UMtLECKÉPAMATKY 1IIIIIIIUUIIIIIIIIIIUllllllllllllllllilílllllllllllllllllllllllllnllllllllnlllllllllllllllllllllllllllllll' KAŽDÝ SVAZEK ZA 1 K 1. Zmi%elá. Praha J. Napsal V. V. Štech. 2. C h ;- á m Mat kg b o ž i pře d Týn e m. Napsal Kamill " Novotný. 3. Z á m e k K r a to c h v í I e. Napsal a -fotografoval F. Dl. Středa. 4. M. Jan H u s v e v JÍ t v a ·r n é m umě n í. Napsal V. V. Štech. 5. Pražská domovní z-nameni /. N~psal V. V.Štech. 6. Lit o myš 1. Napsal Arne Novák. 7. svazkem hude: Z m i z e I á P I z e ň. Připravuje 'se: Tábor. - Telč. - Chrám sv. Barbory v,Kutné Hoře. Nejstarší Praha. - Praha renaisanční. - Karlův most.- Veltrusy. - Dien tzenhoferové. - Pražské o Je o I i, atd. · v .• UMELECKE PAMÁTKY POŘÁDÁ Dr. V. V. ŠTECH 6 LITOMYŠL. * Nakladatel F. TOPiČ knihkupec v Praz e. v LITOMYSL • •• Úvod a poznámky napsal p ARNE NOVAK. ~ Nakladatel F. TO"PIČ knihkupec v Praze --- ......•• Všechna práva vyhrazena. Tiskem České grafické akcI společnosti "Unie" v Praze. 1916. LITOMYŠL. Poutník, který vyzbrojen dějepisnými vědomostmi, blíží se k Litomyšli od labské roviny, snadno vyčte z malebné a rozložitě polohy starodávného východočeského města krajinné i historické podmínky jeho založenÍ. Zdaleka, na mnoho hodin cesty, stíněn temnou kulisou jehličnatých stromů "panské zahrady", svítí na vysoké planině zdobný renaissančnÍ zámek se sousední věžatou budovou piaristského chrámu: vlašské stavitelské umění, sloužící panovačným i zbožným tužbám bohaté české šlechty v době katolické reformace, ovládlo svými mohutnými výtvory nadobro ono zeměpisně i strategicky význačné místo, kde se od desátého století zvedal hrad, zprvu sídlo knížecího rodu Slavníkovců, záhy však proměněný v residenci klášterního panstva. Poněkud na jihovýchod od budov zámeckých i piaristských tyčí se s běžnou novogotickou věží krásná vysoká loď gotického kostela proboštského, jejíž založení i původní sloh spadají v jedno s počátky biskupstVÍ litomyšlského ve XIV. věku. Kdežto však zámek i chrám piaristský trůní nad dolejším městem v povýšené výlučnosti, přimykají se k proboštství a jeho svatyn i domy městské mnohem těsněji a družněji; místní dějepis podává výklad, že již v začátcích byl do hradeb městských pojat augustiniánský klášter i s chrámem sv. Kříže a nynějším proboštstvím. Město samo, rozložené při pravém břehu horní Loučné v dosti těsném údolí sevřeném nevysokými stráněmi, zachovalo dosud příznačnou podobu dlouhé ulice, probíhající od severu k jihu; jel táhlé náměstí, vroubené rozkošnými podsíněmi a značně zachovalými fasádami, věrným obrazem tržní cesty, která od Vysokého Mýta podél Loučné směřovala k zemským hranicím a snad i k starobylému tržisku na Hrutově; též předměstí litomyšlská rozložena jsou I vose této cesty, až na Záhradí, které přiléhá k budovám zámeckým. Lze-li takto poučenému pozorovateli z dosavadní polohopisné povahy města správně se dohadnouti jeho vývojových podmínek, nedovedeme si představiti, jak vyhlížela Litomyšl před stavitelskými převraty v době Pernštejnů a Trautmannsdorfů. Z někdejšího ohrazení Horního města zbyla pouze Cervená věž, pohřbená mezi Záhradím a domy úřednickými, i fortna při gymnasiu; poslední zbytky op~vnění města Dolního, které ještě v první třetině XIX. století měly dvě brány s věžemi, odstraněny počátkem našeho věku, kdy podstatně porušen karakter městského celku, ohrožovaný ostatně již v minulých dobách opětovnými požáry. Nic architektonicky nám nepřipomíná slavné bratrské doby, kdy pod záštitou Kostků z Postupic zkvétala v Litomyšli Jednota, honosící se od r. 1503 knihtiskárnou. Město, tak starožitné v půdorysném svém založení i ustrojení, má stavebně ráz novověký. Horní město se zámkem a piaristskými budovami ovládáno jest stavitelskou kulturou renaissanční a barokní, která se podstatně dotkla i gotického chrámu proboštského; domy Dolního města, ač mají disposici namnoze středověkou, zbudovány jsou až na malé výjimky ve slohu pozdně barokním a empirovém. Dnešní Litomyšl, klidné a zádumčivé město, jen skrovně spojeni pobočnou tratí s hlavními životními a obchodními tepnami Cech a národně důležité svou polohou na samém rozhraní živlu českého a německého, působí výtvarně i kulturně jedinečným spojením tří prvků: neobydl~ný zámek, pyšný to vlašský sen v. přísné končině vysočiny Cesko-moravské, jest mohutným projevem panské vůle, která dlouho ovládala město i kraj; piaristská kolej s gymnasiem a chrámem mluví o učené, kněžské vzdělanosti, spíše světsky extensivní než ponořené do duchovních hloubek askese a mystiky, a připomíná dlouhá desetiletí, kdy Litomyšl jakožto sídlo gymnasia" a filosofie byla z nejdůležitějších vychovatelských středisk v Cechách; posléze město samo, soustředujícÍ se na malebné náměstí s klenutými podloubími, ztělesňuje pohodlnou a zdravou kulturu staroměšťanskou, zbudovanou na základech života rolnického a zpracovavší se zdarem národní a tvarové prvky přejaté napodobou od panstva rodového i aristokracie kněžské. Tato trojí duše žije v Litomyšli doposud a okouzlila svou II složitostí netoliko odborné badatele o dějinách politických, kulturních a uměleckých, nýbrž i básníky a vyprávěče, jejichž rozkoší i schopností jest křísiti postavy a city zašlých kultur. - Záme'k litomyšlský, k němuž od dolního cípu náměstí stoupá Olivetská hora, malebně osazená starými košatými kaštany, tvoří rozlehlé město pro sebe, k němuž na západě přiléhá předměstí Zahájí, na severovýchodě pak ryze venkovská čtvrt Záhradí. Zámecký park, jehož větší severní část má zdivočelý ráz anglický, menší pak jihozápadní oddíl nese stopy zdobného francouzského pěštěnÍ, otáčí širou čtverhrannou budovu se tří stran; přední průčelí zámecké hledí do dvora, uzavřeného opět masivní hradbou pivovarských budov mísících ve stavbě prvky renaissanční a barokní; zámecká čtvrt docelována jest řadou úřednických domů uzavírající ji oproti Záhradí. Uprostřed všech těchto architektur kamenných i zahradních, na nerozeznatelné prostoře dávného hradu a pozdějších klášterů benediktinského a augustinianského, zvedá se renaissančnÍ zámek, který pro bohatého českého pána Vratislava z Pernštejna a jeho urozenou španělskou choť Manrique de Lara zbudoval v létech 1568-1573 vlašský stavitel Jan Battista. Dvoupatrový čtyřhran se vzdušnými lomenicemi a štíhlou vížkou prozrazuje v jednoduchém a jasném svém rozvržení i ve světlé své eleganci, řízené konstruktivní jistptou, šťastné sloučení dvou příbuzných prvků: hrdou vůli k moci, kterou urozený stavebník pernštejnský založil na původním důmyslu státnickém a hospodářském a znásobil rozhledem po sourodých snahách za hranicemi, a renaissanční pochopení stavebních forem, jímž bez ohledu na dotavadnÍ tradice české vlašský architekt zapial smělé své dílo do řetězce podobných panských sídel za Alpami. Není mnoho míst v obvodě české koruny, kde vlažným svým dechem ovane nás ovzduší italského rinascimenta tak mocně jako na hlavním nádvoří litomyšlského zámku: světlo a jas proudí dvěma patry trojbokých arkád o vzdušných obloucích, které se na jihu otevírají i na zevnějšek; severní pak stěna dvora, bohatá dílem sgrafitovým i rustikovým, těží z dědictví klasických mistrů vlašských a zachovává doposud leccos ze své dějinné paradoxn~sti: v době, kdy Litomyšl byla městem Jednoty, rozkvetla representační zeď jejího zámku bájeslovnými, heroickými a krajinnými výjevy, v nichž plesala láska k přírodě, k antice, k výboji moci, krásy a vůle. III Pernštejnové, kteří seděli na Litomyšli po osmdesáte let (1567-1649), nezůstali vždy věrni hrdým a světským ideím renaissančním; urozená paní hraběnka Frebonie Helena Eusebia z Pernštejna, kterou se panování proslulého rodu na Litomyšli končí, ovládána byla cele chmurným duchem náboženské protireformace. Projevila to význačným činem, jenž se stal pro město Litomyšl navždy památným: r. 1640 přivedla z Lipníka Otce řádu pobožných škol, vystavěla pro ně při fortně Horního města dům kolejní se skromným kostelíkem, a r. 1644 otevřeli piaristé gymnasium. Ale pouze jednoduchá kolej, čtyřkřídlá to budova o jednom patře s příznačnou kvadraturou nádvoří, připomíná přísné počátky piaristského řádu; i chrám přiléhající na východní straně ke koleji i gymnasium, posunuté od fortny k hoře Olivetské, jsou světské výtvory XVIII. století; jmenovitě chrám, honosná stavba pozdního baroku, má světlé a světské půvaby, v nichž si libovala stejně panstva šlechtická i kněžská v době, kdy staré asketické a tvrdé ideály protireformační vyvanuly. Litomyšlští piaristé nalezli štědré příznivce v pernštejnských nástupcích, hrabatech z Trautmannsdorfa, kteří se udrželi na Litomyšli do r. 1753. Ti zbudovali jim dle návrhu Jana Battisty Alliprandiho v l. 1714-1730 vysoký a rozsáhlý kostel, jednolodní to stavbu s lodí křížovou a řadou kaplí, se dvěma věžemi postavenými šikou v průčelí. Jak průčelí chrámové na hoře Olivetské se třemi vchody a s půvabnou balustradou, na kterou pne se vysoký štít volutový, tak zvláště pohled k hlavnímu oltáři, kde oko upoutá nejprve kazatelna, pak gigantické sochy evangelistů na nárožích křížového středu, posléze hlavní oltář sám uprostřed smělé architektury se sochami knížat apoštolských po bocích - toto vše, komponované vznešeně a pádně bez dekoračního přetížení, ale za šťastné součinnosti světla rozvrženého v širém prostoru, má barokní pathos XVIII. věku, oratorský spád kázání pečlivě připraveného, jasně učleněného, ale útočícího smyslovými kouzly na posluchače z urozeného a štědrého panstva. Takovou jednotu slohovou marně bychom hledali v komplexu budov, vyvrcholených chrámem proboštským. Jádro všech těch složitých staveb, vyplňujích návrší mezi zahradou piaristskou a Novou ulicí a objímajících vedle trojlodního kostela Povýšení sv. kříže ještě přilehlou, velmi zachovalou kapli sv. Josefa se sakristií, proboštství a kapli sv. Markéty, jest ryze gotické a IV jest památkou po augustinianském klášteře a po litomyšlském biskupu Janu ze Středy; chrám sám, zbudovaný v l. 1356-1376, stal se záhy součástí města. Ale četné požáry a přestavby, jimiž se dostalo kostelu jediné věže, nové renaissančnÍ klenby a dvou předsíněk u portálů, zastřely značně původní karakter gotický, kterému se obdivujeme, pozorujíce rozvrh kněžiště a gracii šb'hlých trojdílných oken. Také sem prudkým rozmachem zasáhla mocná renaissanční vůle pernštejnská: darovala chrámu vedle klenby v kněžišti a v hlavní lodi čelný portái v západním průčelí jednoduché vznešenosti v materiálu i architektonické osnově, k němuž neobyčejně šťastně se od počátku XIX. věku připojuje terasa se schodištěm, vedoucí od chrámu do Dolního města. Třetí s'latyňka litomyšlská, tvořící střed T oulovcova náměstí, t. zv. Spitálský kostelík Rozeslání sv. apoštolů, vyrostla rovněž na gotických základech, jež však neustálými změnami úplně zastřeny.- Po hoře Olivetské od zámku i koleje piaristské, po děkanském kopci od proboštství sestupujeme do Dolního města, které ještě před čtvrtstoletím bylo -' až na zrušenou soustavu hradební - velmi nedotknuté. Regulací městských valů mezi náměstím a Loučnou, kde zasypán starobylý náhon; zbořením ověženého panského mlýna na dolním konci náměstí; vystavěním velké pseudorenaissanční budovy školní na týchž místech a Smetanova domu nedaleko odtud za řekou v končině bývalého Karlova navždy vzala za své původní tvářnost Litomyšle. Bohudíky až na změny v levém koutě dolního konce zachovalo si litomyšlské náměstí svůj proslulý ráz, daný soustavou klenutých podloubí s oblouky polokruhovitými nebo segmentovými a velmi starobylým vyúštěním několika nečetných uliček i podjezdův. Náměstí, jehož východní strana zachránila si podsíně naveskrze, kdežto na západ jsou jen ojedinělé, rozčleněno jest starou radnicí s masivní cibulovitou· věží na Dolní a Horní polovinu, jinak však zůstává jednotným celkem, kde soustřeďuje se všecek život města i okresu; zvláště při čtyřech výročních trzích ožije a zpestří se táhlý obdélník, jejž před jednotvárností chrání vzrušená členitost pozdně barokních a empirových fasád, kryjících domy vnitřku takřka středověkého. Nejsou však vzácností ani dny, kdy bílé náměstí m.ichne a zmlkne úplně, a kdy do liduprázdného prostranství kolem barokní sochy marianské šumí jen hovor z krámů v podsíních v a kročeje chodců v stinných podloubích - to měšťanská duše staré Litomyšle mlčením promluvila. . Mimo obvod náměstí město ztratilo mnoho ze své původnosti, jen v ulici Boženy Němcové pod tiskárnou, na náměstíčku Braunerově, kde stávala druhdy horní t. zv. německá brána, v blízkosti ulice Kakasovské zůstaly ojedinělé budovy a půdorysné znaky litomyšlské starobylosti. Po jejích stopách lze kráčeti též, vystoupíme-li ke hřbitovu, kupícímu se kolem barokního kostelíka sv. Anny; ten onen náhrobek, to ono jméno připomíná stavebně umělecký a kulturně národní vývoj města, slavného historicky, památného architektonicky, populárního literárně. Mnohem později než česká města, v nichž rozkvetla gotika stará neb vladislavská, Litomyšl došla svého slovesného zpodobení a své básnické oslavy: dvě osobnosti, těsně související se staroslavným gymnasiem litomyšlským, Alois Jirásek a Teréza I'1ováková, mají o to zásluhu přední. Jejich pozornosti neupoutalo však jen město samo v různých fazÍch dějinného svého rozvoje, nýbrž studovali a zobrazovali Litolnyšlsko celé v jeho krajinné, národopisné a dějinné souvislosti. Nejbližším okolím městským, které kaštanovými alejemi, rozlehlými panskými dvory a pavilonky v hájích připomíná vladařenÍ hrabat Trautmqnnsdorfů a Valdštejnů, došli do starodávných vesnic a samot, na Růžo~Ý palouček, posvěcený českobratrskými exulanty, do Dolního Ujezda, domova Lukáše Pakosty, do Lubné, rodiště Jané\ Jílka ... tam ve stínu hlubokých a nepřístupných lesů pohraničních· a mezi svéráznými stavbami dřevěnými odhalili to, o čem Litomyšl nemá dokladů výtvarných, ale co krvavě zapsáno jest v jejích letopisech, jakožto čestné tradice města Kostků z Postupic: památky českého lidového hnutí náboženského. 9lrne fNovák. VI S E Z N A M· OBR Á z K ů: 1. Pohled od náměstí na zámek, piaristský kostel a gymnasium. 2. Pohled na zámek od jihozápadu. 3. Západní strana zámku. 4. Severní strana zámku s věží. 5. Hlavní pórtál zámecký na straně jižní. 6. Detail z loggií zámeckých. 7. Detail z loggií zámeckých. 8. Pohled z jižní strany loggií zámeckých ke kostelu piaristskému. 9. Pohled z arkád západní strany na sgrafita v nádvoří zámeckém. 10. Detaily sgrafit na severní straně nádvoří zámeckého. 11. Detaily sgrafit na severní straně nádvoří zámeckého. 12. Hlediště zámeckého divadla. 13. Jídelna litomyšlského zámku. 14. Audienční sál v zámku litomyšlském. 15. Pokoj v zámku litomyšlském. 16. Pohled k zámku od hory O livetské se zahradním pavilonem v popředí. 17. Pavilon v zámecké zahradě. 18. Portál pivovaru zámeckého. 19. Pohled na piaristský kostel a gymnasIUm od hory Olivetské. 20. Portál piaristské koleje. 21. Pohled na piaristský ko§tel a gymnasium od města. 22. Náměstí Toulovcovo se Spitálským kostelem a piaristský kostel od západu. 23. Piaristský kostel od Augustovy tiskárny "na kopečku" 24. Proboštský kostel, severní strana. 25. Průčelí proboštského kostela. 26. Hlavní portál proboštského kostela. 27. Horní náměstí. 28. Marianský sloup a stará radnice. 29. Stará radnice s věží. 30. Qomy na Horním náměstí s novou radnicí. 31. Cást Dolního náměstí. 32. Domy na Dolním náměstí. 33. Pohled z podsíní Horního náměstí. 34. Dům "u rytířů" na Horním náměstí (č. 110). 35. Detaily z průčelí domu "u rytířů". 36. Ulička na východní straně náměstí. 37. Nádvoří v domě č. 24 na náměstí. 38. "Sbor" na rozhraní předměstí Zahájí. 39. Hřbitovní kostel u sv. Anny. 40. Náhrobek rodičů dr.:t F. A. Braunera na hřbitově u sv. Anny. * Obrazy tohoto svazku pořízeny vesměs podle fotografií p. Bohumila Vavrouška; štočky provedla Unie. * Literatura: František Jelínek, Historie města Litomyšle I.-IIJ. Litomyšl 18381845; Antonín Šanta, Geschichte der Stadt Leitomischl, Litomyšl 1856; Zdeněk Nejedlý, Dějiny města Litomyšle I.,LitomyšI1903; Josef Štěpánek, Dějiny gymnasia v Litomyšli, Litomyšl 1894; A ugust Sedláček, Hrady, zámky a tvrze království českého 1. Chrudimsko, Pra~",a 1881; Teréza Nováková, Čechy východní v Ottových Čech-\ch sv. XIII, Praha 1905 a jmenovitě Bohumil Matějka, Josef Štěpánek a Zdeněk Wirth, Politický okres litomyšlský v Soupise památek historických a uměleckých sv. XXIX, Praha 1908 (tam uvedena ostatní literatura i další materiál obrazový; poznámky naše přidržují se namnoze tekstu Wirthova.) * U M ~ LEe K É PAM A T K Y vycházejí ve svazcích ve lhůtách měsíčních po 1 K. - Na 10 svazků předplácí se K 10"20 i se zásilkou. - V Praze 1916