ROČENKA DOBROČINNÉHO KOMITÉTU V BRNĚ 

CHUDÝM DĚTEM 

ROČNíK XLVI. 

KDE DOMOV MŮj? 

Ve prospěch chudých dětí českých ~kol brněnských 

U spořádala 

HANA HUMLOVÁ 

" ..•.. 

1934 

Nákladem Dobročinného komitétu v Brně 

Vytiskla knihtiskárna a nakladatelství Pokorný a s pol. v Brně 

Arne Novák: 

»5 L A V Í č Í P Í S E Ň N AŠE H O N Á R O Dl'..J Í I-I O JARA -« 

když na sklonku roku 1880 vstoupil Svatopluk čech jako feui11etonista do Národních Listů, aby tam setrval jenom půl druhého léta, otiskl pod jejich čarou na půl sta rozmanitých prací, z nichž však pouze několik zařadil do 

, h k . v , h b ° h ' ·1 v cl 'J 

svyc mzmc sou oru a uc ram pre zapomenutlm. sou 

tu drobné humoresky satirického rázu, rozmarné i trpké causerie pražské, vzpomínky z mladosti a cestopisné obrázky, vesměs hodnotnější lidsky než umělecky a proto zajímavé hlavně pro literárního dějepisce, který je nyní nalezne shrnuty v posledních dílech třicetisvazkového vydání Topičova. 

Často to byly zevní popudy, co vedlo ruku feuil1etonisty, ocitajícího se nejednou v rozpacích o látku; tak tomu bylo též, když 4. února 1881 přinesly Národní Listy oslavnou črtu »Kde domov můj« ... (dnes v XXVIII. sv. Sebraných spisů 1909, str. 276-279). Sv. Čech nevyčkal blížícího se čtvrtstoletí Tylova skonu, nýbrž volil pro svou vzpomínku buditelovy narozeniny (73.), a sotva zůstaly beze vlivu na vznik stati současné snahy neunavného J. L. Turnovského o osvěžení Tylovy památky, které právě tehdy kromě redakce Tylovy novelistiky v Národní bibliotéce vyvrcholily průpravnou monografií o Tylově životě a působení i s jímavými ukázkami jeho korespondence; ostatně nebylo tomu dávno, co Eliška Krásnohorská uká- 

l do , T 1°' , d' 

za a s uraznou vroucnost! na y uv vyznam naro m a 

slovesný, a to v stati, kterou můžeme označiti bez nad- 

27 

sázky jako rehabilitaci Tylovu proti upiatému stanovisku generací pohav1íčkovských. 

V~ecky tyto zevní rpodněty rozezvučely v nitru Svatopluka Čecha silnou strunu; náleželi Josef Kajetán Tyl 

k o k v, "V k' d v 'h 1· , 

autorum, ten JIZ v otcovs em ome poma a I vytva- 

řeti onen vlastenecký idealismus, v němž mladý Sv. Čech kotvil a jejž, obohativ jej o myšlenkové prvky měšťanského svobodomyslnictvÍ i demokratismu, sám vytrvale obnovoval. Vzpomínaje v zanícené básni »První struna« (v »Nových písnÍch«) svého jinošského rozhodnutí pro službu a věrnost českým obrozenským ideálům a spojuje 

1 . v, v, v, 1 k' 'k b 

ve ml pnznacne postavy naSI v astenec e romantl y s oso - 

, 'h '1 'h b' 'h ., v 

nostl sve o ml ovane o otce, » ezeJmenne o vOJma cety 

svaté«, zařazuje J. K. Tyla takto: 

»Když zajala's mé srdce, Slávy dcero, a Dějin blesk mi zaplál v časů šero, kde předků laur se kryl; 

když Havel heslo své mi v duši hřímal a pěvec Ohlasů mne sladce jímal 

a Jablonský a Tyl -« 

Na věci nemění nic, Že Tyl tu stojí na místě posledním a že se mu nedostalo karakteristiky ani tak hutné jako jeho protivníku a protichůdci Havlíčkovi; o upřímnosti Čechovy úcty ke spisovateli v chlarpectví tak horlivě čítanému pochybovati nelze. Bylo by však také omylem, kdybychom tuto vlasteneckou a čtenářskou úctu k oblíbenému autoru let 50. a 60. ztotožňovali snad s jeho vlivem na mladého Sv. Čecha, tolik literárně zavázaného Kollárovi i Palackému; o přímém působení Tylově na Čecha mluviti nelze. Ani v onom látkovém okruhu výpravné pr6zy, kde se Čech setkal s Tylem, v životních příbězích »kandidátů 

I . b V' v, h f' Vl k' l' 

nesmrte nostl«, vy OCIVSIC za antomem ume ec e s avy 

a bohémského dobrodružství z kolejí občanské pravidel- 

28 

nosti, nenacházíme u nich psychologické a literární podobnosti; vůbec možno tvrditi, že od dob K. Světlé ne- 

Vl Tl' V v v, k o kd v 'h d ' k' v , 

me y -vypravec za u, ezto Je o ramatlc emu umem 

kynula ještě dlouho potom významná úloha tradičnÍ. Zato trvale věren zůstával Svatopluk Čech obdivu pro národně mravní posvěcení životního díla, jímž J. K. Tyla zahrnoval od chlapectví; i jemu, jako druhé hlavní mluvčí školy »národní« v letech 80., Elišce Krásnohorské, ztělesňoval Tyl nezištnou, nesobeckou, obětavou službu národu, skálopevně oddanou a nikdy nepochybující víru v obrozenské 

'd ' 1 dV' k ' " hV' v v h b 

I ea y, na sem, tere SVItl a reje az pres ro - tento 

mrtvý vlastenec se jevil Svatopluku Čechovi živým vzorem pro celé pokolení synů a vnuků. 

Takto pojal Josefa Kajetána Tyla také ve feuilletoně z února r. 1881, který se z oslavy české národní hymny 

v 'v 1 k 'h v v , v d 

mem postupne v apoteosu v astenec e o cesstvI pre- 

březnového. Spisovatel vyslovuje jméno Tylovo, a na ráz mu zašumí v mysli píseň »Kde domov můj«, a to nikoliv jako osamělý výtrysk nálady jednotlivcovy, nýbrž naopak jako sborový projev hromadného nadšení zástupu, v němž se jedinec ztrácí a s nímž zároveň roste, jak tomu 

b' 1 Č h .. v, I 'd bV 'b o 

yva o za ec ova )1ll0sstVI, v s avne o e ta oru na 

k v "h I' v , h d 'v k' h 

ven ove a spontanmc u lcmc emonstracl prazs yc : 

VYd ť v v,, v' , v 1 'v, 'v v h 

» z y mozno nCI, ze Je to pra ve s a VlCI plsen nase o 

nového národního jara, že do ní vdechlo předcházející pokolení celou svou duši, zanícenou horoucím mladistvým 

'1 k" Vl k . hV v V· 

zapa em pro rasne mys en y, z filC z vetsma teprve 

nad hrobem jeho dochází neb dojde uskutečněnÍ.« 

Ale v zápětí, po tomto vzpomínkovém entusiasmu a 

d v, v v, v dbv "d l' 

ocasnem se ztotoznem s pre reznovym I ea Ismem, se 

II Sv. Čecha ozývá kritická skepse, aby jí sám ulomil co 

'dV' kV" " h P' , v 

ne) nve za nveny a otraveny rot. o teto strance mozno 

lehce nahozený feuilleton »Kde domo~: můj« označiti jako 

'v 'h' 1 I' b' v M ' 1 o 

nacrtove sc ema pros u e asne» rtvym v astencum«, 

uveřejněné o sedm let později v »K větech« a pojaté pak do »Nových písní«. I tam po elegicky náladovém obráz- 

29 

ku Iposledního tichého útulku našich předbřeznových buditelů následuje výraz kritického odsudku jejich z ducha generace skeptické a velmi sebevědomé »rozumu střízli- 

'h . v/b 'h 

ve o a CItu vytn ene 0«: 

Vv k v v v h d' 

» sa ceta nase s patra o tec sou 1, 

jimž na ramena kdysi vstoupila, 

, h' "V 1 d' 

nam s oVlvavy usmev na rty ou 1 

ta snivá vlastenecká idyla, 

z níž v nový čas, kde po idylách veta, ční jako výspa zapadlého světa 

jen vaše mohyla.« 

A v k b' 'k I ,. d " 'k I 

vsa aS111 sam stavl protI tomuto o mlta111, tere se 

snaží vtipnou ironií zlehčiti vlastenecký obsah probuzenství, názor jiný, vyvrcholujíd touhou a prosbou: »6, jiskru svého mladického vznětu, vy mrtví, dejte nám!« Není to jenom výraz osobního citu, nýbrž výkřik nadosobní potřeby časové, výkřik deroucí se z úzkosti nad poměry soudobými - jím Svatopluk Čech takřka křísí mrtvé vlastence z hrobu. 

A nejinak činí i s mrtvým Tylem a s jeho odkazem Vl ' d I 'č' , v , d 'h· V b" I vte enym o »s aVl 1 plsne naro 111 o Jara«. y lZ1 sve 

vrstevníky, aby zaplašili svůj obvyklý Ipohrdlivý úsměšek blouznivému vlastenectví předbřeznovému a aby se 

b 1· d I h v, v V č' I , kl d 

za ra 1 o uva o tom, ze pra ve na nem spo lva za a 

současného vývoje národního i že se v něm tají »kus velké, hluboce tklivé poesie«. Nachází pak - nejinak neŽ 

dV•v, b'· M ' I o vť' I , 

V poz eJS1 aS111» rtvym vastencum« - s astny ton vy- 

razné karakteristiky pro české snahy buditelské i s jejich společenským prostředím: »Stáli tu - hrstka bezmocných a nemajetných lidí - v $tálém zápasu s mocnými a četnými nepřáteli, uprostřed neuvědomělého lidu, jejž teprve usilovně rozehřívati musili tím horoucím zápalem svým pro národ a jazyk mateřský.« Ale toto trefné postižení 

30 

poměrů předbřeznových ustupuje u Sv. Čecha hned rozcitlivěle blouznivému horování o mrtvých vlastencích, za jejichž typ Svatopluk Čech vystavuje Josefa Kajetána Tyla, »jednoho z nejhorlivějších těch rytířů, kteří nosili barvy 

b v v "1 kl' 

z oznovane ml en y-v astl«. 

Prohlašuje sice výslovně, že nemíní vůbec podávati jeho podobiznu, pokládaje ji za známou, přesto tři odstavce, 

v , T I v bV' 1 ' . h I I h' 

venovane y ove o etavemu vastenectvI, Je o zas u am 

divadelním a jeho útrapám životním, jsou nám dokladem, že se do zjevu Tylova pronikavěji neponořil, ani že se 

I 'I bl/v 'k I d I h k VI V 

neseznaml lze se vzm em naro m ymny, ta pnznac- 

ným i pro povahu Tylova vlastenectví i pro povahu jeho 

. 1 I 1 I V V I I I f '11 

splsovate stVl; zv aste po teto strance nam eUl eton na 

počest písně »Kde domov můj« nemůže vyhovovati. Jedna 

k I v k v k . ' l'v v P I V , d bV 

o o nost vsa pre vapuJe zv aste. rave v teto o e, upro- 

střed mezi cyklem » Ve stínu lípy« a básnickou povídkou 

LVI k I k I v v'l Č h o I' h 1 

» esetms y ovar«, se ZVYSI ec uv zaJem o zac ova ou 

svébytnost a lidový svéráz našeho venkova, ať se již jeví zevními památkami národopisnými, ať ústní, zvláště písňovou tradicí, ať konečně osobitostí postava povah venkovských; tehdejší jeho letní putování po Slovácku a Va- 

l v k v d'l v I v k I I I k 

ass u soustre lose pnmo programne patram po ta 0- 

vých zjevech a pozůstatcích. A hle! V tylovském feuilletoně se Sv. Čech nedotkl ani slůvkem toho, že právě Tyl dramatik v lidových postavičkách svých her zachytil a zachoval mnoho z této domácí svébytnosti a že také jejich řeč jest přímo pokladem jadrné mluvy a fraseologie české. Spoléhal patrně na vybledlé dojmy mladistvé své četby, jichž neosvěžil novým studiem, a tak mu, jako většině vrstevníků, ušel rozdíl hodnoty mezi Tylovou novelistikou a jeho dramaty - ani Sv. Čech nebyl dosti práv autoru »Strakonického dudáka« a »Jiříkova vidění«. Nezahloubal se jistě ani do »Fidlovačky«, která dala rámec i vznik hymně »Kde domov můj« a nenašel proto příležitosti, aby připomněl čtenářům, dávno neznalým památné frašky, že jenom výrazná drobnokresba genrových posta- 

31 

viček pražských povznesla tuto šťastnou improvisaci nad otrocké napodobení obskurní předlohy vídeňské. 

I odlišuje se druhá část feuilletonistické črty Čechovy 

I· v,· v d dd'l 'h 1 k' v d' 

( osu nepnzmve o o 1 u prVill o: v astenec e prostre 1, 

7 němž Tyl žil, dovedl Čech postihnouti a oceniti stejně srdečně jako správně, kdežto o Tylově osobnosti a o jeho písni nepověděl celkem ničeho, odveden nadsazenou cidi- 

, d k v, k k . 'k M v v k' k' v 

VOSt1 o s utecne ara ten Stl y. arne ce ame ta e, ze 

snad uznaný a mnohdy skvělý zpodobovatel krajinné krásy českého domova a povahové osobitosti jeho lidu zaujme stanovisko k oné apoteose, kterou vlasti i národu z plnosti předbřeznového češství zapěl jeho předchůdce a že snad postaví sebe sama v protiklad k Tylovi, jako o deset let později učinil s básnickou osobností Máchovou. Nic 

h PV'1 V' , ť k v, o b' I vk d 

z to o. fl eZ1tostna sta se onCl puso lVOU, a e pone u 

levnou floskulí: »Kde domov můj? Mezi Čechy - ano, v srdcích českých jest věčný domov Tvůj!« Zde oslovuje 

1 ' oh' d' 'v d v V I l' k v 

a os avuJe tvurce ymny naro m spIse v ecna as a nez 

'k' , , 

prom ave poznam. 

32 

OBSAH. 

Píseň ,Kde domov můj?.: z Fidlovalky v původním rukopisu Josefa Kajetána Tyla z Toku 1834. 

Píseň ,Kde domov můj?.: z partitury Fidlovačky v původním rukopisu Franti~ka škroupa z roku, 1834. 

Petr Křička: Josef Kajetán Tyl (báseň) . . . . . . ..•. 

Rainer Maria Rilke: Josef Kajetán Tyl (báseň) . , . • 5 

Vl. A. Francev: Bulharská varianta české národní hymny. . 7 

L. Grossmannová-Brodská: ln memoriam Elišky Tylové. . 9 

Jiří St. Guth-Jarkovský: Vzpomínka ze SvaJtobora . . . 14 

V. Jirát: K ovzduší a pramenům Tylovy písně »Kde domov můj.: 16 

Jaroslav Křička: Kde domov můj.... . . . . . . 24 

Rudolf Medek: A to je ta krásná země. . . . . . . . 25 

Arne Novák: ,Slavíčí píseň našeho národního jara -~. . 27 

A. Očená~ek: Vzpomínky na sletovou scénu ,Kde domov můj.: 

z r. 1926 . . . . . . . . . . . . • 33 

Josef Páta: Slovanské ohlasy naší národní hymny. . . • 38 

Josef Plavec: »Kde domov můj.: v tvorbě Františka Škroupa 45 

Karel Polák: Znáš onen kraj, kde domov můj? . . . . 54 

Albert Pražák: Poznámky k hymně »Kde domov můj?.:. . 63 

Fr. S. Procházka: (Z dopisu redaktorce). . • . . . 73 

Robert Smetana a Bedřich Václavek: Sto let života písně »Kde 

domov můj?« v tradici. . . . . . . . . . 75 

Ferdinand Strejček: Dvě písně, kte,ré předcházely ... 102 

Jos. Svítil-Karník: Tři okamžiky. . . . . . . . 107 

Otakar Šourek: »Kde domov můj?« v díle Dvořákově. . . II2 

Jaroslav Šulc: Krajové variace textu národní hymny. . . 117 

Franti~ek Tichý: »Kde domov můj« a Slovensko . . . . 120 

Antonín Vesel}': Co by tomu řekli Tyl a Škroup? . . . 123 

Fr. Žákave(.: Mánesův» Domov.:. . . . . . . . 126 

Váženým příznivcům. . . . . . . . . . . 135