IN MEMORIAM ťRANTISEK BOROVÝ František BOROVÝ 31. I. 1874-20. III. 1936 Klub nakladatelů Kmen v Praze 1937 Zvony domova Arne Novák Na sklonku "hrozného roku" 1915, kdy po skonu mého posledního, devatenáctiletého bratra Jaroslava na ruském bojišti srdce přetékalo hořem soukromým a kdy události válečné obestíraly ducha těžkými obavami o věc národní, soustředil jsem se pro vnitřní útěchu v literární práci horlivěji, než kdy předtím. V "Lumíru", kam jsem se po několikaleté přestávce vrátil, v "Topičově sborníku", v Jiřinových "Květech" nalezl jsem ochotné fo rum, jaké mně po zániku "Přehledu" chybělo, a volky nevolky jsem se musil smířiti s důkladnými škrty censorovými ve statích, jejichž odvážná místa přijímali nejen liberální, ale zároveň srdnatí redaktoři bez námitek a bez obav, i když běželo o témata tak ožehavá jako Hus, Komenský, Havliček, Jirásek. Současně jsem pracoval i o větších celcích knižních: první díl "Svatopluka Čecha" rychle narůstal; "Prahu barokní" jsem z původní improvi- 56 sované přednášky vybrousil v umělecký essay; "Kritika literární" se mně z akademického textu pro universitní extensi měnila pod rukou v soustavně vybudovaný cyklus, po němž ochotně sáhla Emlerova knihovna "Duch a svět". Zvolna mně samému bylo jasno, že se v organickou jednotu kupí mé články, psané již v době válečné a hledající v slovesné a myšlenkové minulosti tradiční kořeny češství; jak po časopisech vycházely, měly ve veřejnosti ohlas velice živý a naráz a správně bylo porozuměno jejich intenci buditelské, v tomto čase "za živa pohřbených" potřebné a vítané. Ale vedle nich jsem měl po revuích řadu statí a essayu předválečných, které se mně již nebyly vešly do mých prvních dvou svazku "Mužu a osudu" a "Myšlenek a spisovatelu"; mínil jsem, že je budu moci vhodně spojiti se svou literární žní válečnou, když i v nich bylo patrno úsilí zachytiti na výrazných osobnostech básnických, uměleckých a vědeckých duchovní náplň národní vzdělanosti české. Když jsem se ohlížel po nakladateli, padl mu J pohled přirozeně na Františka Borového, jehož omlazená firma byla právě tehdy v prudkém, svěžím a úspěšném rozběhu. Neznal jsem osobně jejího majetníka, ale byl jsem velice sympaticky upoután jeho trojnásobným elánem. Osvědčoval odvážnou podnikavost, kdežto ostatní pražská nakladatelství se krčila nečinně v za· křiknutých rozpacích. Se šťastnou volbou autoru, kteří měli skutečně co pověděti, spojoval vzácnou tehdy péči o zevní kulturu knihy od papíru a typu až po uměleckou výpravu z ruky grafického odborníka. Všemi díly jeho nákladu vanul svobodný duch národně kulturního sebevědomí, vzdorující onomu zotročujícímu 51 nátlaku, kterým rakouské úřady doprovázely vojenskou tyranii. Všechno to bylo přímo obdobou snah mých vlastních a proto jsem toužil seznámiti se s tímto nakladatelem a vstoupiti s ním jako spolupracovník do živého styku literárního. Usnadňovala mně to i ta okolnost, že František Borový vedle básnického "Zlatokvětu" a románové "Žatvy" chystal též knihovnu prací kritických a essayistických, k jejímuž vybudovlání však nedošlo. Sebral jsem své studie o Komenském, o Husově ohlasu v literární tradici, o Havlíčku jako kritikovi, o lyrice Hejdukově, o Jiráskově "Temnu" a připojil jsem ze svých starších statí devět článků, které mně ještě vyhovovaly. Pocházely většinou ze zaniklého "Přehledu" a měly opravdu značný obvod zájmový: Gebauer a Vrchlický, Vilém Mrštík a Slavíček, Sova, Šalda a Drtil byli tu kritickými a psychologickými tématy. Vězel jsem tehdy v studiu Svatopluka Čecha a z jeho "Lešetínského kováře" jsem vybral nejen motto knihy, ale i mírně obměněný název pro ni, k němuž se při mykala také dedikace "Drahé památce mého šlechetného otce, poctivého a skromného zvoníka na rodném českém láně". Dne 6. listopadu 1915 jsem svazek Borovému nabídl a po pěti dnech došla od něho odpověď nejenom kladná, ale přímo nadšená. Od prosince jsem upravoval rukopis a některé stati vydatně přepracoval; smlouva jest datována z 5. ledna 1916, kdežto rukopis knihy jsem odevzdal nakladateli 26. března 1916. Z dopisů, které mně od března do počátku června, kdy kniha vyšla, se mně některé bohužel ztratily, ale z listů zachovaných se mně jasně rysuje celá kulturní osobnost Borového. V osobním styku jsem byl pře- 58 kvapen rozvaznym klidem a pomalou mírností, jež se dobře hodily k pravidelné vousaté tváři ruského bárina; z dopisů mne však oslovoval muž překypující vzrušením, zájmem, všestrannou péčí, mladistvým nadšením pro věc. Jasnou inteligencí odhadl netoliko intenci "Zvonů domova", ale též jejich knižní stavbu; sliboval si od díla úspěch a snažil se mu napomoci; oblíbiv si autora, vyhledal mu výtvarného spolupracovníka, a to nejlepšího, kterého znal. Byl to V. H. Brunner, který již předtím firmě Borového vypracoval několik mistrovských knižních úprav a jenž bděl nad volbou papíru i typů, stále dohlížeje v sazárně i tiskárně (mou knihu vytiskl vzorně J os. Skalák). "Zvony domova" náleží podle obecného úsudku znalců k Brunnerovým knižním pracím nejzdařilejším: hlavně skvělé modré iniciály, symbolická kresbička na listě titulním a pak rozkošná obálka se svou lahodnou souhrou syté modře a teskné šedi a s výraznou sestavou řádek se V. H. Brunnerovi podařily jedinečně. Náš velký grafik potřeboval však, jak známo, občas upomenutí, ba přímo dohledu, a Borový, ač býval občas nakloněn spíše ke kontemplaci než k mírné aktivitě, na to nezapomínal, staraje se v jarních měsících r. 1916 o "Zvony domova" zcela soustavně. Neušlo mu ani vážné nebezpečí čistě dobové, jímž hrozila červená tužka censorova, upozornil mne sám na tuto eventualitu, s níž jsem od začátku počítal. Ale censor byl shovívavější, než jsme se nadáli, a ve statích knihy se objevilo mnohem méně bílých míst, pež v jejich pů' vodních otiscích časopiseckých: Rakouska a Vídně, německých spojenců a církevního Říma jsme se nesměli ovšem dotýkati, leda narážkou, srozumitelnou jenom čtenáři pozorně přemýšlivému. 59 Zájem Borového nepotuchl ani, když v červnu "Zvony domova" vyšly; staral se nejen o jejich propagandu knihkupeckou, ale i rozšíření kolportážní, v čemž nalezl horlivého a úspěšného spolupracovníka v Stanislavu Minaříkovi. Dík tomu i zásluhou kritiky, jež knize dobře porozuměla, došly "Zvony domova" značné publicity a byly brzy rozebrány, ale druhého vydání, o němž jsme s Borovým nejednou mluvili, jsem se nedočkal. Snad nepřeceňuji význam tohoto svého díla, považuji-li je za jeden neposlední článek v literárním úsilí válečné doby o vnitřní osobní obrodu. Ve zlém čase kniha vzpřimovala šíje a posilovala srdce, nezbořila-li staré Rakousko, chystala nové Čechy, jež se měly změniti v Československou republiku. Ale zásluhu o to má vedle autora také nakladatel "Zvonů domova" svou obezřetnou a účinnou péčí o dílo, jemuž byl prvním čtenářem a kritikem. Tento jeho čin nestojí však osamoceně: v prvních dobách válečných byl Borový, který později postavil svou firmu do služeb sociálně revolučního hnutí, ostražitým a spolehlivým vojákem obranné a obratné revoluce národní. Když "Zvony domova" dozněly, neskončila se má spolupráce s Borovým. Vydal mně velmi ochotně knihu "Podobizny žen", jednal jsem s ním za vzdáleného přítele Ot. Šimka o "Dějiny francouzské literatury v obrysu" a za mrtvého druha Ot. Theera o pohrobní edici "Faetonta"; okolnosti způsobily, že toto jednání nebylo vždycky hladké a souladné. Ale vzpomínám-li na Františka Borového, křísím si ho vždy z období "Zvonů domova". Byla to jistě doba krušná a těžká, ale jistě doba velká: v karakteru i činnosti každého z nás vybavovala to, co měl v sobě nejušlechtilejšího. 60 Ob!! II h J osej Kalous" Fr a II tiš c k Bor o v Ý 7 Eduard Ba.~s, Vznik Kmene 9 Karel (}apek, Vzporu ínka příliš malá 17 Václav Cihák, Jíl () v é 19 Otakar Fischer, Z e cl II li Jev i š tě 22 Bedfil'h FI.l(tík, Ú e t a k (~ k II i z e 24 Josef Hora, r n JH em oriam 27 ~filoslav H)~sek, Mé má 10 o F ra n tiš k II Borové~n :H) St. Lom, Hranice 35 Otokar JVejedlý, S Bohem, pane Borový 38 Jdí Němec, Múj tchán 47 Arne Novák, Zvony domova 56 Marie PujmanoíJá, V z p o m Ín k a z 1917 61 Fráňa ,~'rámek, M II j n a k I a dat e I 64 A. M. TilschoíJá, R II s k á d u š e 68 V áclaíJ Mikoto, J. Fz'irth, Nad r a k ví 71 Dva dopisy 75 IJřiloh~' Portret 1924 frontispice Rodinná skupina 1901 za str. 16 Portret 1910 za str. :~2 O. Ne;edl{: Zahrada" Dvoi-ištč" v Jílovém • v za str. 48 Portret 1931 za str. h4 111 memoriam f'ralltišek Boro\'y Vydal k prvnímu výročí úmrtí Františka Borového za redakce 1. Fiirtha a 1. Patáka v grafické úpravě M u z i k o v ě K m e n, k I u hna k I a dat e I ů v P r a z e, v y t i s k I a Akciová moravská knihtiskárna Polygrafie v Brně na jal'e roku 1937