STUDENTSKÁ v LITOMYSL ALMANACH VYDANÝ NA PAMÁTKU OTEVŘENÍ NOVÉ GYMNASljNÍ BUDOVY A NA OSLAVU 50. VÝRočí VŠESTUDENTSKÉHO SPOLKU "SMETANA" * V LITOMYŠLI 7923 NÁKLADEM SLAVNOSTNÍHO VÝBORU REDIGOV AL!: Ředitel František Autrata. - Prof. Vilém Kaválek. Dr. František Páta. Tiskem Pražské akciové tiskárny v Praze. Dr. Arne Novák: TRADICE PIARI5T5KÉ. Když jsem na podzim r. 1890 vstoupil do primy litomyšlského gymnasia, bylo již dávno veta po staré slávě piaristského řádu v Litomyšli. Rozlehlá kolej na hoře Olivetské byla skoro neobydlena, a nemýlím-li se pí-m;;, byl její dlouholetý rektor P. Cyrin také již odstěhován k svaté Anně k oné výsadní zdi kostelíka, kde seskupeni kolem proslulého P. Flora sní svůj věčný sen Patres scholarum piarum. Piaristé, které jsem znával z dětstvÍ, "únatý kněz" P. Damas i věčně úsměvný vtipálek P. Otmar, jenž ostatně býval v Litomyšli jenom přelétavým hostem, dávno zmizeli z mě,sta a o dvou neho o třech často se měníCÍch a docela bezvýznamných obyvatelích koleje věděli jsme právě tak málo my žáci jako ostatní Litomyšlané. Na gYJrnnasiu působili však mezi profesory dva bývalí piaristé, sekularisovaný kněz, katecheta Petr Čáp, jenž jako P. Eugen dosti dlouho žil v litomyšlské koleji, a klasický filolog Antonín Budinský, který se již jako novic zpronevěřil svatému Josefu Kalasanckému a o jehož piaristské minulosti se v městě a na gymnasiu mnoho nevědělo. Byli to dva výbol'ní mu~ové a oblíbení učitelé a nad 58 to zajímavé, ano svérázné osobnosti; tepil've v dodatečné vzpomínce jeví se mně oba jak,Q poslední ztělesnitelé piaristských tradicí na litomyšlském gymnasiu. Prof. Petru Čápovi dostalo se již literárního pomníku, v němž ožila zvláště jeho piaristská mladost: ve svém rozsáhlém historickém obraze "Drašar" zpodobila má matka tohoto věrného přítele naší rodiny postavou P. Eusebia Havr,ana, který se jako přísný a zbožný piarista velké mravní kázně a sebezapíravé moudrosti odráží od vzdorného bouřliváka P. Just. Michla, vulgo Drašara ... Známí i žáci pmfesora Čápa uhodli hned model této podobizny a prohlásili ji za autentickou. V profesoru Čápovi zosobněno bylo mnoho typických vlastností, které svatý Josef Kalasancký uložil svým následovníkům a jež také čeští piaristé pilně pěstovali. Horlivého kněze, jenž při mši svaté nekonečně - a v zimě k nemalé mrzutosti svých žáků, křehnoucích v ohromném ledovém kostele - meditoval a při exortách asketicky hřímal, doplňoval opravdový lidumil, starající se také o tělesné blaho svého žactva: jeho sobotní rozdílení freboniánských bochníčků mezi studenty, jeho opatrný zimní nákup šatstva a obuvi - ovšem nikdy příliš módních - pro chudé žáky, jeho péče o různá stipendia, to vše mělo až .apoštolský ráz a uskutečňovalo krásně podivuhodnou charitu piaristskou, které bych pro její vydatnost a lidskou prostotu rozhodně dal přednost před hlučnější, ale méně účinnou novodobou sociální péčí o studentstvo. Profesor Čáp byllzevnějškem i názory a také vyučovací metodou člověk hodně staromodní a v mechanickém způsobě, jak podle zastaralých a těžkopádných učebnic Matěje Procházky náboženství se svým zpívavým a poněkud komickým přízvukem na poslední slabice přednášel a pak zkoušel, marně se bráně proti obmyslnému "spekulování" svých žáků, cítili jsme již jako chlapci přežitek piaristsk}"; ale tento jednotn~' sloh jeho kněžské i učitelské osobnosti dobře zapadal do tradic ctihodného gymnasia, jak je založila urozená a nábožná panna Frebonie z Pernštejna. Snad měl tento veliký a pol,oslepý stařec klátivé chůze a omrzlých rukou do sebe leccos pošetilého a zkostnatělého, co nepodpor,ovalo právě duševního vývoje mládeže, ale byl nesporně jejím velkým dobrodincem. Čítám-li občas pochybné historky o piail'istech světácích, vypravovainé s nevkusnou zálibou, vždy si vzpomenu na t,ohoto bývalého piaristu-světce, jenž v neveselé domácnosti uprostřed svárlivých sester a neteří, kteil'é vydržoval, žil asketicky, miluje nadevše svého Boha a své studenty. Na druhém bývalém piaristovi světského gymnasia litomyšlského, na klasickém filologu profesoru Antonínu Budinském, projevovaly se jiné rysy někdejšího mocného 59 řádu školského, jenž úspěšně soutěžil s vychovatelskou metodou jesuitskou. Ve veřejnosti i ve škole byl tento úsměvný muž úboru až podivínsky nedbalého člověkem velmi žoviálním: jeho hudební záliba í rybářský sport zachovávaly mu trvalou svěžest, z řéckých a římských kla~ sikú, které čítal stále z vnitřní potřeby a pro ra,dost, čerpal skutečnou duševní pružnost a ze svého humoru rozdával štědře kolegúm i žákúm. Vymáhal v latině i řečtině solidní vědomosti mluvnické a dbal pečlivě o správné porozumění autorúm, které již malým chlapcům dovedl přiblížiti; pokáral, pohrozil vážně i žertem; byl v jednání se studenty důsledný a spravedlivý, ale v celku byly hodiny u tohoto moudrého a dobrého muže tím, co Komenský tak krásně a povzbudivě nazývá schola ludus. Když jsem později četl školský řád Otců pobožných škol, nalezl jsem v něm právě zásady, které profesor Budinský proměňoval v praxi, a našel jsem tam vúbec mnoho pedagogické moudrosti a zkušenosti, nasvědčující, že hrubě křivdí piaristským gymnasiím ti, kdož je buď poznali v úpadku neb se na nich setkali s některým špatným učitelem: nestranný historik středního školství českého v XVIII. a XIX. věku jim dá jistě dostiučinění a nazve je ústavy velmi dobrými. Že takovou vynikající školou bylo i gymnasium na Olivetské hoře v Litomyšli, to nám nedávno dosvědčil soudce stejně objektivní jako vzdělan)'. Bratrský kněz a populární spisovatel "Broučkú" Karafiát, který poznal také vyšší školy ,rúzného typu v cizině, chválí litomyšlské piaristy, pod nimiž studoval, jak pro jejich příkladnou snášenlivost náboženskou, tak pro jejich bedlivý zřetel k přírodním vědám, což ovšem bylo přkozeno na škole, jíž dl,ouho stál v čele učený hvězdář P. Florus Stašek. Ale to jsou již starší piaristské tradice, kterých jsem sám nezažil; doplňují však obraz, jejž si dovedu vytvořiti podle posledních piaristských mohykánú na gymnasiu litomyšlském. K řádnému gymnasiu vedle dobrých profesorú a vedle osvícené metody učební, moudře prováděné, náleží také zvyková poesie, která studentúm vyzlacuje mladá léta. Že jí bylo málokde tolik, jako právě v Litomyšli, jest obecně známo z Jiráskovy "Filosofské historie", která již za našich dob vydatně přispívala k tomu, že tyto zvykové tradice byly věrně zachovávány .. to bylo právě slavné společenské kouzlo litomyšlských škol. Kromě něho, jež pocházelo spíše od studentú samých, vytvořili piaristé na gymnasiu zvláštní poesii zvykú duchovních, poutajících se k mohutnému jejich chrámu - a tyto t,radice byly za našich studií stále živy. I ti z nás, kdo příliš nelnou k církevní liturgii, jistě si vzpomenou rádi na složitý a zdobný ritus, kterým gym- 60 nasisté různých stupňů přisluhovali za vedení P. Petra Čápa při tohoslužbách, a zvláště studentská účast při slavnosti Vzkříšení, kdy hoši z nízsúlo gymnasia v komžičkách různým způsobem horlivě a neobratně ministrovali, kdežto oktaváni v černém šatě nesli s velkou důstojností rozžaté svíce, září v paměti jasným světlem, podobným lihovým plamenům, které v slavný ten večer vzplály po obou stranách oltáře chrámového. Bylo v tom jistě církevní úsilí připoutati vnímavou mladou mysl k náboženským obřadum; byl v tom asi také kus praktické pedagogiky, jež ceremonielem vzdělávala chování sLldentské, ale především bylo v tom mnoho poesie, neodlučitelné pro nás stal'é studenty od gymnasijní Litomyšle. Stará budova gymnasijní na Olivetské hoře se svou milou vížkou a se sochou svatého Josefa Kalasanckého ve výklenku osiří letoškem tak jako za naší doby osiřela kolej píaristská v jejím sousedství; my, někdejší její frekventanti, myslíme na to s pocitem elegickým. Ale budoucím žákúm litomyšlského gymnasia v nové, rozlehle a pohodlné budově přejeme ze srdce, aby se také na jejich moderním ústavě vytvořily tradice a vykvetla poesie, na něž budou v mužných letech s vděčným pohnutím vZDomínati. 61 OBSAH: Alois Jirásek: Starý obyvatel . . . . . . . . . . . . . . . . 3 Dr. Frant. Páta: Stavební historie litomyšlského gymnasia. .4: -a: O naší nové budově gymnasijní 8 Dr. Em. Ruffer: Stručná kronika gymnasia v Litomyšli 9 Vilém Kaválek: Studentstvo litomyšlskp za války a po ní 21 MUC. Zd. Řiha: Příspěvek k vývoji a řešení sociální otázky stu- dentske lU Ferd. Ruth: Vzpomínky z let 1868-1876 29 Ferd. Ruth: Humoristika . . . . . . . . 38 Dr. Ignác Kadlec: Vzpomínka. . . . . . 46 Dr. Frant. Lašek: Hrst vzpomínek na studentská léta v Litomyšli 43 Otto Popler: Několik vzpomínkových drobtů . 50 Ph. Mg. Jan Laub: Trochu vzpomínek 53 Dr. Rudolf Politur: Naše oktáva z roku 1898 . 55 Dr. Arne Novák: Tradice piaristské. . . . . 58 Dr. Josef Páta: Vzpomínka hodně literární. 61 Viktor Kamil Jeřábek: Na tarase " . . . 65 Čestmír Jeřábek: Vzpomínka na Litomyšl. 69 Karel Konečný: Litomyšl-;ká "maffie" . 70 Seznam učitelltva v letech 18f13-19Z3 . . 71 Statistický přehled žactva 1893-1923 76 Vědecké články ve výročních zprávách od roku 1894 77 Dr. Fr. Páta: Publikace o Litomyšli a okolí . . . . . 77 Přílohy: Rud. Beneš, Staré gymnasium. Původní dřevoryt. Budova nového gymnasia. Reprodukce.