hodokvase Olympanů? A přece ti povtm, že uctfvd.m v Goethovi vtce člověka než Olympana. Po· ~illidstvf až k samé božskosti, rozdmýchav silným decnem plamen promethejský, a čtu-li v jeho básnlch, často mně pfipadajl slova Plsma: .Málo menšfm andělů člověka jsi učinil.e Právě že jeho lidé jsou menši andělů, dělá mně je drahými: let myšlenky a touhy neunese jich do oblak, protože majl smyslovou jestotu, a citové teplo jich ochránf, aby neztuhli v ozáblivé vznešenosti metafysiky. Po Herderovi, avšak éistě po básniřsku. dal nám nejvyšši před. obrazenI lidskosti a za to mu budiž věčná sláVa le .Dobře dl~, předrahý Krasoslave, že po básnffsku. Jál minim, že ani přlrodozkumec ani filosof ani státovědec se v něm básnlfi rovnati nemohou, a ponecháme.li panu Purkyňovi Goetha s jeho naukou o barvách i panu hraběti z Hvězdy Goetha s jeho kůroznalsMm. dosti nám zůstane I Plakati s Werthrem. bouřiti s Goetzem, létati s Faustem prostorami všehomlra, nenl maliékosti, a my oba toho od jinošsM požili s dostatek. Já však vnadnou pohodu Heřmana a Do· roty, poklidnou a jasnou moudrost balad, vyprošlujfci se z temnot zevnitřnich, bohorovnou a čistou velebu lfigenie výše kladu a v ni nejen pokoj, nýbrž i zmilostněni ducha nacházim, Tul jsem se k vyššimu člověéensM. tul k pravé· mu básnifstvl vychoval, a proto diky mé nemohou ustati. NesoudIm jinak. než že tato rozvážnost se zrodila ze zásnub ducha vpravdě antického s vděkem básnicM národ· nlho. a proto bych Goetha i nad Reky. o Rimanech ani nemluvIc. položiI.e .Tak, Ladislave, též já éinfm. Ani Homér ani Platon ne· dovedou mně pověděti o přírodě tolik, jako zbožštělý Vinařan. Oni jenom dpek odhrnuli z jejího neobsáhlého šatu, pfed ohnivými zraky tohoto všecka roucha padajf, až příroda jakoby nahá žena s veškerými kvetoudmi vnadami před námi ňadra i lůno odhaluje-e .Fave lingua. pěvče panenský,. pravf František Ladislav Krasoslavu s šibalským úsměvem a prstem hroze. .Přfliš 21 daleko jsme se dostali. Ale což na toml Goethovou smrtt bud se starý věk končI nebo splše nový začlná.. A my. drahý pflteli. po spolu s Goethem žili na jedné zemi. stejný dýchali vzduch. do týchž pohllželi souhvězdr. Vzpomenu·li. že Goethovým a Napoleonovým byl jsem vrstevnlkem a že jejich dvaadvacátý bfezen i pátý květen byly též dny mého života. ničeho;nelituji ze slot. které mně pfinesl osud i mé povolánI básnlfské. i když se stflzllček v letu orlu rov. nati nemůže.« A tu bylo opět na doktoru Chmelenském. aby se usmál a žertovně prstem pozahrozil s parodistickou'recitacl dvou veršů: .Vám synům milým na usmlfeni. a vrahům našim na pokofenl.c Celakovský porozuměl rázem citátu ze svéVelké pany· chidy .• Nemohu ovšem Bonaparta velebiti jako milovnlk a dlužnlk Rusů. ač i se stanoviště slovanského. to jest polského neb i1Iyrského. leccos na jeho pochvalu pověděti možno. Ale velký byl jako Alexander neb Caesar. a neviděti toho. toljako slepu býti. Stejně si nebudeme zastlrati. že Teutoni se v tom mohou rovnati Rekům. že majl v Herdrovi svého Platona a v Goethovi svého Homéra. Kdežto my Slované doposud-e A tu vyskočil doktor Chmelenský ze židle. aby po svém dopověděl větu pfltelovu: .svého Goetha nemáme. ale bude·1i vůle Páně jednou. budeme mlti. A na to si dnes. drahý Ladislave. pfipijeme sklenici žernoseckého. Běžel bych sám hned pro láhvici. kdybych se lépe vyznal u kupců a vinafů v sousedstvl. Snad panl matinka jako matka básnffova ráda nám dojde pro vlna. aby se s námi napila na pflšilho Goetha slovanského ,« Když zapadly dvefe za stafenkou. která pod šátkem a ve vysokých stfevfcIch úplně zachovávala podobu venkovanky z pracheňského kraje. všimli si pfátelé teprve. že sedl v husté tmě. a že se v okně kmitá jasná zářivá večernice. 22 ROMÁNEK KOŇ'SKtHO TRHU. Děje staropražských povldek a romá.nů Karoliny Světlé jsou rovnoměrně rozloženy po čtvrtlch. jimž obchodnic· tvo a řemeslnictvo v dobách předbřeznových vtiskovalo svůj ráz. a kde od osvlcenecké periody josefínské až do soumraku reakce připravoval měšťanský stav své konečné vltězstvl nad pansMm šlechty. úřednictva a kleru. Jenom zcela vyjlmečně šefl se do těchto rodinných kronik a mi· lostných pflběhů aristokratické paláce se svou patetickou vznešenosti barokni a se svou těžkou rodovou pýchou. jsouce pro každou buržoasii nedostižným cIlem společenské ctižádosti. Episodicky. ve svátečních chvlllch zasahuji sta· robylé chrámy do citového života i do zevnlch osudů měšťanských Staropražanů. kteřl s~ ostychem a zároveň s důvěrou hledati své rádce a pomocnlky mezi kněžstvem světským a řádovým. aniž přece spisovatelka uvádí své čtenáře přlmo mezi duchovenstvo a mezi klášterníky. jejichž řády a řady za vlády josefinismu značně prořldly. Ale sám kupecký a živnostenský svět Starého a Nového města. který Karolina Světlá poznala a básnicky vyličila v jeho starousedlých hnizdištích kolem Velkého rynku a mezi Koňským a Dobytčlm trhem a do jehož spletilých osudů dá.vala ráda hučeti a šplouchati Vltavě. potud nespoutané nábřežimi, šuměti starým stromům v zahradách a ve dvorech mezi domy. zplvati malebně tesaným kašnám - tento svět nenl ani jednolitý ani pevný. Básnířka. cele proniknutá' ideami revolučního roku 1848 a vyznávajíci i mimo okruh politické zásady Iibe· rálni a demokratické. zpodobila pražské staroměšťanstvo již v rozkladu. neb alespoň v přerodu. Ještě .vládne světem Mamon i Autorita přísně a neúprosněc. ještě se .absolu· tismus v rodinách rovná úplné absolutismu veřejnémuc. ale již již přibýVá znaků. že se tento ancien regime hrouti. 23 a že mohutné a pffsně střežené hradby pražské nedovedly zadržeti přlvalu revolučnfch myšlenek a požadavků, doléhajlcIho ze západu. Osvfcenecký rozum vzdělaný několika odvážnými učiteli. vniká i do měšťanských rodin a otř4sá protireformačnI autoritou kněžských vůdců i mravnlmi zásadami. od nich vštípenými otcům a matkám. Romantická citovost. spojená s revolučním individualismem, docházl živého ohlasu u mladých mužů ba. i u dívek. takže mladšl pokolení zdůrazňuje v bolestném vzdoru své právo sebeurčeni. nehledíc ani na tradici domu ani na prospěch rodu, ani na rodinnou vůli. dotud zcela absolutistickou, Posfleni demokratickou vlnou. patrnou v celé západnl Evropě. derou se do výlučného pražského patriciátu nejen přlchozI z ven· kova. ale i synové chudého řemeslnictva a pomocnictva, osvědčujíce zdravou výbojnost a svěží praktický smysl. dobývaji lásku měšťanských dcer. aby na konec v dilMch a v krámech. pisárnách i rodinných domech zaujali mlsta. úzkostlivě vyhrazovaná potomkům zámožných pražských usedlíků. A s novými zásadami i s krví mladých třld vniká do poněmčené Prahy. baroknI a biedermeierské, také české uvědoměni národní. jež se dosti dlouho omezovalo na vrstvy uéenecké a !iterárni a v pražské buržoasii budilo nejen nedůvěru; revolučnf rok 1848 znamená prvnl patro nějšl vltézstvi vlasteneckého ducha v Praze. jak ostatně Karolina Světlá sama zažila na sobě i na své rodině. Jejl staropražské romány a pOVfdky jsou většlm dilem historiemi těchto otřesů. které však nekonélvaji vždycky plným vftězstvim revolučnfch proudů. Nejednou si marné rozbljejí mladisM nositelé společenského vývoje a mravního pokroku odvážné hlavy o nepovolná skaliska utkvě· lých tradic. leckdy hynou čestná a pravdivá srdce. která poznání nových hodnot probudilo z lhostejné tuposti. dffve. než se směla rozviti v živném světle mladého dne: t když princip neodvratně vítězi. jeho individuálnl zosobnitelé berou podle tragiky dějinného procesu u své. A v tom lá1eži právě nadosobnl dosah staropraíských skladeb Ka· roliny Světlé, jejich význam historický, daleko přesahujícf pouhou romantickou psychologii erotických osudů. která se na pohled tlačí úplně do popředí - za milostnými tragediemi synů a dcer staré Prahy se rýsuje vývojové drama města samého a jeho úlohy sociálně morálnf. V tom se Karolině Světlé nemohl z jejich vrstevníků rovnati žádný. ani genrový realista Povídek malostranských ani sentimentální romantik se společenskou problematikou, jakým byl tvůrce románu Z malého světa. Náladová básnířka, která v Karolině Světlé velmi zhusta zastlnila dušezkumnou analytičku citových krisl individuálních i hromadných přerodů mravních. dovedla zpravidla obestříti své romaneskní děje kouzlem každé čtvrti pražské vlastním; znala kde který kout co nejsrostitěji až do nejskrytějškh podrobnosti reálních, rozuměla jeho zvláštnímu ovzduší a vládla tak sugestivním lyrismem, že uměla čtenáři sděliti atmosféru, kolem budov, dvorů, městiš{, dávno již zmizelých z obzoru a Z paměti. Tak se do rodinných tragedii Prvnl Cešky mračí černé štíty a šklebí hluboké průjezdy obchodních domů na Velkém rynku; Z vonečková královna tone v hustém přítmí polo opuštěného Dobytčího trhu se zříceninami kaple Božího těla; Vltava provází stříbrnou melodii příběhy položené k jejímu pobřeží před Karlovým mostem v částí románu Na úsvitě a v nedoceněné povídce Na košatkách; vzduch staroměstských ulic s rodinnými domy a nízce klenutými krámky valí se ze Skapulíře. Dcery otce svého. Mladé paní Zapletalové a několika drobných črt s náměty z r. 1848; ocitáme· li se pak v Dramatě zbořeného domu, neb v Bludičce na obvodu Nového města. cltíme přímo, že jsme vykročili ze srdce staré Prahy. a že nás vitá venkov. volený Pražany k letním pobytům; ani letohrádky uprostřed vinic a zahrad daleko za hradbami neušly pozornosti básnířky. stále vynalézavé ve volbě jevišl pro dramata srdce a vůle. Pražský obrázek o Cerném Petříčkovi, jehož teple intimní drobnomalbu vložila na vrcholku tvůrčí sily právě 25 čtyřicetiletá spisovatelka mezi divokou patetiku tragickýr.h a sentimentálnich skladeb. Poslednl paní Hlohovská. a Zvonečková královna. má uprostřed staropražských děl Karoliny Světlé místo zvláštní. Již humor. opalisujicl mezi úsměvem a slzami. který stále doprovází přednes této práce. plné vděku i rozmaru. ukazuje k autorčině uvědomělé a skutečně v čin proměněné snaze odosobniti se co nejvíce. zmizeti v krajní předmětnosti za osobami a ději. vykouzliti kus svéprávného. dávno zapadlého světa. kam nedoléhá nic. opravdu pranic z vlastních zápasů tvůrkyně. Groteskní. silně tragikomická postava mudráckého trpaslíka. která románku dala netoliko název. ale i pevný střed. působí jako vtělení pochmurného a na první pohled těžko pochopitelného genia loci Konského trhu. jehož kultu celá práce je zasvěcena. Osamělé. nepořádné a chmur· né prostransM novoměstské v blízkosti rozvalených bašt. které se posud ani nestrojí býti náměstím. připomíná ještě v dvacátých a třicátých letech svými spáleništi nedávné obléhání válečně; z rumu a trosek rostou jen pomalu měšťanské domy. pivovary a zájezdné hospody. kdežto dřevěné stánky kramářské a zděné budky pečenářské od Pendlovy sochy svatého Václava až dolu k Můstku pro· jevují 'pravou tvářnost čtvrti spíše chudobné než měšťanské. Jest to končina v sobě uzavřená. tvářící se cize i k b1fzkému svému okolí. nad nimž se trní věž kostela svatojindřišského akamproudí dech venkova šlechtickými zahradami za Pan· skou ulicí. plnými vůně keřů i zpěvu slavičího. Nikdo. ani AI. Jirásek v Temnu. ani 1. 1. Stankovský ve Vlastencích z Boudy. nepostihl do té míry svébytnost dolního Václavského náměstl. jako právě Karolina Světlá. která se ve svém líčeni omezila na život jedné třídy. dodávající vlastnlho rázu tomuto polopustému zákoutI uprostřed Prahy. Daleko ke skutečné bnržoasii. usazené tu v několika pivovarech a nákladnických domech. mají tyto kramáři i pe· čenáři. i když zbohatli; ale ctižádost zasednouti rovnoprávně mezi měšťanské starousedlíky. posedá jako ústřední vášeň 26 tyto prosté lidi. ktefl sami vyšli z proletariátu a sloužfce jemu. zIskali jměnI. ne· li bohatsvI. Nadutá kramářka· tan· dlIřka postoupila již o stupeň výše na společenském žebflku staré Prahy. tak přlsně kastovní: vdala dcery do měšťanských rodin. vychovala z nejmladšího syna úředníka, hledá pro něj nevěstu bud velice bohatou neb urozenou ... DolnI Koňský trh vzhlIžI k této samolibé hrdopyšné pod zlatým čepcem. jako k pravé )regentcec. PanImaminka )od beránkac. která kdysi v budkách pro chudinu ryby na modro vařila. ale pak se až na hostinec dostala. byla arivistkou jiného druhu: sama zůstávajíc ve stycích i mravech věrná lidem svého původu. toužila pro svou jedinou dceru po spole· éenském vzestupu a nepřestávajíc mysliti v duchu KOňského trhu. nedovedla si dceřino vyšvihnutí představiti lépe než vdánIm do rodiny )regentčinyc. V tom se jí zcela podobal pitvorný genius loci Václav· ského náměstI, knoflíkář Cerný Petříček. téměř přikovaný k svému dřevěnému krámku a k službě svým lidovým zá· kazníkům: sám pro sebe nevzhledný. huhňavý a směšný trpaslík nepřál si opustiti svůj stav a rod. ale pro mladšIho bratra Frantíška vysnil a připravil dráhu kněžskou, která nemanželského syna pečenářky z Václavského náměstt a ruského kozáka má dovésti až k vysokým hodnostem duchovnlm. Takto se typisujíd románek Koňského trhu roz· růstá záměrně v psychologii staropražského arivismu. usi· IUjfcIho o přestup z nižší sociální třídy do vrstvy vyššf a bezděky porušujfcího tradičně ustálenou formaci bur· žoasie. Demokratické smýšlení Karoliny Světlé jistě přálo tomuto vzestupu a jistě neuznávalo tuhých spoleéenských pfehrad. jež se mu stavěly v cestu - a přece celý přIběh Cerného Petřlčka zosnován jest tak. že se na konec tyto arivistické snahy ztroskotaji. Cím to? Společenský arivismus z Koňského trhu jest pojat zá· roveň jako osobivé úsilí sebevědomého rozumu zasáhnouti rozhodně do kola osudu. zcela bez ohledu na to. zda tím budou dotčena práva srdce a touha po osobním štěstf - tu se přesvědčená vyznavačka Rousseauova ovšem nemůže nepostaviti proti rozumu. i když rozum jest mimoděk ve službě tendencí demokratických. A ztělesněním této tragikomedie arivismu a zároveň tragikomedie samolibého rozumáctví jest ústřednl postava románu - Cerný Petříček. Jsme velmi bezpečně zpraveni o tom. kterak básnířka nalezla originální figurku ošklivého a důmyslného důvěrníka pražských učedníků a služek. a co jí na jejím životním modelu nejvIce upoutalo. Vypočítávajíc v Upomínkách látky z lidových pověsti pražských. které přejala z vypravování pana Josefa. otcova duchovního vychovatele a vůdce. zmiňuje se vedle látky Poslední paní Hlohovské a Zvonečkovékrálovny také o populárním Cer· ném Petříčkovi z Koňského trhu. a tu jej karakterisuje jako .jeden z posledních exemplářů národních filosofů v Praze. ježto svoje mudráctví čerpali z vlastní bodré. vtipné mysli a nikoliv z denních listůc. Postavy takových lidových mu· drců a mudráků. ať z Prahy. ať z Ještěda. požívaly vždy básnířčiných sympatii a dostávalo se jim od Karoliny Světlé zpravidla za pravdu proti oficiálním nositelům světské a školské moudrosti. I Cerný Petříček je kreslen se zalíbením. a rozmarné příklady. jimiž se dovozuje jeho pronikavý vtip v drobných starostech a nesnázích všedního života. obklopují příznivou září mužíka bystrého ducha. obětavého srdce a nesobecké dobroty. ať ve své domnělé neomylnosti. nemírně samolibého. Avšak tento lidový filosof. který podle vlastního míněni na každého vychytral a vyzrál. podlehl svým rozumem a svou prozíravosti právě ve véci. jež jemu i jeho okolí byla nejdůležitější. jsouc předmětem společenského ari· vismu Koňského trhu. Cernému Petříčkovi se pted samým uskutečněním ztroskotal dvojnásobný plán. jednak aby se stal jeho bratr František knězem. jednak aby se Stázička .od beránkac vdala za syna Hegentčinac: na mudráka všech mudráků vychytraly a vyzrály .dvě pouhé děti. které považoval co do vtipu a povahy nejnepatrnějšl osůbky na celé zeměkoulic. Cerný Petffček si zahrál s oběma svými pftznivkyněmi. s pant regentkou i s pant hospodskou. na tradičnt rodinnou autoritu. která bytosti jí svěřené pokládá za pouhé věci a tudíž si dovoluje s nimi mechanicky nakládat. nepopřávajlc jim ani práva žiti podle svého srdce ani rozhodovat o svém osudu: jako ochotný a všetečný nástroj předbfeznové rodinné autority jest Cerný Petřlček básnířkou. k této otázce neoblomně důslednou. souzen a odsouzen. takže se navždy rozkolIsá ve víře v sebe sama i v přesvědčení o všemoudrosti ducha všehomíra. Zde tkví tragický prvek osudu Petřičkova. Přlběh muzikantské lásky Františkovy k Stázičce. romantický útěk milenců do světa. jejich úplné ztroskotáni životni. toť vesměs prvky. jimiž se Karolina Světlá zároveň připlná k staršl tradici českého romantismu a zároveň vyjadřuje svůj nejvlastnějšl názor životni. Jak dlouho vede bezpečná cesta k srdci divčimu. jak milenka z měšťanského blahobytu za potulným umělcem prchá do ciziny a bidy. jak pravda uměni. třeba hladového. jest živým protestem proti mravnlm pfedsudkům sytého a samolibého měštanstva. to vše jsou známé motivy tylovské. Karolina Světlá dala Františkově dobrodružsM zajimavý výklad psychologický. zesilujicí ještě romantismus přiběhu: v jeho žilách zpivá krev kozáckého otce. který v krátkém a neodpovědném opojeni zplodil s prostou pražskou pečenářkou nadané a neobyčejné ditě roztoužené po dálce a dobrodružstvl. Motiv pobytu ruských vojáků a důstojniků v Praze za válek napoleonských. který nezůstal beze vlivu ani na vývoj slovanské vzájemnosti u nás. se v dile Karoliny Světlé opakuje a tvoři v pozdní skladbě SkapuIIř zvláště důležitý útěk dějový; zde přispěl k prohloubeni psychologickému. SpOjila-Ii spisovatelka vypočitavý a rozumujicl arivismus kramářek a hostinských z Koňského trhu i jejich pomocnika Petřička nerozlučně s pochmurným ovzdušim ejich čtvrti. položila vyvrcholeni milostného rozhodnutI 29 Stáziččina a Františkova. které znamená vltězstvf citu a přirody. do volného vzduchu. v němž kvete a zplvá jarnl slAva Boflho těla v Břevnově. Málokdy se básnlřčtino pero vzepialo k tak plesnému lyrismu. zvýšenému ještě tlm. že s půvabnou ironii se tu stále konfrontuje praktická prosaičnost panl maminky .od beránkac a skřivánčl vzlet jejl dcery. Ale ani zde nezůstává u Karoliny Světlé intimnl dušemalba milostného děnl bez hlubšl perspektivy. Stázič· čino procitnuti láskou z nečinné lhostejnosti. z otupělé letargie. z trpného mecbanismu k energii. ke smyslu pro život k vědomi a radosti vlastnlho já. psychologický to motiv. opakujici se II Karoliny Světlé stále ve variacich vždy nových. jest spolu kritikou i odsouzenlm žensM před. březnového v pražské společnosti měšťanské. jemuž ženina osobnost byla jen věci. jejl vůle nicotou, jejl štěstl oběti přinášenou samozřejmě Mamonu a Autorf1ě. Oba zanlcenl nositelé viry v cenu všemocné lásky a zároveň opovrženl k mrtvé autoritě. František a Stázička. hynou. ale i tuto princip jimi vyznávaný vitězl. a oba jeho odpůrci. naivnl panlmaminka od •. beránka" i přemoudře· lý Cerny Petfiček must ač neradi, uznati. jak se nejen přepočitali. ale i mýlili. Jejich tragikomedie. doprovázená tra· gedii jejich obou •. dětí". nekončl se disharmonickým akordem. nýbrž výkřikem naděje ve vzestup a vltězstvl oněch revolučnfch a romantických hodnot. kterým nejen malý svět dolnlho Koňského trhu, ale i celá patricijská Praha předbřeznová tak usilovně a tak marně stavěla překážky. Cerný Petflček Karoliny Světlé nenl tedy pouhým přiběhem romantické lásky v propracovaném rámci staropražském a v osvětleni teskného humoru. Jest mnohem vice: básnickou kapitolou z mravnlch II společenských dějin městské duše pražské. OBSAH: SNY PJABABIOlC . 1 1831. .... .. . 1t V ROCE OOETHOVE. .. .... 17 ROMÁNO< KOASKEHO TRHU· . •• . 23 31 ARNE NOVÁK: Lf:TA T1UCÁTÁ vy!lo fako sedmnActý svazek knihovny OMNIA za redakce V. RezAče. Vytiskli Neuber. Pour a spol. v Praze I .• pro nakladatele A. Synka v Praze Vll. Mimo obyčejné vydAnI vyšlo 100 čtslovaných výtisků na ručnlm paplfe. vAzaných v kůžf.