SBíRKA SOUVISLÉ ČETBY ŠKOLNí POŘÁDÁ PROF. FERD. STREJČEK 1. Jan Neruda: Zpěvy páteční. •• vyd.. ., Kč 2.50 2. Jan Neruda: Písně kosmické. 10. vydání . " 3.50 3. Jan Neruda: Balady a romance. 10. vydání . " 3.50 •. Jan Neruda: Tři povídky malostranské. 5. vyd. " 3.50 5. Svatopluk Cech: Ve stínu lípy. 27. vydání. " 5.50 ~. Svatopluk Cech: PetrkUče. 9. vydání. •• 5.- 7. Svatopluk Cech: Dagmar. 9. vydání •• 14.-- 8. Svatopluk Cech: Václav Zivsa. 3. vydání •• 13.- 9. Svatopluk Cech: Výbor z prósy. 3. vydání " •• 12.- 10. V. Beneš-Třebízský: Levohradecká povídka. 8. vydání •• 6.- 11. V. Beneš-Třehízský: Výbor z povídek. 2. vydání •• 9.80 12. Dr .. otakar Hostinský: El!0S a drama., 3; vydání •• 6.- 13. JulIus Zeyer: Olgerd GeJštor. 6. vydam . . •• 8.80 14. Karolína Světlá: Tři povídky. 2. vydání. ." 1 1.50 15. Aloís Mrštík: Povídky a obrázky. 2. vydání 1. č. rozehro •••• ; V~lém Mrš.tí~: V.lÍbor ,z bel~trie. 2. vyd,á~í. Kč 12.50 lW Viktor D}k. Vybrana lynka. 2. vydam .... •• 10.- 18. Ferd. strejček: Výbor z českoslov. epiky lidové. 5. vyd. •• 8..t9. Ferd. strejček: V.lÍbor z českoslov. lyriky lidové. 4. vyd. •• R.-20. Turgeněv-Folprecht: Lovcovy zápisky (Výbor). 5. vydání •• 7.S0 ~1. Dr. otakar Hostinský: Co jest malebné? - V.lÍlet do řiše . romantiky. 2. vydání •.•..•....•• 4.50 22. Svatopluk Cech: Hanuman. 7. vydání ....•• 6.- 23. Bohumil Adámek: Salomena .•.•.. 1. č. rozebr. '24. Jar. Vlček: Nové kapitoly z dějin literl1tury české .. •• 25. M. A. Símáček: Livanečk.1/ slečny Rózi. 5. vydám . . Kč 4.20 26. Jar. Vlček: Poznámky k Cechově ~Dagmaře< . 1. č. rozehro 27. Fr. Bílý: Příspěvky k praktické poetice. 2. vydání . Kč 12.50 28. Jan Neruda: Prosté motivy ..••.•• t. č. rozebr. 29. Svatopluk Cech: Václav z Michalovic. • Kč 8.50 30. Svatopluk Cech: Slavie . . • . . • .• ." 8.- 31. Svatopluk Cech: Jítřnf písně. 5. vydání ..•• 6.- 32. Nebeský-Voborník: Protichůdci .•...•.•• 2.40 33. J. Menšík: Výbor z povídek Martina Kukučina. 2. vyd. t. Č. rozebr. 34. Jan Neruda: Hřbitovní kvítí . • • . . •. •• 35. Svatopluk Cech: Cer/.:es ..... •. Kč 3.60 36. Dr. Jindřich Veselý: Do/dor Faust. 2. vyd. , " •• 12.- 37. Dr. J. Máchal: Dějiny českého dramata. 2. vydání •• 21.- 38. J. Svátek: Pražské pov~sti a le{l,endy. J. 2. vydání ,,8.50 39. J. Svátek: Pražské pověsti a legendy. II. 2. vydání ." ,.50 I. Jan Neruda: Hradčanské pověsti . • " . •• 3.- · Jindřich S. Baar: Pro kravičku. 3. vydání " 7.50 · Svatopluk Cech: Lešetínsk.IÍ kovář. 9. vydání ", 7.50 · P. Vergilius Maro: Zpěvy pastýřské . .. 5.40 ~4. Svatopluk Cech: Písně otroka. 33. vydání .. h.- 45. Emil Tréval: Pomsta svatých • • • . •• 7.20 46. Timrava: Dedinské povesti. 2. vydání . •• 14.- 47. Em. Bozděch: Dobrodruzi • • • • •• 2.- 48. Eliška Krásnohorská: Sny po divadle " 3.- ~9. Adolf Heyduk: Bajky a báje " •• 7.50 50. Svatopluk Cech: Sotek • • • • •• 12.- 51. Svatopluk Cech: Nové písně •• •• 9.50 52. Svatopluk Cech: Sníh ••••• •• 7.- 53. František Palacký: Vybrané stati " 750 54. Fr. L. Rieger: Vybrané řeči a úvahy ••• 8.50 NAKLADATEL F. TOPIČ, KN I H KUPEC V PRAZE, NÁRODNÍ TŘ. ll. 55. A. Macht: Slovenské balady lidové •• 12.- 56. Josef Holeček: Z >Našichc. 3. vydání .. . . . •• 12.- 57. J. A. Komenský: Informatorium školy mateřské. 2. vyd. •• 8.- 58. J. K. Tyl: od Nového roku do postu . . . . . •• 10.- 59. Svatopluk Cech: Nový epochální výlet pana Broučka, ten- tokráte do xv. století. 2. vydání . . .. ".. 15.- 60. Ferd. Strejček: Ceské balady předbřeznové •• 8.50 61. Ferd. Strejček: Ceské romance předbřeznové .. •• 7.50- 62. Božena Němcová: Slovenské pohádky. 4. vydání •• 3.50 63. K. V. Rais: Z domu. 2. vvdání . • . •• 6,50 64. Rudolf Medek: O našich legiích . . . . •• 5.- 65. Ferdinand StreJček: Z pamětí našich spisovatelů . . " 10.- 66. Ferdinand Strejček: Pozdravy minulosti. Ukázky koresp. •• 14.- b7. Arne Novák: V,1Íbor ze studií a podobizen . . . . •• 10.- 68. Tereza Nováková: V,1Íbor z beletrie . . .. " 7.50 69. K. V. Rais: Z »Posledního létac. 2. vydání , . . . " 7.50 70. Dr. viktor Novúk: Ceská balada doby nejnovější. 1. •• 12.- 71. Dr. Viktor Novák: Ceská balada doby nejnovější. II. ,,12.- 72. Rudolf Medek: Básně ....•• •• 7.50 73. Rudolf Medek: Z legionářské epopeje " ." 20.- 74. Ladislav Stroupežnický: Naši furianti .., ,,7.50 75. Alois Jirásek: O panu Jeníkovi . . . . . . . •• 6.- 76. K. V. Rais: Ctení o Karlu Havlíčkovi. Připojeny Tyrolské elegie .".,..... .. ,,5.- 77. Ctení o Václavu Beneši Třebízském .. " 10.- 78. Andrej Sládkovič: Detvan . . , • • . . . . " 10.- 79. Dr. Viktor Novák: Ceská balada ve druhé poloviCi de- vatenáctého století. I. , , , , • . . . . . •• 12.- 80. Dr. Viktor Novák: Ceská balada ve druhé polovici de- vatenáctého století. II. . • • . . • . •• 12.- 81. Jaroslav Vlček: Z počátků naší poesie moderní ..•• 8.- 82. A. V. Smilovský: Náš dědeček ••.....•• 5.- 83. 19nát Herrmann: Ctyrlístek .••.•...•• 5.- 84. Ant. Macht: Výbor z básní J. Hollého a A. Sládkoviča " 5.- 85. J. Knap: Hlasy tří generací . . •• 6.- Na skladě u všech knihkupců. Ve vydávání se pokračuje. SBíRKA SOUVISLÉ ČETBY ŠKOLNí POŘÁDÁ PROF. FERD. STR EjČ EK 86. ADOLF WENIG: LITERÁRNÍ SMĚSKA POHÁDKY, POVĚSTI, VZPOMÍNKY ÚVOD NAPSAL ARNE NOVÁK ------ 1935 ------- NAKLADATEL F. TOPIČ, KNIHKUPEC V PRAZE VYTISKLA KNIHTISKÁRNA JIktHO JELENA NA MELNtCE o ADOLFU WENIG: O VI. Přesvědčivým příkladem, že původ a domov rozhodu;í o směru i rázu činnosti básníka neb spisovatele, jsou literární osudy Adolfa Weniga, jenž po léta stojí v čele českých vypravěčů pro mládež. neboť kořeny jeho slovesného tvoření jest hledati v půdě, odkud vyšel a kam se hrdě i s láskou přihlašuje v celé vroucnosti své upřímné povahy. Jeho kolébka stála více než před šedesáti lety ve škole ve Staňkově Vsi na Horšovotýnsku na českobavorském pomezí i on se jQ-ko spisovatelé K. M. Čapek-Chod a Jan Vrba neb učenci lékaři Josef Thomayer a Josef Pelnář, může počítati k "nejzápadnějším Slovanům." Původ.ze starodávné rodiny učitelské, jejíž poutavé letopisy srdečně a názorně vypsal Wenigův &trýc František, sám proslulý pracovník školský, určil Adolfu Wenigovi nejen životní, ale i literární působení: vinohradský učitel vytkl si za hlavní úkol povznésti písemnictví pro mládez na uměleckou úroveň a slouží věrně tomuto poslání jako organisátor, jako redaktor časopisů i kniznic a zvláště jako spisovatel. Staňkov Ves, jeho rodiště, leží na národním rozhraní českoněmeckém v končině jazykově ohrožené. a to utužilo v příslušnících tohoto spanilého podhorského kraje národní sebevědomí, vlasteneckou horlivost, zálibu v domácím svérázu, vesměs rysy vracející se s velkým důrazem v knihách Adolfa Weniga, který zvláště láskou k české minulosti a zálibou v hrdinských činech jejích synů chce povahově vychovávati mladé čtenáře. Pohlédneme-li do literární minulosti Wenigovy rodné končiny, zaujmou nás tam dvě události. V sousedním Domailicku se pred devadesáti léty ponořila dočasná tamní obyvatelka a buditelka Božena Němcová, do studia pohádek a báchorek. které dotud znala jenom z knih. V zachovalém chodském lidu sbírala ústní podání; významné výtvory vlastní bájivé obraznosti oblékala do prostonárodního roucha a přizpůsobovala výrazu lidových vypravěčů i posluchačů; v rozkošných legendárních příbězích o Pánu Bohu i ve vtipných obrázcích z poddanského života selského upozornila na zvláštní odrůdu rozmarné a veselé pohádky. která s poučením pojí trochu posměchu a satiry. Vedle 5 Karla Jaromíra Erbena, velikého mistra pohádkového slohu, napájeného tradicpmi rodných Erbenových Čech severovýchodních a prohloubeného studiem ústního podání u všech Slovanů, jest B. Němcová zakladatelkou báchorkového umění u nás a zároveň jeho velkou mistryní; nebyla by se jí stala beze styku s Domažlickem, tak požehnaného pro její vývoj a tím i pro písemnictví naše. Uprostřed téhož chodského lidu, v sousedství We~igova do· mova prokázal, svou životní sílu ještě jiný druh prostonárodního básnictví, přecházejícího z úst do úst a děděného s pokolení na pokolení: lidová pověst. Vznášejí-li se obrazné příběhy báchorek mimo čas a určité místo, přetrhujíce všecky svazky se skutečností, poutá se pověst pevně k některé události a dokazuje tuto spojitost se jmény historických osobností i určením míst, k nimž se váže v proudu vypravování, však i ona volně mění děje a jejich příčinnou souvislost, povahu a pohnutky jednajících osob. Na Chodsku nejen vznikla, ale stále se rozšiřovala a obo· hacovala krásná pověst o Psohlavcích a Janu Kozinovi, kterou zaznamenala již B. Němcová a kterou v pozdním velice složitém a působivém znění poznal Alois Jirásek, jenž ji učinil osou slavného historického románu Psohlavci • také tento mistr vypravování starých pověstí českých souvisí s Domallickem a přijal tu úrodné podněty, stejně jako jeho krajanka B. Němcová. Nuže, národní pohádka a lidová pověst, tof oba literární druhy, k nimž od počátku své spisovatelské činnosti, zahá· jené již před třicátým rokem, přilnul Adol} Wenig a jimž od té doby zůstal věren; i v té věci zachovává tradice svého domova. Když 28letý vydal první knihu svých Pohádek doprovázenou velmi rázovitými a vtipnými kresbami mladšího bratra Jose}a, neuvědomoval si asi, že jde po stopách K. J. Erbena a B. Němcové, nýbrž přidržoval se učenlivě jiného významného vzoru domácího. Učený znalec literatury a zvláště lidového podání Václav Tille, jenž vědecky vyložil vznik, osudy, souvislost našich prostonárodních báchorek a zvláště jejich vztahy k umělému písemnictví, jal se s pseudonymem Václav Říha pohádky sám vyprávěti. Důmyslně vybíral nejvděčnější motivy z nevyčerpatelného pokladu svétového a sledoval je i podle logiky děje i podle dušezkumné pravděpodobnosti; v přednesu, pros tém, názorném, živém se přidržoval lidového tónu; podání své končil vtipem a humorem. Adol} Wenig se od něho naučil tomuto samostatnému po· měru k báchorkářství prostonárodnímu i tomuto daru vypravěčskému a jako V. Říha drží také Adol} Wenig na otěžích obraznost a potlačuje přímý živel mravokárný. Největší zalíbení má v okruhu pohádek, kde se může projeviti lidový vtip, rozmarná taškařice, žertovně kárná tendence. V takových pří· bězích, známých v světovém výpravném umění odedávna, měli 6 naši předkové zvláštní zálibu jak svědčí příběhy lana Palečka, historky o Enšpiglovi neb o Kocourkově; také ft B. Němcové najdeme šprýmovné povídky Čert a Káča, Chytrá horákyně, Strejček Příhoda, O hloupém Honzovi, Chytrost nejsou čáry, Kdo sněd holoubátka? a j. A. Wenig spojuje tyto veselé báchorky ve větší cykly, kde jednotlivé povídky navzájem souvisí, a jestliže ještě některý sourodý kreslíř, af bratr losef, Artuš Scheiner neb losef Čejka, doprovází text rozmarnými obrázky, má knížka u mladých čtenářů vyhráno, af se jmenuje K o c o u r k o v , Č e r t o v i n y, Z v í ř a t a a l o u p e žní c i, Zlá man á L hot a nebo Čar o v n Ý k oře n . ''', Vypravovat podle cizích vzorů, dovedně kombinovat, samostatně vynalézat pohádky a báchorky, Adolfa Weniga nikdy neomrzelo, jako ho stále těsí literárně sahati do zásob dětských vzpomínek, křísiti si v mysli a čtenářům v představách rodnou školu, chrámový kůr, pošumavský kraj, zapomenuté zkazky a zvyky, posvátné legendy a to mírně elegickým tónem a s věčným podivem pro všecko rázovité a osobité. Avšak nejvlastnějším jeho vypravěčským oborem zůstává přece jen pověst. Adolf Wenig, životním povoláním učitel, dobře ví, že se v každém oboru mistrem stane jen ten, kdo v učebných letech býval horlivým žákem, a proto se také sám snažil seznámiti se se všemi předními mistry pověsti v naší literatuře. Zajímali ho ovšem hlavně vyprávěči novodobí, kdežto odkaz starodávných kronikářů, Kosmy, Dalimila, Hájka z Libočan, jimž děkujeme za uchování nejdávnějších pověstí, přijímal již prostřednictvím pozdějších spisovatelů. Ale neušlo mu ani, s jakou starožitnou jadrností dovedl znalec archivů i zevních forem dávného života, losef Svátek, vzkřísit celý tlum místních pověstí staropražských, ani s jak pádným a prostým důrazem slavný dějepisec hradů, zámků a tvrzí v Čechách, August Sedláček, uměl obnoviti odkaz rodových a erbovních pověstí. A ovšem, byl to především klasik svého oboru, Alois Jirásek, jehož proslulé Staré pověsti české se Adolfu Wenigovi staly vzorem od svého prostě velebného přednesu přes citově a mravně výchovné poslání až po jedinečné umění, povznésti všecko dění místní k výši významu obecně národního. Adolf Wenig se prokázal důstojným žákem a pokračovatelem svých učitelů, sotva se v oboru pověstí pokusil sbírkami B o h a tý rské zvěsti, Pověsti o hradech, a Kyticeyověstí. Starým pověstem pražským přibyly nejprve Ceské a posléze Moravskoslezské pověsti, kdežto vážný Blaník a rozmarný Žito čaroděj z Prahy lucemburské seskupují látku kolem pevného bodu, onde místního, tuto osobního. Pražské i ostatní české, moravské a poslední dobou také slovenské pověsti ve Wenigově podání mají hlavní přednosti jeho pohádek. Ze spleti motivů vybírají pevnou rukou dějové pásmo základní a propracovávají 7 je pozorně; vše podružné potlačují; dbají o napínavo$t děje i zápletky a zdůrazňují ji podáním; zlidšťují příběhy a přibližují povahy sympatii čtenářově. Vypravování svému dává spisovatel ráz pokud možno starožitný a to ve slovosledu, ve zbarvení řeči i v hojných narážkách kulturně dějinných; náladovému osvětlení situací věnuje soustředěnou pozornost. Rád ukazuje také - a to jak ve stupňování děje. tak v úpravě hovorů . že se nezabýval nadarmo divadlem a. dramatem, kde, zvláště jako operní libretista měl leckterý pěkný úspěch. I jsou živost, názornost, náladovost vedle vřelé účasti a sympatie hlavními přednostmi Wenigových pověstí. Ale ani pedagog z povolání a zároveň vnitřní potřeby se v nich nezapře; zvláště výc vik v mužných ctnostech těla i ducha, citu a vůle. jimž chtěl sloužiti též životopisným sborníkem Češ ti b o ha t Ý ři, vede často jeho podání v obrazech národní minulosti. Soupis všech Wenigových knih pro mládež, z nichž mnohé vyšly v několika vydáních. zabral by alespoň stránku hustého tisku a ani tento výbor, uspořádaný spisovatelem samým, nemohl sáhnouti k jeho dílům veškerým. I z něho však jest patrna ústřední životní snaha autora, jenž se tolik zasloužil o zušlechtění literatury pro mládež: pěstovati na základě dávné prostonárodní tradice i podle významných vzorů písemnictví umělého pohádku a pověst 'jako květ umělé lidové duše a vložiti zároveň do obou druhů kus vlastní osobitosti literární a lidské. Životní tato snaha již byla odměněna zaslouženým úspěchem. Arne Novák. 8 OBSAH Str. ŮVOD 5 JAK SE DOSTAL DĚDEČEK ZA ŽIVA DO NEBE ("Po- hádky.") 9 Z DRUHÉ KAPITOLY "KOCOURKOVA" 12 ROZBITÉ KOLO ("Bohatýrské zvěsti.") . 16 O PŘIMDĚ ("Pověsti o hradech.") . 24 O PRAVÉM A NEPRAVÉM ČERTU ("Čertoviny.") 28 KTERAK KOČKA A MYŠ SPOLEČNĚ HOSPODAŘILY ("Zvířátka a loupežníci.")! . 31 O SLADKÉ KAŠI ("Kytka pověstí.") 34 Z DOMOVA ("Večerní motýli.") 40 VE LHOTECKÝCH LESÍCH ("Zlámaná Lhota.") 50 O ČELEDÍNOVI, KTERÝ DO BLANíKA S VOZEM ZAJEL ("Blaník." ) . 55 O STARÉM CIKÁNOVI, JAK V MĚSTĚ ČERVENÉHO KOHOUTA ZAŽEHNAL ("Žito čaroděj.") . 58 O DOMĚ "U TŘí ZVONKŮ" ("Staré pověsti pražské.") 64 O TAJEMNÉM CIZINCI U ŽIROTÍNA ("České pověsti.") 67 O DIVOŽENKÁCH U OSTROVA ("Moravskoslezské po- věsti.") 74 O PŘELSTĚNÉM LUPIČI ("Čarovný kořen.") . 76 KNIHY ADOLFA WENIGA vydané nakladatelstvím F. TOPIč v Praze. ČERTOVINY S obrázky Josefa Weniga. Cena váz. Kč 20.-. KOCOURKOV z· KRONIKY STAROSLAVNÉHO M~STA S obrázky Artule Scheinera. Cena váz. Kč 25.-. KYTKA POVĚSTÍ S obrázky Josefa Weniga. Cena váz. Kč 20 __ SVĚTEM POHÁDEK S obrázky Petra Dil1ingra. Cena váz. Kč 28._. VÁNOCE POVíDK Y A LEGENDY S kresbami Josefa Weniga. Cena váz. Kč 10._ VEČERNÍ MOTÝLI POVíDKY, PŘíB~HY A VZPOMíNKY S ohrázky Josefa Weniga. Cena váz. Kč 20_. ZLÁMANÁ LHOTA Z KRONIKY ZAPADLÉ VSI NEDALEKO KOCOURKOVA S kresbami Jozefa čejky. Cena váz. Kč 25._ ZVÍŘÁTKA A LOUPEŽNÍCI S obrazovou výzdobou Jos. Weniga. Cena váz. Kč 20_. U všech knihkupců Nakladatelství F. TOP I Č, knihkupectví, Praha 1., Národní tř, 11.