Kytice Výbor z poesie a prózy ,pro školu i veřejnost Redigují Hugo Siebenschein a Pavel Sula Svazek 13. Státní nakladatelství v Praze 1933 Výbor z básní Jaroslava Vrchlického Uspořádal, úvodem a poznámkami opatřil~Ame Novák Úvod. Mnohostranný a neklidný básnický genius Jaroslava Vrchlického se zkoušel již od mladosti v nejrůznějších formách slovesného umění a časně v nich dosahoval tu většího, tu menšího úspěchu; umělecká ctižádost ho doprovázela při tom stejně jako stále rostoucí znalectví světové literatury. Epické básně, které psal od let jinošských, řadil, sotva nalezl svůj umělecko životní cíl, do rozsáhlého rámce epopeje lidstva, jejíž některé zlomky rostly pocl jeho monumentalisující rukou v rozměrné výpravné skladby s filosofickými výhledy; jediný jeho románový pokus zůstal sice osamocen, ale zato povídky, čerpané hned z pověstí a legend a hned ze současného života, mají čestné místo v české noveli~tice soudobé. Velmi záhy dává některým zlomkům epopeje podobu dramatickou, a úsilí o divadlo neopouští ho pak až do pozdního věku, i když jest doprovázeno jenom ojedinělými vítězstvími jevištními; nepopřává-li mu přízeň Mus právě scénické básně vysokého slohu, spokojuje se lehkými komediemi neb hrami 'konversačními, aby pak znovu napial síly k divadelním výtvorům, jež ~y zapadaly do legendy věků. V podstatě však nebyl Jaroslav Vrchlický ani epik ani dramatik nejvyššího řádu, neboť se mu k tomu v samé hloubce básnické povahy nedostávalo žádoucích podmínek: nedovedl se v přísné objektivitě nikdy úplně odosobniti a zmizeti za svými postavami i ději; chyběla mu neoblomná důslednost v rozvíjení myšlenky i ve stavbě povah; jeho temperament, nestálý, pružný, sršivý, vadil mu při složitých úkolech skladebných, žádajících si přísného soustředéní a logicky chladného postupu. Tento největší lyrický pěvec svého národa nebyl ani myslitelem ani stavitelem. Zato všecko ho předurčovalo, aby se stal lyrikem zcela jedinečným. Citovostí stále vznícenou, nesmírně subtilní a podivuhodně ušlechtilou, se s ním mohl měřiti málokterý básník světového ,písemnictví; toto velké a dobrotivé srdce prožívalo a účastnými záchvěvy doprovázelo nejen osud vlastní, své rodiny, svých přátel a svého národa, nýbrž společenské, mravní a kulturní dění celého lidstva a nadto sledovalo v souznění také pohyb myšlenky, která Vrchlického zpravidla zajímala méně svým obsahem než svým citovým přízvukem. Stejně bohatý, čilý a pružný byl básníkův život smyslový, vystupňovaný občas ve smyslnost až útočnou a jindy odstíněný v pokorné se oddání zevnímu světu a trpné utonutí v něm; Jaroslav Vrchlický nikdy nepřestával vnímati tělesný piivab ženin, složitá kouzla přírody hrdinské, idy- 5 lické i důvěrné, historický ráz starých měst i pohyb moderních zástupů v nich, družný ruch pracujícího dne i očistné mlčení noci pod hvězdami - obrozoval se znovu každým takovým smyslovým dojmem a prožitkem a jsa jedním z prvních impresionistů v českém básnictví, stále si uvědomoval onu souběžnost zevního světa a vnitřního života, z níž plyne poznání, že krajina jest stavem duše a· příroda podobenstvím lidského osudu. Vedle tak bohaté vlohy citové a tak rozvitých schopností smyslových vytvářel z Jaroslava Vrchlického velkého lyrika také mohutný živel .melodický, soustředěný v jeho bytosti a násobený celým jf?.9"~Ý- vojem: nesluje nadarmo jedna z nejkrásnějších jeho knih: V';udba v duši". Ačkoliv byl jedním z největších objevitelů zrakových a obrazových v českém básnictví a ač ve shodě s výtvarným uměním své doby do něho vnesl jak ohnivý kolorit, tak osvobozující moc plného světla, přece v podstatě byl geniem auditivním a hudebným, jenž se melodickou silou slova a rytmu zmocňoval samého základu světa a s podivuhodným štěstím nacházel zvukovou rovnomocninu pro své citové prožitky, zvláště když na svém uměleckém vrcholu překonal řečnický sklon, dlouho ohrožující čistotu jeho lyriky. Všecky tyto vzácné dary, nastřádané z odkazu předků a z pokladu ra~y, zjemněné vydatnou přísadou cizí krve do českých žil a vybavené příhodnou dobovou situací v národě, který se jal právě dovršovati své obrození umělecky, Jaroslav Vrchlický svědomitě pěstil a násobil složitou a promyšlenou kulturou. Nebyl to jenom jeho myšlenkový rozhled, ale zároveň smyslová vnímavost a umělecký vkus, co tříbil studiem světové poesie a výtvarného umění, řecké antiky i románské renesance, mladistvým pobytem v Halii, i neúnavnými zastávkami před nejrozmanitějšími památkami měnící se vzdělanosti lidské. Takto se stal '- hlavně ve svých básních rozjímavých - během času poetou učeným stálého estetického povědomí, jemuž prostí čtenáři vytýkali přítěž narážek ne vždy srozumitelných, kritikové odvozenost, která život vykládá knihou, filosofičtí soudcové nedostatek vlastního názoru, nezávislého na vzorech. Byl to kus oběti době, kterou vůbec ovládal historismus a v níž se básnictví stalo výsadou učeného vzdělanstva: krása se nacházela především v minulosti a básnická inspirace byla hledána v učeném studiu. Avšak právě Jaroslava Vrchlického dovedla jeho přirozená smyslovost a prostá citovost uchrániti před tím, že se nestal pouhým básníkem akademickým, jehož domovem jsou knihovna, museum, obrazárna, a jemuž přes rameno při psaní nahlížejí postavy řeckého bájesloví. tradicí oslavené hlavy z dějin poesie a 6 filosofie, motivy a ornamenty proslulých děl uměleckých. Žádno~ z bohyň, ani Afroditu, ani Pal1adu Athénu, nevzýval Jaroslav Vrchlický ve slo~itém pantheonu své poesie vroucněji a častěji než. Almu mater - Přírodu, kterou oslovoval od jinošských let s oddaností a ddvěrou pantheisty, a i když životní zkušenosti odňaly jásavost a sebevědo~í . ho projevdm, hýřícím dočasně v pohan- ském optimismu, ni odvolal z hymny, kterou vrcholí nadšená kniha jeho mládí uch a svět": "Ú přírodo, na tvojí hrudi, v tvých lesd hymně vítězné vždy lidský duch se k práci vzbudí, své bohy nalezne!" . Typický nitrozemec, jehož chlapectví probíhalo v požehnaném klidu českého Polabí a za silných dojmd šumavských, směl časně prožíti noci u italského moře a od knihy pozírati k lysým hřbetdm Apenin; pozdější zážitky na vlnách moře Severního a uprostřed lidského oceánu pařížského se již zdaleka nevyrovnaly dojmdm "dvou rozhodných let" na vlašské pddě. Zato právě v době, kdy se výtvarné krajinářství české chystá ke svým prvním výboj dm, seznámil se ddvěrněji než kterýkoliv básník před ním s přírodou svého domova: v první době, po návratu do vlasti, kdy jeho život oslňuje šťastná láska, stává se dějištěm jeho lyriky pokojné Podřipsko, kde krásně vzdělanou rovinu doplňuje starý anglický park; v mužných letech se Vrchlický, jako Bedřich Smetana, zaposlouchává do písně Vltavy, která šumí pod okny jeho pracovny v Praze a proti jejímuž toku putuje a pluje v létě, hledaje oddech po práci a ddvěrný styk s venkovem; v časném podzimu, sám resignován jako den záříjový, porozumí odevzdané melancholii mírně zvlněného podhoří Ceskomoravské pahorkatiny i klasické monumentalitě rybníků a stromořadí jihočeských. I splňuje se mu to, zač jako protiváhou za rozptylující pdsobení kultury, prosí Boha ve zpdsobu mystických básníkd perských: "V hlase orkánu a v jeku moří, v tichu zádumčivých skalných tesd stvoř mne zas! v barvě zářícího nebe z jara, v mlhy tanci nad vrcholem lesd stvoř mne zas!" Jako smyslové a intuitivní poznání přírody, tak se u Vrchlického šíří i jeho zkušenost citová, zabírajíc stále větší kruhy lid~tví. Mladičký samotář slabého a chorého ústrojí tělesného, živořící z milosti strýcovy ve ztísněných poměrech, nemá ddvěry ani k sobě, ani k životu a projevuje i v rané erotice, naplněné spíše touhou než skutečností, plachost až chorobnou; ostatně nejtypičtější lyrika česká té doby, značená velkým jménem Nerudovým, od níž se student Vrchlický učí, vyznačuje se rovněž skepsí a pesimismem, které temení z neddvěry k životu. Asketou a anachoretou zdstává Vrchlický, který s protestem, nikoliv však bez trvalého vlivu pobyl v dormitoři a studovně kněžského alumnátu, 7 ještě v ltaH, kde jeho nejdražší četbou jsou oba nejmohutnější samotáři světového básnictví Dante a Leopardi, a jest sotva náhodou, že mladý Vrchlický volí za symbolického nositele svého růstu egyptského mnicha a poustevníka. Ale tu, ještě na půdě vlašské vpadá k Vrchlickému ze vzdáleného domova hlas, jehož potřeboval, neměl-li se zalknouti v neplodném dusnu své skepse, svého nihilismu, svého zoufalství, hlas družnosti lidské, po němž přímo prahla jeho citová osobnost, trpící tím, že "lastnÍ schopnost lásky a oddáRí se stále leží ladem a nesmí se vyiíti. V i !lcná milostná přítelkyně, zralá léty i tělem, srdcem i duchem, VI esla do osudu Vrchlického teplo, v němž úplně roztála jeho dotavadní nedůvěra k životu a k sobě samému; pod jejím blahodárným vlivem počíná mladý, ale již nemálo vzdělaný poeta myslit a tvořit nadosobně; uvěří ve své schopnosti i ve své básnické a kulturní poslání; pocítí štěstí z práce a pospolitosti~ Není to obrat jenom citový, nýbrž zároveň myšlenkový a proto z něho tryská zároveň dvojí proud lyrický, básnění dt"lvěrně osobního i poesie reflexivní. Skoro v téže chvíli, když Vrchlický přestává pochybovat o sobě, počíná věřit i v humanitu a v zákon nepřetržitého vývoje a tak se vpíná do řetězce civilisačně humanitní ideologie, kterou vyznávají i přední duchové našeho národního obrození, ale jíž nyní dodává doba příznačného zabarvení přírodovědeckého a dočasně i protikřesťanského. Dělaje tento významný krok na své vzestupné dráze, nekoná ho mladý umělec český jen sám za sebe, neboť tehdy se již stáva duchem representaČDím. Současně s ním vzdělanost česká-a ne pouze slovesná-se plní novou smyslovostí a pozemskostí, renesančním kultem života, helénskou radostí z krásy, tvořivým smyslem pro formu a vůbec civi1isačním optimismem, který přitaká všem kladům skutečnosti; Vrchlický přestává býti osamělým v ovzduší domácím. Tato změna myšlenkové orientace měla pro celý národ ještě dosah další: ve shodě s politickými snahami nejprozíravějších vůdců znamenala zároveň odněmčení a přimknutí se k světu románskému, hlavně k Francii, jejímž vyznavačem a tlumočníkem se ptávě Vrchlický stává, oblíbiv si jako svého mistra Victora Huga, a brzy i pleiadu básníků kolem něho, kteří se dělí o jeho obdiv, jeho studium. jeho překladatelské úsilí s pěvci italské renesance. Milostná přítelkyně. která ve Vrchlickém včas uvolnila zadržovaný proud družné citovosti, přispěla mimoděk i k tomu, že smyslovost procitlá v mladém básnfkovi byla posvěcena skutečnou láskou a tím nabyla schopnosti tvůrčí a životodárné; v dceři své přítelkyně nalezl ctitel a pak snoubenec předmět svého milostného toužení. 8 Od chvíle, kdy svou budoucí žen\} pqzt1ravi1 plesně a nad§eně nezvyklou v Čechách melodičností i,~klog a písní", stala se erotika manželská i mimomanželská se ~ými vítězstvími i prohrami básníkovi osudem, neboť její odraz nacházíme i v jeho díle myšlenkovém a její pronikání můžeme sledovati také v jeho výtvorech nejobjektivnějších; jest to důkaz, že citovost a smyslovost byly původními zdroji jeho poesie, kdežto koncepce ideové mají u něho platnost jenom odvozenou. První dějství snoubenecké a manželské erotiky Vrchlického, jak je poznáváme z krajně upřímných záznamů a opisů lyrických, jásá a vznáší se v blaženství, kde cit a smyslnost jsou v rovnováze a kde požitek lásky splývá s bezpečím domova, proměněného, byy v dějiště rodiny. Pranic si nekalí manželský hedonik svou ~O~lt k Eldoradu" pomyšlením, že k požitku tělesnému, k pohodě občanské, k inspiraci básnické mu nikdy jeho opěvovaná žena nepřidává společenství myšlenkové a mravní jako spolupracovnice onoho nadosobního úkolu, který si sám opětovně s důrazem uvědomuje v slastném zajetí této kvetoucí a zdravé Armidy. Zivot se mu mění dočasně v rozkoš a hru a jeho básnictví se přizpůsobuje tomuto čistě a výhradně estetickému pojetí. V lyrice si Jaroslav Vrchlický osvojuje umné a zdobné formy středověké a renesanční, které po sVých pěstitelích nežádají jenom obratnost, trpělivost a vynalézavost v rýmech, ale i úplné podřízení prožit~u .a' nálady zřetelům formálním a nyní, hlavně v mistrovských [,Dojmech a rozmarech", přelévá do těchto virtuosně vybroušených číší jiskřivé víno opojení přírodního, uměleckého a především milostného: jsou to zvláště dva útvary, v Čechách dotud nezdomácnělé, villonská ballada a sestina, jež jeho formové kouzelnictví svrchovaně podřizuje svému radostnému umělectví a samoúčelnému' esteticismu. Zároveň však v tvarových pokladech světového básnictví nalézá sloky, které se sourodě nabízejí jeho sklonům dumavým a rozjímavým, vzněcovaným otázkami uměleckými i dějinnými, problémy filosoficko-náboženskými i společensko-mravními, pokud se obrážejí v jemně zrcadlící ploše jeho citovosti. Persko-muslimská kultura mu poskytuje ghazel, aby jím podivuhodně, s patrnými názvuky mystickými vyjádřil zanícení náboženské, jehož plameny neočekávaně šlehají v žárovišti lásky a rozkoše. Nejčastěji však sahá reflexe Vrchlického k- sonetu, jenž zásluhou Kollárovou nabyl u nás domácího práva, ale jejž noVý jeho mistr vrací jeho původní podobě románské po metrické i komposiční stránce se značným rozmnožením Výrazových možností; vedle smyslně ohnivé znělky popisné, vedle zkratkových parafrasí !.podobizen básníků" převládají meditativní ,tJdnety samo- 9 táře", jenž v šeru své studovny doprovází úvahami, poznámkami, pointami hodokvas umění, epopeji dějin, tragikomedii lidstva. Za náhlého rozkvětu českého politického básnictví vpadá i Vrchlický, dlouho omylem prohla"i6vaný ,za umělce nenárodního, svými kollárovskými znělkami !)'tlasy v poušti", mezi časové a tendenční pěvce; nesdílí se sice o historismus své doby ani nezdůrazňuje českého slovanství, ale jinak hlásá také on hlavní zásady národního obrození a uvědoměle je staví do perspektivy zápasu za politicko-státní samostatnost, po níž toužívá občas přímo blouznivě, nacházeje zvláště v petrarcovské kanzóně formu pro vyjádření své citové výmluvnosti. Takto nabývá jeho cit družnosti stále konkrétnějších forem naplněných životním teplem a může opustiti onu matnou, avšak hlučnou povšechnost, s níž jeho řečnická vloha velebila lidskost, civilisaci, vývoj, sociální svědomí, demokracii a světový mír, libujíc si v působivých zvoláních, d,1razných protiklad(:ch, retorických otázkách, ale i utkvělých obratech, konvenčních obrazech a opakujících se narážkách historických a bájeslovných; sám básník pocítil ůsudnost této cesty, na niž ho zavedl Victor Hugo. V jeho domově se ozývají hry a výkřiky dětí a oživují smyslnou a mdlou selanku manželské lásky; starosti a úzkosti vlastního národa nahrazují dotavadní abstraktní pojem vyvíjejícího se člověčenstva; na pražských ulicích, na něž se dovede občas podívati zraky zbystřenými ve škole nového realismu a srdcem sociálně poučeným, potkává a intuitivně chápe proletářské ztroskotance vládnoucího společenského řádu. Avšak rozhodující obrat nadchází u Jaroslava Vrchlického teprve zhroucením milostného a rodinného štěstí, procitnutím z klamu, že žil ve světle důvěry, pravdy a věrnosti, palčivostí ran, které si utržil padajídmi trámy ztroskotaného domova. Již před tím padl sice hustý stín smrti na jeho životní cestu a vyburcoval ho na čas z vitalistického opojení, které se na smrt dívalo příliš abstraktně a neosobně jako na nutné dějstvo v dílně přírodl přetřiďující hmotu a jako na krátkou .astávku na pouti ducha; s požadavkem filosofie se nikterak nekryl přímý prožitek. Svému fanatickému vyznavači musil však život sám zasaditi rozhodující ránu a títi ho svou ostrou sekyrou přímo do srdce, které překypovalo láskou - i jsou prvná výkřiky zoufalství Vrchlického erotické. Jak se liší od jinošského pesimismu, který ještě neokusil a neznal skutečnosti! Jak jsou prožité a pravdivé ve své nahé otevřenosti, která docela pohrdá ohrazovou nádherou a řečnickou výmluvností. Jak přesvědčují lidstvím nestylisovaným, nepotřebujícím ani bájeslovných krojů ani literárních reminiscencí! Jest to však mnohem 10 více než pesimistická erotika zralého muže, který pozbyl těla, lásky a věrnosti jedné ženy, o níž dlouho soudil, že mu předurčena osudem a který úpěnlivě hledá a pak i pokorně nachází přízeň ženy druhé, hotové býti mu spíše přítelkyní a sestrou než milenkou a odmítající příliš bouřné projevy jeho znova se probouzející vášně. Změna zasahuje Jaroslava Vrchlického v jeho bytosti i v jeho tvoření daleko hloub. Jako v mladistvé době poitalské spadá u něho v jedno nalezení úplného milostného štěstí a procitnutí optimistické důvěry v lidstvo, tak nyní na vrcholu mužnosti, nedlouho po dosažené čtyřicítce se hroutí zároveň s důvěrnou láskou. hřející z útulného rodinného krbu, humanitní a vývojová víra básníkova a na čas umlkají jeho hymnické projevy o vzestupu ducha lidského od nižších forem života k vyšším hodnotám mravním a společenským - podle slov milovaného svého Vergilia, jež rád citoval, poznal Vrchlický "slzy věcí" Zato se tím častěji potkává čtenář u něho s intuitivními a intensivními pohledy do bídy citové i mravní, pod kterou se chvěje obnažené srdce lidské, hodné toho, čeho mu básník, hroutící se pod vlastním hořem, nikdy neodpírá: svrchovaného slitování, hodnotnějšího ve své osobité prožitosti, než byly povšechné tirády o majestátu lidskosti a o zbožštění člověka. Též náboženský názor Vrch,!lii#c 'ho byl otřesen katastrofou životní. Z domova vyšel básník [nDucha a světa" jako přesvědčený theistll; nekolovalyť nadarmo v jeho žilách kapky krve židovské, neztrávil náhodou chlapecká léta na katolické faře, neprošel beze vlivu zedmi kněžského semináře, kde zahájil svou skvělou dráhu sonetistovu horoucími znělkami mariánskými. Ale pak ho vývoj odvedl docela jinam. Za studií antických a renesančních si navykl nacházeti emanaci ducha Všehomíra v různých mytech i kultech a jeho básnická mluva nabyla rázu pohanského. Přírodovědecký 'sklon doby i vlastní, ač povrchní zabývání se filosofií panteistickou naučily ho ·ztotožňovati Boha a přírodu a rozplývati se v uctívání této prapodstaty, hovějící matnému nadšení radostného vitalisty. Novodobý pozemský humanismus zásadně rozdílný od křesťanské lásky k bližnímu s jejími transcendeDJtními kořeny nahradil mu Boha lidstvem a zbožnost službou sociálnímu pokroku, jak to vyznával občanský liberalismus. Otřásly-li osobní tragické osudy touto humanitní věrou, nemohly zůstati nedotčeny ani její panteistické základy. Trpící jednotlivec zatoužil po osobním Bohu svých předků a svého dětství, jenž by pomohl a přímo zasáhl; ruce se mu maně spínaly ke křesťanské modlitbě; tušení, že se nám Bůh nejvíce blíží v naší bolesti, která se tím stává zkouškou a nabývá kladné hodnoty, proměňovalo se v jistotu. První projevy 11 náboženskosti Vrchlického byly hymny, poslední jsou skutečnými modlitbami v křesťanském smyslu, nespokojují-li se s nejprostší formou suspirií, vzdechů, nábožných v'křiků. To souvisí s velkým formál ím roštěním poesie Jaroslava Vrchlického, počínajícím kni u, na v bouři" a stupňujícím se ještě i v poslední sbírce eč moklův". Vedle kořend v osobním osudu a v povahové změně nelze zapomenouti ani na složky slovesné u Vrchlického vždycky rozhodující. Opouštíť v jeho době vzory románské, hlavně řečnicky založenou lyriku vlašskou, a v bá,snictví francouzském sleduje se zalíbením dostavující se obrat k hudebnosti; oduševnělá poesie anglická a německá vábí ho vice a více do svého okruhu, opsaného stříbrnou čarou melodie. Jistě nezůstává u něho beze stop ani soudobé básnictví české, které od vpádu realismu odkládá zbytečnou dekorativnost a zddrazňuje vnitřní náplň citovou, podávanou ve zkratce: Jaroslav Vrchlický; jenž se stal k vlastnímu hlubokému utrpení za literár:' ních bojů terčem často nespravedlivých útoků mladšího' pokolení, octne se svou lyrickou tvorbou mimoděk v jeho blízkosti, což však takřka nadobro uchází obci kritické, která v posledním desetiletí jeho činnosti nedbá o největšího lyrika svého domova, následována v tom naprostou neúčastí čtenářskou. Jaroslav Vrchlický odkládá nyní jak umělé sloky románské i orientální tak i rétoricky účinnou výstavbu veršovou a soustřeďuje své hlavní lyrické úsilí k písni. Nehromadí již obrazy ani slova, nýbrž pracuje výběrem; člení verše i věty určitěji než kdy před tím; odsuzuje sám někdejší chvat, nepoddává se trpně inspiraci ani rozkoši improvisované básnické tvorby; naopak dává pronikati ve veršíéh prožitkům, které nechávají na jeho slovníku i fraseologii krůpěje rosy a častěji krůpěje krve. Uvědomuje si sám tuto obrodu zaplacenou draho, ale chvílemi tuší, jak se v jeho osudu i v jeho básnickém světě připozdívá, takže nejedna píseň a modlitba zaznívá jako na rozloučenou. Počit úplné spiritualisace života, kterou Vrchlický přičítá svému blížícímu se stáří, střídá se s několikerým obnovením smyslovým, jež ho na čas přibližuje dokonce někdejšímu vitalismu. On, jenž toužíval píti plnými doušky z blažených zřídel kastalských, naklání se posléze s resignací, aby puklým pohárem nabral vody z toků podsvětních a přitom ho poděsí pohled na hrozivé pří§ery Erebu i končin s ním příbuzných: vlkodlak číhá na svou obět, harpyje vzlétají na netopýřích křídlech, saň divoká a zuřivá se budí a meč Damoklův neodvratně se spouští dolů ... Ale než směl, oproštěn a očištěn, opravdu sestoupiti na luhy asfodélové, musil tělesně odumírati po celé čtyři roky, za nichž jeho 12 duch, rodo!ený a porušený, byl zcela vyloučen z tragedie organismu namáhavě a neodvratně hynoucího. Teprve po smrti, oddělené jenom několika měsíci od světové války a světové revoluce, uzavírající takto téměř symbolicky velkou kulturní epochu národní a světovou, byl alespoň zčásti pochopen a oceněn tento pozdní lyrický genius z doby svého !ivotního podzimu a postaven na roveň Vrchlickému mlildistvému a mu!nému. To, co leží mezi oběma, zdstanc:, přes věky a přese všecky změny směrd a mód, nejvzácnějším statkem českého básnictví. 13 Slovníček. Ackermannová Luisa (18U-1890), francouzská filosofická básnffka pe_ simistického rázu, z ní! Vrchlický pfekládal adagio (adadlo) it. volně, pohodlně (hl. v hudbě) Adam velký Polsky Adam Mickiewicz (1798-1855), největií básnfk polský, zosobňující národního ducha; z básnictví polského stál Vrchlickému nejbUle Adonai sem. oslovení Boha-Jehovy = Hospodine I Adrasté nymfa, která vychovávala boha Dia agave tropická rostlina liliokv~tá aliJbastr (Iběl, vzámý druh vápence alfa fecké a, počátek abecedy, po- Mtek, východisko vI1bec Alkmene choť AVlfitryonova, milenka Diova a matka Heraklova alma mater lat. velebná, vmelená matka alumnát lat. vychovatelský ústav, hlavně knělský Ama, labora et ora lat. miluj, pracuj a modli sel Amorett malý, okfídJenv b6lek lásky anachoreta f. poustevnfk analysa rozbor, sklon dule rozDfrati a rozkládati zjevy livota duchovn(ho, mravního i společenského Angelo Michel Buonarrotti 1475-1564, italský malíf, sochaf, stavitel, vrcholný duch vlalské renesance. Psal také básně. které Vrchlický pfekládal; Vrchlický učinil ho hrdinou své básnické skladby "Vittoria Colonna" (1877) A/Jokaly"sa čili Zjevení Sv. Jana prorocko-visionářská kniha Nového zákona a/J"assionato itaI. prudce, válniv/!, hl. v hudbě ATetino Pietro 1492-1557 vtipný a bezuzdný spisovatel vldské renesance; hrdina komedie Vrchlického stejn. názvu (1892) ArchifJel f. souostroví Ariosto Ludovico 1474-1588. slavný italský epik renesanbú, jeho! "Zu- fivého Rolanda" Vrchlický plelolil Armida jedna z p6vabných hrdinek Tassova "Osvobozeného Jerusalema" asfodelos podle řecké mytologie květina v podsvětí askerské zdroje v boiotské Askfe pod Helikonem, rodilti Hesiodově asketa řec. mu! přísné, sebezapfravé kázně Astarok, Astarte foinická bohyně !ivota a smrti, chot Baalova ataman kozácký hejtman atom nejmenlí, chemicky nedělitelná Mstice hmoty auditivnf lat. sluchový, sluchově nadaný Avignon. jihofrancouzské m&to, doěasné sldlo papelské a středisko kulturního !ivota časné renesance Bál Baal nejvyJ§í foinický b6h !ivota i smrti, Ballada lyrická, psaná podle středověkého vzoru francouzského se závěrečným "poslánfm", shrnujídm obsah i smysl Balada fwo domo ma, ve vlastním zájmu, o sobě samém ballata baladě lyrické podobná, ale kratJí báseň lyrická podle vzoru frl'.ncouzského, vyznafujíd se hojným opakováním a umělou stavbou rým6 balustráda itaI. zábradlí, zvlUtě u schodiltě barkarola italská píse! rybářská bozalt čedič Baudelaire Charles (1821-1867), velký lyrický básnfk francouzský, Vrch· Iický z něho pfekládal a silně podléhal jeho vlivu Bedlam blázinec v Londýně bengali du!toperý pták indický Briareus storuký obr, syn Uranb, v hlubinách země pevně upoutaný Ryran George Gordon Noel, lord (1788-1824), velký básník anll'lický; z mládí mocně p6sobil na Vrchlického, hl. svými oslavami mole 220 Cardueci Giosu~ (1885-1908), velký lyrik italský, Vrchlickým ucdvaný a mistrovsky překltdaný Casa Giovanni (1508-1556), spisovatel vlaJsk6 renesance ('aruerie fr. duchaplný hovor, rozmarná stat Cem Hmská bohyně úrody polni a hospodářství citadelÚJ it. tvrz nad městem Colonna Vittoria (1490-1547), básnUka italsk6 renesance, přftelkynl Michel Angela; Vrchlický jí věnoval báse6 t6hož jména (1877) Coventr, anglick6 hrabství a město t. jm., slavné pověsti o Godivě, kterou Vrchlický zpracoval dramaticky (1907) cynický vl. řec. kynický, pfivrfenec řecké filosofie dotýkajícl se nestoudně vztahd mravních i společenských, nestoudník tabTaka pokrývka na koně Damoklr2v met. Damokles, dvořan syrakuského tyrana Dionysia, se stal po svép1 přání vládcem, ale opustil tron, vida nad sebou meč na žíni uvázaný; 6středJÚ tragický motiv poslední btsnické sbírky Vrchlického téhož jm., pohrobně (1912) vydan6 Danaidka, Danaovna, dcera Danaova, i se sestrami potrestána za vrddu bratrancd a snoubencd dm, že v podsvěd musila stále nalévati vodu do hezedn6 nádoby Dante Alighieri (1265-1S21). italský, nejvědí středověký básník; Vrchlický nejen přeložil jeho "Božskou komedii", ale učil se od něho po celý život Desdemona hrdinka v Shakespearově tragedii "Othello" Deru chaTitatis, Mh lásky, narážka na závěr Ibsenovy tragedie "Braod" Diana římská bohyně luny, honu. cudnosti Diogenes řecký filosof doby Alexandrovy, nejpověstněj§i ze Ikoly cynické diripuisti vincu1a mea lat. rozvázal jsi moje pouta, Zalm 116. 16 DivituJ commedŮl BolsU komedie Dantova o třech dilech: Peklo, Očistec, Ráj dormitoF lat. lowce Edom starověký núod semitský v jimí Palestině Eden ráj Echo ozvěna, u aekd nymfou zosobněn! eklol(a pastýřskt píse6 po zpdsobu antick6n ekypál franc. koUr, dvojspře!l Elaorado vl. el Dorado, Ipan. vl. pozlacený muž, místo blaleného po· bytu elf hravý skHtek z prdvodu kr'lovny vn Ellora vesnice Přední Indie, proslult podzemními skalními chrámy t. mOTta portug. jest mrtva; s nápisem dm vrácen z Bahie dopis psaný rodinou Kleměně Kalalové (18511889), proslulé české pěvkyni; slova ta dala název Vrchlického knize {)ohrobních elegii, věnovaných 1889 (a v rozmnož. vyd. 1894) památce Kleměny Kalalové Elohim hcbr. Bdh, Hospodin vl. Mocný Eos ř. bohyně červánkd, Zora Epiktétos řecký stoický filosof I. stol. po Kr. elňlog ř. doslov Erasmru Desiderius • Rotterdamu (1467-1586), proslulý německoholandský. humanista, filolog, bohoslovec, kritik Erymanthos pohořl na Peloponn~ na rozhraní krajin :Achaie a Ar. kadie eskapáda fr. óchylka, odbočka, postranJÚ dobrodru!stvi Etrusk starověký obyvatel středitalsk~ krajiny Etrurie pdvodu neznám6ho; v umění výtvarném zvl. sochafsk6n Etruskové vynikli eunueh kleltěnec, stráJoce har6nu na východě EUTopa podle řecké btje dcera Foi· nikova, unesena Diem v podobě sliěného bilého býka evoe řec. lat. radostný výkřik při slav. nostech boha Bakcha fant6m řec. přelud, pHzrak 221 Faunové' lat. pHrodn( bolltvo les6 a poH FiniJe foinix pták feck~ báje, jen! se sám spaluje, ahy pak z popela omládlý vzlet~1 Fiametta básnick~ jmmo pro hrabmku Marii Acquino, milenku renesaočIÚho bá8lÚka Boccaccia; po IÚ nazval Boccaccio hrdinku svého r0mánku Fiametta (1482) Fi,dusi (940-1020), slavný epickt básnfk perský, autor eposu Sachnámeh IIDt uhi wlt lat. vane kam chce. t. j. duch Galil.o Galilei (1564-1642), slavný italský fysik a hv~zdáf, jenl pro sv~ v~deck~ objevy octl se v prudkých sporech s církvi Gan~es posvátná leka Pledoi Indie genClána hořec Gentucca. neznámá pant, k n(1 v Lucce na svých bludných pouůch vzplál Dante láskou a o nfl se zmiluje v "Očistci" (XXII, 48) ghasel neb lúcl arab. vl. pledivo, lyrická báse6 východoi poesie skládajfá se z lady dvouveň{ téhol rýmu a ozdobená nadto refrmem čili zvratkou. Vrchlický ji p&toval hlavn~ ve sbfrce "Hudba v duli" (1886) Gigantovi podle f. mytologie obli bollkBto pbodu. kteH se vzboufili proti olympským bohGm, byli od nich poraleni a pod sopečn~ ostrovy pochováni gin taký nápoj lihový, u námofník6 obUbený Godiva. chot hrab. Leofrika v XI. stol., jel zachránila město Coventry dm, le projela městem bez latu, zabalená jenom do dlouhého vlasu; hrdinka stejnojmeno~ tragedie Vrchlick~ho (1907). Goet"4v Faust básnický překlad jeho obou dUd dokončil Vrchlický 1890 (II. vyd. 1927); svou básel (v stanách) na oslavu toho zařadil do "Kytek aster" (1894) Gog a Magog biblická jmma bilat národ4 s ďáblem spojených Há/iz (t 1889), velký perský búnik lyrický, mistr ghaaelu milostného a pijáckého, Vrchlický s čeektm orientalistou Jaromfrem Kolutem plel. (1881) výb& z 'cho lyriky. Hamlet zádumčis.,.J, rozervaný a rol- hodn~ho činu neschopný hrdiu nejproslulejl( tragedie Shakespearovy (asi 1602) 1aedonik lec. vyznavač filosofie vrchoHá v nauce o rozkoli jako dli Iivota, praktický rozkoloik Helias I. b6h Slunce, později s ApolIonem ztotol6ovant 1aeraldickj vztahujfá se k erbu nelt znaku Hnbl Hercules f. Heraklel, řecký polob4h a heros HesfJer f. večernice HUarion starokfestanský poustevnfk a světec egyptský IV., stol., hrdina eposu Vrchlického tBlol jm. (1882) "irtrion lat. herec, hlavně ve smyslu P9tupn~m, kejkHf Hlávková Zdeňka, chot mec:en!le a zakladatele Cesk~ akademie vM a um~1Ú Josefa Hlávky, ullechtilá hudebnice a pHtelkyoě Zeyerova a Vrchlického hoc eral in votir (lat.) toho jlelll li přál horror vacui Oat.) děs pled prázdnem podle stfedovnBlo názoru, Je pHroda nesnese nikde vzduchoplÚdného prostoru; Vrchlického Podnftila pfedstava ta k reflexivof búni v mÍle •• Symfonie" (l878) holflĎ4r rus. pán, hospodin, ÚleV car6 ruských Hugo Vietor (1802-1885), nejvkll francouzský básofk XIX. stol., na Vrchlického, který z něho pfeloli1 trojí výbor (1874, 1882, 1901) měl, hlavně v mladosti, vliv nejmohut- n~jl( . hurisk, vl. Mry arab. v koránu v~čn~ krásn~ p_aony ráje muslimského Hutlen Ulrich, von (1488-1528), slavný n=ecký humanista a horlitel pro reformaci, hl. v satiře vy. nikaj(á h,dra v lec. báji devitihlav' ea6, kterou Herakles zahubil 222 HygNi4 lec. bohynE zdraví Hy",n,os attick~ pohoff, proslul~ libým medem svých v~el Cl&min .ADdr~ (1762-1794). vynikajíd francouzský lyrik klaaicistick&o smEn, popraven za revoluce tmJ1r.siorWta franc. umElec, zvl. vftvamt. zobrazujíd ve sv~m díle vfhradnE dojmy .my.lov~ hlavně uakov~ inhlitivnf pronika.jld pouhým pohledem za d~asti duchovnfbo vnWmud k sam~ podstatE dd r"hmus korinulti Ifje, pro.luU z vilek penkých 111uWJ f. ostrov v Jonskán moH, "dlo Odyaseovo (tmllG /HIt,t lat. bliDa je.t otevfena JltmfU! tfA,c, lohanka I Aren, Panna OrleansU 1412-1452). tWodní hrdiDlta francouzská, která za Karla VII. osvobodila svou vlast od .ADglilanl JulŮlfl A"ostattl (Odpadlík). ffm.kt dm lulianu. Flaviu. Claudius (551 -5~) . pokusil se mamE obnoviti proti kfe.tanatvf Hmsk~ pohanatvf, Vrchlickt ho uBnil hrdinou dramatu .tejn&o .im~a (1888) Jllsuf arab.· Josef, milenec v lyrice pen'~ _ JvrmlOlú Dedus luoius (60-140), proslulf satirický búnlk Hm.ký Ktmz6ruz it. umEle do strof ~lenW lyrická forma,. obsahu zpravidla \'ZDelen~o, Vrc~lickt se jl nau~il u Danta, Petrarky a Leopardiho K",taur polobolski byto.t feck&o ~ijealovf • trupeM a nohama k06*fma, • popnlm a hlavou lidskou KHtI John (1795-18~1). vynika.ifcf búnlk anglický • hlubokým smyslem pro leckou antiku Koll6rO'llY leo"', ulolell~ po búníkově smrti (1852) na hlbitově IV. Marka ve Vldni, měly býti pH 100. naroaeniúch bisnfkových (1895) převezeny do Cech. ale .talo se to aI r. 1904; dnes od])08vajl na obecnim hfbitově na Ollanech Konrádova im",ovůace ( •• Volná chvíle") v Krasi6sk~ho bÚDicko·filOloficli:6 .kladbE "NeboMá komedie" konstelace (lat.) postavenf hvězd, .ouhv&dí konversamf .oustřeďujld se ke konvenaci. .pole~ensk~mu hovoru kosmos řec. vesmfr KoJut Jaromfr Břetislav (1854-1880), • ~m překládal HMize Krn" % 'eltan JindHch, regent Rombenký na rozhraní XVI. a XVII. .tol.. p6vodce velkolepých vrchnlch .taveb i rybnimlho hospodáhtvf oa Tfeb06aku Kupido z lat. Cupido b6!ek 1áaky, ozbroj~t lukem a toulcem Ji dru!iny VenuJioy Laura, milenka italsk~ho velk~ho bAmíka Petrarky. .ilm nadlenE opěvovaná, pravdEpodobně chot Uga de Sade (t 1S48); neprávem bývala pokládána za pouhý výtvor bÚDíkovy obrazno.ti laureát vl. poeta laureatu. bámfk vavffnem ovEn~ený, v Anglii dfednf titul přednfho búnfka, povinn&o ke .lulbám dvorským LecA. t. j. Polák Let'" podle fec. b!jealoví feka v Podsvětí, I ni! napid pHnálelo zapomnml Lorrain, Claude vl. Claude Gel~ (1600-1682). proslulý krajinář francouzský v duchu klasicistickhn Louisiana stát na jihu Spojených .tátl severoamerických Lucca mEsto stfednl ltalie, bm na sv~ bloudEm zalel i Dante, v. Gentucca . LueTetius Carua (97-55), velký didaktický a fIlosofický búnflt latio.ký. autor skladby ,,0 podstaa vEd" L,bia v .tarovEku severnf l!áat Mriky, pustinná a neho.tiná Mab královna vR, anglickými búnflty Spenserem, Shakespearem a j. opěvovaná, dala název Iyrick~ sbfrce Vrchlick~ho "Potulky královny Mab" (1898) 223 madrepora rod polypfl korálových Maenada Mainada nymfa z druliny bQha Dionysa, projevovala své opojení tanci a jásavými výkřiky Manu v ind. bájesloví j!Deno praotce lidstva (manu = ~lověk) pdvodu bolsk~ho, syn Slunce; tradice přic!ftá Manuovi t. zv. Manuflv zákoník, zdroj zvykového práva indického (dnelni podoba z II. st. př. Kr. - II. stol. po Kr.) Melusina neliastná princezna-matka ze středověké pověsti Memnon řec. jméno egyptského krále Amenhotepa III, na jehol počest zbudovaný kolos byl starověkem počítán mezi divy světa mene tekel ufarsin (neb fares), t. j. spočti, zválen (= jsi), (= Hše) rozdělena podle bible, knihy Danielovy, slova aramejská, vHtíd chaldejskému králi Belsazarovi pád jeho liše; . metafor. výstraha před válnými událostmi a následky mephir osamělý balvan v Bretani, keltskou náboknskou tradicí oslavovaný MerUn podle bretoňské pověsti čaroděj z družiny krále ArtUše, Vrchlický častěji zpracoval jeho osu~y na př. v "Pohádce o MerUnu" ("Nové básně epické" 1881) a v "Merlinově zakletí" ("Nové zlomky epopeje" 1894) metamorfosa řec. proměna metempsychosa řec. nauka o přerodu duše v jiná těla Minerva lat. bohyně moudrosti, věd, ozbrojen~ho ddmyslu, dcera lovova, ztotožňovaná s řec. Palladou Athénou Murano město v severní Italii Murillo Bartolom. Esteban (16171682) slavný maUř španělský, pro- slulý zvl. obrazy m'uianskými Musset Alfréd de (1810-1357) slavný romantický básnik francouzský, skvělý hl. v lyrice, z níž Vrchlický překládal mysterium, řec. tajemství, tajemný obřad Na cestu, své dceři ke dni 29. listopadu 1907 (z knihy "Zaváté stezky" 1908), tehdy nastupovala dcera básnikova Eva Vrchlická, člen činohry Nár. divadla. dráhu hereckou. Najadka nymfa, vodni vUa. hl. mofská. antickéhc. bájeslovf Narcis, Narkissos podle řec. báje krásný jinoch, který se sám do sebe zamiloval a touhou zahynul, z jeho těla vypučela květina narcis nel mezzo del camin di nostra vita uprostřed cesty naleho livota. začátek Bolské komedie Dantovy, Peklo zpěv J, terc. 1; Dante vykládá sám, le ,ide o jeho rok S5.; Vrchlický překládá "V střed nalf zemské pouti když se vkročf" nenie lat. žalozpěv, jehož pfedmětem bývá věc neb osobnost nepatrná nirvana sanskr. zhaanud, přechod do nicoty, splynud se vlehomfrem nomádové kočovní národové nottumo ital. nočni zastaveničko nummulit penizová zkamenělina v kffd. útvaru, otisk drobné lastury obelisk řec. pamětní čtyřboký sloup jehlancovitý Oberon, král duchd v Shakespearově veselohře. hrdina WieIandova romantick~ho eposu téhol jména (1780) Odvsseus proslulý řecký rek před Trojou, hrdina Homerova eposu Odysseia Okeanos zosobněni světového proudu. který podle starořeckého inythick~ho názoru oblévá kruhově zemi i moře Orleus řecký pěvec starověké ·báje. jenž svým zpěvem i ztracenou chot Eurydiku z Podsvětí vyvedl Orion řecký obr. který podlehl š(pu Artemidinu a jako souhvězdi byl usazen v bUzkosti Pleiad Orkus 'lat. název pro Podsvěd Osamění (z 'knihy "Meč Damokl4v'j vydavatel knihy B. Frfda pozname- nává "posledni básell psaná pfed nemoci" v srpnu 1908 paion fec. kultický ~valozpěv na boha Apollona, pak i zpěv na oslavu v(tězstv( 224 Pan p4vodn~' řecký b4h les4. lIt!cI. .putevc4, p.o.léze povýlený na Iymbolidt~ bolatvo vlehomfra~ kterak tato obmba zasáhla Vrchlického a vepsala se i do jeho materialistickopantei.tick~ filosofie, vylo!il F. X. Salda v úvod~ k DopisWn Jaroslava Vrchlického se som Podlipskou (1917) .tr. LlX-LXII a odhalil V tom vliv Hugdv; I dm souvisf velká řada 'Vrchlického básnf o Panovi od "Pana" v "Duchu a světu" po "Probuzenf Panovo" v "Perspektiv!ch" pantheismus filosofický názor, který, neumávaje Boha mimo svět, ztoto!6uje .v~t s bobkou podstatou a pHrod~ dává utonouti v Bohu; u Vrchlického dlouho zápasil s křestanským monotheismem PtI1ky Hm. Sudičky (řec. Moiry) pravidelně uznávány tři, Klotho (Přadlena), Lachesis (Losující), Atropos (Neodvratná), na představě o nich zbudoval' Vrchlický m. j. "Knihu Sudiček" (1895) Patmos ostrov Egejského moře, tradice tam klade vidění sv. Jana, zapsaná v Apokalypse Penelopa královna na Ithace, vl!rná chot Odysseova #lePlos ř. hromadný název hellénského Jatu Pm pers. bájeslovné !enské bytosti neobyčejné krásy, mladistvé sUy v podání iranských národ4 Pinrot vl. Petřfček, lalek ve hrách i na ťlesích od dob franc. rokoka Plot6n 427-847 př. Kr..) vMčí řecký filoso ze lkaly Sokratový, zakladatel idealismu; Vrchlického poměr k němu, přes četné nadlené zmínky myllenkově vlastně chladný IJleiada řec. souhvězdí Pocofila sličná paní z dob vrcholné renesance vlalské Poesii komanduj, jak d~l Goethe ("Volná chvíle", ze "Žamberských zvonfl" 1901), citát z "Předehry na divadle" ke Goethovu •• Faustu", kde praví ředitel k divadelnímu básnfku: "Kdo za básnfka vydává 8e, ten komanduj mi básnictvf" Po tnetli letech (z knihy "Dule mimosa" 1905) věnováno památce. básnfkova otce Jakuba Fridy, jen! zemřel v Cisté r. 1874 a tam jest i pochován, báseň. se nese k hrobu otcovu Poussin Nicolaus (1574-1605) proslulý francouzeký maHř klasicistického směru. profil pohled na obliče.i se strany, pfeneseně: tvář, tváfnost Prometheus v řeckém bájeslovf titan, jen! lidem proti Diově vdli dones~ ohell a za trest pfikován ke Kavkazu, a! ho Herakles osvobodil; symbol lidského důmyslu a sebevědomí, jež i bohům vzdoruje Psyche u' Rekfl zosobnění lidské dule v podobě dívky s motýHmi křídly, milenky Erotovy pudding angl. moučník Puk u Angličanfl a v jejich básnictví lelmovský dibHk z dru!iny královny Mab Puškin Alexandr (1799-1837) největlf básník ruský, jen! dovedl v národním duchu spojiti klasičnost s romantismem Pygmeové PYlP;maiové trpasličf nár4dek starověký Pythie kněžka Apollonova věldcí v Delfách Rabelais Fran~ois (I490-1558) slavný satirik francouzské renesance, autor románu •• Gargantua a Pantagruel" rafa franc. plémě . Renaissance nová (záv~rečná báseň sbírky "Skvrny na slunci" 1897) poutá se k francouzskému hnud novohellénskému, hlásajícímu krásu a rozkol jako hlavnl zásady !ivota mravnlho a kulturního. V čele jeho lel Pierre Louys, autor románu "mravů antických" "Afrodité" (1896) resignace (lat.) zfeknutí se něčeho, odevzdanost, sebezapfení ríspetti italská forma lyrická, vhodná pro Ikádlivý neb satirický úsudek, skládá se ze tff sloh, prvnf 8, druhých dvou 2verlových s rýmy onde .třídavými, tuto sdru!enými lIS 490-18. 225 Rolmberský rybnfk v ji!ních Cech ách u Třeboně, nejv!tli rozlohou rybník v Cechách Rumi melal-ed-dín (1207-1278) nejslavn!jlí mystický básník východnl, své filosofické básně psal ve formě ghazelu runa starogerm. písmo, I;'řeneseně: tajemné písmo, záhadný rys sabbath hebr. sobota Sadi neb Saadi (1184-1291) proslulý didaktický básník perský Salus Hugo (1866-1929) německý básník prabký, česk~mu kulturnímu livotu přízniVý . Saiský obraz podle egyptského bájesloví, posvátný obraz bo!stva trvale zastřený, jehol odestřeni přinálí s sebou hrůzu a zhoubu Salve chiesetta del mio canto ital. Zdráv buď, kostelíku mého zpěvu, citát z ital. básníka G. Carducciho sap/ický podle řecké lyrické básnířky Sa,pf6 (z VII. a VI. stol. pf. Kr.) Satyrové v fec. bájesloví démoni volné pfírody horské a lesní, podoby kozlí, prohnaní, oddaní pití a smyslnosti; Vrchlický je po stopě Hugov! zullechtil jako Pana (v. tam) serenáda itaI. večerní dostaveníčko, zpěv pfi něm sestina lyrická báseň pdvodu proven~aIskovlalského, slo!ená ze lesti sloh lestiverlových, nerýrnovaná, ale poslední slova vedová se opakují v umělé sestavě; k lesti slohám se pfidává sloha o třech verlích, v ní! se opakovaná slova vyskytují uprostřed a ke konci vede. Vrchlický jí ulíval rád, nejhojněji ve sbírce "Hudba v duli" (1886) Sfinx v egypt. a řec. báji bytost, jejíl přední tělo bylo !enské, zadn( pak lví, ukládala hádanky a ničila ~y, kdo! jich rozlultiti neuměli; jako symbol záhad ve vesmíru, o nH se duch lidský pokoulí, dala ·název knize Vrchlického (1888) Shelley Percy Bysshe (1792-1822), slavný lyrický a dramatický básník anglický, oslavovatel přírody, pan- theismu a hellénské myllenky, zahynul záhadně v mofi u břehu u Livorna. Vrchlický přelo!i1 z něho "Odpoutaného Promethea" (1900) a "Výbor z lyriky" (1901) Schiller Friedrich von (1759-1805) slavný dramatický, lyrický a filosofický básník německého klasicismu; Vrchlický mimo četné lyrické i baladické vede přdolil jeho tragedii "Vilém Ten" (1892) siesta odpočinek Sirény podle řec. báje mořské panny kfídel a noh ptačích, lákající k sobě plavce zpěvem a ničící je Sisyfos v řecké báji vládce korintský, který ia pych proti bohdm odsou. zen valiti v Podsvětí do vrchu balvan, jen! se opět dold řítí Spartacus, vddce fímských otrokd ve vzpouře proti ffmskému státu r. 75 pf. Kr. Spino:a Baruch (1682-1677), filosof pdvodu lidovsko - holandského, pfedni vymavaě pantheismu a jeden z otcl1 filosofie moderni splem angI. zádumčivost, spojená s nudou a pohrdi\ním Styx, bájeslovná řeka řeckého Pod- svěd Suleika, milenka Iyrikd perských suspiria lat. vzdechy suum cuique lat. kddému, co mu náldí Svantovft bůh slunce u Slovanli po~ baltských Sybarita, rozkolnickt obyvatel jihoitalského města Sybans, rozkolnik symfonie, souzvuk, název lyricke sbírky Vrchlického (1878) symposion fec. hostina, hodokv •• , attickou hostinu za předaednietvl Sokratova Učí Platón ve svém nejslavnějlím dialo(u "Symposion", kde rozvijí svou filosofii lásky syrinx fec. pastýfská píliala řecká, vynález boha Pana Sira: hlavní město perské provincie Farsistan, stfedisko duchovniho 11vota perskEho ve středověku Simon Cyrenský podle novozákonního podáni (na pf. evan. Matoul. 27, S2) mul z Cyreny, jejl loldnéfl 226 římld přinutili, aby pomohl Jelilovi nésti kříl Spindl,r Ervín, buditel Podfipska, spisovatel a politik, přítel Neruddv Tantalos v řee. bájesloví fryhkt král, potrestaný bohy za prozrazeni tajemství dm, Je v Podsvěd stál ve vodě, je! se uhnula, kdykoliv se chtěl napíti, a pod stromem s ovocem, je! se uchýlilo, chtěl-li se najísti (muka Tantalova); symbolickou narUkou na tento trest, pojatý ve smyslu duchovním, nazval Vrchlický svou sbírku "Dědictvl Tantalovo" (1888) T a/ána pdvabná hrdinka básnického románu Pulkinova "Eugen Oněgin" Tennyson Alfred (1809-1892) proslulý básník anglický, Vrchlický přelo!il z něho malý výbor (1906) Thebaida poulť u egyptských Theb, sídlo nejstadích poustevníkd křesťanských; sem pololil Vrchlický děj básně "Hilarion" (1882) Titanové podle řecké báje synové Urana a Gaie, svrhnuvle otce dosadili na trůn boha Krona, později v boji s Diem svdeni do Tartaru, jsou symboly vzdoru sebevědomého ducha lidského proti bohu Tiziano Vecelli (1477-1570) mistrovský malíř vrcholné renesance vlašské Tritón v řec. bájeslovi mořský duch ve slulbách Poseidona, boha moře UriáI neb Urián přízvisko ďáblovo U tří bubnl1 kostelík a vesnice na návIlí nedaleko Chrudimě Vatikán vrch v iímě, na něml se . zvedá palác papdský, symbol mocí papdské a církevní vdbec Verelčagin Vasilij Vasiljevič (1842a! 1904) slavný malíř ruského realismu, bezohledný zobrazovatel hrdz válemých Vergilius Publius V. Maro (70 př, .Kr. a! 19 po Kr.), nejvědí řím&ký básník, autor "Aeneidy". Dante ho, básníka v středověku uctívaného, učinil svým průvodcem v pekle Verlaine Paul (1844-1896) proslulý francouzský básnlk lyrický, vddce to zv. Ikoly symbolické, v nábolných básních úchvatný; Vrchlický ho vykládal a překládal Veronika podle starokřesťanské legendy lena, je! Je!ílovi na cestě ke Kalvarii podala soucitně šátek na utření potu a krve Vestálka v A,ímě, knHka bohyně Vesty, ochránce domácího krbu a rodinného livota, Vestálky byly vázány slibem dolivotní čistoty vigilie lat. nočnl strál, doba od západu do východu slunce, v církvi bohoslulba v předvečer slavnosti Vikingové výbojní Normannové, kteři námořními výpravami napadali pobřdí a zaráleli tam svou moc vojenskou Villon Fran~ois (1431-1463), francouzský lyrik dobrodrulného livota a hlubokého citu; lyrickou formu, po něm nazvanou· Villonova ballada, Vrchlický rád pěstoval, z Villona překládal v II. sv. knihy "Z niv poesie národní a umělé" (1901) Walkýry neb Valkýry, v severo~erm