NOVÁ ČESKÁ POESIE. NOVÁ CESKÁ POESIE. VYDÁNO pÉčí »KRUHU čESKÝCH SPISOVATELŮ«. V PRAZE NAKLADATEL JOS. R. VILÍMEK SPÁLENÁ ULICE Č. 13. Tiskem "UnieH v Praze. AUTOŘI, ZASTOUPENf v NOVÉ ČESKÉ POESII. Otakar Auředníček (* 1868): "Verše" (18&), "Zpívaj ící labuti" (1890). K are I Bab á n e k (* 1872): "Vytržené listy" (1896), "Když slunce zapadá" (1900), "Písně tuláka" (1902). P e t r Bez ruč (pseudonym): "Slezské číslo" (1903) . Jaromír Borecký (* 1869): "Rosa mystica" (ISg2), "Básníkllv kancionál" (1905). O t a k a rB,' e z i n a (pseudonym Václava Jebavého, * 1868): "Tajemné dálky" (1895 a 1904), "Svítání na západě" 1896 a 1904), "Větry od pólll" (1Sg7 a 1906), "Stavitelé chrámu" (18g9 a 1906), "Ruce" (1901). Karel Červinka (* 1872): "Zápisník" (1892), "Krajiny a nálady" (1894), "Hledání samoty" (1896), "Slunce v mlhách" (1901). X a v e r D v o ř á k (* 1858): "Zlatou stezkou" (188g), "Stínem k úsvitu" (1891), "Modlitby a písně" (1893), "Sursum corda" (r894) , "Eucharistia" (1897), "Meditace" (1897), ,,!mproperie" (1902), "Nový život" (1903), "Z hlubin věkll" (1905)· Viktor Dyk (* 1877): "A porta inferi" (1897), "Síla života" (1898), ,,:Marnosti" (1900), "Tragi- Vln NOV A ČESKA POESIE komedie" (1902), .,Buřiči" (1902), "Satiry a sarkasmy" (1905), "Milá sedmi loupežníktí" (Ig06). Fr a nt i šek Gel n e r (* 1879): "Po nás ať přijde potopa" (1901), "Radosti života" (1903). Rom a n Ha šek (* 1883): "Umírající království" (1903), "Pohádka zelených očí a verše o stesku i vj"směchu" (rg04). Jaroslav Hilbert (* 1871): otiskl verše v "Nivě", "Moderní revui" a "Zlaté Praze". K are I H I a v á č e k (* 1874, t 1898): "Sokolské sonety" (1896), "Pozdě k ránu" (1896), "Mstivá kantilena" (r8g8 a 1900). J o s e f H o I ý (* 1874): "Památník a skokády" '(1897), "Padavky" (I89i!), "Vašíček Nejltí" (I. díl 1899, II. cIíl I90I) , "Satiry" (1902 a 1903), "Elegie" (1903), "Panenčiny knížky" (1905), "Adamovské lesy" (1905). V I a d i mír H o ude k (rok narození a smrti neznám): "Vykvetly blíny" (1899), "V pavučinách nervtí" (1901). V á c I a v Cha I o tl pec k Ý (* 1882): publikoval v "Květech", v "Rudých květech", "Studentském almanachu". Han tl Š Jel í 11 e k (* 1878): »Lléovlle f'Evá aeAáva lla/' IIA7jtaoes< (1898), "Konec karnevalu" (1902). Jiří Karásek ze Lvovic (* 1871): "Zazděná okna" (I894) , "Sodoma" (1895 a ve změn. vyd. 1904), "Kniha aristokratická" (1896), "Sexus necam" (1897), "Hovory se smrtí" (1904). Pe t r K I e s (pseudonym, * 1872): otiskl verše v "Lumiru", v ,,,Moderní revui" a "Zlaté Praze". B o h u s I a v K n o s I (* 1873): "Martyrium touhy" :(I8g6), "Hříčky s nebem a srdcem" (1904). Jar o s I a v K v a p i I (* 1868): "Padající hvězdy" (1889 a 1897), "Reliq uie" (1890), "Básníktív denník" (1890), "Nad zříceninou Karlova mostu" IX BIBLIOGRAFIE AUTORŮ (ISgo) , "Růžový keř" (ISgo), "Tichá láska" (1891), "Liber aurcus" (1893), "Oddanost" (1896), "Trosky chrámu" (r899), "Andante" (r903). Ema n u e 1 šle c h t i c zLe š e hra d u (* r877): "Smutné kraje" (1899), "Květy samoty" (1899), "Atlantis" (r899), "Písně na pobřeži" (r90o), "Metempsychosy" (190r), "Ce;;tou k ráji" (190r), "V dnech šerých" (1901), "Když kvetou růže" (r904), "Kantilény snů a vůní jara" (1904). Ma h e n Ji r· í (pseudonym J. Vančury, * 1881): "Plamínky" (1907). Karel Mašek (* r867): "Utíkej, Káčo" (r894), "Kyselé hrozny" (1895), "Popěvky tulácké" (1900), "Pierrotova loutna" (r904). J o s e f M ii 1 dne r (* 1880): "Návraty" (1901), "Stroskotání" ( r903). K are 1 Ne j č (* r875, t 1900): "Básně" (1900 posthnmně) . Stanislav K. Neumann (* r875): "Nemesis bono rum custos" (1895), "Jsem apoštol nového žití" (r896), "Apostrofy hrdé a vášnivé" (1896), "Satanova sláva mezi námi" (1897), "Sen o záIstupu zoufaj ících" (1903), "Hrst květů rúzn)'ch saison" (r907). Jan Opolský (* 1878): "SVět smutných" (1899), "Klekání" (1900), "Jedy a léky" (1901). Arnošt Procházka (* 1869): "Prostibolo duše" (1895). A n to ní n S o v a (* 1864): "Realistické sloky" (1890), "Květy intimních nálad" (189r), "Z mého kraje" (1893), "Soucit i vzdor" (r894), "Zlomená duše" (1896 a 1905), "Vybouřené smutky" (1897 a 1905), "Theodoru Mommsenovi" (1897 a 1905), ,,Ještě jednou se vrátíme" (1900), "Bal1ada o jednom člověku a jeho radostech" (1903), "Hlad" (1903), "Tři zpěvy dncškú i zitřkť1" (1905), "Dobrodružství odvahy" (1906), "Lyrika lásky a života" (r907). x NOVA (:ESKA POESIE Lothar Suchý (* 1873): "Kniha lyriky" (1905). "Dvě povídky veršem" (1905). Fr á ň a Sr á m e k (* 1877): "Života bído, přec tě mám rád" (1905), "Modrý a rudý" (1900). O t a k arT h e e r (* 1880): "Háje, kde se tančí" (1897), "Výpravy k Já" (1900). K are I Tom a n (pseudonym Antonína Bernáška, * 1874): "Pohádky krve" (1898), "Torso žívota" (1901), "Melancholická pout" (1906). Jan z Wojkowicz (* 1880): "Poesie" (1900), "Meditace" (1905). L u i s a Z i k o v á (* 1874, t 1896): otiskla verše v "Nivě", "Vesně" a "Moderní revui". PŘIPOMENUTÍ. Dle pilvodního prol(ramu pojati byli do této anthologie také básníci ]. S. Machar a Fr. X. Svoboda; z nich tento výslovně odepřel svolení k otištění výboru, onen pak neodpověděl, což, vzhledem k jeho prohlášeni o anthologiích vilbec, vykládáno bylo za odmítnutI. V případech ostatních pokládala redakce mlčení za souhlas. Redakční práce vykonali Viktor Dyk a Aroe Novák, prací přípravných zúčastnil se také Jiřl Karásek ze Lvovic. V PRAZE v létě 1907. ÚVOD. Nová česká poesie, objímající dnes více než patnácte let básnického našeho rozvoje, zdá se při všech vnitřních protikladech ideových svých směrů, při veškeré různosti umělecké své techniky, při krajní odchylnosti svých tendencí, při bohaté odlišnosti svých vzorů, spíše různotvárným souhrnem nespojitých děl, vytvořených cele individuetními osobnostmi, než organickou jednotou uměleckou a vývojovou. Ale hlubší pohled do zastřených a ukrytých genetických zákonů nové té veršové tvorby, na níž zúčastněni jsou dnes skoro stejnou měrou pevně vyhranění básníci čtyřicetiletí jako nejistě hledající dvacetiletí experimentatoři, zjeví, že tato všecka díla vyčerpávající nejrůznější a nejskrytější možnosti básnictví lyrického a vyhýbající se takřka důsledně epice, že tyto knihy vzněcující tak různé hry dojmů ,uměleckých a rozšlehující tak rozdílné blesky ideí, jsou přece jen výrazem organicky jednotného pokolení, jež od počátku devadesátých let s důrazným odhodláním a s vytrvalou energií hlásilo se o vůdčí podíl na českém duchovním životě. Ať znepokojovala tato generace, tak nakloněná k břitké analyse, k trpké skepsi a k zachmui"enému pessimismu, svoje svědomí otázkami XIV KovA ČESKA POESIE mravního přerodu; ať zápasila marně a temně o náboženské hodnoty; ať vrhala se překotně do zpěněných vírů sociálních otázek a zas klesala na mělčinách planého politického boje; ať usilovala o nový umělecký výraz stupňovaných pocitů a dojmů své zjemnělé organisace smyslové - vždy snažila se zmocniti, znásobiti, plněji prožíti a zhodnotiti život, ponořiti se hlouběji do jeho náplně a vynésti z těch odvážných výprav noreckých hojnější a stkvělejší kořist, než byla ta, z níž skrovně a klidně žili uspokojení otcové. V literatuře jevilo se toto energické úsilí nového pokolení o zmocnění života již od samých počátků, dvěma odchylnými, ba kontrastujícími směry. Jedni z básníků mladé generace přilnuli žízni vými rty ke skutečnosti, toužíce vyssáti z ní všecky její sladké i hořké šťávy, chtějíce proniknouti pátravým a zvědavým zrakem i k nejskrytějším cevám a buňkám složitého jejího organismu, doufajíce, že přesné a oddané pozorování nesčíslných jednotlivých zjevů odhalí jim všeobecné zákony. Skutečnost, kterou milovali tak vroucně a do níž vnikali tak energicky, byla však mnohem bohatší než ona realita, již v životě chladně pozorovali a v umění mdle okreslovali otcové těchto mladých realistů a analytikttV. Duše jednotlivcova, rozvrácena hořkou skepsí a vyšinutá leptající analysou z myšlenkové rovnováhy, hlásila se u nich novým složitým a odstíněným životem dojmovým a náladovým, novou schopností přijímati vzněty z přírody a ze společnosti, novou silou prožívati krise intellektuelní a mravní, novým darem řešiti zauzlené problemy. Cítila stále a mocně základní konflikt končícího věku mezi xv ÚVOD jednotlivcem a společností, rozněcovala se opětovně zápalnými a výbušnými plyny nového socialního hnutí, dramatisovala si každodenně marnost boje, jejž vypověděly moderní davy, .pohybující koly a písty nového řádu průmyslového, individualismu zděděnému z dob romantiky. Vše to chovalo nepřebrané a nevyčerpatelné prvky nové krásy založené na moderní skutečnosti; tato poesie vybírala se zálibou scenerie velkého města, jehož tepny bijí hlučně a ponuře; pokročilé společnosti, jejíž životní kyvadlo kolísá mezi krajní bídou a svrchovaným luxem; obchodního světa, jehož břehy om&vají vlny světových styků a spojení. Volili-li však tito realističtí lyrikové za dekoraci svých intensivních dojmů venkov s lesy a s lukami, volnou přírodu s mraky a s vodami, zjevil se rozdíl od staršího pokolení básnického tím jasněji: příroda byla pojata buď s chladným determinismem vědeckého poznání tvrdě, příkře, bez důvěrnosti; neb opět se smyslovostí impressionismu, maloval libovolné výseky šírých krajin s celistvým ovzduším, s plným osvětlením, se splývající zemí a oblohou. Druzí z básníků, kteří menší měrou přetrhli přátelské a básnické svazky se svými předchůdci, stanuli na opačném pólu názoru i tvorby. Odvracovali se od skutečnosti do snění, i11use, mystického vzrušení; míjeli svou dobu toúžíce po časových dálkách a exotických odlehlostech; nenáviděli živých problémů, zamyšleni buď nad mrtvolnou nádherou minulosti neb nad metafysickými zákony všesvětového dění; vyhýbali se mravním otázkám přítomnosti, příliš zaujati stkvěle sršícími a rychle hasnoucími ohňostroji svých para- XVI NOVA ČESKA POESIE doxů. ZmocI1ovali a násobili život tim, že doplI10vali jej sytější, smyslnější a důslednější slohou romantismu obráceného ke snu a fikci; tím že v diletantismu krajně pojatém vyssávali až na dno doj movou náplň všech jevů; tím že mísili na svých paletách veškeré barvy západu i východu, gotiky i renaissance; tím že dráždili svou náboženskou zvědavost prvky různých kultů, od pohanství do úpadkového novokřesťanství. Milovali až k byzantinismu krásnou a umělou formu, kterou přijali z rukou svých předchůdců, aby ji přebrousili a přeciselovali; dovršili technickou reformu verše hned hudebně svůdnického, hned barevně oslřlujícího; dovedli k vrcholu vládu skvělé metafory, omamného obrazu, šperkové výzdoby slovní: konali s rýmy a strofami produkce provazolezecké. Jej ich formalismus, který na rozdíl od veršové techniky předcházejícího pokolení klonil se spíše k živlu hudebnímu než k výtvarnému a jenž záhy ztratil smysl pro plastičnost, nalezl zalíbení v dějinných obdobích i duševních stavech kultury dovršené a rozkládající se; včetl se brzy jednostranně do suggestivních knih západních básníků úpadkových; vžil se do mravních i náboženských nálad světa morbidního a letálního. A přece i tento směr mysticl,y zabarvených synthetihl a vědomých novoromantikt1, jenž popíral život a hovořil se smrtí, znamenal obohacení básnického života novými ná,ladami smyslů, citů i myšlenek; novými barvami, odstíny a polostíny; novou technikou verše i novým kultem slova. Oba tyto proudy, jež průběhem patnácti let tolikráte se zkřížily hned ve volné diskussi, hned v otevřeném boji, a pak zase ve vyrovnávající XVII úVOD synthesi, zaujímaly ke generaci předcházející dlouho stanovisko ne-li nepřátelské, alespoň zcela odmítavé. Proto uvědomili si představitelé jich dosti pozdě, že aha směry byly velmi výrazně a hotově praeformovány ve dvou zvláště význačných zástupcích staršího pokolení básnického; jakmile však zjištěna byla tato vzájemná affinita, stali se oba velcí předchůdci nové české poesie, Jalt N eruda a Julius Zeyer, tito přísní samotáři v době společenských banalit, vroucími miláčky mladší literární generace. Již v ranních začátcích básnické své dráhy, v pusté době epigonské romantiky a hlučné v5eobecné fráse, jevil se Jan Neruda analytikem a realistou. Význačný sklon k nelítostné pitvě vlastního nitra, bojujícího v tvrdé výzbroji chmurné misanthropie a drsného skepticismu se životem, nedovedl básník přes všecky uměle zladěné úsměvy šťastnějších chvil zakrýti v nižádné své lyrické knize; původní ostrý a přesný smysl pro živou a mnohotvárnou reali tu moderního českého, především pražského světa, otupěl ~e arciť zvolna v lehké technice drobných genra a v mělkém toku lehounce žvatlavé .ca1useri,e; leč celá osobnost básníkova, ssající všemi póry plině a vděčně, oddaně a neunavně mízy i jedy přítomnosti, úplně lhostejná k historické a exotické dálce, přeměňující drsnou a syrovou rudu všední skutečnosti v ostře a ryze ražené mince slovesného umění, jest podnes příkladným typem, významným pro další básnické generace. Julius Zeyer, k němuž se právem odvolává druhá skupina synthetisujících romantiků, byl II XVIII NOVA ČESKA POESIE přímo protichůdcem Nerudovým. Míjeje s nechutí a neporozuměním současnou realitu, žil v nepřetržité hypnose historického snu, aesthetické fikce, mystického přeludu, vyhostiv se vlastními sympathiemi i odpory ze své doby, překládal svoje vystupňované dojmy, svoje jedinečné interisivní nálady, svoje ztrnulé myšlenkové ekstase do dávných dob, exotických krajů, romantických kostymů a zmnožoval svůj životní pocit vyvoláváním těchto složitých a umělých sensací. Do nich utíkal tento mdlý snivec, tkvící bytostnými kořeny v době dovršené a upadající kultury, před sebou samým; a nenašed posléze klidu a úkoje v chrámu nižádné civilisace, u oltáře nižádných božstev, dovršil svou romantickou koncepci světa závěrečnou ideí prchavé illuse, neproniknutelného tajemství, nekonečné nirva.ny. Na této beznadějné pouti za poslední odpovědí skřížily se kroky stárnoucího Julia Zeyera, jenž celé žití strávil mezi cizinci mluvícími týmž nářečím jako on, se syny mladé generace básnické, dojmově a citově zcela jinak organisované, která po přesycujícím kvase positivismu a únavné hostině naturalismu stanula tam, kde končil naivní romantism. Debutní údobí mladé české poesie devadesátých let značeno jest postupným, vždy radikál" nějším odlučováním se nových básníků od generace předcházející, s níž souvislost z počátku nebyla vŮJbec porušena. Novoromantičtí lyrikové, kteří na sklonku let osmdesátých a na prahu následujícího desítiletí přihlásili se drobnými sešitky poloerotiekých, polodekoračních veršů, byli na první pohled čistokrevnými epigony poesie Jaroslava Vrchlického a oněch básníků francouz- XIX ÚVOD ských, jež Jaroslav Vrchlický vyvolil si za vzor; přinášeli však ji'ž, třeba jen v nejistých nábězích a v kusých nápovědích, sliby nového umění veršového. Svoje básně sti,usovali ekonomičtěji, účelněji, zhuštěněji, třídili s větší úzkostlivostí slovól, obrazy, veršové přízdoby; stupňovali místo hromadění; ladili místo přehlušování; byli nikoliv náhodou vesměs obdivovateli hudby, houslí. kbvíru, harf, Chopina. Vybírali s význačnou účelností také scenerie a dekorace; odvrátili se záhy od renaissance ke gotice, od velkého freskového umění k něze praeraífaelistů, od profanního hluku k chrámové vznešené ztrnulosti a k osamělým nocím němých hřbitovů. Za touto technickou i scenickou změnou skrývalo se odlišné pojetí života. Kdežto u jejich vlivného předchůdce a mistra vždy znovu se ozýval hymnus síly, vzmachu, vývoje, dithyrambus smyslů, rozkoše, lásky, paian světla, zá'ře, ohně, vyznávaly se verše těchto novoromantiků z mdlohy, úpadku, klesání, z krisi nervních a sensitivních, z hořkostí marné rozkoše, umdlévající lásky, otráveného požitku. Erotika, která jest hlavni. básnickou strunou všech tří lyriků plně představujících tuto sIDupinu, Ota/wra Auřcdníčka, Jaromíra Borcokého a Jaroslava Kvapila, snoubí se se zkázou, se zmarem, s hořkostí, vyssává ze života všecky jeho mízy a pak dle řádu krvelačných přesycených dravců jej ubijí a odhazuje. Souhlasně zaujali tito básníci i nové hledisko n5')oženské: místo úplného indifferentismu ve věcech víry a příliš snášelivého liberalismu v záležitostech svědomí, vzdali se gotickému, polomystickému katolictví v duchu ohnoveného středověku a nalézali tu ll" xx NOV A (:ESKA POESIE mnoho nových a složitých sensací myšlenky hypnotisované a citu ekstatického. Tak v této skupině vzrostl v Xaveru Dvořákovi první moderní lyrik český, jenž v době materialistické a nevěřící plně a vroucně vyzpíval kouzla a tajemství, mdloby a rozkoše hieratického katolictví. Jeho vzor však se stal východiskem velkého bludu literárního, v jehož kruhu zůstali zakleti četní epigoni sdílející se s Dvořákem nikoliv o životní inspirací. nýbrž jen o životní povolání: deset let po Dvořákových debutech semkli se katoličtí veršovci v jednotnou skupinu t. zv. "katolickou modernu" a zpola pod vlivem poesie Dvořákovy, zpola za spolupůsobení naivní lidové písně, mechanicky a trudně veršovali a rýmovali o dogmatických článcích, lithurgických předmětech, kalendářových slavnostech své professe a své církve, až konečně shledavše, že jsou v poesii cizinci, obrátili se s drobnými svými reformními návrhy k společenskému veřejnému životu. Někteří z novoromantiků této generace zdůraznili v básnickém svém pozdějším vývoji spíše ty rysy, jež je sdružovaly s poesií předchůdcův, než ony, kterými se stavěli do předvoje moderního českého básnictví; od těžkých dekorativních strof sestoupili zas k lehkému popěvku; od raffinovaných dojmů a výlučných nálad k průměrným vznětům a všedním citům; od exotických scenerií a historických fikcí k mhně sentimentálnímu neb nevinně ironickému podání českého životního prostředí _. a tak v pozdějších veršových knihách Jaromíra Boreckého a Jaroslava Kvapila, jakož i v básnických piecách rozmarného Karla Maška neb verbalistního Bohuslava Knosla sotva XXI ÚVOD lze nalézti sourodý umělecký výraz nové sensitivity, jež zajišťuje vývojový význam i básnickou osobitost knihám jej ich let debutních. Ani první básničtí realisté mladého pokolení nevystoupili v začátcích s odvážnými gesty naprostých novotářů a s příkrou důsledností představitelů nového uměleckého názoru. I látkový eklekt,icism předchozí české poesie znal a rád volil drobné obrázky ze současného života, z velkoměstských koutů obydlených chudinou, z továrního světa malých lidí, ze všedního živoření postaviček směšných a ubohých, ale uznával vše to jen tehdy, kdy své genry mohl zahaliti humanitní neb náboženskou draperi,í, kdy své soucitně neb vzdorně vyprávěné příběhy mohl vyhrotiti duchaplnou pointou. Vždy však při tom byla pomíjena všeobecná sociální souvislost, zákonnost společenského dění, hrůzná krása a ryze moderní tragika těchto nových útvarů životních. Ale byl-li tu snad dostatek dobré vůle pozorovati a zpodobovati společenskou skutečnost reálně, byť s hojnými rušícími retušemi a násilnými tendenčními pointami, nebylo vůbec smyslu pro realism při vystižení j ednotlivcovy duše. Vypracovati se jednak od společenského genru k společenskému realismu, jednak nahraditi romantické pojetí jednotlivcova duševního světa pojetím realistickým - toť bylo dvojím úkolem, jenž čekal, vábil a znepokojoval básnické pokolení oddané cele skutečnosti .a nadané pronikavou analytičností. Úplné odpoutání se od drobných uzavřených a úmyslně pointovaných obrázků genrových vyžadovalo dvojí pronikavé změny duchovního ústrojí: změny společenského názoru a změny XXII NOV A CESKA POESIE v schopnosti pozorovací; v obou případech byli mladí básníci oddanými žáky současné vědy a umění. Vědy společensH vstupovaly v této době do popředí naukového zájmu; podrobovaly si zvědavost o záhady mravní; podávaly si ruce s evolučními naukami přírodními; přepodstatňovaly pojetí dějin. Veliké útvary nově organisovaných vrstev dělnického davu; mohutná hnutí o převrat poměrů mezdních. a majetkových; netušené zasažení vrstev dělných do veřejných dějů, vše to podporovalo zájem o sociální vědy, které učily důsledně závislosti jednotlivce od společnosti, podmíněnosti individuelních osudů všeobecnými zákony hospodářskými a sociálními. Bylo-li toto novodobé vědecké pojetí přeneseno do poesie, znamenalo tu naprosté odmítnutí drobných, nahodilých, zaokrouhlených obrázků, bavících svou malebnou neobyčejností a napínavou odlišností a bylo podnětem k úsilí ;0 šíře pojatá díla, v nichž osud jednbtlivcův zjevuje se jako zákonná a celkovým stavem podmíněná součástka všeobecného organismu společenského. Na rozhodný převrat pozorovací schopnosti mělo zvláště mohutný vliv impressionistick~ hnutí v soudobém malířství. V jeho duchu učili se i básníci, z nichž dva František Kaván a František Pečinka střídali krajinářský štětec s perem básníkovým, viděti v krajinném celku především odraz jednotně laděné své duše a pozorovati s intensitou, ač bez jakékoliv malicherné podrobnosti ve vytýkání detailů, jak tímto náladovým stavem přepodstatňuje se ráz ovzduší, stupeň osvětlení, souhra barev; jak v něm měknou kontury a jak vnější tvar jednotlivých předměttl podřizuje se jednotě vniterného XXII1 ÚVOD dojmu. Tak zmizely nejen arkadické končiny a \lrdinské scenerie oživované často bájeslovnými postavami, nýbrž i vášnivé a vzrušené scenerie, provázející hlubokými temnotami a bouřlivými liniemi činy a vzněty lidských bytostí, které tvořily i ich koncepční i tvarový střed; lidé ztráceli se nyní v šíré přírodě jako podřízení součinitelé uprostřed rysů, domněle všedních, ale krajinu mocně charakterisuŮících. Odečte-li se několik suše referujících a mechanicky skutečnost okreslujících krajinářů veršovců, přim&kajících se těsně k starší básnické generaci, kteří v širých těžce oddechujících lánech, v odlesku nízkých hájův, klidných zrcadlech rybníků, v mírné hře větrů travinami a v hnědých zoraniskách snad příliš hmotně milované české půdy nalezli vše kromě odrazu svých duší, jest tu předem sytě a jistě malující krajinář Karel Červinka, který svou duši otrávenou nervosou a spleenem velkého města, porušenou vzpomínkami na špitál, marně hojil v pohorských pasekách, v hnědých souzvucích vadnoucích polí, v nekonečném šumění lesů, pozorovaných s primitivní láskou myslivce a ostrou intuicí básníka. V některých partií.ch svých prvních knih blížili se mu i oba vůdčí básníci mladého pokolení J. S. Machar a Antonín Sova, kteří nejen básnickou hodnotou své bohaté tvorby, nýbrž j typičností opsané své dráhy vývojové po celé desetiletí stáli v popředí svých současníků a mladších druhů. Také J. S. Machar nebyl roku 1887, kdy jeho první svazek veršů vzbudil zároveň odmítavý nesouhlas moralistů a dogmatiků i nadšené soucítění mladého čtenářstva, důsledným novotářem XXIV NOVA čESKA POESIE a čistokrevným realistou, v jakého záhy se vyhranil; také jemu zdál se z prvu souzvuk s nejvyšším představitelem vládnoucí poesie samozřejmým nejen osobně, ale i sti lově a názorově. Ve svém debutu byl zrádným synem romantisrr.u a zároveň kolísavým tušitelem nového liter2rního umění, jehož básnický denník podával ve svých břitkých, úsečných a jasných slokách, napodobujících hned umělou prostotu písně, hned světácky lehký rozmar causerie, prudkou vzpouru podrúžděných moderních nervů a povýšeného skeptického úsudku proti vlastní romantické citovosti. Důsledná, zahořklá ironie byla výrazem tohoto rozkladného pojetí života: tou vrhal se Machar na moderní karneval velkoměstské lásky, na blaseovanou eleganci svého okolí, na těkavou hru ohelhávajících vzpomínek, na vlastní pessimistický smutek po raněného srdce. Tuto churavou a kletou oblast moderních duší odkryl Machar naší poesii poprvé; sám však nezobrazo.val jí vždy stejnorodými prostředky básnického umění. Zprvu volil i Machar vedle útvaru písňového, jehož vnitřní paradox raffinovaného obsS KLES PETR: Koncertní romance . 16g Skizza. . . . . . 170 Transskripce . . . 173 Masky a epilogy chvíle 173 KNOSL BOHUSLAV: Na poušti . . . 175 V žaláři askese . 176 Kuplet pierrota . 176 Sloky úvodni . . 178 KVAPIL JAROSLAV: Koflík . 181 Bařina . . . . . 182 iI23 OBSAH Intimní schťizky . 182 Krisis. . . . . 183 Dt'lm na nábřeží 184 Andante . . 185 N evýslovno. . 186 Přeludy . . . 187 Z LEŠEHRADU EMANUEL: Polo ve snu. . . 189 MAHEN !IŘI: Samota v lese . . 191 Léto . . . 192 MAŠEK KAREL: Melancholie. . . . . . 193 Pod okny rodného domu . 193 Stesk . . . . . 195 MOLDNER JOSEF: Tušení moře . . . . 197 Z lesa se píseií ozvala . 197 NEle KAREL: N a mrtvých vodách. . . 201 NEUMANN STANISLAV K.: Sodeto ... ! . 203 Zhnusení . 204 J sem drsný Faun lesťi . . 205 Řev hmoty. . . . . . zo6 Píseň královská . . . . 206 Horečka drnká . ... . 207 Nad poslední mrtvou v rodinné hrobce. . 208 :lel mi tě po letech ještě.. .... 209 Z neznáma tě volám. . . . 210 Ad te clamamus . . . . . 212 Z gloss k žívotu a umění . . 215 Jarni apostrofa. Slunce . 216 Salome . . . . . .219 S bohem, tanečníce . . 220 OPOLSKÝ lAN: Duše . . . .223 Vzácná chvíle. • . • • " .,. 2<14 2 NOVA ČESKA POESIE Str. Srtesk soumraku . 225 Finis . . . . . 225 Mysterie. . 226 Chvíle stvoření . . . . 227 Na Griegův "Eroticon" . 227 Koberec . 228 Prales . . . . . . . 228 Rokoko . . . . . .232 PROCHAzKA ARNOŠT: Harakiri . 233 SOVA ANTON/N: N a pasece . 237 M~n: teplo vlažné v srdci zas . . 237 Plsell . . . . . . . 239 Melancholická neděle . 239 ]eseií . . . 241 Řeka . . . 241 Po bílých nocích . 244 Bizarrní sen . 245 Agonie . . .250 Žluté květy . . 250 Meditace. . . 251 Umění severu . 251 Pastorale . . 252 Princezna Lyoleja. . 253 Kdo Vám tak zcuchal tmavé vlasy. . 254 Lr,ryvek pohádky . . . . . 255 Do světlého lesa. . . . . 256 Odcizení milenci. . . . . 257 Odolí Nového Království . 258 Výčitky . . . . '" . 262 A l'evoluční silné větry duly. . 264 Nespokojení orlové. . 265 Kořist duše . 265 Odpočívající bojovník . 268 Protest ženy . 269 U moře. . . . .271 Píseií o ·dobrodružném srdci . . 272 Drama . . . . . . .273 Hrdá bolest. . .'. . . . . 274 Mně vyčítaly hory v sněhu . . 274 325 OBSAH SUCHY LOTHAR: Tos', ty, Ó láslm . 277 Dvě písně . . . . 278 ŠRAMEK FRAŇA: Pohřbím jí v neděli. . . . . . . . . 281 THEER OTAKAR: Sen večera . 283 Město. . . . 284 Kraj... . . . 285 Děs štěstí . 286 O, vinobraní . 286 Metamo'fÍosa . 287 Zklamání . . 288 Transatlantic . 288 TOMAN KAREL: Píset'í (Divoký mák ... ) . 291 POlnoc . . . . . . 292 N a hrob tvOj . . . . 292 Sentimentální pijáci . 293 Portret . . . . . 294 Píseň (Je málo kvěW) . 294 Píseř! (A podle vod a podle cest) . 295 T esknice . . . . .. . 296 Z WOJKOWICZ JAN: Housle v duši. . . . . . 297 Labutě tesknily . . 298 Touha po fialkách na podzim . 298 Fragment . . . 299 Odlesky hvězd . 299 PrvnlÍ podzim . . 301 J akobsen u moře . . 302 Patnáctiletý . 302 Undina . . .304 Krásná chvíle . 306 Nokturno . 307 Krásný sen . . 308 Návrat jara . 309 Podzimní nálada . . 3Il Gustav Flaubert . . Sll 326 NOV A ČESKA POÉSIE Z/KOV A LUlSA: Panu *** . . . . . . . . 313 V nemoci . . , . . . . . 314 Na poslední stranu mé kníhy . 315 Palte mou duši . 317 OBSAH . . . . . . . . . . .319 ČESKÁ POESIE XIX. VĚKU. Úplné K 18'60, váz. K 30'10. VYDAL SPOLEK CESKÝCH -- --- SPISOVATELU .MÁJ". Jednotlivé díly: · REDAKCI J. HORECKÉHO, Dll I. K 3-50, váz K 5'80. A. CERNÉHO, A. KLÁŠTER- • II. K 2-70, • K 5 -. SKÉHO,JAR. KVAPILA, LAD. • III. K 4'-, • K 6'30. QUlSA, K. V. RAIS A, JAR • IV. K 440, • K 6'70. VI{CHLlCKÉHO. • V. (Prodejný jen 7ároveň S TITULNíM LISTEM se všemi oslat. díly.) K. KLUSÁCKA. Na rucním papíře: Díl I. K 5'-. Díl II. K 4--. Díl III. K 6'Díl IV. K 6'60. Díl V. rozebrán. Nemáme díla, které by o rozvoji našeho básni· cM od dob národního znovuzrození podávalo obraz tak bohatý a rozsáhlý, jako tato publikace. Již to, že .Máj", spolek českých spisovatelů uznal za nutno, podjatí se uspořádání této anthologie, svědčí o jejím významu a nalehavosti potřeby, jíž ona vychází vstříc. Všecky tóny, jimiž zvučí háj české poesie, nalezáme tu zastoupeny, od prvých nesmělých ohlasů z dob buditelských až k nejnádhernějším výlevům básnické duše české na sklonku uolynulého devatenáctého stolet!. Ukázkám z každého básníka předeslána jsou data životopisná a stručný, avšak přilehavý náčrt jeho básnické povahy a jeho významu .• Česká poesie XIX. věku" jest proto nejvhodnějším pramenem a pomůckou pro každého, kdo chce se zabývati básnickou naší literaturou, ať již cestou vážného studia, či ať chce toliko kochati se v požitku jejích krás. Je nezbytným příručním dnem všude tam, kde se české verše čtou nebo recituji. Měla by náležet k úhelným kamenům každé české knihovny, ať již soukromé či spolkové a veřejné . • Tato anthologie povznáší se nade všecky posavadní podobné sbírky... Každý ze zastoupených zde básníků vystižen vskutku význačným výborem svých plodů. Dílo vyniká všemi přednostmi." (Ndr. Listy.) NAKLADATELSTVí JOS. R. VILíMKA V PRAZJ:<; N ÁKLAD~M JOS, R VILÍMKA V PRAZE vyšly tyto spisy básnické: ~o~. iát ARIETTO - - " - - Básně - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - 1'- -'ASNYK - - - - - - - Poesie - - - - - - - - - - - - - - - - - - - 2'- -'BAUMBACH - - - - Zlatorog - - - - - -' - - - - - - - - - - - 1'- -'BELZA - - - - - - - Vybrané básně - - - - - - - - - - - - - -'60 -' ,BYRON------- Nebesa a země ---------_-- 1'- -'CANNIZARRO - - - Výbor básní - - - - - - - - - - - - - - - 1'- -'COPPÉE - - - - - - Z malého světa - - - - - - - - - - - - 1'- -,ČERVENKA - - - - Písně Závišovy- - - - - - - - - - - - - 5'60 10'ERBEN------- Kytice-------------------- 1'- 2'GASZYKSKI - - - - Vybrané básně - - - - - - - - - - - - - -'60 -'HEYDUK - - - - - - Plsně - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - 2'- -'-KAMINSKÝ- - - - - Muži a ženy - - - - - - - - - - - - - - 1'20 -'- - - - - - - - - Z Příkopů - - - - - - - - - - - - - - - - 1'20 -'KONOPNICKÁ - - - !taHa- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - 1'80 -'KRÁSNOHORSKÁ - Na živé struně - - - - - - - - - - - - 2'- 4'MAŠEK---~--- Utíkej, Káčo--------------- 1'20 -'MICKIEWICZ- - - - Tukaj či Zkoušení přátel - - - - -'60 -,MUŽÍK - - - - - - - Ballady a legendy - - - - - - - - - - 1'60 -,'- - - - - - - - - Hlasy člověka - - - - - - - - - - - - - 2'- 3'60 NAUMAN - - - - - - Písně Malostranské - - - - - - - - - 2'- --'--NEČAS - - - - - - - Květy z polských luhů - - - - - - 5'60 7'-- - - - - - - - Národní písně polské - - - - - - 1'20 -'ODYNIEC - - - - - Vybrané ballady a legendy - - -'60 -,PROCHÁZKA- - - - Březen - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -'10 -'- - - - - - - - Hradčanské písničky - - - - - - - - 4'50 7'- - - - - - - - - " "lidové vyd. 1'- 3'- , - - - - - - Král Ječmínek - - - - - - - - - - -. - 6'- 8'·- --,.--- Písničky II. vyd.------------ 1'50 -,- - - - - - - - - Novější písničky - - - - - - - - - - - 1'- -'- - - - - - - - - Nejnovější písničky - - - - - - - . - 1'- -'- SWWACKI - - - - Tři básně - - - - - - - - - - - - - - - - - -'60 -'-SYROKOM~A- - - - Tři pověsti - - - - - - - - - - - - - - - -'60 -'ŠKAMPA - - - - - - Mladý svět - - - - - - - - - - - - - - - - 2'- -'THEURIET- - - - - Lesní stezka - - - - - - - - - - - - - - 1'- -'UDEN- - - - - - - - Klára - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - 1'60-"- - - - - - - - - Sad zarůstající - - - - - - - - - - - - - 1'20 -'- - - - - - - - - San Remo - - - - - - - - - - - - - - - - 1'20 -'- - - - - - - - - Sestupem - - - - - - - - - - - - - - - - - 1'20 -',- UJEJSKI - - - - - - Vybrané básně - - - - - - - - - - - - -'60 -,VRCHLICKÝ- - - - Bar~Kochba - - - - - - - - - - - - - - - 4'20 -'- - - - - - - - Moderní básníci angličtí - - - - - 3'60 4'80 - - - - - - - - Moderní básníci francouzští - - 6'80 8'- - - - - - - - - Poesie italská nové doby - - - ~ 4'40 -'- WASILEWSKI- - - Vybrané básně - - - - - - - - - - - - 1'20 -'ZAGÓRSKI - - - - - Vybrané básně - - - - - - - - - - - - -'60 -'-