SBÍRKA SOUVISLÉ ČETBY ŠKOLNÍ 

POŘADA PROF. FERD. STREJCEK 

1. Jan Neruda: Zpěvy páteční. 4. vyd.. . . . Kč 250 

2. Jan Neruda: Pisně kosmické. 9. vyd. . . ." 3'50 

3. Jan Neruda: Balady a romance. 9. vyd. ." 350 

4. Jan N eruda: Tří povidky malostranské. .. ..." 3'50 

5. Svatopluk Čech: Ve stínu lípy. 24. vydáni. ." 5'50 

6. Svatopluk Čech: Petrklíče. 9. vyd. . . . . ." 5'- 

7. Svatopluk Čech: Dagmar, 8. vydáni. . . . . " 14'- 

8. Svatopluk Čech: Václav Zivsa.. . . . " . ." 13'- 

9. Svatopluk Čech: Výbor % prósy. . . . . . . " 12'- 

10. V. Bend- Tfebizský: Levohradecká povidka. .. ." 6'- 

11. V. Beneš- Tfeblzský: Výbor % povídek. 2. vyd. . ,,9'80 

12. Dr. Otakar Hostinský: Epos a drama. . . .. . V tisku. 

13. Julius Zeyer: Olgerd Gejštor. 4. vydáni. . . Kč 8'80 

14. Karolína Sv~tlá = Tři povídky, 2. '1ydáni. . " 11'50 

15. Alois Mrětík: Povídky a obrázky. 2. vyd. . Rozebr. 

16. Vilém Mrětik: Výbor z beletrie. 2. vyd. . . Kč 12'50 

17. Viktor Dy k: Vybraná lyrika.. . . . . , . , . . . Roze br. 

18. Ferd. Strejček: Výbor % českoslov. epiky lidové. 4. vyd. Kč 10'- 

19. Ferd. Strejček: Výbor z českoslov.lyriky lidové. 3. vyd." 9'- 

20. Turgeněv-Folprecht: Lovcovy zápisky (Výbor), 3. vyd. " .7'80 

21. Dr. Otakar Hostinský: Co jest malebné? - Výlet do 

říše romantiky. 2. vyd. ..,.........," 4'50 

22. Svatopluk Čech: Hanuman. 7. vyd.. . . , . " " 6'- 

23. Bohumil Adámek: Salomena. Rozebr. 

24. Jar. Vlček I Nové kapitoly % dějin literatury české.. " 

25. M. A. Simáček I Lívanečky slečny Rózi. 5. vyd. . . l(č 4'20 

26. Jaroslav Vlček I Poznámky k Cechově "Dagmaře".. Rozehr. 

27. Fr. Bilý = Příspěvky k praktické poetice. 2. vyd. . . Kč 12'50 

28. Jan Neruda: Prosté motivy. . . . . . .." 4'- 

29. Svatopluk Čech = Václav % Michalovic. . . . , . ." 8'50 

30. Svatopluk Čech: Slavie. . . . . . . . . , . . , ." 8'·31. Svatopluk Čech: Jitřní písně. 5. vyd.. • . . . , ." 6'- 

32. Nebeský- VoborlÚk: Protichůdci. . . . . • . . . . " 2'40 

33. J. Menlik I Výbor % povídek Martina Kukučina. 2. vyd. Rozehr. 

34. Jan Neruda: Hřbitovní kvítí. . . . . . . . .. . " 

35. Svatopluk Čech I Cerkes.. . . . . . . , . . . . . Kč 3'60 

36. Dr. Jindřich Veselý: Doktor Faust ... , • .. . "12'- 

37. Dr. J. Máchal: Dějiny českého dramata. 2. vyd. " 21'- 

38. J. Svátek: Pražské pověsti a legendy I. 2. vyd. ." 8'50 

39. J. Svátek: Pražské pověsti a legendy II. 2. vyd.. " 7'50 

40. Jan Neruda: Hradčanské pověsti.. • • . . Kč 3'- 

41. Jindřich S .• &ar: Pro kravičku. ... ." 7'SO 

42. Svatopluk Cech: Lešetinský kovář. . ,,, 7'50 

43. P. Ver/;/ilius Maro: Zpěvy pastýřské. ." 5'40 

44. Svatopluk Čech: Pisně otroka.. . . ." 6'- 

45. Emil Tréval: Pomsta svatých. . . ." 7'20 

46. Timrava: Dedinské povesti. 2. vyd. . . " 14'- 

47. Em. Bozděch: Dobrodruzi. . . . . . . " 9'- 

48. Eliška Krásnohorská: Sny po divadle. . " 11'50 

49. Adolf Heyduk: Bajky a báje. ." 7'50 

50. Svatopluk Čech: Šotek. . . . . . . . . " 12'- 

51. Svatopluk Čech: Nové písně.. . . . . ." 9'50 

52. Svatopluk Čech: Sníh. ....•.. . " . 7'- 

53. Frantiiiek Palacký: Vybrané stati. .. ." 7'50 

54. Fr. L. Rieger: Vybrané řeči a úvahy. . . . " 8'50 

55. A. Macht: Slovenské balady lidové,. . . . " 12'- 

56. Josef Holeček: Z "Našich". 2. vyd.. . . .. ." 12'- 

57. J. A. Komenský: Informatorium školy mateř .... " 8.- 

58. J. K. Tyl: Od Nového roku do postu. ......" 10'- 

59. Sv. Čech, Nový epochální výlet pana Broučka, tento- 

kráte do XV. stoleti.. . , . . . . . . . .. ." 15'- 

60. Ferd. Strejček: České balady předbřeznové.. ." 8'50 

61. Ferd. Strejček: Ceské romance předbřeznové. ." 7'50 

62. Božena Němcová: Slovenské pohádky. 2. vyd. ." 3'50 

63. Karel Rais: Z domu. 2. vyd. . . . . . . . . . . ." 6'50 

64. Rudolf Medek: O našich legiích.. ......." 5'- 

65. Ferdinand Strejček: Z paměti našich spisovatelů.. . " 10'- 

66. Ferd. Strejček: Pozdravy minulosti. Ukázky koresp .. ti 14'- 

67. Arne Novák: Výbor ze studii a podobizen. . ... " 10'- 

68. Tereza Nováková: Výbor z beletrie. ,......" 7'50 

69. Karel Rais: Z "Posledního léta". . " 7'50 

70. Dr. Viktor Novák: Ceská bolada doby ne;novějši. 1. " 12'- 

71. Dr Viktor Novák: Ceská balada doby nejnovějši. II " 12'- 

72. Rudolf Medek: Básně. . '., '. . . . . . . .. ." 7'50 

73. Rudolf Medek: Z legionářské epopeje. . . . '. . . " 20'- 

74. Ladislav Stroupežnický: Naši furianti. . . . . . ." 7'50 

75. Alois Jirásek: O panu Jeníkovi. .. . . . . . . . " 6'- 

76. K. V. Rais: Cteni o Karlu Havličkovi. Připojuy Ty- 

rolské elegie. . . • . . . . . . . . . . . .. ." 5'- 

77. K. V. Rai.: Cteni o Václavu Beneši Třebízském. ,,10'- 

78. Andrej Sládkovič: Detvan.. . • . . . . .. ." 10'- 

Ve vydáváni se pokračuje. 

Na skladě u dech knihkupcd. 

N A K LAD A TEL F. TOP I ČI K N I H K U PEC V PRAZE, NÁRODNí TŘ. 11. 

SBíRKA SOUVISLÉ ČETBY ŠKOLNí. 

PO~ADA PROF. FERD. STREJČEK. 1. 

JAN NERUDA: 

ZPĚVY PÁTEČNÍ. 

ÚVODEM OPATŘIL ARNE NOVÁK. 

4. VYDÁNI. 

1930 

NAKLADATEL F. TOPIČ, KNIHKUPEC V PRAZE. 

Vytiskla "Osvěta", společnost s o. r. ve Valašském Meziříčí. 

ÚVOD. 

Teprve plných pět let po smrti Jana Nerudy vyšla z jeho slovesné pozůstalosti jeho šestá kniha básnická, Zpěvy páteční, skládající se z pouhých deseti čísel. Tehdy, r. 1896, v době, kdy Čechovy Písně otroka i Macharův cyklus Tristium Vindobona uvedly české politické básnictví v nový kvas, pozdravena byla poslední Nerudova sbírka s obecným nadšením, jako národn~-politický odkaz a zároveň jako důvěrně lyrické poselství milovaného mistra; cítilo se, že tento hlas, výmluvný a naléhavý, zaznívá přímo od hrobu muže, který po celá desítiletí byl svému národu vůdcem a svědomím. 

Ale sVÝ!ll vznikem sahaly tyt() Zpěvy páteční hluboko nazpět, a jednotlivá jejich čísla byla básněna i uveřejňována skoro současně s Baladamlii romancemii s Prostými motivy oclr. 1880, v onomtragickérn. období báshík6va"života, kdy ochabnutí tělesnýchsil churavého a stárnoucího padesátníka bylo paradoxně. doprovázeno prudkou, ale nedočkavou.Jy'()řivostt 1J~~t:lif1<.<?U, vykupuiíGLOPllŠťěriého samotáře z tíhy teskného a. často až obtížného. bytí. Některé a právě nejúchvatnějšfbásne-'cyldU'\rznTkTy z podnětů příležitostných, jaké zpravidla rozvazují ústa a okřídlují péra ~píše novinářům než básníkům: 

5 

mohutné vstupní číslo Moje barva červená a bílá poslal Jan Nemda jako pozdrav k odhalení pomníku Havlíčkova r. 1883 do Kutné Hory; závěrečnou ódu Jen dál! napsal do jubilejního čísla Národních Listů při oslavě jejich 25. výročí r. 1886; monumentální skladba Ve lví stopě vyšla r. 1882 odpovědí na výsměšné protičeské veršování německého spisovatele H. Swobody; horoucí zpověď" Láska byla téhož roku určena za doprovod knižní zásilky pro věrně milu- 

jící a mužně milované Podřipsko. , 

Takto se v sedmiletí 1880-1887 rodila jednotlivá čísla skoro nahodile bez pevně vytčeného báspického plánu a ve velmi volné vzájemné souvislostt, takže Neruda sám nemohl považovati' cyklus za uzavřený a zralý pro knižní vydání; nemáme ani jediné zmínky o tom, že by byl Nemda kdy sám pomýšlel na soubor těchto básní a vyjednával s nakladatelem o jejich publikaci. Ba, zdá se velmi provděpodobným, že básník sám kolísal v nejistotách o tom,' kolem kterého hlavního motivu se v jeho duši krystalisuje vlastenecká poesie, jež tak silně tryskala v jeho mysli a jež se přimykala téměř bezděčně k svátečním datům křesťanského kalendáře. Nejen že sem původně řadil někter~básně,jl:~_pé:lk mnohem správněji, přešlY .. 9:2!!.3.{Qr!:.{!.'.'.f!JE.a..!!!..í, ale váhal, zda nemá dáti nejsilněji zazníti národně náboženskému motivu velkonočního vzkříšení a ne chmurné pašijové melodii Velkého pátku; ano, Ukolébavka vánoční, kde na jesličky novorozeného Spasitele arciť padá hustý stín kříže golgotského, ukazuje ještě k jiné možnosti komposičního řešení. Když však r.1!3!3~z.1!mocnéhovýtvarného. dojmu. vzniknrpOOívúhodná skladba. Ecce homo av její blíikostiza pomocí turistické vzpomíii.l<Y-zád urri'Ci\iá"osla:V1CCť·sKe·· země V· ze mi kalichu, cítil NerUaa;-'že·"-ce-lý;pomalusé· rodící cyklus bude" uspořádán kolem motivů, zaznívajících v těchto obou básních přímo programně: že se v ně!!:1..p..ř.I:~I.~ta._Y.Y 

6 

'}fjJ..2,ž~!!~kLpQsta:Yí-!lQ..J)l uže Q-'1ál:ill1n.ě..-Yl!!~~.~k~ho Cl těJ1L .. Ž~.J~.?!~,:()lJ.~tllj ~ ~i .. ~.~_.~~.J!g.§J..Y.<2.S~I~ .. ~._.!sl~ a jícL!l'iY~lliÝ_J2~J~k'p_Q:d..křížem cestou ke Kalvarii tu splyt:l.~ .. lLJni1Q-Yllil.ý.nL~m národem, který se 00posud. n.ev,zp:lll:1.,!toval z dějinnéh9 __ ~~rpení, podstoupeného za statky··všelrdsKé;··že··tedy v rIovém píle převlád!1~.nálacia.p-~§!i2.vi, nasycena též vlastními bolestnými osobními zkušenostmi básníkovými; ale že celek složený takřka tváří v tvář Bohu a národu, nebude písní a modlitbou zoufalství, nýbrž lásky a naděje. Přese všecku příležitostnost vzniku a nedostatek. poslední básníkovy redakce mají Zpěvy páteční hlubokou vnitřní jednotu, podmíněnou životními předpoklady, za nichž byly tvořeny, ale jevící se zároveň slohovou a výrazovou osobitostí, která, odlišna jak od Balad a romanci-, tak od Prostých motivů, značí dovršené Nerudovo mistrovství básnické. 

Chmurná nálada, obestírající většinll Zpěv.ů pátečnícho-a překonávaná. v Qstattlí<:;hstate,čnou důvěrou ve vítězstvínárodnfsíly a národního práva českého, temehila ti Já.naNerudy z dvojího zdroje: veřejně politického a důvěrně soukromého. 

V_ osmdesátých letech, kdy se političtí vůdcové českého národa smiřovali· s rakouskou vládou a rakouskou ústavou a kdy, opouštějíce zásadní stanovisko státního práva, vyjednávali ve Vídni ija půdě parlamentní o drobné výhody a malé ústupky, zdál se konečný cíl politiky české, dosažení státní samostatnosti, odsunut do žalostné dálky. Jan Neruda, politicky zaujatý novinář, viděl kolem sebe mezi krajany ochablost a nedůvěru, ano i projevy národního pesimismu; byl stále urážen pošklebky, ale i zlovolnými úskoky německých odpůrců a nejvíce těch, kteří vystupovali se škraboškou liberalismu a svobodomyslnosti; sleduje jazykový a hospodářský zápas na pomezí českoněmeckém, strachoval se chvílemi o samo bytí svého národa, který se mu stával 

7 

čím dále tím výhradnějším předmětem lásky, starosti a citového i mravního nadšení... v básních Ecce homo a Jen, dál! obsaženo. jest nejvíce z těchto bolestných, úzkostí :ll1.ep()kojeného.vlasJence .. 

V~!Iór()bě, která ho právě tehdy, v osmdesátých ldedi, dlouho poutala na lože, odvedla od přátel, skoro úplně vyloučila ze společenského života, prožíval Neruda poprvé pocit stárnutí: přestal pro sebe osolmě CQ1ml!xJ[Qt:!fali Qď"l)UQO'ucnosti a počítalr;ín y, které mu zasadil osud; ne-li ve styku s lidmi, tedy v poesii odložil N eruda svou dřív~.Ší úzkostlivou uzavřenost a vyznával se ze svého hOře. I vznikají ve Zpěvech pátečních horoucí zpovědi, tak Láska. kde básník odhalujevzávěr1J,kteJaks~všecky jeho osobní '1ztahy něhy adružnosti přelily do vá~t1ivého POtněT!! .. k náradU; tak!1'l.4I:.L§fťrJt.C.e, zvláštní to sm.ěsice dětsKe-řiaivnosti a. stařeckéhQ.sm!Jt~u, opět ve službáchnadosobnítw-ďcíťěřír-vrasteneckého; tak Eccehomó,obsáhufíd "··Ciéfivafrié. zkratcec"e1ou triige-ďliNerlldovy vírxv lidstyo .. il.Y~.zbféltření ,jeho národi'I. Těž' paniěfnazemřelou milovanou matku a na předčasně ztracenou milenku se ozve stejně jako hořká vzpomínka "chudých lidí chudého dítěte"; báseň Ve lví stopě křísí staré cestovní dojmy z východu" a scenerii šumavskou, kterou známe i z, některých Prostých motivů, rozeznáme snadno ve skladbě V zemi kalichu. 

Ve všech. těchto projevech básníkovy citovosti a osobního hoře jest patrno úsilí podříditi vlastní já vyšF úsobě, národnín1U celk!!' vlastenecké odp()y~l:il1ostr'-Mn6ir'jliirb'ásníčr~o(rdá vali se na loži choroby a tváří'v tvář blížící se smrti pomyslům náboženským, prožívajíce ve vášnivé touze synovství boží a dosah Kristovy oběti; byli mezi nimi nejenom svobodomyslníci, ale i skeptikové a rouhači jako Nerudův básnický učitel Heine, jenž ve své "žíněnkové hrobce pařížské" dospěl zvláštní mystiky náboženské. Neru- 

8 

dův vztah k národu prošel během života mnohými změnami od kritického světoobčanství přes národně výchovný utilitarismus až k vlastenecké mystice; nyní jest zřejmě zabarven nábožensky. To, co věřící křesťan uctívá na božském Spasiteli, že za viny a pro blaho celého lidstva podstoupil smrt na kříži, přisuzuje Neruda svému národu ... proto se mu jeví v stejnojmenné básni jako Ecce homo, proto v Matce sed"!.flzqlestné,shrnuje svoupř~d$JaYIJ':dQJllQrlllmentálního dvojverší: "Na naší Kalvarii, vcharémkříže stínu; hlematr;a Vlast - syriN~rodyjeJrmklílÚl"; proto vyvrchohijebiiseň V zemi!Jalichu obrazem o Kristu, který seefetll1ě chodí do kapličky vč~ských horáCI} znovu obětovat. 

Zde stojíme u základní myšlenky Zpf1!Ů:1!4t~fl1:1.fh, ~te~ou básník~iá.J~ob_i:!L~Jf_ii:itale_ob~~!~~,~~ vznes~n~_dllU'-:.lrJ:1()u naladou paslJovou:)estl0 mysľěnka !eského mesiánlsmii~-TtágiCk1c"představa o utrpení národa, který se doposud neprobral ze smrtelné mdloby, následující po velké oběti za lidstvo a který právě tím učinil člověčenstvo svým dlužníkem, naplňuje Nerudu zároveň bolestí i hrdostí, avšak jest, tu určitěji tu jenom tušivě, spojena s věrou v národní 

~~~t~~_;~~l~_~rt~~~{~lřírtrir,-\-lko Pfo~~:4~~~á~~ ~~~_~1~i_:]~W~ -'~L~~~g~~á;:~~e_~~!r~~~t1:@í~g:d: 

velkonočně plesnou ódu/(ů-vzk7íšeiii, které však do Zpěvů. pátečních nep<:>]af.-V Nerudově národním mesiariíš-mu'--jsolC obsaŽeny vedle nábožensko katolických motivů také představy liberalisticko-profanní; jmenovitě názor, že náš národ se v husitském hnutí obětoval za obecné statky lidstva, pro jeho volnost a myšlenkovou i sociální svobodu, náleží do arsenálu onoho svobodomyslnictví, které spojuje Němce Lenaua a Meissnera s Čechy H:lVHčkem a Palackým. 

Překvapuje však do jaké míry se zde Neruda, čes- 

9 

ký proti romantik, přiblížil mesianismu velkých polských romantiků z hrdinské doby polského básnictví, Mickiewiczovu, Slowackého a Krasiňského, kteří povznášeli mysl národa, zhrouceného nezdarem politického povstání r. 1830. Věřili, že právě Polákům jest Prozřetelností přisouzeno vůdčí místo nejenom mezi Slovany, nýbrž v Evropě vůbec: z nich mají vyjíti hrdinové, kteří svůj meč posvětí službě Ducha, v ničem neopouštějíce půdu zjeveného náboženství .římsko-katolického. Tohoto zvláštního poslání si zasloužili Poláci svým dlouhým a těžkým utrpením, kterým je Bůh označil za národ vyvolený - Polska, která za ostatní země byla rozpiata na kříži, postaví se v jejich čelo, nesouc na prsou knihu a v ruce pla-, menný meč. U Neritdy ovšem není příznačných polských prvků katolických; budoucnost se mu jeví spíše v podobě demokratické humanity než ve formě hrdinství náboženského, ale také u něho má mesia-, nismus zřejmý rys mystický, který si mu~íme vyložiti duševním převratem, při voděným nemocí, stárnutím, ale zároveň i odvrácením od liberalistického názoru všeevropského k podvědomým dotud hodnotám plemenného přesvědčení, o něž se sdílel s mysliteli a básníky národního znovuzrození. 

Mínil-li Neruda původně přejíti od chmurné nálady Velkého pátku k plesné naději velkonoční, můžeme ohlas toho shledáv:ati i v provedeném celku Zpěvů pátečních. Právě drLlhá polovice cyklu se odvradod bole!?tt1~Jré:l~i~1<ého .řešéní iiáioanfótá.Zl{y,n~ .#ěmž leŽí takřka Ještě- stín Bílé F!.9!.y,ke kladné, důvěryplné, arió~o'plimisfíčke.--sfrá.iice češství, jakoby po elegiích 'pobělohorských programně následovaly obrozenské hymny a chvalořeči. Obě ~obnějšLbásriě, Za srdcetrl .. ~.L.áska.,._.složené S'kQ(Q. SouČ~st1ě,.znamenaptuPf~c.~()fl: Jan Neruda odhaluje před čtenářém přImo, jak se jeho srdce, dlouho sevřené okovy kritických pochybností a rozumové nedůvěry, entusias- 

10 

ticky vrhá do vzdutých vln vlastenecké lásky, vystupňované až k paroxysmu. Již svou básnickou formou, vzrušenou rytmikou, rýmy několikráte se opakujícími, výmluvností až nedočkavě překotnou prozrazuje se poetovo pohnutí, které v první skladbě rozvádí motiv Nerudovi již dávno blízký, v druhé pak navazuje na lidovou píseň slovenskou a po oboukráte působí tím, že se dotýká základních ::l věčných vztahů lid~kých . .. jak Láska tak Za srdcem mohou býti právem považovány za básně, jimiž se Neruda v citovém rozněžnění a zároveň v tušení odchodu loučí s národem. 

Literární dějepisec Albert Pražák, jenž vydatně přispěl k' výkladu Zpěvů pátečníchJ označil vhodně tři velké a zásadní skladby VelvLstopě, Mojebczrva červená a bílá a len. dál! za básnický triptych, kde Neruda účtuje s českou minulostí, soudí národní pliítomnost a vychovává svůj lid pro velkou a důstojn"U1:hidoucnost ;ctakto můžeme v nich právem shledavatl \iývfcholení cyklu a zároveň překonání pašijní nálady, která jinde ve Zpěvech pátečních N~rudu inspir()vala, . Názor, k němuž se tu básník-vlastenec hlásí, možno nazvati národním liberalismem tradicionalistických kořenů, ale zcela bez přecitlivělého historismu. Husitství a jeho světové poslání se ozývá jako vzdálený zpěv písně "Kdož jste boží bojovníci" na pozadí symbolicky shrnující básně Ve lví stopě; ke Karlu Havlíčkovi, liberálnímu vychovateli národního sebevědomí, odvolává se Neruda názvem, i virtuosně obměňovaným motivem vstupního čísla Moje barva červená a bílá; heslo stálého pokroku ve vývoji lidstva a česká význačná služba pod praporem volnosti vrací se refrénem ve skladbě, zavírající cyklus len dál! . 

Obě krajní čísla sbírky, havlíčkovské vyznání a národně liberální poslání, vyvrcholují také zvláštní básnický sloh ZpěV/l pátečních, který se tolik liší 

II 

od ostatního výrazového umění Netudova. Od Hřbitovního kvítí a Knih veršů až po Prosté motivy se vychoval Jan Neruda v mistra básnické úsečnosti a zručnosti, která raději napovídá než rozvádí, potlačuje všecek živel řečnický a dekorativní, úzkostlivě W.Qří ... metafgrill!1.!; velmi často . se ... svou ... ~.lIustěnou prostgtou a břitkou úspQJnQs.tL.bJi~L'y'ý.~(l.z;.t.J:lidové .PÍ.sl1ě. V Baladách a romancích užil tohoto ·slóhh Jan Neruda, odedávna žák Erbenův, také na oqlast epickou a to s dokonalým zdarem, ale zesílil zároveň svou zálibu v prostonárodní gnomice, formulovitosti, obrazové pregnaci!V Písních kosmických svádí tento sloh zápas s jiným způsobem výrazovým, který právě tehdy domácněl II nás vlivem Svatopluka Čecha i Jaroslava Vrchlického, svou široce rozvitou rétorikou, jež působí mnohostí, důrazem, barvitQstí a nikoli výběrem, intensitou a pregnancí slovesných prostředků. ~ Janu Nerudovi se v Písních koslJlických zamlouval tento způsob jakožto sourodý výraz rozp.outaného nadšení a pathosu myšlenkového. Vrací se k němu pak ve většině Zpěvů pátečních (až na Ukolébavku vánoční a z části i V zemi kalichu), abyjim..y,Yj.!:1.Jlřil rozJ:l.Q.'=!t!!!!~. n(lcl~~!!L!!.n.~ tQ~ citJJ. Ale vyclatně.JlQ!J.iLyj tolio, co jsme poznali u slohu Balad a romancí: poIdllclY.J~cl()vých ob.r~!J!.pfí§lQy.QÝ<::h. a,jí~a.cllových, náznaki'tna,pro.stonÚQdní píseň,výrazů ze živé mluvy, posvěcené však tradicí - jak se to všecko hodí do díla,· které hlásí návrat k rodné půdě, k pravdě domova a plemene, k mystice národa a vlasti! 

Když Zpěvy páteční vyšly v knize, uvítal je mladý tehdy, ale již uznaný kritik F. X. Šalda v Literárních Listech těmito jásavými slovy: "Vlastenecká, národnostní poesie - ale jakého obzoru, jaké hloubky, jak pádná, jadrná, slehlá - nejvzácnější, nejryzejší. Před takovou vždycky klobouk Golů a až k zemi dolů. Není nejmenší pochyby: Neruda je veliký básník a veliký duch, a ryze moderní a ryze náš při tom. 

1~ 

K němu se musíme, my mladí, připnout, na něho musíme navázat. Ejhle, úáš patron a svatý." Od té doby se v Čechách vystřídalo několik literárních genemcí a všecky přijaly Šaldův soud o Zpěvech pátečních za svůj: milovaly je, učily se v nich literárně, rostly lidsky na nich. Není pochyby, že tak zůstane i v budoucnosti. 

Arne Novák. 

13 

OBSAH. 

Úvod ••.•••.••.. ••. ., .• 5- 

"Moje barva červená a bílá" . 15 

Anděl strážce. . . . .' 17 

Matka sedmibolestná • • _ 19 

Ecce homo! • . . ., . 20 

V zemi kalicha • . . .. ... 22 

Ukolébavka vánoční • . 23 

Za srdcem . . • . •. • . 25 

Láska • .. . ••.. _ • .. •.. . 26 

Ve lví stopě. ....•... . ~ 28 

Jen dál! .. •••....•..• •. . 30