SBíRKA SOUV\SLE ČETBY ŠKOLNí POŘADA PROF. FERD. STREJČEK 1. Jan Neruda: Zpěvy páteční • • • V tisku. 2. Jan Neruda: Písně kosmické. 9. vyd. •. . Kč 3'50 3. Jan Neruda: Ballady a romance. 8. vyd. . ." 3'50 4. Jan Neruda: Tři povídky malostranské ." 3'50 5. Svatopluk Čech: Ve stínu lípy. 24. vydání ." 5'50 6. Svatopluk Čech: Petrklíče. 9. vyd. . . . V tisku. 7. Svatopluk Čech: Dagmar. 8. vyd. . . Kč 14'- 8. Svatopluk Čech: V ádav t.ivsa • • • " 13'- 9. Svatopluk Čech: Výbor Z prósy • • ., • " 12'- 10. V. Beneš- Třebízský: Levohradecká povídka. ." 6'- U. V. BeneŠoTřebízský: Výbor Z povídek. 2. vyd. ,,9'80 12. Dr. Otakar Hostinský: Epos a drama • V tislcu. 13. Julius Zeyer: Olgerd Gejštor. 4. vyd. . Kč 8'80 14. Karolina Světlá: Tři povídky. 2. vyd. . • •• U'50 ,15. Alois Mrštík: Povídky a obrázky. 2. vyd. . Rozebr. 16. Vilém Mrštík: Výbor Z beletrie. 2. vyd. . Kč 12'50 17. 'Viktor Dyk: Vybraná lyrika • • •• ••. Rozebr. 18. Ferd. Strejček: Výbor Z československé epiky lidové. 4. vydání . • . . . . . . . . . Kč 10'-- 19. Ferd. Strejček: Výbor <: československé lyriky lidové. 3. vydání • . • . • . . ." 9'- 20. T urgeněv-Folprecht: Lovcovy zápisky (Výbor). 3. vydání . . .. ......." 7'80 21. Dr. Otakar Hostinský: Co jest malebné? - Výlet do říše romantiky. 2. vyd. . . . . " 4'50 22. Svatopluk Čech: Hanuman. 7. vyd. . " 6'- 23. Bohumil Adámek: Salomena • .• .• • Rozebr. 24. Jar. Vlček: Nové kapitoly Z dějin literatury české •• 25. M. A. Šimáček: Lívanečky slečny Rózi. 5. vyd. • Kč 4'20 26. Jaroslav Vlček: Poznámky k Čechově "Dagmaře" Rozebr, 27. Fr. Bílý: Příspěvky k praktické poetice. 2. vyd. . Kč 12'50 28. Jan Neruda: Prosté motivy " " 4.- 29. Svatopluk Čech: V ádav Z Michalovic ." 8'50 30. Svatopluk Čech: Slavie. . . . • ." 8'- 31. Svatopluk Čech: Jitřní písně. 5. vyd. 6'- 32. Nebeský-Voborník: Protichůdd • • 2'40 33. J. Menšílc: Výbor Z povídek Martina Kukučina: " 2. vydání •••• Rozehr. '14. Jan Neruda: Hřbitovní kvítí • , Rozehr. 35. Svatopluk Čech: Čerkes '" " Kč 3'60 36. Dr. Jindřich Veselý: Doktor Faust. " " 12'- 37. Dr. J. Máchal: Dějiny českého dramata 2. vyd. . ,,21'~ 38. J. Svátek: Pražské pověsti a legendy I. 2. vyd. ." 8'50 39. J. Svátek: Pražské 'pověsti a legendy II. 2. vyd. ,,7'50 40. Jan Neruda: Hradčanské pověsti. ,,, 3'- 41. Jindřich Š. Baar: Pro kravičku . . ." 7'50 42. Svatopluk Čech: Lešetínský kovář • ." 6'50 43. P. Vergilius Maro: Zpěvy pastýřské ." 5'40 44. Svatopluk Čech: Písně otroka . • ." 6'- 45. Emil Tréval: Pomsta svatých . " 7'20 46. Timrava: Dedinské povesti . • • V tisku. 47. Em. Bozděch: Dobrodruzi... ." 9'- 48. Eliška Krásnohorská: Sny po divadle . " 11'50 49. Adolf Hey,!uk: .Btýky a báje ." 7:50 50. Svatopluk Cech. Sotek . .• . . " 12 - 51. Svatopluk Čech: Nové písně . ." 9'50 52. Svatopluk Čech: Sníh . • . ." 7'- 53. František Palacký: Vybrané stati .." 7'50 54. Fr. L. Rieger: Vybrané řeči a úvahy ." 8'50 55. A. Macht: Slovenské balady lidové. . " 12'- 56. Josef Holeček: Z "Našich". 2. vyd. " 12'- 57. J. A. Komenský: Informatorium školy mateř. ." 8'- 58, J. K. Tyl: Od Nového roku do postu . • • . " 10'-- 59. Sv. Čech: Nový epochální výlet pana Broučka, tento- kráte do XV. století • • . • . •. • " 15'- 60. Ferd. Strejček: České balady předbřeznové ." 8'50 61. Ferd. Strejček: České romance předbřeznové ." 7'50 62. Božena Němcová: Slovenské pohádky. 2. vyd. ." 3'50 63. Karel Rais: Z domu ." 6'50 64. Rudolf Medek: O našich legiích ." 5'- 65. Ferdinand Strejček: Z paměti našich spisovatelů . " 10'- 66. Ferd. Strejček: Pozdravy minulosti. Ukázky koresp. " 14.- 67. Arne Novák: Výbor ze studií a podobizen . " 10'-- 68. Tereza Nováková: Výbor Z beletrie ." 7'50 69. Karel Rais: Z "Posledního léta" . • . , • ." 7'50 70. Dr. Viktor Novák: Česká balada doby.nejnovější. I. " 12'-- 71. Dr. Viktor Novák: Česká balada doby nejnovější. ll. " 12.- n. Rudolf Medek: Básně .•. • • Ve vydávání se pokračuje. Na skladě u všech knihkupců. NAKLADATEL F. TOPIČ, KNIHKUPEC V PRAZE, NÁRODNí TŘ, ll. SBíRKA SOUVl-SLÉ CETBY ŠKOLNí poRADA PROF. FERD. STRE]CEK 72. RUDOLF MEDEK BAsNĚ Výbor pořídil autor. úvod napsal ARNE NOVÁK -------··L~------- NAKLADATEL F. 1."'tff'1Č, KNIHKUPEC V PRAZE POLITIKA nAHA ÚVOD :'\{ velké době napoleonských válek, kdy vznikala Evropa devatenáctého věku, a kdy se jako nový prvek dějinně politický probouzelo národní uvědomění, vytýkali horliví vlastenci němečtí Goethovi, .že se básnicky nezúčastnil "bojů za osvobození" a že se nepřidružil k lyrikům, kteří mocně zaduli do válečné polnice. Ale tu odpověděl výmarský mudřec energicky: "Psáti vojenské písně a seděti v pokoji - to by tak -byl můj ~působ! Z polního ležení, kde jest v noci slyšeti ržání koní nepřátelských hlídek, to bych si dal líbiti. Ale to nebylo mým životem a mou věcí, nýbrž životem a věcí Theodora Kornera." Tento Goethův požadavek, aby také ve válečné poesii byly všecky velké vzněty a prudké city prožity a ověřeny původní zkušeností, platí podnes, a oprávněnost jeho se osvědčila i na lyrice, která vznikla za světové vojny a byla jí podnicena. Jest ctí a chloubou českého básnictví, že dovedlo válečné události, z nichž se zrodila státní samostatnost československá, doprovoditi a oslaviti lyrikou životně pravdivou, a že její nejmohutnější slony--byly-pódepsá1i)' jménem poety, který se také sám hrdinsky zúčastnil branného osvobození svého národa na nejslavnějších bojištích a za okolností nejsvízelnějších. Jest to Rud o I f Med e k, jenž chrabré činy československých legií na Rusi a v Sibiři zachytil také v rozsáhlých; románových letopisech, shrnul účinnou zkratkou v křepk~in a při tom tragickém dramatě, vyprávěl s citovou vřelostí i v knize pro mládež, ale především proměnil v lyrické obrazy a rytmy slavného díla básnického Lví 5 s r d c e, stojícího podle souhlasného úsudku kritiky na prvním místě naší novodobé poesie válečné i vlastenecké. Ke knize Lví s r d c e, vydané nejprve českými legionáři na Sibiři a r. 1919 nedlouho po národním osvobození odevzdané také čtenářům ve vlasti, vede zajímavá cesta lid· ského i básnického vývoje Medkova, který není jenom osobně poutavý, ale i literárně příznačný: nikdy by se nebyl mladistvý královéhradecký rodák, který učiteloval a básnil v okolí svého krásného rodiště, nadál, že se stane poetou hromadných citů národních, ani tehdy ne, když ho čtyřiadvacetiletého překvapila světová válka a mobi· lisace. V obou jeho prvních lyrických knihách, Půl noc bohů (1911) a Prsten (1914), jimž v dodatečném souboru mladistvé poesie předeslal ještě úvodní cyklus Jar n í s o u mra k, poznáváme básníka-epigona, t. j. uvědomělého a poněkud nesamostatného pokračovatele a následovníka uznaných učitelů poetických. Ačkoliv Rud. Medek vzdal nadšený výraz svému podivu oběma největším básníkům našim devadesátých let, Antonínu Sovovi a Otokaru Březinovi, přece jako čelný člen literár· ní družiny uměleckého měsíčníku M ode r n í R e v u e v jeho pozdních dobách, při1nul nejtěsněji k Jiřímu Karáskovi ze Lvovic a k jeho básnickému slohu. Již záliba v uzavřených, umělých a zdobných formách, jako v alexandrinu, znělce, tercině, prokazuje u mladistvého Medka toto karáskovské odvozené a do minulosti obrácené umělectví, které se kochá v kuhu samoúčelného, dekorativního slova, skrývá citový i myšlenkový obsah za důmyslně a někde i násilně vyhledané symboly a se strojenou obřadností vyhý;bá se všemu a pravidelnému. V knize Půlnoc b o h ů. která není náhodou současná s bájeslov' ným dramatem Arnošta Dvořáka K n íž e, nalezl si Rudolf Medek zvláštní oblast pro svůj lyricko-epický symbolismus. S příklonou k Zeyerovu V y š e hra d u, ale bez jeho úsilí o epický cyklus v duchu tak zvané národní poesie 6 starodávné i bez přírodní koncepce mytů, promlta své smyslové a citové stavy postavami z pravěké národní báje a pověsti, seskupenými kolem knížeckých dcer Krokových a obklopenými hasnoucími fantómy pohanských bohů. Zahloubáme-li se však do obsahu těchto i jiných básní i\tIedkova jinošství, seznáme, že jest poněkud jiný než u Jiřího Karáska ze Lvovic: na pohled stejné sebezrcadlení Narcise, zaujatého a okouzleného jenom sebou samým a nenacházejícího cesty k jiným bytostem, má u Karáska ráz elegie nad marně prožitým životem, kdežto u Medka ráz mladistvého smutku, který s touhou a plachostípohliží v čarovný a přece jaksi nedostupný svět před sebou a vedle toho pociťuje závratně příjemný zmatek ze smyslné žádosti, která se těla zmocňuje. Ale občas zazní jakési tušení možného vysvobození a žádoucí obrody, když básník pocítí živelnou lásku k rodné zemi, pokorné vědomí pokrevenství s bratry, odvážnou potřebu oproštění služby nadosobnímu úkolu ... začarování Narcisovo se chýlí ke konci. Úplný obrat, napověděný zvláště básněmi B řez e n a M a r not r a t n Ý syn, přinesla pak světová válka, jejíž první akordy zarlnívají ve skládbě O s tři h o m, psané již novým, uvolněným slohem básnickým. Na Pinských blatech jako dobrovolec mezi starodružiníky, kam se dostal zpod nenáviděného rakouského velení, na bojišti zborovském, kde se po prvé vyznamenal jako československý legionář, na dlouhém pochodě Rusí a Sibiří, kdy mu připadl důležitý úkol organisační a politický, na březích Tichého oceánu, v místech to starý.ch asijských kultur i věčně mladých přírodních divů, odkud byl zosnován vítězný návrat do vlasti, uvědomil si Rudolf Medek, že již nestojí v životě sám s pocitem marnosti a bezcílnosti, nýbrž že má jako platný člen pokrevného a jednomyslného společenství zač žít, zač bojova't a třeba i zač položit život - pocit hrdinství, pocit národního příslušenství, pocit mravního zařadění plní mu hrud' a to jako mohutná kolektivní skutečnost, vysvobozující z krisí teskného individualismu jinošského. V této 7 chvíli se rodí za dějinné spolupráce světových převratů nová vlastenecká poesie česká, úplně odlišná od té, kterou v předchozím pokolení naplnili. J. S. Machar, Petr Bezruč, Ant. Sova i V. Dyk svým smutkem, svými pochybnostmi, svým vzdorem, svým rozhorlením; poesie kladná a plná důvěry, nesená nejen citem, ale i vůlí, mužně odhodlaná a i za zkoušek nadějná - právě Medkovo Lví s r d c e, tento pravý hymnus národního osvobození a nejcennější básnický odkaz slavného roku 1918 ji zahajuje. Se změnou životního nazírání Medkova se mění také básnický způsob, a především nastává naprostý odklon od samoúčelného umělectví, strojeného kultu zdobného slova, odvozeného epigonství. Básník nejprve rozbíjí uzavřenou slohu, úzkostlivě vybroušenou a přetíženě vykrášlenou, jak se jí naučil u Jiřího Karáska ze Lvovic, a stává se pěstitelem volného ry,tmu, který těsně před válkou nalezl v Otakaru Theerovi důsledného mistra, když byli Otokar Březina, Antonín Sova, Stanislav K. Neumann již dříve prorazili cestu tomuto osvobozenému výrazu básnickému; jako 'fheerovi jest také Medkovi volný rytmus sourodým prostředkem k vy,jádření hnutí vůle, životního napětí, osudové dynamiky. Medkova báseň ráda monumentalisuje jenom mohutné události patetického vznosu, tyčící se v plastických obrysech před čtenářem; hlavní děj i politické rozhodnutí jsou zachycovány v pádných zkratkách; cítění celého tábora za rozhodných dějinných hodin uzavírá básník do jasného symbolu. Volné daktylotrochajské rytmy projevují sklon k deklamaci a často i k verbalismu. Aby však dějinné napětí neochabovalo stálým přepětím, vystřídávají patetiku občas vložky krajinářské nebo malé baladické skladbičky s figurálním středem, v· nichž prosté, jadrné lidství, s nímž se básník účinně ztotožňuje, bývá ve své podstatě ozářeno bleskem smrtelné tragiky. Nejlépe se daří Medkovi nyní symfonické skladby široce rozvětvené, které dovedou nejen malovat a řečnit, vzpružovat a burcovat, ale také sevříti v úsečném řádku vůdčí motiv do 8 stručného hesla, a zase se rozezvučeti po theerovsku mohutnou fugou. Několik nejlepších ČÍsel knihy, polyfonická V I t a v a, velkolepý Z bor o v, plesný pozdrav domovu A t oje t a krá s n á zem ě, proudná Vol h a zůstanou provždy chloubou české lyriky. Prostředků, jichž se Rudolf Medek dopracoval a dožil ve svém vrcholném díle Lví s r d c e, chtěl pak v knihách Živý kruh (1923) a Láska a smrt (1925) použíti také v oblasti intimní; i zde se ukazuje, jak jeho poměr k světu a k životu zvnitřněl, zcitověl, zvroucněl a jak přes verbalismus, kterému básník občas propadá, dovede dodati svému výrazu někdy melodie, jindy teplé názornosti. Poněkud nesourodá sbírka Ž i v Ý k r u h těží ještě z kořisti, kterou si básník přinesl z anabase sibiřské a z plavby kolem světa, sHněji však z mocných dojmů při návratu do osvobozené vlasti; ale do těchto smyslových motivů se mísí jednak mravně zanícené elegie nad obětmi světové války i společenské nespravedlnosti, jednak citově posvěcené bá· sně milenecké i rodinné lásky. Tato poslední oblast podána jest ve svazku L á s k a a s m r t v osvětlení tragickém: drahé dítě básníkovo, drobná, zlatá holčička, neočekávaně umírá a tváří v tvář jejímu bolestnému skonu řeší si zkrušený otec drásavé otázky Boha, věčného života a vesměrné spravedlnosti a to v duchu náboženské i životní víry, takže na cestě zkoušky, kterou vodí křesťana Bůh k sobě kolem nejdražších jeho hrobů, neklesá, nýbrž roste a očišťuje se. I má sbírka náhrobních elegií L ás k a a s m U, jež se S I a d k o u b a I a d o u d ě t s k o u sama hlásí k nejlepší české tradici básnické, dvě tváře: jednu citovou, kterou bychom mohli srovnati se Sládkem, druhou ideovou, blíikou slavné knize Vr.chlického ~ mor t a, usilující o to, aby ukázala, jak se smrt stává myšlenkovou přetvořitelkou a mravní obroditel. kou bytosti ochuzené ztrátou, ale obohacené poznáním ... í když v obou případech nedosáhl Medek vždy nejvyššího cíle, projevil velice čestné náběhy k němu a opět se pro· 9 kázal jedním z našich mladších básníků, jejichž vývoj znamená vlastní osud české poesie. V románe i na divadle měl úspěchy hlučnější než jako lyrik; jeho veřejným projevům v legionářských otázkách bývá nasloucháno s větší pozorností, než jeho zpověděm básnickým, ale přes to přese vše: Rud o lf Med e k j a k o p o etan á lež í k chloubě našeho národního osvobození. Arne Novák. 10 OBSAH Úvod ••••.•.•....••••..• 5 Z knihy "První básně" Marnotratný syn • . • • • . • • • • • • • . II Březen • • • • • • • • • • . . . • • . . 12 Příchod .' • . • . • • • • • • • • • • . • 14 Ostřihom • • • • • • • . . • • • • • • • 16 Z knihy "Lví srdce" 1914 • • • • • • • • • • • . . • . . • .":9 Vltava • . . . . • • • • • . • • • • . . 20 Lev • • • • . . • • 22 Zborov . . • . • • 23 Balada o Miťovi a trubači 31 Děti • • • . . •• 34 Z knihy "Ži'l''Ý kruh" Velký okamžik • 37 Návrat • . • 38 Morava • . 40 Z knihy "Láska a smrt" Sladká balada dětská • . 43 Odpoledne • • . • . • • • • • • • • • • • 46 Z knihy ,,0 našich legiích, dětech a :{viřátkách v Sibiři Balada o vojáku Svédovi. • • • . • • . . • . 48 Báseň, dosud kni,tně ne:{ařaděná Padiým •.••.•••••••••••• 53